Clicker trénink

Klikr je vlastně taková malá krabička, která vydává stále stejný zvuk, když zmáčknete k tomu určené místo (tlačítko). Není to žádný složitý výrobek, ale je to velmi dobrý pomocník, který ulehčuje trénink, pokud ho budete správně používat a pes ho pochopí. Klikr se nepoužívá jen k výcviku psů, ale i všech ostatních zvířat (koně, delfíni, ale i krabi atd.). Slouží k přesnému označení místa nebo okamžiku, kdy pes udělal něco správně a má být odměněn.

Klikr sám není odměna!

 Odměna by měla následovat vždy po kliknutí, i když se třeba spletete a kliknete špatně. Odměnou může být pamlsek nebo i hračka, kterou psovi hodíte či nabídnete k potahání. Pes si na klikr za pár tréninků zvykne a bude ho vnímat jako zvuk, po kterém následuje vždy odměna a který mu určuje přesný moment, kdy provedl cvik správně. Cílem clicker tréninku je, aby pes samostatně přemýšlel nad věcmi, které se ho snažíte naučit. To znamená, že psa nebudete učit naváděním na hračku, na ruku nebo na pamlsek, ale necháte ho, aby na vše přišel sám. Pes si dokončený cvik bude potom lépe pamatovat a bude si cvikem jistý, protože provedení cviku vlastně sám vymyslel. Pomocí klikru pes lépe cvik pochopí, proto ho bude výcvik více bavit. Základem je, že po každém kliknutí musí následovat odměna!

Jak s klikrem začít?

Každému chvilku trvá, než se naučí klikat ve správný moment, proto se velmi často v počátcích chybuje. Nic se neděje, protože se to dá rychle napravit několika kliky správnými, záleží také na tom, jak moc psa po kliku pochválíte a odměníte. Když pes váš požadavek udělá vzorně, tak jak jste si představovali, má následovat obrovská pochvala slovní i dlouhé a zábavné potahání o hračku. Když to bylo „nic moc“ nebo jste špatně klikli, řekněte psovi normálním hlasem, že byl hodný a mělo by následovat například jen symbolické krátké potahání o hračku. I v tomto pes vidí velký rozdíl a pozná, jak moc byl jeho výkon dobrý. Jednou z hlavních věcí také je, abyste nemluvili monotónně, aby z vaší pochvaly mohl pes slyšet a poznat, který výkon byl dobrý a jak moc.
Protože si na provedení úkolu, který požadujete, musí pes přijít sám, klikáme mu už za každou maličkost, kterou udělá směrem k cíli právě trénovaného cviku. Například při učení couvání: pes posune jen jednu nohu o kousek dozadu a vy mu ihned kliknete. Takto klinete ještě několikrát a pes přijde na to, že klikání a odměny jsou za couvání, přestože pohyb dozadu bude jen minimální. Potom dobu mezi klikáním budete postupně prodlužovat, například za jeden krok tlapkou dozadu, potom za dva, za tři, za metr atd., až bude pes umět couvat třeba deset metrů. Jak by měl cvik vypadat na konci cvičení, to je vaše rozhodnutí, ale měli byste si tento moment předem určit. Trénujte krátce, ale často. Krátce znamená asi dvě minuty, ale můžete to zkoušet třeba pětkrát denně.

Po splnění povelu "klik"

Začněte s něčím jednoduchým, co váš pes už umí, například sedni. Řekněte „sedni“ a hned jak pes dosedne na zem, následuje klik, obrovská pochvala a odměna. Udělejte to tak párkrát, až pes pochopí, že vždy po kliku následuje pochvala a odměna. Potom můžete zkusit například pohled do očí. Pes se vás pak naučí sledovat a lépe vnímat. Stoupněte si k vašemu psovi a čekejte tak dlouho, než se vám opravdu podívá do očí. Když se podívá, klikněte a odměňte ho. Potom ho začněte odměňovat až za delší intervaly jeho pohledu do vašich očí. Pes se tak naučí lépe vás sledovat a čekat na další povely nebo hru.
Přivolání je jeden z nejdůležitějších povelů, a proto by měl pes umět přiběhnout k vám téměř vždy rychle a radostně. Toho lze s klikrem také docela snadno dosáhnout, ale chce to trochu trpělivosti. Se psy (štěňaty), kteří jsou ve venkovním nebo cizím prostředí příliš rozrušení, je třeba začít soustředěním na vodítku. Pokaždé, když se na vás pes podívá nebo k vám přijde sám od sebe, klikněte mu a velice moc ho pochvalte a odměňte. Postupně by se vaše nároky měly zvyšovat, ale po velmi malých krocích a vždy s tím, že jste předešlý krok zvládli. Cílové chování by mělo vypadat tak, že pes vás velmi často sleduje očima, chodí k vám sám od sebe a na jméno nebo na přivolání téměř vždy přijde. Důležité je, nejdříve vše učit psa v naprosto známém (většinou domácím) prostředí.

„V nejlepším“ kliknete

Později třeba na známém místě venku, kam chodíte pravidelně na procházky a až úplně na konec na neznámém cizím místě. To však až v okamžiku, kdy už pes bude opravdu vědět co má dělat, bude si jistý tím co dělá a co se po něm požaduje. Potom, co toto zvládnete, můžete pokračovat ve výcviku bez vodítka. Opět začínáme cvičit ve známém prostředí, kde si je pes jistý. Bez volání začněte před vaším psem utíkat, ale jen když se právě na vás dívá (nebo alespoň správným směrem), aby to vůbec zpozoroval. Až se pes za vámi rozběhne a v nejrychlejším tempu s radostí bude běžet k vám, tak přidejte povel, klikněte, psa pochvalte a odměňte. Pochvala musí být opravdu velká, jásavá a radostná. Až bude mít pes toto opravdu zažité (v každém prostředí), můžete povel přibližovat k okamžiku, kdy pes vybíhá směrem k vám. Postupně tak docílíte toho, že nejprve na psa zavoláte, a když se za vámi radostně rozběhne, tak mu „v nejlepším“ kliknete a potom ho opět moc pochválíte a odměníte. Až to budete mít opravdu spolehlivě nacvičené, můžete už klikr vynechat, protože ten je potřeba jen k nácviku. V této chvíli můžete být spokojeni s téměř stoprocentním odvoláním. Aby tomu tak bylo, je potřeba štěňata dobře socializovat na cizích místech, seznamovat je se psy i s lidmi. S takto socializovanými psy by neměl být při výcviku problém. Je nutné cvičit po opravdu malých krůčcích, musíte být důkladní a nijak cvičení nevhodně neurychlovat. Tím si můžete celou práci zkazit. Dobré ale není ani to, když u jedné fáze zůstáváte příliš dlouho, přestože už se vašemu psovi daří.