Skoro každý chovatel kanárů snad někdy zkusil s jejich pomocí odchovat mláďata jiných pěnkavovitých ptáků. Celkem běžně se to podaří u zvonohlíků, z...
Skoro každý chovatel kanárů snad někdy zkusil s jejich pomocí odchovat mláďata jiných pěnkavovitých ptáků. Celkem běžně se to podaří u zvonohlíků, zvonků, stehlíků nebo čížků a konopek. Takto odchovaní ptáci jsou pro další chov obvykle vhodnější, než ptáci z přírody. Jsou ochotni hnízdit v menší kleci a přijímat potravu, kterou dostávali od svých pěstounů. Jediným záporem je ztráta zpěvu typického pro daný druh. I když v blízkosti slyší zpěv svého druhu, snaží se takto odchovaní samečci napodobovat zpěv kanárů.
Takto odchovaní ptáci jsou ale mimořádně vhodní k mezidruhovému křížení s jinými pěnkavovitými ptáky, a to i samičky.
Před lety jsem měl samečka hýla odchovaného kanáry. Ochotně se pářil s každou kanářicí, ale vajíčka nebyla oplozená. Potom měsíc krmil všechny odstavené kanáry v proletovačce. Když se mi podařilo sehnat mu samičku jeho druhu (také odchovanou), asi měsíc před ní v hrůze prchal. Když konečně láska zvítězila, byl z nich pár, jaký už asi nikdy mít nebudu. Hnízdili třikrát za sezónu a v hnízdě odchovali i 6 mladých. To vše bez mojí pomoci, bez hmyzu, jen na vaječné míchanici, plevelu, naklíčených semenech a troše mravenčích kukel.
V minulých dvou letech jsem se snažil podobný úspěch zopakovat. Ubohým výsledkem byl 1,0 hýl odchovaný kanáry a 0,1 odchovaná vlastními rodiči. Páry jsem doplnil z odchovu jiného chovatele a rozdělil do dvou voliér. Ve společnosti drobných exotů zde jeden pár zahnízdil již v květnu a z pěti vajíček se po čtrnácti dnech vylíhlo pět malých, červených, tmavým chmýřím porostlých „příšerek“ s kulatými tělíčky a velkou hlavou na tenkém krčku. Vše vypadalo slibně do desátého dne, kdy jsem viděl samečka jak volá samičku na nové místo, které vybral pro stavbu hnízda. Kontrola hnízda ukázala dvě menší mláďata mrtvá a tři málo nakrmená. Zbývalo jediné řešení. Malí hýlové putovali do hnízda dvouletého, dobře krmícího páru kanárů a jejich mladé jsem rozdělil ostatním kanárům. Kanáři jsou u mne zvyklí při odchovu dostávat občas i trochu mravenčích kukel a větvičky ovocných stromů obalené mšicemi. Po přidání krmiva nakrmili kanáři podložená hýlata ihned. Hýlové ale rychle tráví a brzy bylo vidět, že tři mladí jsou i pro výborně krmící kanáry velkým zatížením. Abych jim ulehčil, koupil jsem malé balení (Nutribird) pro umělé krmení mladých papoušků a ráno i večer mladé přikrmoval. K tomu se mi osvědčila plastová injekční stříkačka, samozřejmě bez jehly. Po dalších čtrnácti dnech se již malí hýlkové podobali svým rodičům. Stačilo klepnout na okraj hnízda a otevřely se tři široké, uvnitř červené zobáky. Po vylétnutí se nechala ptáčata přikrmovat až do samostatnosti a seděla přitom beze strachu na větvi, nebo přímo na mém prstě. V té době již seděla kanářice na další snůšce, ale neoplozené, protože samec začínal pelichat. Přesto tito kanáři stejným způsobem odchovali i jedináčka z dalšího hnízdění hýlů. Třetí snůška tohoto páru hýlů již nebyla oplozena, ale čtyři mladí se vylíhli pod druhým párem. Dva z nich jsem podložil prvnímu páru a tentokrát je vychovali až k samostatnosti. Tento svůj příspěvek nepíšu jako návod k chovu, ale pouze jako zajímavost. Přesto, že jsem se ve svém chovu nesetkal s nekrmícím párem kanárů již nejméně dvacet let, krmit hýly jsou ochotni jen málokteří. Přitom větší naději na přežití mají mladí, které jsme podložili ve stáří několika dní. První dny po vylíhnutí hýlové nehromadí potravu ve volátku, ale jako u hmyzožravců jde potrava hned dále. Frekvence krmení musí být proto rychlejší než je u kanárů. I zde však platí, že výjimka potvrzuje pravidlo.
Před lety jsem pod kanáry vylíhl a odchoval domácího vrabce, což pokládám za raritu, i když bez jakéhokoliv smyslu.
Pokud se však někdo chce chovu našich ptáků věnovat, aniž by je bral z přírody, musí si především vychovat ptáky, kteří jsou schopni a ochotni se v kleci rozmnožovat. Kanáři nám v tom pomáhat určitě mohou.