Jaké ryby do malého akvária?

Malá akvária slouží nejčastěji k vytírání generačních ryb, odchovu potěru a mladých rybek. Jsou tudíž většinou jen dočasným řešením a do budoucna neposkytují většině druhů akvarijních ryb optimální podmínky, zejména dostatečný prostor k životu.

Malá akvária

Malá akvária slouží nejčastěji k vytírání generačních ryb, odchovu potěru a mladých rybek. Jsou tudíž většinou jen dočasným řešením a do budoucna neposkytují většině druhů akvarijních ryb optimální podmínky, zejména dostatečný prostor k životu. Malá akvária slouží nejčastěji k vytírání generačních ryb, odchovu potěru a mladých rybek. Jsou tudíž většinou jen dočasným řešením a do budoucna neposkytují většině druhů akvarijních ryb optimální podmínky, zejména dostatečný prostor k životu. Akvárium malých rozměrů bývá častou volbou začátečníků, přestože není volbou nejlepší. V malých nádržích (do 30 litrů) bývá každá chyba mnohdy zásadní a pro chované rybky často i fatální. Začátečníky pak tyto nezdary často odradí. Spektrum druhů, které lze chovat v malých nádržích je omezené a zdaleka nezáleží jen na výsledné velikosti rybky v dospělosti. Paradoxně může být malý druh velmi náročný na prostor díky své čilosti a pohyblivosti nebo potřebě chovu ve skupině. Malá akvária je také mnohdy vhodnější koncipovat jako jednodruhová, aby nedocházelo v omezeném prostoru k negativním kompeticím mezi jednotlivými chovanými druhy. Společenství více druhů je potřeba v tomto případě vždy dobře zvážit.

Ryby vhodné do malých akvárií

Dovolím si uvést malý a jistě i neúplný výčet druhů, které považuji za vhodné do malých akvárií: jsou jimi rasbora trpasličí (Boraras maculatus), šikmostojka černopruhá (Nannostomus eques), drobnoústka trpasličí (Nannostomus marginatus), malí čichavci rodu Colisa – např. nejčastěji prodávaný čichavec zakrslý (C. lalia), vrčivka trpasličí (Trichopsis pumila), afričtí sezónní halančíci rodů Aphyosemion a Nothobranchius, halančík floridský (Jordanella floridae), hlaváčka pastelová (Tateurndina ocellicauda), mrňavá a krásná hlavačka zlatopásá (Brachygobius xanthozoma), hlaváč pustinný (Chlamydogobius eremius), krunýřovec jednopruhý (Otocinclus affinis), pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus) a ozbrojený (C. hastatus), dnes už zapomenutý okounek trpasličí (Elassoma evergladei), ale také např. jeden pár cichlidky Ramirezovy (Papiliochromis ramirezi) či samec bojovnice pestré (Betta splendens) chovaný sólo, bez samic, které by jinak v omezeném prostoru mohl ubít. Ve výčtu jsem ještě nezmínil živorodky (Poeciliidae). Ty jsou (nejen pro začínající chovatele) atraktivní skupinou, zejména pro svůj snadný odchov (ovoviviparie, viviparie). Z druhů běžně dostupných v akvaristikách jsou to „paví očka“ – živorodka duhová (Poecilia reticulata) a ostrotlamá (Poecilia sphenops) a platy (Xiphophorus maculatus a X. variatus). Dalšími živorodkami, o kterých se zmíním více, jsou dnes již málo chovaná živorodka trpasličí (Heterandria formosa) a dalo by se říci nováček v našich akváriích – živorodka Poecilia wingei známější mezi akvaristy jako „endlerka“. Obě jsou velmi vhodné i do těch nejmenších akvárií.

Živorodka trpasličí (Heterandria formosa)

Tato rybka patří mezi akvaristické starousedlíky, které postupně vytlačily z akvárií pestřejší rybky a dnes je chována jen hrstkou nadšenců. Je to škoda, přestože nehýří barvami, je to rybka velmi zajímavá a je možno ji chovat i v „pár litrech“ vody, není náročná na teplotu vody ani potravu. Snad nejzajímavější je její rozmnožování. Na rozdíl od ostatních živorodek nerodí mláďata najednou, ale během několika dní. Je to dáno postupným vývojem zárodků v jejím těle, tento jev nazýváme superfetace a známe ho například i u našeho zajíce polního (Lepus europaeus). Potěr samička většinou nepožírá, ale nelze na to spoléhat, a proto je v akváriu vhodný hustý porost např. jávského mechu (Vesicularia dubyana). Malé rybky jsou stejně zbarveny jako dospělí a vypadají jako jejich miniatury. Velikost dospělých ryb se pohybuje okolo čtyř centimetrů u samice a jen dvou centimetrů u samečka. Rybky v přírodě jsou prý ještě menší. Tato živorodka se vyskytuje na jihu USA (Karolína, Georgie, Lousiana a Florida). Jak tuto rybu chovat – v jednodruhovém či ve společném akváriu? Pan Dokoupil ve své skvělé knize z roku 1981, která dosud nemá konkurenci, zmiňuje několik druhů ryb, se kterými ji lze jak píše „velmi dobře“ chovat. Naproti tomu pan Slaboch společný chov naprosto vylučuje. Zpočátku jsem se snažil chovat své „trpaslíky“ s pancéřníčky a endlerkami, avšak musím dáti zapravdu panu Slabochovi. Kdybych je nezačal chovat samostatně, brzy by v mých nádržích jistě vymřely. „Trpaslíci“ jsou totiž velmi váhaví, pomalí a klidní tvorové a tak jim společnost jiných rybek nevyhovuje. Špatně žerou, schovávají se a nechtějí se množit, nebo spíše potěr se nedaří ve společnosti ostatních ryb odchovat. Lépe je kombinovat tyto živorodky např. s plži nebo i malými krevetkami. Já jsem je choval s bahenkami živorodými (Viviparus contectus) a piskořkami věžovitými (Melanoides tuberculata). Mělo to i tu výhodu, že požírali nespotřebovanou potravu. Živorodky trpasličí jsou velmi nenároční strávníci, přijímají všechna vločková krmiva přiměřené velikosti. Požírají také řasy. Nejraději ale mají drobný plankton – buchanky a jejich nauplie nebo doma vylíhnuté nauplie žábronožky solné.

„Endlerka“ – Poecilia wingei

Přestože se tato krásná živorodka chová již pár let a objevena byla už v roce 1975, informací o ní je jako šafránu. V literatuře zmínka žádná a tak zbývá internet. Čerpat lze z informací, které podává pan RNDr. Roman Slaboch, který tyto rybky také osobně importoval z jejich domoviny ve Venezuele. Tuto živorodku objevil Dr. Endler v severovýchodní Venezuele a díky tomu dlouhou dobu nesla označení Poecilia sp. Endleri. Dodnes je pod tímto názvem prodávána a název „endlerka“ dá se říci mezi akvaristy zlidověl. Až v roce 2005 byla vědecky popsána jako Poecilia wingei. Tato rybka je blízkou příbuznou živorodky duhové (Poecilia reticulata), se kterou se i kříží a dává plodné potomstvo. Samičky dosahují velikosti jen čtyři centimetry a samečci dva a půl centimetru. Samci jsou pastelově zbarvení a na jejich těle jsou velmi jasné a křiklavé oranžové, modré, zelené, žluté a černé skvrny nebo pruhy. Samičky jsou zlatavé. Myslím si, že tyto rybky jsou mnohem odolnější a tudíž i vhodnější pro začátečníky než často doporučovaná paví očka, která bývají často zchoulostivělá. Endlerky nejsou náročné na prostor a lze je také bez problému chovat ve společných akváriích s mírumilovnými a nedravými rybkami. Ve své domovině obývají i značně znečištěné vody, a tak si nekladou ani velké nároky na kvalitu akvarijního prostředí. Chovám je při teplotách 22 až 25 °C. Přijímají ochotně jakákoli vločková krmiva. Nejsou příliš produktivní – mají ve vrhu osm až dvanáct mláďat. Samice je podle mých pozorování nepožírají. Samci jsou velmi agilní a početně převažují nad samičkami, tento nepoměr pohlaví bohužel pozoruji také u svých živorodek trpasličích, kde je obzvlášť markantní. Oba druhy jsou krátkověké a žijí obvykle jen dva roky.

Prameny

Dokoupil N., 1981: Živorodky, SZN, Praha
http://www.akvarium.cz/1899/ – články RNDr. R. Slabocha