Začátkem prázdnin jsme se vypravili s našimi čtyřnohými mazlíčky na výlet do Českého ráje, který leží padesát kilometrů severovýchodně od Prahy. Český ráj byl pro svoji mimořádnou členitost krajiny s charakteristickými skalními městy, rostlinnými a živočišnými druhy vyhlášen první chráněnou krajinnou oblastí. Prachovské skály nacházející se nedaleko Jičína jsou rájem horolezců a turistů.
Jsou protkány hustou sítí značených turistických cest, které vás provedou samým srdcem skal, roklemi obstoupenými pískovcovými věžemi jako je Čertova kuchyně, Císařská chodba, Na stájích, Točenice, Na vodách a množstvím skalních vyhlídek, například vyhlídka Českého ráje, Míru, Pechova, Lepařova, Hakenova aj. Vedle přírodních jedinečností jsou zde historicko – kulturní zajímavosti. Skály měly v těžkých dobách mnohdy i ochrannou funkci pro lidi, kteří zde nacházeli útočiště.
Ještě v poledne jsme zvažovali, jestli v takovém horkém počasí nebude pro nás i naše psy příjemnější strávit volný čas lenošením někde u vody. Nakonec ale zvítězilo aktivně prožité odpoledne. Když jsme vyrazili na cestu pražilo slunce, ale čím více jsme se blížili ke skalám, tím více se obloha zatahovala těžkými mraky a v dálce nad cílem naší cesty se blýskalo a řádila pěkná bouřka. Nechtěli jsme to hned vzdát, a proto jsme se rozhodli počkat na terase místní útulné restaurace, jestli se počasí neumoudří. Po necelé hodince přestalo pršet a my jsme se vypravili nahoru do skal.
Národní park má několik vstupů, na jejichž začátku si můžete zvolit jednotlivé trasy podle délky v kilometrech, ne však podle obtížnosti. Ať se rozhodnete pro kteroukoli, nevyhnete se náročnosti výstupu po velkém množství schodů vytesaných ve skalách. A tak zatím co jsme se plahočili nahoru, naši psi byli doslova v ráji. Pobíhali kolem nás a narozdíl od nás, zvládali terénní nerovnosti s lehkostí jim vlastní. Je fakt, že v celém areálu je povinnost mít psy upoutané na vodítku. Není to jen z důvodů dodržování místní vyhlášky o volném pobíhání psů, ale také z důvodu bezpečnosti našich čtyřnohých kamarádů. Trasy kopíruje síť různých přírodních rozhleden, které jsou, i když opatřeny zábradlím, pro psy nebezpečné. Nebezpečné jsou také různé škvíry a otvory ve skalách, ve kterých může menší pejsek uvíznout nebo se zranit. Cestou jsme potkávali další návštěvníky Prachovských skal, doprovázené jejich volně pobíhajícími hafany. Všichni, stejně jako my, si na úzkých lesních či skalních pěšinkách psy přivolali k sobě, na rozhlednách a nebezpečných úsecích cesty jsme je poutali na vodítka. Na jedné z tras jsme procházeli puklinou mezi skalami, která byla tak úzká, že by se jí snad ani objemnější turista neprotáhl. Velké terénní rozdíly, schody nahoru a hned zase dolů nám dávaly pěkně do těla, ale stálo to za námahu. Odměnou nám byly zastávky na rozhlednách, které nabízely nádhernou podívanou do dalekého okolí.
V Prachovských skalách jsme strávili pěkné sobotní odpoledne a příjemně znaveni jsme výlet zakončili jak jinak, než občerstvením na terásce. Hafani klidně pospávali pod stolem a my se dívali, jak se obloha nad skalami opět zatahuje šedými těžkými mraky.