Kašel, kašel, kašel …

Léčbou různých lidských neduhů se zabývám dlouho, a vždy jsem si myslel, že zvířata jsou na tom lépe. Když jsem se dostal ke koním, coby k pacientům, tak mě překvapilo, že mají podobné problémy jako lidé. Rozhodl jsem se proto, že se pokusím přijít na to, proč koně tak často kašlou nebo mají problémy s dýchacími cestami. Když se podívám zpátky, tak kašlající koně byli vlastně moji první koňští pacienti.

Občas jsem chodil jezdit na Dolton Ranch do Svojetic a tam jednou na jaře měli epidemii kašle. Znáte to, není to nic výjimečného. Kašlala zhruba polovina koní ve stáji. Jezdit na nich se podobalo jízdě na lodi při bouřce. Bylo mi jich líto, a tak jsem ošetřovatelce daroval jedno balení bylinného extraktu Respiran, ať ho vyzkouší. Koníci dostávali třikrát denně dvacet kapek do pití. Za čtrnáct dní jsem opět přijel do Svojetic a s potěšením zjistil, že šest ze sedmi koní nekašle. Kašel přetrvával pouze u jednoho koně, u kterého si majitel nepřál žádné experimenty. Tenhle koník kašlal několik měsíců a pak změnil stáj, a tak o jeho dnešním osudu nevím.

Elektroakupunkturní diagnostika

Tato zkušenost mě nasměrovala, a když jsem začal u koní používat jako diagnostickou metodu EAD (elektroakupunkturní diagnostiku), tak jsem přímo na přístroji mohl najít příslušný orgánový okruh, který je narušen a mohl jsem cíleně vybírat vhodné extrakty a homeopatika pro léčbu. To mi umožnilo celostní pohled na respirační problematiku u koní a na cílenou léčbu jejich respiračních onemocnění. Moc mi v tom pomohly i články publikované v časopisech od paní doktorky Švehlové, která jakožto veterinářka tuto problematiku zpracovala z hlediska anatomicko patologického a zdůraznila problematiku dýchacích cest koně z úhlu epidemiologického. Popsala v nich též způsoby ochrany koní proti chřipce očkováním. To mě přivedlo na myšlenku srovnání zvyšujícího se výskytu respiračních nemocí u lidí i u koní, což dávám do souvislosti právě s preventivním očkováním. Syntézou jednotlivých příčin jsem dospěl k závěru, že hlavní příčinou dýchacích potíží koní je způsob jejich chovu, který neodpovídá jejich přirozeným životním podmínkám a bohužel někdy i přemíra lidské starostlivosti.
Pokusím se to vysvětlit. S překvapením jsem totiž zjistil, že koně v pastevních odchovech s celoročním pobytem ve volném prostoru trpí dýchacími potížemi minimálně. Proti tomu paradoxně nejhůře jsou na tom koně, kteří v mládí závodili a k stáru si je koupil některý milovník koní jako rodinného mazlíčka. Bylo hned patrné, že zdravotní potíže jednotlivých koní souvisí s jejich předchozím zatížením a současným ustájením.

Pastevně ustájení koně vs. koně „na penzi“

Popišme si hlavní rozdíly u pastevně ustájených koní a u koní tak říkajíc „na penzi“. Začněme stájí. Kůň ustájený ve stáji v ní stojí od několika hodin denně do několika dní v týdnu. Zde si uvědomme příkrý rozdíl koně v přirozených životních podmínkách a koně takto ustájeného. Připomeňme si, že přirozeným prostředím koně je volná pastvina profukovaná čerstvými větry. Již slyším námitky, že koně si za stovky let vedle člověka již zvykli. To já ale neberu. Podívejte se na obr. 1. Koně si nezvykli, musí ve stájích žít a jsou z toho někdy nemocní. Kůň je přece k pobytu na pastvině předurčen. Ne pastvině se kůň volně pohybuje, potravu přijímá podle potřeby, když chce, tak odpočívá, když chce tak pobíhá … Proti tomu kůň ve stáji stojí na místě, občas je i přivázán, krmen je někdy třikrát, ale obvykle jen dvakrát denně. Pod ním se rozkládá jeho trus a moč a v podestýlce se množí bakterie a plísně. Pokud žere ze země, což je přirozené a správné, tak strká nozdry do často zaplísněného a bakteriemi nasyceného prostředí. (viz opět obr. 1 – kůň v prasečím chlívku). V této „stáji“ se trus a moč rozkládají a vznikají plyny obsahující čpavek, které mohou „naleptávat“ dýchací cesty. Na takové prostředí si nemůže zvyknout ani člověk ani kůň. Zkuste si lehnout na zem do koňského boxu a za pár dní sami uvidíte, co to s vašimi dýchacími cestami udělá. V mnoha stájích jsou koně také důsledkem průvanu vystaveni daleko více infekčním chorobám. Oslabené dýchací cesty špatně filtrují a ničí choroboplodné zárodky a v prostorných dutinách koňské hlavy se infekce dobře zabydlují. Bakterie, viry a plísně snadno touto cestou pronikají dále do organizmu, zatěžují imunitní systém a koně jsou náchylní ke vzniku závažnějších zdravotních poruch (COOP, alergie, měsíční slepota a podobně).

Ochranné očkování proti chřipce

Jako další možný prohřešek proti přirozenému chovu koní vidím ochranné očkování proti chřipce. Chřipkové viry mohou časem zmutovat, a tak se vakcíny musí stále přizpůsobovat. Očkovací vakcíny dnes nemohou pokrýt aktuální široké spektrum chřipkových virů. Měli bychom počítat s tím, že přestože je kůň očkován proti chřipce, může ji dostat. Chřipka z oslabených virů může proběhnout skrytě a u koně se může projevit třeba jako rýma. Ta je rovněž virového původu, alespoň ve svém počátku. Mnohý kašel je způsoben drážděním z nosohltanu a hlavových dutin, a proto vůbec nemusí mít plicní původ. Koni teče z nozder, kašle a na plicích není nic slyšet. Všichni pak krčí rameny a na to, že kůň byl nedávno očkován proti chřipce, si již nikdo nevzpomene.
Při EAD diagnostice u dušných nebo kašlajících koní se setkávám s poruchami několika řídicích orgánových systémů. V první řadě to je systém plic, dále se objevují odchylky na systému nebo, jak se v tradiční medicíně, z níž tato diagnostika vyšla říká, na dráze ledvin. Někdy je zasažen i okruh tlustého střeva, slezina a slinivka a u virových onemocnění též srdce nebo játra. Ze skladby zasažených orgánů můžeme usuzovat na hlavní příčinu potíží koně a vybrat nejvhodnější způsob léčby.

Bakteriální a virový původ potíží

U potíží bakteriálního původu je vedle dráhy plic obyčejně zatížen i systém tlustého střeva. Tlusté střevo je v tradiční čínské medicíně považováno za hlavní orgán související s imunitou.
U potíží způsobených plísněmi se obyčejně přidá ke zmíněným drahám plic a tlustého střeva i dráha slezina – slinivka. Tento orgánový okruh je dalším orgánem souvisejícím s imunitou a to i v evropské medicíně. Jelikož z tradičního pohledu východní medicíny jsou nadledvinky brány jako součást ledvin, patří sem i ledviny.
Virové infekce nacházejí odezvu hlavně na dráze plic a srdce. Vycházejí-li potíže ale z hlavových dutin a sliznice nosohltanu, pak zatížení okruhu plic je minimální a potíže se promítnou hlavně do dráhy tlustého střeva. Neplatí to samozřejmě absolutně a často dochází ke kombinacím příčin. V takovém případě si vybereme tu, která se nejvíce projevuje, a od ní začneme.
K diagnostice a orientaci v orgánových systémech používám zásadně přístroj na EAD. Ten mi umožňuje cíleně vybrat byliny nebo homeopatika, která následně doporučím jako léčiva. K diagnostice lze užít i organopreparáty či nosody z homeopatické říše, které doplní celostní diagnosu a dokreslí celkový obraz.

Bylinné preparáty

Bylinné preparáty nejčastěji předepisuji ze skupiny extraktů z celých živých rostlin, které jsou prodávány jako potraviny pro zvláštní výživu s atestací pro humánní potřeby. Jestliže připustíme, že vedle obsahových látek je jejich součástí i informace o dalších vlastnostech rostliny, pak právě tato skupina bylinných extraktů je nejúčinnější. Jejich aplikace je též nejsnazší. Podávají se do pití či do jádrového krmiva dvakrát až třikrát denně. Také jejich cena je velmi příjemná. Suverénně nejlepší proti chřipkovým virům je echinacea purpurea, benedikt lékařský, karbinec evropský, eleuterokok, klanopraška, grepové jádro a další. Z hotových bylinných kompozic nesmíme zapomenout na Alersan. Podávat homeopatika je náročnější. Nelze totiž u koně provést tak podrobné interviev jako u lidí, a proto odhad vhodného homeopatika je těžší. Z tohoto důvodu se raději uchyluji k polykompozitním (vícesložkovým) preparátům než k homeopatickým monokompozitům (jednosložkovým). Polykompozitní homeopatika jsou namíchána na určité potíže. Z nich užívám u dýchacích problémů nejvíce Luffeel a Husteel. Luffeel na rýmu a při potížích alergických a Husteel u kašle bez ohledu na příčinu potíží. U virových infekcí pak doporučuji Grippeel a Traumeel či Engystol.

Změna ustájení je často podmínka úspěchu

Léčit koně lze mnoha způsoby, ale mnohdy bez změny jeho ustájení dosáhneme jen přechodného úspěchu. Domnívám se totiž, že čistota a podestýlka v boxech je naprosto rozhodující pro zdraví koně a nejlepší je během léčby koně umístit do výběhu trvale. Přijatelným kompromisem je boxové ustájení na pastvině (viz obrázek obr. 2), kde kůň tráví jen noc, je oddělen od ostatních koní a přitom se cítí být součástí stáda. V případě, že má kůň respirační potíže, tak je též nutné dbát na čistotu boxu a pokud je to možné, přejít na bezprašnou podestýlku. Zcela nezbytné je dbát na kvalitu sena. Podívejme se na obr. 3, na něm vidíme balíkované seno, které má zespoda hlínu a pod ní je vidět plíseň. Pamatujme si, že když je takto chycena základna balíku, jsou mycelia plísní a spóry již v celém balíku. Odstranit viditelně napadenou část nestačí. Totéž co o seně platí i o slámě. A hlavně, aby byl kůň zdravý, potřebuje zdravý vzduch a stálý pohyb.