Divocí a domácí králíci

Králíci jsou většinou menší zástupci řádu zajíců, nejhojnější skupinou jsou zástupci amerického rodu Sylvilagus. U nás žije jediný divoký druh, králík divoký Oryctolagus cuniculus, předek domácích králíků, kteří jsou chováni v mnoha plemenech od ranného středověku. Se zajícem se nekříží. Tolik všeobecná encyklopedie Universum.

Pro upřesnění, středověk v Evropě začal v roce 476 zánikem Západořímské říše a skončil začátkem objevitelských cest. Nejznámějším objevitelem je určitě Kryštof Kolumbus. Králíci jsou tedy chováni v zajetí již několik století, ale jakmile mají možnost, tak si na chování svých předků rychle vzpomenou.

O divokých králících

Divocí králíci žijí pospolitě v početnější kolonii a za své útočiště mají labyrint podzemních nor s mnoha východy. V nich si hrabou rozšířené obytné komůrky, kde se ukrývají před nepřáteli, nepohodou a odpočívají. V králičí komunitě panuje určitý řád, v němž se fyzicky slabší a mladší jedinci podřizují starším. Ti sídlí uprostřed bezpečné části bludiště nor, níže postavení se musí spokojit s okrajovými částmi kolonie. Rozmnožování králíků probíhá po celý rok. Králice si po třicetidenní březosti pro metání mláďat vyhrabe buď uprostřed kolonie nebo na okraji asi jen metr dlouhou zvláštní noru. Nora je zakončena zvětšenou komůrkou, kterou králice vystele suchou trávou a svoji vlnou vytrhanou z břicha. Matka pečuje o mláďata, zahřívá je a kojí. Když odchází na pastvu, vchod k nim ucpává suchou trávou a trochou zeminy, kterou zkrápí několika kapkami moče. To je značka pro ostatní králíky, že jsou zde mláďata a oni to respektují. Před padesáti roky králičí nemoc myxomatóza vyhubila v celé Evropě velkou většinu divokých králíků. Od té doby se jíž nikdy nepodařilo navrátit původní vysoké stavy divokých králíků. Tam, kde se postupně začínají rozmnožovat, se myxomatóza většinou vrací. Je to nemoc nebezpečná i pro domácí králíky, zde se ale můžeme bránit očkováním.

Můj chov

Před několika roky jsem měl mladých králíků tolik, že jsem je neměl již kam dát, a tak jsem se rozhodl nechat je volně pobíhat po dvoře. Říkal jsem si, dvůr je krytý, takže zde neprší, jsou na něm jen slepice a kačeny a s těmi se králíci snesou, mohou spolu i požírat obilí a pít vodu. Takhle to i fungovalo. Při návštěvě dvora se králíci pletli pod nohama, očichávali boty a neměli žádnou únikovou vzdálenost. Asi po deseti dnech jsem přišel ráno na dvůr a nemohl jsem ho poznat, vypadal jak přeoraný pluhem, Králíci si přes noc nadělali nory a když jsem vešel, tak v nich rychle mizeli. Už věděli, co je to úniková vzdálenost. Kde nebyly nory, tak tam byly hromady vyhrabané hlíny. Nory byly dost hluboké na to, aby se do jedné vešlo i víc králíků. S tímto způsobem chovu jsem musel skončit, a dalo dost práce a lsti králíky pochytat. Zřejmě si tu noc uvědomili, jak žili jejich předci.
Na dvoře jsem měl uloženou cirkulu, u které mám napevno připevněn a namotán do smyček asi deset metrů dlouhý kabel, to abych nemusel hledat prodloužení. Po čase jsem zjistil, že z tohoto kabelu je okousaná veškerá izolace do výšky stojícího králíka. Na horní polovině smyček izolace byla, a na dolní zbyly jen holé měděné dráty.
Kotce u králíkáren mám dlouhé 140 cm. Mají dvoje dvířka a jedny dvířka jsou zakrytá závěsem. Není to možná estetické, ale pro králíky je to moc dobré. Na zakrytí se dá použít i například podlahová krytina, PVC nebo guma, která se na dvířka přidrátuje. Vhodný je i jakýkoliv jiný materiál, záleží, co je pro chovatele snadno dostupné. Já závěs také nekupuji, manželka co chvíli nějaký vyřadí. Viděl jsem i králíkárnu, která měla část přední stěny zadělanou prkny. U takového řešení je však ztížená manipulace v kotci. Když chci otevřít i druhá dvířka, tak závěs odhrnu. A jaký je tedy význam tohoto zakrytí pro králíky? Králíci se v kotcích zdržují hlavně v místech, která jsou zakrytá, zde si také dělají hnízda a při kontrole se sem utíkají schovat. Po zkušenostech jsem přesvědčen, že se králíci v takto zakrytém kotci cítí lépe, jinak by asi tmavší část nevyhledávali. Možná jim to připomíná noru předků a tím i pocit bezpečí a klidu. Divocí králíci jsou noční tvorové, přes den jsou schováni v norách a za potravou vychází v noci. Věřím tomu, že moji králíci, protože nejsou vystaveni neustálému světlu, nejsou stresováni, jsou zdraví a nepodléhají nemocem. Taková úprava nemusí stát ani korunu, tak proč králíkům nezlepšit životní podmínky. Možná, že takto chovaní králíci by nebyli spokojení v kleci na chovatelské výstavě. Ta však netrvá nikdy moc dlouho.

Použitá literatura

Myslivost – Stráž myslivosti, č. 3/2004. Zajíc – králík. Jan Rys