Návrat koní k policii

V létě roku 1990 přišel policejní důstojník a novopečený šéf Ředitelství pořádkové policie ČR Milan Gregor za ministrem vnitra České republiky JUDr. Tomášem Sokolem s návrhem na zřízení hipologické jednotky. Šéf rezortu nezapochyboval o možném přínosu takové novinky a dokonce se osobně angažoval tak, že už za půl roku byl zahájen první policejní jezdecký kurz. Šanci vykonávat službu na koních dostalo dvacet policistů, kteří prošli sítem výběru z velkého počtu zájemců.

Jen částečnou výhodu měli ti, kteří už jezdili na koních. Větší roli hrála fyzická kondice, psychické předpoklady, vztah ke zvířatům a pracovitost! Práce s koňmi je totiž dřina, to ví každý, kdo koně má a musí se o něho starat. Do výběrového řízení se přihlásil také starší inspektor pankráckého policejního oddělení Karel Pospíšil. Uspěl, a jako jediný z první generace jezdců zůstal služebním koním věrný dodnes. Pracuje na Policejním prezidiu jako hlavní metodik hipologie. Věrný koním v policejních barvách zůstal i plukovník JUDr. Milan Gregor, neboť je současným šéfem Odboru kynologie a hipologie Policejního prezidia. Oba na počátky, či spíše obnovení policejní hipologie rádi vzpomínají.

Dnes by to byla šikana

„Pro první jezdecký výcvik jsme si tehdy vybrali instruktora kapitána Františka Michálka. Byl to sedmdesátiletý pán, který kdysi sloužil u vojenského jezdeckého pluku v Praze na Smíchově. Bylo to v kasárnách na náměstí, které zná snad dodnes většina lidí pod názvem „U tanku“. S koňmi nepřestal ani po odchodu z armády, kdy pracoval na jejich přípravě pro barrandovské studio nebo radil při filmování jezdeckých scén,“ přiblížil plukovník pána, jenž vynikal nejen instruktorskými kvalitami, obdivuhodnou kondicí a elegantním učebnicovým sedem na koni, ale především nekompromisním drilem. „Nikdo si však na jeho metody a nároky nestěžoval. Mám však dojem, že dnes by to mnozí mladí považovali za šikanování a dokážu si představit ty stížnosti,“ dodal.

Hodně tvrdý kůň

A na co si nejvíce vzpomíná kapitán ing. Karel Pospíšil? „Asi nikdo z účastníků prvního kurzu nezapomene na koně zvaného „dřevák“. Nebyl zlý, nekopal ani se neplašil. Byl totiž dřevěný. A adepti museli na něho vyskočit na první pokus. Z místa anebo z běhu. Obojí však tuze bolelo,“ směje se kapitán. Nejvíc to bolelo ty, kterým se výskok nepovedl třeba několikrát za sebou, protože pak netrpěly jen hýždě, ale i celé tělo. Aby toho nebylo málo, sedmdesátiletý bělovlasý elegán vyžadoval i přísnou subordinaci a vojenskou disciplínu. Takže oslovování a hlášení nadřízenému bylo pro něho stejně důležité jako správně skočená překážka. Jinak řečeno, vše co nařídil, bylo stejně důležité. V tom všem spatřoval záruku brzkých pokroků a kvalitu policejních jezdů. Frekventanti kurzu to vše od starého kapitána brali a když někomu něco nešlo, netroufl si na víkend odjet domů a místo rodinné pohody pilně trénoval. Nikdo nechtěl zůstat pozadu, když starý pán veškerý výcvik na koni absolvoval v čele jednotky a často i několikrát za sebou předváděl správné nácviky drezůry a překonávání překážek.

Svinčice

Vykročení do novodobé éry jízdní policie hodně pomohl známý zemědělský podnik EQUI Svinčice nedaleko Mostu. Policistům tam zapůjčili část koní, zajistili ubytování i jezdecký areál. Na výcviku se podíleli další dva instruktoři a to bývalý armádní koňák plukovník ve výslužbě Josef Kliment a docent ing. Jaromír Dušek. První byl v předválečném Československu velitelem jednotky remontních koní, tedy mladých koní připravovaných pro armádu, druhý byl ředitelem Hřebčína Slatiňany. Výcvikový program byl sestavený především na základě zkušeností a praxe z předválečného Československa. Ten pak mírně uzpůsobili na základě zkušeností získaných během návštěvy v německém policejním jezdeckém centru Lübeck. Větší změnu doznalo později jen používání zbraní, když se upustilo od ostré střelby z koní, kterou v prvním kurzu s frekventanty nacvičoval podle předválečného vzoru kapitán Michálek.

Sklízeli potlesk

Po ukončení výcviku ve Svinčicích odjeli frekventanti do Prahy, kde defilovali během slavnosti konané na počest otevření Všeobecné výstavy. Nebylo to ovšem dvacet jezdců, ale jen jedenáct. Náročný výcvik a závěrečné zkoušky nezvládli všichni. Někdo nevydržel fyzicky, někdo psychicky, několik policistů také odešlo když zjistili, že taková profese je příliš náročná na čas. Pražskou premiérovou jízdu provázel neustávající potlesk. V čele oddílu jel na slavném bělouši Generalissimus XXIX. Karel Pospíšil. Nádherného hřebce mu zapůjčili z Kladrub. Oddíl projel v čele alegorického průvodu ze Staroměstského náměstí přes Václavské náměstí, Národní třídu a po nábřeží na výstaviště do Holešovic. Jezdci měli zcela nové policejní uniformy a velitel v čele měl na boku koně meč, který tasil při podávání hlášení ministrovi vnitra Tomáši Sokolovi.

Pro novou image

Koně zakotvili pod hlavičkou Oddílu jízdní policie při Ředitelství policie Hlavního města Prahy. Část z jedenácti svinčických koní byla vykoupená, část pronajatá a zakoupená později. Rokem 1991 tak začala nová éra policejních koní v Československu. Šlo nejen o novinku, která měla pomoci pořádkovým složkám, ale měla také přispět k budování nové image policie, pošramocené především během událostí kolem 17. listopadu 1989. O rok později byl jezdecký oddíl ustanoven také v Bratislavě. V České republice pak vznikly v roce 1993 další dva oddíly na Moravě – v Brně a ve Zlíně. Policejní hipologie se dál zdokonalovala, a to jak po výcvikové stránce, tak z hlediska vybavení jezdců a koní i plnění služebních úkolů. Ale o tom až příště.