Chráněná území
Chráněná území byla zřízena na ochranu posledních zbytků přírody. V blízkosti Kladerub nad Oslavou jsou tato území dvě. Hadcová step u Mohelna a prudké skalnaté svahy u řeky Oslavky, pod názvem Vlčí kopec. Neprovádí se zde žádná lidská činnost. Svahy jsou porostlé bukovým lesem. Rostou zde mohutné buky, snad stoleté, některé již suché leží na zemi. Na každém je patrná práce datlovitých. Tento les býval velkou přírodní odchovnou užitečného ptactva, kteří po vylétnutí obsazovali okolní přírodu. Datel černý zde byl hojným ptákem. Když jsem tímto lesem procházel, ze všech stran se ozývalo různé ťukání, pískání, hlasité pískání lejska bělokrkého … Všude čilý život. Dnes je zde pusto a klid.
Oslavka
Přímo pod Vlčím kopcem se vlévá sedlecký potok do Oslavky. Když jsem dříve na tomto místě postál, přiletěl pták, v řece sedl na kámen, krátce zazpíval a šup do řeky. Chvíli šmejdil po dně, až našel vhodnou potravu, vyskočil zpět na kámen a odlétl do údolí potoka, kde měl svoje hnízdo. Kvůli této podívané jsem toto místo občas navštívil. Dnes můžete na soutoku stát jak dlouho chcete, skorce se nedočkáte. Skorec hnízdí na zemi a tím je jeho osud zpečetěn – snadná kořist pro přemnoženou kunu. A tento pták byl vyhlášen ptákem roku 2009, to mi připadá jako výsměch. Ochránci zavedli do přírody takový řád, že jsou chráněni pouze dravci a škůdci, ostatní jim slouží jako potrava.
Hadcová step u Mohelna
V Hadcové stepi u Mohelna žil sysel, hojný byl skřivan, v zalesněných částech pravidelně hnízdil vzácný skřivan lesní a linduška lesní. Toto území potkal stejný osud jako Vlčí kopec. Linduška lesní byla hojným ptákem našich lesů. Když v lese vznikla mýtinka, tak ji linduška obsadila, a když se k mýtince někdo blížil, dala mu najevo, že je zde obsazeno. Dnes tohoto zpěváčka v lese neuslyšíte.
V blízkosti Hadcové stepi byla vybudována na řece Jihlavce nádrž pro potřebu jaderné elektrárny Dukovany, která současně slouží jako spodní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Je zde stálý pohyb vody, proto nezamrzá. Tato nádrž byla ideálním zimovištěm kachen všech druhů. Dnes nádrž obsadili kormoráni, kteří odtud podnikají loupeživé nálety na okolní vody, ať malé či velké. Ochráncům přírody nestačí stále narůstající stavy norka, jako ničitele života v našich vodách. Nechali namnožit kormorány, aby dokonali tuto činnost. Kormorán má denní spotřebu 60 dkg živočišné potravy. Na sto kusů je to 60 kg. Kormorán se vrhá na všechno, co se ve vodě pohne, mnoho ryb nezabije, jen je zraní a ty potom následkem zaplísnění uhynou. Tím se škody, které působí, značně zvýší. Oč byli naši předkové moudřejší, než jsou dnešní ochránci. Dokázali kormorány někdy v 17. století vypudit za hranice království českého a to se dodržovalo až do příchodu dnešních podivných ochránců. Divím se, že si ochránci všimli mizení skřivana z našich polí. Ale jejich zdůvodnění, proč skřivan mizí, je opravdu legrační. V televizi vysvětlovali, že důvodem je zcelování pozemků. Pozemky se však zcelovali před více jak padesáti roky a každý zemědělec nebo myslivec může potvrdit, že do doby, než začalo úřadování ochránců, bylo skřivanů opravdu hodně. Skřivan je původem stepní pták, proto mu velké lány vyhovují. Na zcelování doplatila křepelka, koroptev, konopka, stehlík. Stejně jako dnes mizí skřivani, před pár roky zmizeli z lesů ptáci hnízdící na zemi. Proč ochránci neupozornili na úbytek lesních ptáků je zřejmé. Nemají po ruce vhodného ničitele, jako je u skřivana zemědělec, a přiznat, že je to důsledek přemnožení kuny, sojky či špačka, to by vyznělo stejně, jako přiznat – je to naší vinou.
V jednom místě mezi vesnicí a lesem roste mohutný javor, v okrajích lesa rostou kopřivy. Semena javoru a kopřiv jsou důležitou potravou pro přežití hýla přes zimu. V tomto místě se každou zimu zdržovalo asi patnáct hýlů, dnes tady hýla neuvidíte. Nehnízdí ani v lese na obvyklých místech. Stejně zmizela ze zahrad a okrajů lesa nejhojnější z našich pěnic – pěnice černohlavá a dlask. To je práce přemnožené sojky. Dnes jediný ptačí hlas, který se z lesa ozývá, je skřehotání sojky.
Ničení menších druhů ptáků
Na ničení menších druhů ptáků, kteří hnízdí v dutinách a jsou to všichni velice užiteční hmyzožraví ptáci – lejsek, krutihlav, budníček, rehek i rehek zahradní, nechali ochránci namnožit nenápadného ničitele špačka. Špaček je docela sympatický pták a pokud se v přírodě vyskytuje v přiměřeném množství, je užitečný. Při přemnožení jsou škody, které působí lidem, zanedbatelné proti škodám, které působí v přírodě. Dnes mu nestačí budky na zahrádkách, musel vyrazit do přírody, a při dnešním nedostatku dutin a při jeho přemnožení, nemají ostatní ptáci proti agresivnímu špačkovi naději, že najdou dutinu. Když špaček najde dutinu, která je obsazená, hnízdo zničí a zabere pro sebe. Užiteční ptáci, kteří dutinu nenajdou, nezahnízdí.
Dopis
Stěžoval jsem si dopisem na stav naší přírody na úřadě životního prostředí. Bylo mi odpovězeno, že přeháním, že dělení na škůdce a užitečné zavedli myslivci, že je špatné a že se to musí změnit. To co se dnes v přírodě děje, je výsledek těchto změn …
