Díl 8.: Kazí se koním zuby?

„Vyčisti si po jídle ty zuby, nebo budeš mít kaz!“ Kdo by to neznal. Zubní kaz je u lidí jednou z obávaných „nemocí“, která sama o sobě sice nemusí být nijak vážná, ale její následky někdy mohou dorůst do velmi nepříjemných a nebezpečných rozměrů. A hlavně to vrtání … Možná si pomyslíte: A co koně? Mají taky zubní kaz?

Zubní kaz

Zubní kaz je chronický rozpad tvrdých tkání zubu (cement, sklovina, zubovina), který postupuje z povrchu do hloubky. Aby mohl vzniknout, musejí se sejít tři základní faktory:
1. bakterie v dutině ústní,
2. substrát, z něhož tyto bakterie mohou žít (zbytky potravy obsahující cukry),
3. zuby jsou většinou nějak oslabené.

Při primárním zubním kazu se na zdravém zubu usadí bakterie, které mají schopnost přilnout na hladkých površích (například určité druhy streptokoků), při sekundárním kazu se nejdříve na zubu objeví nějaký defekt (mikropraskliny zubu, nekvalitní cement či sklovina, zlomeniny zubu apod.), který bakterie, normálně přítomné v dutině ústní, kolonizují. V obou případech se pak živí substrátem tvořeným kousky potravy a slinami, a tvoří kyselé metabolity, které snižují pH prostředí i zubu. Dochází tak k demineralizaci (odvápnění) zubního cementu (při pH nižších než 6,7) a skloviny (při pH pod 5,5), jejich změknutí a narušení celistvosti zubu. Některé bakterie vylučují látky, které přímo rozrušují tkáně zubu. Vzniká nejdříve bílá skvrna, která je známkou demineralizace skloviny, ta se časem obarví zbytky potravy. Pokud pak rozpad tkáně pronikne do zuboviny, začne se tvořit dutina, která se zde rychle šíří. Může pak zasáhnout až dřeňovou dutinu, takže její sterilní prostředí je vydáno napospas bakteriím dutiny ústní a vznikají bolestivé a často i hnisavé záněty. U koní nepatří zubní kaz k častým problémům, protože se živí především pastvou, krmivem s nízkým obsahem jednoduchých cukrů. Pokud se objeví vzácný primární zubní kaz, pak většinou na volných plochách zubů. U koní je častější sekundární zubní kaz. Ten postihuje především jamky (infundibulum) žvýkací plochy horních stoliček, a to nejčastěji u moláru M1 (viz dále). Podle některých výzkumů se vyskytují poškození cementu a skloviny až u 97 % starých koní, zubní kaz – tedy progresivní demineralizace tvrdých tkání zubu –, však postihoval podle jednoho výzkumu jen asi 1 % dospělých koní (výzkum probíhal v Německu a Švédsku).

Horní stoličky jsou náchylnější k zubnímu kazu

Na žvýkacích plochách horních stoliček se kromě sklovinných vchlipek nacházejí i jamky (infundibulum) vyplněné cementem. Někdy však dochází k tomu, že tento cement je nekvalitní, zvápenatělý, je ho málo nebo chybí úplně (hypoplazie cementu). Jamka je pak téměř nebo úplně prázdná a zamáčknou se do ní částečky krmiva, které představují živnou půdu pro mikroorganismy. Tato místa pak bývají napadená zubním kazem. Hypoplazie cementu a s ní spojené problémy postihují nejčastěji první molár (M1), protože ten vyroste jako trvalý už u devítiměsíčního hříběte, takže se nejdříve ze všech ostatních stoliček opotřebuje „ochrana“ jeho sklovinné jamky.
Postižené místo může vypadat jako sotva postřehnutelná jamka, ale rozpad tkáně se může rozšířit jako trychtýř do hloubky, může zasáhnout i dřeňovou dutinu a tam vyvolat bakteriální zánět zvaný pulpitis. Ta pak může přejít až ke kořeni a vyvolat bolestivý zánět ozubice (periodontitis), která často bývá hnisavá. V těžkých případech zánět přejde až na kostní tkáň zubního lůžka. Pokud dojde k hlubokému poškození infundibula stoličky, čili až ke kořeni, může už menší mechanické zatížení zubu způsobit jeho podélnou zlomeninu. Protože se jedná o horní stoličky, může jít problém ještě dále. Tenká kostěná stěna zubního lůžka (alveolu) se může následkem zánětu narušit a zánět přechází do čelistní dutiny. V ní se pak hromadí hnis, který vytéká nosem ven – většinou pouze jednou nosní dírkou. Mluvíme o zánětu a nahromadění hnisu čelistní dutiny (sinusitida a empyém), který není u dospělých koní zase tak vzácným problémem a který lze diagnostikovat pouze na základě kvalitního rentgenového snímku. Léčba pak spočívá nejen v podávání antibiotik, ale v trepanaci čelisti (díra do horní čelisti), v pečlivém vyplachování dutiny a samozřejmě ošetření poškozeného zubu (někdy i jeho vytržení).

Vraťme se ještě k zubnímu kazu a jeho příznakům

Dokud se zubní kaz projevuje pouze jako odvápnění skloviny, nevyvolává žádní klinické příznaky, bolest či zánět a obvykle se ani neléčí, jen je vhodné upravit krmení (u lidí se také podávají fluoridové preparáty). Jakmile však kaz zasáhne zubovinu, může způsobovat bolest, často pří žvýkání, u lidí například při pití horkých nápojů. Pokud kaz pronikne do dřeňové dutiny, v níž se následně vyvine silný zánět, projevy bolesti a nepohodlí jsou patrné na příjmu a žvýkání potravy a kůň může i hubnout. U koní se většinou až nyní začne pátrat po příčině a – pokud se kaz vůbec najde – zub bývá již dost narušen. Řešením bývá většinou jeho vytržení, i když menší kazy lze „opravit“ plombou jako u lidí či psů. Je zajímavé, že počet koní trpících zubním kazem během posledních 10 až 15 let výrazně vzrostl, především pak v oblastech měst, kde koně nežijí na pastvinách a jsou krmeni koncentrovanými krmivy, především různými peletami, „müsli“, kostkami apod. Tyto produkty jednak obsahují hodně cukrů, které poskytují na rozdíl od vláknité stravy na pastvině dobrou živnou půdu pro bakterie v dutině ústní, jednak jsou tato krmiva velmi „lepkavá“ a ráda ulpívají na zubech během žvýkání. Samozřejmě změněné potravní návyky mohou také měnit vlastnosti slin; u lidí již bylo zjištěné, že určité množství pH a chemické složení slin podporuje tvorbu zubního kazu.

Pozn.: obr. 2: Normální trvalá horní stolička koně, P2, žvýkací plocha. C = cement (lehce nahnědlý), D1 = primární zubovina (bílá / nažloutlá), D2 = sekundární zubovina zahrávající a chránící dřeň zubu (tmavě hnědá), * = sklovina (viditelná jako zvlněná lišta), I = jamka (infundibulum).
(Převzato z http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1847679.)