Tangary – barevné drahokamy

Jak tak přehrabuji svoje sbírky diapositivů a fotografií, občas vypadne nějaký záběr ptáků, kteří nejsou až tak běžní v evropských chovech. Místo abych svoje hromady fotek nějak organizoval, stále jenom převracím. Protože pokud není systematicky zařazen i ten poslední snímek, musíte to převrátit všechno, když právě něco hledáte. Tak na mě tuhle při takovém převracení najednou vypadly dvě tangary. Fotky nic moc.

Původně jsem je chtěl vyhodit. Byly pořízeny ve výstavní kleci kdesi na nějakém světovém šampionátu, byly tam dráty klecí, nepřírodní stíny, nepublikovatelné. V té době, stejně jako dneska. Tedy v této podobě. S tím by se nikdo nepatlal. Jenže se mně zavrtal do hlavy červíček a každej den krapítko povyrostl. Tak si s tím trochu pohraj, chroust, chroust a furt jenom votravoval. Stejně nemáš do čeho píchnout! Tak jsem u těch dvou fotek vymazal ty dráty a ptáky posadil zpátky do lesa. A nemám já těch tangar nakonec víc? Vždyť ten dědek v placatý čepici, támhle v těch sklenících kousek od Venlo, jich měl celou sbírku. A hele, tady je další. Tangary jsou velmi pestří ptáci, přímo barevné drahokamy a byl by vlastně hřích o nich něco nenapsat. Tak mě ten červ nakonec udolal.

Diskuze ornitologů

Tangary jsou typičtí ptáci tak zvané neotropické oblasti, což je oblast Jižní a Střední Ameriky. Několik druhů sice zasahuje svým výskytem až do Severní Ameriky a to až na území USA, nicméně těchto pár druhů je výjimkou, která jak známo, potvrzuje pravidlo. Jsou to potravní specialisté, kteří se živí převážně ovocem a hmyzem. V dnešní době to však nepředstavuje žádný problém. Pestrý výběr ovoce máme možnost zakoupit celoročně. Kde jsou ty časy, kdy se na banány nebo pomeranče stály fronty a toto jižní ovoce se objevovalo na trhu jen před Vánoci nebo na spartakiádě. Tak tedy ovoce by nebyl v dnešní době žádný problém a to i v zimě. Navíc jsou na trhu i všemožné krmné směsi pro hmyzožravé ptáky, kterými můžeme tangary také úspěšně krmit. Jenže s chovem tangar nemají evropští chovatelé téměř žádné zkušenosti. Proto je asi ani v poslední době příliš nekupovali. Nějaké odchovy se musely v posledních desetiletích v Evropě přeci jenom objevit, protože i já jsem viděl na vlastní oči ptáky kroužkované uzavřenými kroužky a takové kroužky, jak všichni vědí, nasadíte jenom mláďatům. Možná, že vystavovatelé tyto odchované ptáky vystavovali v naději na vítězství, protože jejich odchov byl raritou. Ptáci se ovšem posuzují podle svého vzhledu a rarita přichází v úvahu jenom při rovnosti kvality. Obvykle se to pak řeší na výstavách, řekněme nižšího stupně tak, že je udělována zvláštní čestná cena. Další okolností, která bránila jejich většímu rozšíření v evropských chovech je skutečnost, že v tangarách se jenom málokdo vyzná. Je jich hodně druhů a já jsem zatím neviděl žádnou komplexní práci, monografii, která by se těmito ptáky zaobírala. Pokud máte alespoň částečnou povědomost o tom, že takoví ptáci existují, nemáte až tak velký problém říci, že je to nějaká tangara. Tím to však obvykle končí. Která to může být? Těchto ptáků je více než 200 druhů, pokud máme na mysli jen vlastní tangary, podle Karáska širší skupina zahrnuje až 555 druhů, mnohé jsou značně podobné a pro jejich určení musíme nasadit přímo detektivní práci. Nějaké tangary popsal třeba již Dr. Jaroslav Karásek, ve své knize měl dokonce tabuli věnovanou tangarám, bohužel jen černobílou. Pak existují další knížky, kde se nějaká ta tangara mihne, to vše je však žalostně málo k tomu, aby se člověk v těchto ptácích dobře vyznal. A to si ještě musíme uvědomit, že v mnoha případech vypadají samice jinak než samci. K tomu pak přistupují otázky názvoslovné, totiž bohatá paleta různých synonym a to nejenom latinských, ale i českých. A potom je tady i vhodnost zvolených českých pojmenování. Máme sice komplexní české pojmenování ptáků, ovšem toto pojmenování nebylo bohužel uděláno natolik zodpovědně, jak by mělo. Jistě, pokud by mělo být oponováno komplexně, nebylo by hotové nikdy. Většina diskusí ornitologů končí obvykle někde z kraje systému, někde u dravců, na pěvce se nedostane nikdy, ačkoliv jde o nejpočetnější skupinu ptáků. Stávající názvy jsou často ignorovány s poukazem na to, že jde většinou o názvy pouze chovatelské, tudíž nevědecké. Nakolik jsou pak vytvořené názvy skutečně vědecké mohu poukázat na fotografiích, které používám v tomto článku. Říkám to jenom proto, abych doložil složitost této skupiny ptáků.
Vezměme si k ruce tak zvané nové české názvosloví. Tato práce používá systém, kde jsou tangary zařazeny do čeledi Thraupidae Cabanis, 1847 = Tangarovití. Podle tohoto systému jde celkem o 255 různých druhů ptáků, zařazených do celkem 64 rodů. Nejrozsáhlejší je pak rod Tangara, který zahrnuje na 48 různých druhů ptáků. Nejvíce rodů nese sice české rodové jméno tangara, jsou tady však další česká rodová jména pitpit, strakovec, libohlásek, květomil, temenáček. Již tady se objevuje české synonymum, když pro rod Habia bylo v minulosti použito české pojmenování habije. Pokud bych chtěl dále prohledávat českou literaturu, jsem přesvědčen o tom, že bych nalezl další synonyma. Srovnání pojmenování udělám jen tam, kde se zmíním o ptácích na obrázcích. Jednak by to byla neúměrná práce a potom, kdo by to vlastně chtěl číst? Že ano.

Zkušenosti Zdeňka Vegera

Užitečnější bude, když budu citovat Zdeňka Vegera a jeho pasáž o krmení tangar. Nakonec měl bohaté praktické zkušenosti, když se před válkou staral o ptáky asi největšího jejich sběratele u nás, Kruliše–Randy, mimo jiné pak i o kolibříky. Zdeněk Veger píše: Potravou tangar jsou především všechny druhy ovoce, například jablka, hrušky, blumy, banány, pomeranče, broskve, meruňky, třešně, jahody, loupaný angrešt, rybíz, bezinky a hrozny. Velké plody, jako jablka, pomeranče a podobné, překrajujeme na půlky. Ptáci je vybírají, až z nich zbude jen slupka. V zimě jim podáváme rozmočené sušené fíky, datle, hrozinky a podobné. Důležité je ovoce co nejvíce střídat. Kromě ovoce možno jim podávat všechny druhy marmelád i med, ovšem v malých miskách, na které nemohou usednout a zamazat si peří, dále pudink, kaši z kukuřičné mouky, piškot namočený v ovocné šťávě a slazené mléko nebo smetanu. K této potravě přidáváme denně dobrou vaječnou směs a na každého ptáka několik kusů živého hmyzu, moučných červů, cvrčků, trubčích larev nebo mravenčí kukly. Moučných červů a banánů dáváme jen omezené množství, aby ptáci neztloustli. Delacour varuje před krmením malých druhů tangar banánem v přirozeném stavu a radí ho rozmělnit. Tolik Zdeněk Veger. V jeho textu je obsaženo dostatek různých možností, ale také varování před překrmováním. Asi bych dodal, že v dnešní době máme ještě více možností – dětské ovocné přesnídávky, různé kompoty, další tropické ovoce, které jsme dříve ani neznali, a v neposlední řadě i skutečnost, že takové ovoce běžně nakupujeme v dnešní době i v zimě. Je tady však i ovoce, které dnes nikdo nesbírá a bylo by vhodné. Opadané špendlíky můžete sbírat lopatou. Zdůraznil bych, že všechno je to ovšem potrava podléhající rychlé zkáze, takže nemůžeme krmit třeba jen jednou za několik dní, ale nejlépe tak dvakrát denně, když zbylou potravu samo sebou odstraňujeme. Ani živý hmyz nemůžeme nabídnout v neomezené míře, musíme jej pěkně odpočítávat. Tangary nejsou příliš pohyblivé a v malé kleci by z nich byly zakrátko jen tukové koule. Odměnou je jejich nevšední zjev a mnohé druhy i velmi příjemně zpívají.

Noční můra systematiků

Při studiu této čeledi, jak již bylo naznačeno, se obvykle dostáváme do jistých potíží. Takové noční můry má zřejmě většina systematiků. Převážná většina jihoamerických zrnožravých pěvců je totiž považována za strnady, až na malý počet druhů čížků. Takže čeleď Thraupidae vypadá u různých autorů zcela jinak než bylo uvedeno v tak zvaném novém českém názvosloví. Všelijaké druhy jihoamerických pěvců se jaksi volně přesouvají mezi čeleděmi Thraupidae a Emberizidae, případně dalšími. Třeba Wolters má čeleď Thraupidae mnohem obsáhlejší než náš shora uvedený systém a rozdělenou na více podčeledí. Celou čeleď pak nazývá Ammertangaren a takové sousloví je prakticky do češtiny nepřeložitelné, protože tohle slovo můžete různě kroutit jak chcete. Můžete třeba říci strnadotangary, což by vyjadřovalo míru nerozhodnosti. Znamená to však také to, že mnohé druhy jihoamerických pěvců jsou našim tangarám blízce příbuzné, mimo jiné i známí kardinálové. Nebo také obráceně bychom si mohli hrát a porovnávat různé systémy, z čehož by nám mohlo vyjít, které druhy jsou tangarovitější než jiné. Ponechme to však raději tak zvané muzejní ornitologii, abychom snad neutrpěli nějakou duševní újmu. Zmiňuji se o tom proto, že v tomto zmatku je základ toho, proč se nemůžeme dobrat hlubšího poznání. Já s tím již také končím a budu se věnovat jednotlivým obrázkům.
Tolik několik málo informací k této zajímavé skupině exotických ptáků. Možná, že se někdo z milovníků ptáků nadchne tolik, že si i nějakou tu tangaru pořídí. V takovém případě přeji úspěch. A kdyby se to náhodou doneslo k mému uchu spolu s nějakou bližší informací, vřele to uvítám.

Tangara kubánská, Spindalis zena (Linnaeus, 1766)

Nové české názvosloví uvádí pro tento druh pět zeměpisných forem. Ovšem Zdeněk Veger má tohoto ptáka uvedeného pod jménem Spindalis pretrei. Podle fotografií u Vegera a naší fotografií lze uvažovat o tom, že jde o jednoho a téhož ptáka. Ostatně fotky pocházejí z pražské zoo z dob, kdy jsme byli s Kubou v přátelských vztazích. V té době se uvažovalo o tom, že tato tangara je kubánským endemitem. Zřejmě byla přeřazena k jinému druhu jako poddruh. V tom případě by pak její nové jméno bylo Spindalis zena pretrei. Ovšem pozor, to je jenom úvaha, jestli tomu tak je ve skutečnosti jsem nekontroloval. Na obrázku je samec, samice by měla vypadat jinak, její podobu si již bohužel nevybavuji. Podle Karáska byla Spindalis zena původně pojmenována jako tangara bahamská. Tento pták je velmi podobný, nakonec je dnes považován za zeměpisnou formu. Je na prsou zřetelně hnědý a pod hnědými prsy má žlutou barvu až do poloviny břicha. U této formy mám i vyobrazení samice. Na zádech olivově šedá, spodní strana těla světleji zelenošedá, křídla se bílými znaky shodují se samcem. Tedy výrazný rozdíl ve zbarvení pohlaví.

Tangara vavřínová, Tangara gyrola (Linnaeus, 1758)

Pro tento druh by se asi nejlépe hodilo české pojmenování hnědohlavá. Nakonec co jiného může člověka napadnout při pohledu na tento obrázek? Popis zbarvení s hnědou hlavou, které vidíme na obrázku, použil chybně již Neunzig pro druh desmaresti. Co je tak na tomto ptáku vavřínového? Jenže neustále měnit pojmenování je horší než používat jména, která příliš nesedí. Tangara druhu gyrola je pták o délce těla 13 až 14 cm a protože se literatura nezmiňuje o zbarvení samice, budou nejspíš obě pohlaví jen málo odlišně zbarvena. Podle fotografií mají samice, přinejmenším některých forem, zelené břicho místo modré jako u samců. Nemohu však říci, že je tomu tak v každém případě. Ptáci se vyskytují v Jižní Americe od Amazonie až na sever Venezuely po provincie Zulia a Táchira. Mají být i na Trinidadu. Jsou to ptáci tropického lesa, druhotně se vyskytují i na kakaových a kávových plantážích až do výšek 1800 metrů. Popisováno je devět zeměpisných forem.

Tangara hnědohlavá, Tangara desmaresti (Vieillot, 1819)

Podle nového českého názvosloví je to monotypický druh. Viděl jsem toho ptáka jen jednou v životě v Holandsku a je to podle všech znaků zase samec. Jak si každý podle obrázku dokáže představit, české jméno tohoto druhu se příliš nevyvedlo. Nebo snad vidíte na hlavě ptáka nějakou hnědou barvu? Tento otazník se táhne již od Karáska, který má takhle pojmenován druh desmaresti. Ovšem jeho popis zbarvení neodpovídá, hodí se spíše na další uvedený druh. Chyba v určení druhu, kterou najdeme u Karáska, je však opět chybou převzatou, protože takto nesprávně popsaný druh najdeme již u Neunziga. Druh desmaresti pochází z Brazilie, kde území, na kterém hnízdí je uváděno o rozloze 220 tisíc čtverečních kilometrů.

Tangara černohřbetá, Tangara peruviana (Desmarest, 1806)

U tohoto druhu se opět setkáme se synonymem. Dr. Jaroslav Karásek jej totiž uvádí ve své knize Cizokrajní ptáci chovaní v klecích pod číslem 276 jako tangaru žlutokřídlou – Calospiza peruviana (Desm.). Ptáci o velikosti těla asi 12 cm jsou domovem ve střední a jižní Brazílii. Samice mají být jiného zbarvení než samci. Jejich popis podle Karáska: vrch těla tmavě zelený, na kostrči světlejší. Hlava a krk hnědé, spodina kalně žlutá, střed břicha bílý. Není popisována žádná zeměpisná forma.

Tangara masková, Tangara larvata (Du Bus, 1846)

U tohoto druhu jsou popisovány čtyři zeměpisné formy. Formu bohužel pro nedostatek podkladů určit nedokáži. Jsou to ptáci o délce těla 14 cm, kteří obývají sever Jižní Ameriky, Střední Ameriku pak až po jih Mexika. Samice má být velmi podobná samci, ale má na kostrči a bocích modrou barvu viditelně světlejší, černá barva je bez fialového odlesku, na hlavě je světlá barva méně výrazná.

Tangara stříbrohrdlá, Tangara icterocephala (Bonaparte, 1851)

Pták o velikosti 13,5 až 14 cm u kterého Rudgers uvádí jeho území výskytu jen lakonicky; Jižní Amerika. Ovšem v knize ptáků Venezuely (A Guide to the Birds of Venezuela od Rodolphe Meyer de Schauense) jsem tento druh nenašel. Nicméně podle fotografie u Rudgerse se dá vcelku spolehlivě určit. Podle ústních zpráv bude výskyt tohoto ptáka omezen asi jen na Střední Ameriku.

Tangara tyrkysová, Tangara mexicana (Linnaeus, 1766)

Jak je v české literatuře zvykem, opět se shledáme u tohoto druhu se synonymem. Jaroslav Karásek jej uvádí pod číslem 269 jménem Tangara žlutobřichá – Calospiza mexicana (L.) Dále uvádí délku těla 13,5 cm, samice má být stejně zbarvená, ale o něco menší než samec. Její výskyt umisťuje do severovýchodní Brazílie, Britské Guyany a Surinamu..U tohoto druhu je popisováno celkem pět zeměpisných forem.

Tangara rumělková, Piranga flava (Vieillot, 1822)

U tangar, zvláště pak u rodu Piranga se vyskytuje dosti často červené zbarvení peří v mnoha odstínech, od temně purpurové až po světlé odstíny přecházející do růžové barvy. Mnoho z nich se pak liší zbarvením peří na horní části těla a křídlech. Proto se pták na fotografii z tohoto úhlu pohledu spolehlivě určit nedá. Podle dodatečných informací se však domnívám, že jde právě o tangaru rumělkovou, pocházející ze Střední Ameriky. Tento druh je značně variabilní a je popisováno patnáct různých zeměpisných forem. Rod Piranga zasahuje svým výskytem na východním pobřeží USA až po hranice Kanady, je však na tomto území tažným ptákem a to na celém území USA. Ptáci zimují od Střední Ameriky až po střední část Jižní Ameriky. Samice rodu Piranga obvykle na svém peří nenesou červenou barvu, tu mají jen samci.