Pravděpodobně nejen můj názor

Aby byli na bodované výstavě kupříkladu barevných kanárů všichni kanáři jednotně označeni a žádný nemohl být nějak zvýhodněn, nesmí mít jiné označení než uzavřený kroužek z kovu (na nožce), s uvedením: CZ, chovný rok, případně číslo klubu (např. K1) a registrační číslo chovatele v klubu. V žádném případě nejsou přípustné žádné bužírky, umělohmotné nánožní kroužky, nebo jiné označení ptáčka. Takto označený ptáček musí být výstavním výborem (ZO, klubu) okamžitě vyřazen z posuzování na příslušné bodovací výstavě.

Posuzovatelé jsou též chovatelé

Nejde ovšem ovlivnit skutečnost, že posuzovatelé jsou též chovatelé, což je z hlediska znalosti posuzovaného druhu správné. Tyto znalosti jsou pravděpodobně rozsáhlé, ale na druhé straně dává též možnost znát chov kolegy posuzovatele a zde záleží opravdu jen a jen na serióznosti. Předpokládejme, že tomu tak opravdu je. Neboť dle mého názoru nesoutěží chovatelé ve výstavních klíckách (leckterý by se tam nevešel), ale především naši ptáčci.

Zásadně by se dalo předejít případným nedorozuměním při posuzování např. barevných kanárů, ale i ostatního okrasného ptactva tím, že bude vydán Standard, který nebude jen obsahovat strohý popis daného rázu, druhu atd., ale bude i doplněn barevnou fotografií, např. bar. Kanára tak, aby obrázek (nebo více obrázků) jasně ukázal, jak tento ptáček má vypadat dle Standardu a co je nutné na tomto jedinci ještě vylepšit, pokud to bude vůbec nezbytné. Domnívám se, že by tato publikace obohatila každou knihovnu chovatele, a to jak začátečníka, tak i zkušeného. Neboť učit se musíme stále, vzhledem k novým rázům u většiny námi chovaných ptáčků.

Nové chovatelské poznatky z mezinárodních výstav

Nové chovatelské poznatky z mezinárodních výstav v cizině by chovatelské veřejnosti měli především sdělovat posuzovatelé pro jednotlivé odbornosti. Předpokládám, že již nemáme mezinárodní posuzovatele okrasného ptactva, kteří neznají ani jeden světový jazyk (angličtinu, němčinu, francouzštinu a španělštinu). Osobně bych si nedovedl představit, jak bych komunikoval s chovatelem SRN, kdybych neovládal alespoň němčinu.

Vyznamenání za zásluhy o chovatelství

V roce 1997 jsem byl mimo jiné členy klubu CHBPKaEP ČSCH se sídlem v Brně za svoji dlouholetou práci ve funkcích ČSCH odměněn vyznamenáním za zásluhy o chovatelství stříbrným odznakem II. stupně, který mě bezesporu potěšil (jedná se pouze o diplom a odznáček, žádná finanční ani věcná odměna) a současně zavazuje i přes můj nedobrý zdravotní stav k tomu, že budu i nadále pomáhat začínajícím chovatelům. Taktéž musím podotknout, že všem lidem se člověk nezavděčí. Možná také proto, že se neúčastní popíjení (malvazu) a s tím spojených pomluv na ty více úspěšné chovatele. Můj názor byl vždy ten, že funkcionářem ČSCH musí být člověk, kterému jde především o názory chovatelské základny. Tyto názory by měl realizovat a nedomnívat se, že příslušná ZO nebo klub ČSCH je jeho osobním majetkem. Dobré pro chovatelskou veřejnost je asi ta skutečnost, že těchto tzv. „KULTŮ OSOBNOSTI“ je v našich řadách čím dál tím méně.

Závěr

Na závěr mého příspěvku bych si dovolil popřát pevné zdraví a mnoho chovatelských úspěchů všem chovatelům okrasného ptactva, milovníkům přírody a redakci našeho časopisu FAUNA v tomto roce.

V plném rozsahu se ztotožňuji s názory pana Milana Habrcetla, ředitele 8. ročníku Memoriálu V. Janotky - Kladno 99.