Kouzelné barvy andulek
Jednou z podstatných předností zvyšujících oblibu drobného australského opeřence, je množství barev a kreseb, které umožňuje chovat třeba stočlenné hejno andulek, aniž by v něm byly dvě stejné. V následujícím článku o jednotlivých barevných mutacích, se pokusím postupně přiblížit zákonitosti „andulčí“ genetiky na praktických příkladech.
A to formou srozumitelnou i pro ty, kteří při pohledu na slova „chromozóm“ či „homozygot“ znechuceně odvrátí zrak. Níže uvedené zákonitosti mají obecnou platnost – lhostejno, zda chováte šedesátigramové baculaté výstavní andulky, nebo jejich vitálnější čtyřicetigramové zmenšeniny původního přírodního typu.
Šedozelené a šedé
Šťastný to chovatel, kterému imponují takto zbarvené andulky. Jelikož šedý faktor je dominantní, snadno jím „obarvíte“ jakoukoliv andulku. Kupte si jednu šedozelenou a pokud odchová dostatečné množství mláďat, šedozelení se mezi nimi s jistotou objeví (nebudou-li taková všechna). Záleží totiž, je-li andulka nositelem jednoho či dvou šedých faktorů, což na jejím vzhledu nepoznáme. Naopak platí: kdo si libuje v modrých andulkách, neměl by to s doplňováním chovu šedými, natož pak šedozelenými ptáky rozhodně přehánět. I pokud je šedozelená andulka štěpitelná na modré, ve spojení s modrým ptákem dá pouze čtvrtinu modrého potomstva.
Pozor, šedozelení se často zaměňují za olivové a tmavě zelené, zejména mají-li ptáci základní barvu zesvětlenou skořicovou kresbou. Hlavním poznávacím znakem jsou dvě dlouhá ocasní pera, ve kterých u šedozelených i u šedých chybí modrý nádech. Šedé a šedozelené nejsnadněji seženete coby kvalitní standardní jedince, naproti tomu chovatelé nevýstavních andulek často tyto ptáky pro neatraktivní zbarvení vyřazují z chovů. Je to věc vkusu, ale faktem je, že typově velmi dobří ptáci se šedým faktorem často pomáhají vylepšit chovy a navíc mají velký význam při šlechtění lutino a albino ptáků, u nichž potlačují zelený, respektive modrý nádech.
Příklady párování
šedozelená / m.×sv. modrá:
25 % šedozelených
25 % šedých
25 % sv. zelených
25 % sv. modrých
-----------------------------------------------------------------------------------------
šedá/m.×sv. zelená/m.: stejné výsledky jako v předchozím případě
-----------------------------------------------------------------------------------------
šedozelená 2F×sv. modrá: 100 % šedozelených / m.
Světle zelené a světle modré
Světle zelená bývala mezi chovateli nejrozšířenější barva. Ostatně, právě tak vypadá i přírodní andulka poletující v Austrálii. Světle zelená andulka může pocházet buď z čisté linie zelených ptáků - pak je s velkou pravděpodobností „dvoufaktorová“ (tento výraz suplující termín homozygotní je mezi chovateli nejrozšířenější), nebo ze spojení zeleného a modrého partnera – pak je stoprocentně štěpitelná na modré (píšeme světle zelená / modrá). Jestli patří do první či druhé kategorie poznáme jen při prostudování rodokmenu, na vzhledu andulky se to neodrazí. Tím, že jde o ptáka zeleného dvoufaktorového, si můžeme být jisti v podstatě teprve podle vybarvení potomstva.
U modré andulky máme jednu výhodu: jelikož se jedná o barvu resesivní, nemůže nikdy modrý pták štěpit na zeleného. Taktéž platí, že ze spojení dvou světlých ptáků vzejde sto procent světlého potomstva. Proto u následujících příkladů slovo „světle“ neuvádím.
Z první kombinace je zřejmé, že dva modří rodiče dají vždy bez výjimky modré potomstvo, zatímco ze zelených rodičů, pokud jsou oba štěpitelní, bude čtvrtina mláďat modrých.
Příklady párování
modrá×modrá: 100 % modrých
------------------------------------------------------------------------------------
modrá×zelená: 100 % zelených / modrá
------------------------------------------------------------------------------------
modrá×zelená / modrá:
50 % modrých
50 % zelených / modrá
------------------------------------------------------------------------------------
zelená / m.×zelená:
50 % zelených / modrá
50 % zelených
------------------------------------------------------------------------------------
zelená / m.×zelená / m.:
50 % zelených / modrá
25 % zelených
25 % modrých
Tmavě zelené a tmavě modré
Abychom docílili tmavých barev, je třeba do genotypu andulky „přimíchat“ faktor, kterému se mezi chovateli říká tmavý, někdo používá výraz ztmavující. Každá andulka ho může získat od kteréhokoliv z rodičů. Pokud by ho měla od obou rodičů, v genotypu by se objevily dva tmavé faktory, což by se na barvě projevilo dalším ztemněním: z tmavě modré andulky se stane mauve (šedomodrá), z tmavě zelené olivová. Ale o těch později …
Z výše uvedeného vyplývá, že takzvaný tmavý faktor má jednu velkou výhodu. Je totiž na andulkách a jejich barvě vidět. Od pohledu poznáme, jestli má pták jeden (pak je tmavý), dva (olivový, mauve), nebo žádný (světlý). Žádná jiná možnost neexistuje. Je ovšem fakt, že u andulek s šedým faktorem (šedozelené a šedé), který s tmavým nemá nic společného, se přítomnost tmavého faktoru poznává obtížně a je to reálné jen při možnosti srovnat více šedých (šedozelených) ptáků vedle sebe. A i pak se jedná jen o odhad, na který se nelze stoprocentně spolehnout. Standard nerozlišuje „světle šedou nebo tmavě šedou“, i když by to teoreticky šlo. Platí, že také šedozelená či šedá andulka může být nositelem tmavého faktoru, ale také nemusí – tmavý faktor není na přítomnost šedého nijak vázán!
Tmavých ptáků je na výstavách vidět rozhodně méně, nežli světlých, ačkoliv je po nich vcelku velká poptávka. Je to dáno mezi chovateli výstavních andulek převažujícím názorem, že tmaví ptáci se hůř prošlechťují do robustního výstavního typu s velkým hrubým peřím.
Příklady párování
sv. modrá×tm. modrá:
50 % sv. modrých
50 % tm. modrých
---------------------------------------------------------------------------
sv. modrá×mauve: 100 % tm. modrých
---------------------------------------------------------------------------
sv. zelená / m.×tm. modrá:
25 % sv. zelených
25 % sv. modrých
25 % tm. zelených
25 % tm. modrých
---------------------------------------------------------------------------
tm. zelená×tm. zelená:
50 % tm. zelených
25 % sv. zelených
25 % olivových
Olivové a mauve
Hodně se o nich mluví, ale vidět jsou málo. Na celostátních výstavách připadá maximálně jedna olivová andulka na sto vystavených, mauve jsou k vidění také zřídka. Důvody jsou v zásadě dva: především je to nechuť chovatelů párovat dva tmavé ptáky kvůli přesvědčení, že produktem budou mláďata s malým jemným peřím, která na výstavě propadnou. Druhou bariérou je poměrně neatraktivní barva – olivové andulky jsou podobné šedozeleným, které lze ve výstavním typu získat snadněji. Mauve jsou skutečně šedomodré, navíc často s nerovnoměrným vybarvením, zkrátka flekaté. Pozor! Šedomodrá je sice od pohledu jejich barva, ovšem žádný šedý faktor šedomodří (mauve) nemají. I proto je asi lépe používat název mauve.
Když už se někdo rozhodne olivové nebo mauve vychovat, cesta je vytyčena jasně. Stačí sestavit pár ze dvou tmavě modrých ptáků a čtvrtina odchovu budou mauve. Analogicky to platí pro tmavě zelené – čtvrtina mláďat bude olivová. Mauve a olivové andulky mají velký význam při chovu tmavě modrých a zelených. Jedině ze spojení světlé andulky a olivové (mauve), dostaneme sto procent tmavě zelených (modrých).
Příklady párování
mauve×mauve: 100 % mauve
-----------------------------------------------------------------------
olivová×olivová: 100 % olivových
-----------------------------------------------------------------------
tm. modrá×tm. modrá:
50 % tm. modrých
25 % sv. modrých
25 % mauve
-----------------------------------------------------------------------
sv. zelená / m.×mauve:
50 % tm. zelených
50 % tm. modrých
Lutino a albino
Mutační andulky s červenýma očima se v zelené řadě projevují jako žlutí ptáci se světle žlutými letkami a rýdovacími pery, v modré řadě jsou produktem čistě bílí opeřenci.
Dědičnost je vázána na pohlaví a má vcelku jednoduchá pravidla čítající celkem pouze pět možných kombinací rodičovských párů. Vyplývá z nich, že lutina i albina lze teoreticky chovat v čisté linii, ale v praxi i specialisté používají k oživení a zlepšení zejména šedozelené a šedé andulky.
Pokud se na ně někdo nechce specializovat, ale rád by občas nějaké odchoval, má více možností. Koupí-li štěpitelného samce - to je každý, který měl mutační matku, byť to na něm není vidět - odchová od něj i s normální partnerkou polovinu samic s vlastností vázanou na pohlaví, v tomto případě tedy lutino nebo albino. Pokud si pořídíte mutačního samce, všechny jeho dcery budou lutino (albino). Kdo koupí mutační samičku a spáruje ji s normálně vybarveným ptákem, který na mutaci neštěpí, musí si počkat na druhou generaci: teprve její synové budou dávat dcery lutino (albino).
Příklady párování
lutino×lutino: 100 % lutino
-----------------------------------------------------------------------
lutino×zelená:
samci zelení / lutino
samice lutino
-----------------------------------------------------------------------
zelený / lut.×zelená:
25 % samci zelení / lutino
25 % samci zelení
25 % samice zelené
25 % samice lutino
-----------------------------------------------------------------------
zelený / lut.×lutino:
25 % samci zelení / lutino
25 % samci lutino
25 % samice zelené
25 % samice lutino
-----------------------------------------------------------------------
zelený×lutino:
samci zelení / lutino
samice zelené
(Pozn.: pokud zelené andulky v dědičných vzorcích zaměníte za modré nebo šedé, místo lutino ptáků se budou objevovat albina.)
Žluté a bílé
V nepříliš propracovaném českém názvosloví barevných variací andulek existuje několik cest, jak odchovat „žluté“ či „bílé“ andulky. V zásadě platí, že se vždy jedná o víceméně jednobarevné ptáky s tmavýma očima, ale cesty k jejich vyšlechtění jsou diametrálně odlišné!
1. Žlutí a bílí tmavoocí
Jsou to specificky vybarvené recesivní straky, kterých lze docílit podle poměrně složitého návodu párování. Pokud je mi známo, jejich chovu se v Česku nevěnuje systematicky žádný chovatel výstavních andulek. Vyznačují se černou oční duhovkou, takže celé oko je i v dospělosti tmavé.
2. Žlutí a bílí perloví dvoufaktoroví
Perlová kresba je dominantní a pokud se vloha zdvojnásobí (při párování jednofaktorových perlových ptáků bude mít dvojitý faktor čtvrtina jejich potomstva), vznikají v zelené řadě žlutí a v modré řadě bílí ptáci. Je to jednoznačně nejjednodušší, nejpoužívanější a nejkratší cesta, jak pohledné jednobarevné andulky získat, zejména pokud se snažíme zároveň udržet i výstavní typ.
3. Žlutí a bílí s naznačenou kresbou
Jsou méně k vidění, neboť se jedná o nepříliš rozšířený recesivní (vůči normálním, ale i světlekřídlým a šedokřídlým andulkám) typ kresby. Opeření není čistě žluté (bílé), ale je na něm „mlhavě“ rozeznat základní barva andulky, byť je silně zesvětlená. Od toho vznikly názvy jako šedožlutá (= šedozelená s naznačenou kresbou), tmavožlutá (= tmavě zelená s naznačenou kresbou), šedobílá (= šedá s naznačenou kresbou) a podobně. Standardy (český, německý i anglický) tyto ptáky nazývají „žlutými“, resp. „bílými“, i když díky naznačené kresbě a barvě zdaleka nejde o jednobarevné andulky.
Příklady párování (pouze k žlutým a bílým perlovým)
perlová 1F×perlová 1F:
50 % perlových 1F
25 % normálních
25 % perlových 2F = žlutých nebo bílých
-----------------------------------------------------------------------
perlová 2F×perlová 2F: 100 % perlových 2F
Skořicové
Skořicová kresba se může vyskytovat u všech barev andulek. Takoví ptáci mají místo „klasického“ černého vlnkování skořicově hnědé. Základní barva je zředěná, takže působí světleji – proto nezřídka vznikají spory, zda je skořicová andulka světle nebo tmavě modrá a podobně. Není žádným problémem skořicové ptáky udržet a zdokonalovat ve výstavním typu, proto bývají na výstavách hojně zastoupeni. Jelikož však málokdo páruje dva skořicové společně a dědičnost této vlastnosti je vázána na pohlaví, převažují skořicové samice nad skořicovými samci.
Dříve byli nežádoucí perloví skořicoví ptáci, u nichž v zelené řadě základní barva hodně zežloutne a v modré řadě zbělá, dnes už se zhusta vystavují. Skořicoví ptáci mívají kvalitnější peří než normální, ale snižují kontrastnost barev, takže kupříkladu strakám – jak dominantním, tak i recesivním – na vzhledu nepřidají. Skořicová kresba naopak velmi sluší fialovým ptákům, kterým někdy dodá zajímavý růžový nádech.
Příklady párování
skořicová×skořicová: 100 % skořicových
-----------------------------------------------------------------------
skořicová×normální:
samci normální / skoř.
samice skořicové
-----------------------------------------------------------------------
normální / skoř.×normální:
25 % samci normální / skoř.
25 % samci normální
25 % samice normální
25 % samice skořicové
-----------------------------------------------------------------------
normální / skoř.×skořicová:
25 % samci normální / skoř.
25 % samci skořicoví
25 % samice normální
25 % samice skořicové
-----------------------------------------------------------------------
normální×skořicová:
samci normální / skoř.
samice normální
Opalínové
Když má andulka hlavu a krk bez ostře vykresleného vlnkování, jde o tzv. „opalína“. Tento typ kresby se vyznačuje také zrcátkem na ručních letkách a světlým pruhem kolem ostnu nejdelších rýdovacích per. Dědičnost je vázaná na pohlaví, platí tedy stejné vzorce párování, jako například pro lutina nebo skořicové.
Opalínoví ptáci mívají velmi hezkou masku, mají totiž sklon zvětšovat hrdelní znaky. Na druhou stranu robustní typ a široké hlavy přenášejí špatně, což dokládá jejich nižší kvalita na výstavách. Každá andulka může být nositelem opalinové kresby, byť třeba na dvoufaktorové perlové to není navenek poznat. Ve většině případů jde však o barevně atraktivní ptáky, protože opalíni mají zářivější zbarvení nežli jejich „rovní“ (normální) protějškové. I skořicové andulky mohou být zároveň opalinové, ovšem obě tyto kresby zřeďují základní barvu, která pak je často až příliš vybledlá a nevýrazná.
Příklady párování
opalínová×opalínová: 100 % opalínových
-----------------------------------------------------------------------
opalínová×normální:
samci normální / opal.
samice opalínové
-----------------------------------------------------------------------
normální / opal.×normální:
25 % samci normální / opal.
25 % samci normální
25 % samice normální
25 % samice opalínové
-----------------------------------------------------------------------
normální / opal.×opalínová:
25 % samci norm. / opal.
25 % samci opalínoví
25 % samice normální
25 % samice opalínové
-----------------------------------------------------------------------
normální×opalínová:
samci normální / opal.
samice normální
Australské straky
Samotným křížením různobarevných jedinců, třeba modrých se zelenými, strakaté andulky nevznikají. K tomu je třeba speciální vlohy pro „strakatost“. Ta u andulek existuje ve formě dominantní i recesivní. Strakám dominantním se říká australské a jsou na výstavách vcelku běžně k vidění. Není totiž problém je odchovávat ve výstavním typu, díky dominanci stačí koupit jednu a při párování s jakýmkoliv normálním ptákem už bude minimálně polovina potomstva strakatá. Na ptácích bývá dokonce poznat, je-li vloha pro strakatost jednoduchá (1F) nebo zdvojená (2F – v tomto případě jsou většinou hodně světlí, základní barva prosvítá sotva na deseti procentech těla. Vyskytují se zřídka, vznikají z párování straka×straka, které je naprosto výjimečné.)
Atraktivní vybarvení je jistě plus, zato požadavky standardu na strakatost chov trochu komplikují. Proč? Zatímco u normálních andulek posuzovatelé jen zřídka trestají vady barvy a kresby, straky na chyby vybarvení často doplácejí vyšší bodovou srážkou. Stává se kupříkladu, že „standardní“ světlá rýdovací pera (nebo jedno ze dvou nejdelších) mají ptáci tmavá, což je chyba nepřehlédnutelná a přitom selekcí v chovu prakticky neovlivnitelná. Nepěkně vyhlížejí také ptáci, jejichž strakatost je na první pohled asymetrická. Navíc existují nežádoucí kombinace kresby, na které používaný standard vůbec nepamatuje – kupříkladu poněkud „chaoticky“ zbarvené perlové straky nelze v Česku vystavovat, ačkoliv vychovat takové andulky nedá mnoho práce.
Příklady párování
austr. straka 1F×normální:
50 % normálních
50 % austr. strak 1F
-----------------------------------------------------------------------
a. straka 1F×a. straka 1F:
50 % austr. strak 1F
25 % austr. strak 2F
25 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
a. straka 2F×normální: 100 % austr. strak 1F
Recesivní straky
Když na výstavě sledujete lidi procházející kolem seřazených barevných variací andulek, ve třídě recesivních strak se obvykle „zaseknou“. Roztomile flekatí ptáci upoutají totiž skoro každého, vypadají fakt kouzelně! Mohou být ve všech barvách a vždy vyhlížejí pěkně, nejhezčí jsou ale tmavé – modré i zelené – a samozřejmě fialové. V modré řadě vznikají krásné kombinace, pokud jsou ptáci zároveň žlutolící. Nehodí se k nim snad jen skořicová kresba, která snižuje kontrastnost barev.
Jejich chovu se věnuje jen pár nadšenců, výstavní typ totiž drží mizerně, navíc, jak napovídá název, jedná se o vlastnost recesivní. S těmito strakami se spíš potkáte ve voliérách lidí, kteří množí normální malé andulky. Výstavní recesivní straky nejčastěji pocházejí ze spojení straky s kvalitním ptákem na recesivní straky štěpícím. Štěpitelnost lze poznat u většiny andulek, především u samců, podle světlé skvrny v zátylku, ta však není pravidlem.
Příklady párování
reces. straka×reces. straka: 100 % reces. strak
-----------------------------------------------------------------------
reces. straka×normální: 100 % normálních / reces. str.
-----------------------------------------------------------------------
rec. str.×normální / rec. str.:
50 % normálních / reces. str.
50 % recesivních strak
-----------------------------------------------------------------------
normální / rec. str.×normální / rec. str.:
50 % normální / rec. str.
25 % normálních
25 % recesivních strak
Perlové
Spangle, česky andulky s perlovou kresbou, se objevily teprve v sedmdesátých letech, ale už dlouho patří mezi velmi rozšířené. Důvod? Perlová kresba je dominantní, ptáci jsou to pohlední a vcelku snadno se prošlechťují ve výstavním typu. Mají však i nevýhody: často trpí nedokonalou kresbou, kterou pečlivý posuzovatel patřičně ztrestá, takže i postavově mimořádní jedinci mohou ke zklamání majitele na výstavě pohořet.
Druhý handicap je paradoxně dominantní dědičnost jejich kresby – ti chovatelé, kterým „spangle“ zrovna nepřirostly k srdci, je zkrátka v chovu nemají a ani je nechtějí. Stačí koupit jedinou „perlu“, spárovat ji s normální andulkou, a polovina potomstva už je perlová. Zajímavostí je, že na vzhledu ptáka se výrazně projevuje, je-li vloha pro perlovou kresbu v genotypu jednoduchá (jednofaktorová) nebo zdvojená (dvoufaktorová). Dvoufaktorové perly totiž prakticky nemají žádnou kresbu a jsou čistě žluté (v zelené řadě) nebo bílé (v modré řadě). Mají normální tmavé oči a jsou to opravdu pěkní ptáci. Co ale s nimi? - namítne ten, komu perly nesedí. Taková dvoufaktorová perla dá totiž ve spojení s normální andulkou výhradně perlové potomstvo …
Příklady párování
perlová 1F×normální:
50 % perlových 1F
50 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
perlová 1F×perlová 1F:
50 % perlových 1F
25 % perlových 2F
25 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
perlová 2F×normální.: 100 % perlových 1F
-----------------------------------------------------------------------
perlová 1F×perlová 2F:
50 % perlových 1F
50 % perlových 2F
-----------------------------------------------------------------------
perlová 2F×perlová 2F: 100 % perlových 2F
Evropské žlutolící
Ačkoliv vlohu pro žlutou masku může mít a přenášet jakákoliv andulka, projeví se jen na ptácích modré řady. Modrým a šedým žlutá sluší, kromě masky však změní více či méně i základní barvu, do které se přimíchá. Je-li andulka zároveň opalínová, říkáme jí pak „žlutohlavá“ – takoví ptáci jsou žlutou barvou zasaženi ještě více, takže modrá barva se na některých částech těla mění v zářivě tyrkysovou.
Dědičnost je dominantní, ovšem s jednou zajímavou výjimkou: pouze jednofaktorová žlutolící andulka je žlutolící i na pohled. Jakmile se žlutolící faktor v genotypu zdvojnásobí, je pták zase normální „bělolící“, k nerozeznání od ostatních normálních! Z toho plyne, že žlutolící ptáky nelze chovat v čisté linii. Jediná alternativa, při které bude v potomstvu stoprocentní zastoupení na pohled žlutolících andulek, je paradoxně sestavení páru ze dvou „bělolících“: z normálního ptáka s dvoufaktorovým žlutolícím (a tedy na pohled také normálním „bělolícím“).
Příklady párování
žlutolící×normální:
50 % žlutolících
50 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
žlutolícíמlutolící:
50 % žlutolících
25 % žlutolících 2F
25 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
žlutolící 2F×normální.: 100 % žlutolících
-----------------------------------------------------------------------
žlutolící 2Fמlutolící:
50 % žlutolících
50 % žlutolících 2F
-----------------------------------------------------------------------
žlutolící 2Fמlutolící 2F: 100% žlutolících 2F
Pozn.: žlutolící 2F jsou navenek naprosto stejní jako normální – rozlišit je lze až podle jejich potomstva.
Australské žlutolící
Od klasických (evropských) žlutolících se liší sytější žlutou barvou, která po celém těle prostupuje modrou, respektive šedou, základní barvu. Proto se jim říkalo také zlatolící. Ptáci jsou poznat již v hnízdě, protože i nerozvinuté letky a kratší rýdovací pera vykazují žlutavý nádech. Laik při pohledu na světle modrou australskou žlutolící andulku zpravidla díky barevné mixáži tvrdí, že jde o světle zelenou. Naopak zkušený chovatel pozná australskou žlutolící i „v převleku“ zelené řady – takový pták má totiž žluté partie zbarvené sytější žlutí nežli ostatní zelení.
Dědičnost je stejně jako u evropských žlutolících dominantní, ovšem bez výjimky – to znamená, že i dvoufaktorová australská žlutolící vypadá jako žlutolící, s jediným zajímavým rozdílem: žlutý má totiž jen „obličej“ a v přilehlých partiích žloutne i základní barva, která však na zbytku těla přechází v normální zářivou modrou, respektive šedou. Dvoufaktorové australské žlutolící však nejsou moc k vidění, protože chovatelé zpravidla nekříží dva žlutolící ptáky mezi sebou, byť není důvod k nějakým obavám.Ve výstavním typu se udržují dobře, větší rozšíření těchto barevně atraktivních andulek je zřejmě jen otázkou času.
Příklady párování
a. žlutolící×normální:
50 % a. žlutolících
50 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
a. žlutolící×a. žlutolící:
50 % a. žlutolících
25 % a. žlutolících 2F
25 % normálních
-----------------------------------------------------------------------
a. žlutolící 2F×normální: 100 % a. žlutolících
-----------------------------------------------------------------------
a. žlutolící×evr. žlutolící:
50 % a. žlutolících
25 % evr. žlutolících
25 % normálních
Poznámka: Při křížení australské žlutolící s evropskou žlutolící mláďata s vlohou pro australské žlutolící překryjí evropské žlutolící. Takoví ptáci jsou pak nositeli vlohy pro oba typy žlutolícosti.
Fialové
Kdyby lidé volili andulčí „miss“, nejkrásněji vybarveného jedince, fialová by nejspíš vyhrála. Aby ale takový opeřenec byl skutečně fialový, je třeba poměrně zvláštní kombinace genů – kdo kupříkladu sní o tom, že bude jednou mít ve voliéře pouze fialové andulky a odchovávat od nich výhradně fialové potomstvo, nikdy se nedočká. Proč?
Fialové zbarvení způsobuje fialový faktor (jeden či dva může mít v genotypu každá andulka), který ale vynikne pouze na tmavomodrém podkladu. Jinými slovy, pouze tmavě modrá andulka s fialovým faktorem je považována za standardní fialovou. Pokud je nositelem tohoto faktoru světle modrý pták, pouze mu ztmavne základní barva, u mauve se objeví nafialovělé skvrny, u šedých a andulek zelené řady způsobí místy silný modravý nádech, není to ovšem pravidlem. Zkušený chovatel, který se o fialové zajímá, zpravidla tyto ptáky rozpozná.
Dvoufaktorové fialové jsou vidět jen zřídka, protože chovatelé výstavních andulek neradi párují dva fialové ptáky. Faktem ovšem je, že dvojnásobný fialový faktor barvu andulky učiní skutečně hodnou názvu, zatímco andulky s jedním fialovým faktorem často hodně připomínají tmavě modré.
Příklady párování
fialová 1F×sv. zelená / m.:
25 % sv. modrých
12,5 % tm. modrých
12,5 % fialových
25 % sv. zelených / m.
25 % tm. zelených / m.
Polovina potomstva (tedy i polovina z odchovaných sv. modrých, sv. zelených a tm. zelených) bude nositelem fialového faktoru, což lze využít při jejich dalším chovu!
fialová 2F×fialová 2F:
50 % fialových 2F
25 % sv. modrých 2F
25 % mauve 2F
Všechna mláďata budou mít dva fialové faktory.
