Mojí naleštěnou parketou jsou sice ptáci, ale nedá mi to, abych nenapsal i něco o motýlech. Ulovil jsem totiž několik fotografií. Před několika léty, tedy asi tak dvaceti, jsem se pokoušel vyfotit motýly pomocí Pentaconu–six. Šlo to docela dobře, ale byl zapotřebí samostatný nosič blesku. Syn byl tenkrát v optimálním věku, kdy ještě poslouchal tatínka a docela ho to i bavilo. Tenkrát to fotografování, ne poslouchání, samozřejmě.
Běhali jsme po louce jako siamská dvojčata a ulovili několik docela slušných fotografií. Záhy jej to přestalo bavit a tak jsem motýly zase opustil. S digitálem je focení motýlů naprosto odlišné a vůbec není lehčí. Největším problémem je, jak rychle zaostřit. Na druhou stranu můžete nasekat třeba celé stovky snímků a nic vás to nestojí. Proto jsem si letos několikrát stisknul spoušť.
V letošním roce totiž došlo k jednomu zajímavému jevu. Objevilo se nebývale velké množství baboček bodlákových. Dokonce se hovoří o tom, že v jižních Čechách bylo takové množství letících motýlů, že musela zastavovat auta, protože řidiči neviděli na silnici. Já to tedy na vlastní oči neviděl, jak jsem nakoupil, tak i prodávám. Byl jsem však fotit nějaké papoušky koncem července a majitel mě ukázal tak zvaný motýlí keř, který měl na zahrádce. Právě se tam živilo nejméně okolo stovky motýlů, docela slušný mráček. Pak jsem si byl prohlédnout i dva takové keře v okolí svého bydliště v Praze a byl tady k vidění stejný obrázek. Jenom se to v jejich okolí hemžilo.
Tak nejdříve ten motýlí keř. Ten název je vlastně přezdívka. Asi dva metry vysoký, opadavý keř s bohatým květenstvím, které připomíná šeřík, se správně česky jmenuje Komule Davidova – Buddleia Davidii. Objevil ji a popsal františkánský mnich otec Armand David, působící v Číně. Keř roste ve své původní domovině, kterou je střední Čína až do výšek okolo 2600 metrů. Do Evropy se dostal jako okrasný keř a dobře se mu tady daří. Bylo vyšlechtěno více forem. Na jaře se doporučuje keř seříznout. Motýlům nejvíce chutná forma, která kvete sytě červenofialově. Bílá forma květů již tak oblíbená není.
Babočka bodláková – Vanessa cardui se stane asi nejhojnějším motýlem českého léta roku 2009. Tyto babočky jsou klasicky tažnými denními motýly. Na jaře přilétají do našich krajů od jihu, u nás nejsou schopné přezimovat ani v mírných zimách. Přezimovat prý dokáží nejblíže k nám někde ve Středomoří. První motýli se u nás objevují někdy v květnu a zakládají další generace. Jejich housenky se nejčastěji živí na bodlácích a pcháčích. První generace motýlů, kteří k nám přilétli od jihu, možná až z Afriky, hyne asi na přelomu července a srpna. Pozdější motýli jsou již rozenými Čechy, respektive Evropany. Na podzim zase tyto babočky směřují směrem na jih. V letošním roce muselo dojít na jihu od nás, někde v Africe nebo Středomoří k nějaké kumulaci příznivých okolností pro život těchto motýlů, protože jejich počet směřující Evropou směrem k severu je neobvykle velký.
V přírodě, jak s oblibou nazýváme svoje okolí, se pořád něco děje, aniž bychom tomu nějak skutečně rozuměli. Většinou jenom zíráme, já také. Tak se na mě nezlobte, že jsem tentokrát zíral skrz objektiv.