Díl 7.: Vlčí zuby – anebo špičáky?

K dalším poměrně častým zubním problémům koní patří tzv. vlčí zuby. Samy o sobě sice nijak nevadí, ostatně u divoce žijících koní se také vyskytovaly a nic hrozného se nedělo, když se však k tomu přidá ježdění, především pak ježdění s udidlem, mohou tyto „nadpočetné“ zuby začít zlobit. A někdy hodně. Proto jsou u domestikovaných koní obecně nežádoucí.

Co je vlčí zub?

Vlčí zub (lat. Dens lupinus) je první premolár (P1), čili první stolička, který je u mnoha savců plně vyvinutý a používaný, ale u koní se během evoluce stal nepotřebným a zakrněl či dokonce vymizel.
Jak je známo, dospělý kůň má 24 funkčních stoliček (premoláry P2–P4 a moláry M1–M3), které tvoří 4 řady po 6 zubech. Vlčí zub, zakrnělý první premolár, naroste pouze některým jedincům. Kupodivu je jeho výskyt častější u klisen, uvádí se, že naroste až 24 % klisen a pouze 15 % hřebců. Častěji se objeví na horní čelisti, na dolní mnohem vzácněji.
Pokud se vlčí zub prořeže, pak je to velmi brzo, už v prvním roce života koně. Při žvýkání může změnit polohu, což je často provázené zánětem dásní, bolestí a tedy i zhoršením příjmu potravy.
Vlčí zub je obvykle malý, špičatý nebo zakulacený kousek zuboviny vykukující z dásně těsně před první vyvinutou stoličkou v mezizubí, přesně v místech, kam dosedá udidlo. Většinou nemá řádný kořen, nebo jen velmi malý, takže nesedí v čelisti pevně. Po třetím roce života však zkostnatí jeho závěsný aparát a kořenový kanál a dřeňová dutina se vyplní zubovinou, takže zub i jeho ukotvení zpevní.
Někdy se může stát, že se vlčí zub zcela neprořeže, zůstane překrytý sliznicí dásní. K tomu dochází častěji na dolní čelisti a takovým vlčím zubům se pak říká „slepé“. Na první pohled nejsou vidět, proto se musí vyhmatat.

Proč se odstraňují?

Vlčí zuby vyvolávají většinou problémy v jezditelnosti: kůň je ztuhlý, odmítá přilnutí, špatně se ohýbá – protože ho bolí pohyb, tlak či jen pouhá přítomnost udidla v hubě ve chvíli, kdy narazí do vlčího zubu a dráždí ho i jeho okolí. Vzniklý zánět, především pokud trvá déle a není léčený, pak může končit úplným odmítáním uzdění, odmítáním práce při jakémkoli pohybu udidla, ale také špatným příjmem potravy, protože koně bolí i obyčejné žvýkání.

Z tohoto důvodu se vlčí zuby jezdeckým koním odstraňují. Obecně se trhají u koní hned, jak je zubař při pravidelné kontrole zjistí, čili během prvního nebo druhého roku života koně. V tuto dobu je zákrok jednoduchý, protože zub ještě není upevněn v čelisti. Za přiměřené sedace ho veterinář vytrhne kleštěmi nebo „vydloubne“ zubním dlátkem. U koní starších než tři roky však nemusí být následkem zkostnatění závěsného aparátu jeho vytržení tak jednoduché. Někdy nezbude nic jiného, než pouze odstranit vyčnívající část zubu a zahladit případné ostré hrany.
„Slepé“ vlčí zuby je třeba u jezdeckých koní také odstranit. Protože jsou překryté citlivou sliznicí, je přítomnost udidla na tomto místě nanejvýš bolestivá.
Po vytržení zubu je třeba několik dní vyplachovat případnou vzniklou díru dezinfekčním prostředkem, aby nedošlo k infekci hlubších tkání.

Pravidelné prohlídky

Obecně platí, že pravidelné prohlídky huby a chrupu už od mladého věku koně vlčí zuby ve většině případů odhalí a umožní je odstranit ještě v době, kdy to jde snadno a dříve, než koni začnou způsobovat nějaké problémy. Díky tomu má kůň už od samého počátku výcviku v hubě „pořádek“ a nezíská špatné zkušenosti s udidlem a ježděním. Řešit přítomnost vlčího zubu až poté, co se projeví problémy s jezditelností koně či odmítáním udidla a uzdění, je skutečně pozdě.

Špičák není vlčí zub

Občas se stane, že si lidé pletou vlčí zuby se špičáky. Špičák je normální kónický zub, který roste většinou pouze hřebcům a nachází se v bezzubé mezeře dásní více vepředu. I špičáky však mohou dělat problémy: jejich prořezávání u mladých koní může být bolestivé. Mohou přerůstat a při žvýkání či pouhém zavření huby tlačit proti sliznici či protilehlé čelisti a zraňovat ji. Může se stát, že se špičák ulomí nebo naštípne (především ve chvíli, kdy jím kůň o něco zachytí, například při soubojích hřebců nebo při nasazování či sundávání uzdečky) a otevřená dřeňová dutina je pak náchylná na bolestivou a mnohdy těžko léčitelnou infekci. Někdy se stává, že dlouhý špičák zraní jazyk, který zůstal zachycený mezi ním a udidlem. Pevně utažený nánosník nebo bezudidlová uzdečka mohou tlačit na špičáky ze strany a dojde k poranění sliznice tváří.
Špičáky se normálně netrhají, je třeba je pouze kontrolovat, a pokud přerůstají, opatrně se zkrátí speciální rašplí nebo štípacími kleštěmi. U mladých koní obvykle nedělá zkrácení špičáku žádné problémy, u starších pak může dojít k otevření dřeňové dutiny s následnými záněty a infekcemi.
Někdy narostou špičáky i klisnám, bývají sice menší než u hřebců, ale mohou být zdrojem nepohodlí až bolesti. Ty se většinou zrašplují až k dásni nebo se uštípnou. Problémy také představují neprořezané špičáky, překryté citlivou sliznicí dásně. Lze jim pomoct chirurgickým proříznutím dásně.