Samozřejmě problematika zdraví koňského chrupu je mnohem obsáhlejší, než jsme se v seriálu zmínili. Zkusím ještě připomenout další nemoci či problémy, s nimiž se „normální“ kůň může potýkat. A s krátkým seriálem o koňských zubech se můžeme rozloučit dvěma tabulkami: jedním z možných plánů preventivních zubních kontrol a výčtem nejběžnějších příznaků bolesti v dutině ústní koní, která často bývá spojená právě se zubními problémy.
U starých koní dochází k postupnému zkracování zubů, což má za následek, že se postupně obrousí ta část, do které ještě zasahuje zvrásnění skloviny. Na žvýkacích plochách zubů, především pak stoliček, vymizí sklovinné vchlipky a žvýkací plochy se „vyhladí“. Koni začnou skutečné problémy: nemá jak rozdrtit, rozemlít vláknité stonky rostlin. Buď pak přestane píci přijímat (nebo přijímá pouze měkkou trávu), což vede k poruchám peristaltiky, nebo ji zkouší polykat řádně nerozžvýkanou a může si způsobit například střevní zácpy. Říká se, že v přírodě starý kůň, pokud ho dříve nesežere šelma, právě kvůli takto opotřebovaným zubům uchřadne hlady uprostřed bohatých pastvin. Domestikovaní koně to mají o trochu lepší, protože dnes již jsou možnosti, jak jim dodat strukturální vlákninu a přitom nezpůsobit střevní potíže.
Přibližně 0,5–4 % všech koní má ve své hubě více zubů, než kolik by podle moudrých knih mělo mít (obr. 1). Někdy se může jednat o zachycený mléčný zub/zuby. Vzácněji se může stát, že kůň má prostě ve své čelisti již o zárodek zubu navíc. Tak se můžeme setkat například se čtvrtými řezáky, ale do této skupiny polyodoncie (atavistická polyodoncie) patří i vlčí zuby. Zuby navíc samozřejmě nemají svůj protějšek, o který by se mohly otírat, takže mají tendenci přerůstat a v extrémních případech zraňovat tkáně protilehlé čelisti. Současně různým způsobem omezují řádné žvýkání, pokud fyzicky svojí přítomnost vadí dostatečně velkým žvýkacím pohybům dolní čelisti.
Asi u 1 % koní se vyskytuje vrozené nevyvinutí jednoho nebo více zubů (obr. 2). Pro zajímavost: u 70–75 % všech klisen se objevuje nevyvinutí špičáků … Takže klisna bez špičáků je vlastně považována za „normální“. Někdy se může stát, že zub je sice založen, ale dostatečně nedoroste a neprořeže se dásní. Je to obvykle případ špičáků u klisen nebo tzv. „slepých“ vlčích zubů. Samozřejmě něco jiného je, když kůň přijde o zub během života. I zde pak ale platí zásada zvýšené péče o jeho chrup, aby nedošlo k přerůstání protilehlého zubu.
Někdy se může stát, že během vývoje plodu v děloze dojde ke „zmatku“ a zárodek některého zubu se ocitne na úplně jiném místě, než by měl. Nejčastěji je to v blízkosti ucha nebo ve spánkové kosti. Tento zubní základ má většinou na jedné straně vývod, který ústí na povrch těla, například u okraje ušního boltce. Z něho může vytékat vodnatá až hlenovitá tekutina, která v létě láká hmyz a stává se zdrojem infekce. Takto „zbloudilé“ zubní zárodky mohou vyvolávat i další zdravotní problémy, jako je prorůstání kosti, tlačení na nervy či tvorba cyst. Samozřejmě při detekci tohoto problému je potřeba provést rentgenový snímek, zjistit přesnou polohu zubního zárodku a poté ho chirurgicky odstranit.
Jakmile řady stoliček a řezáků přesně nelícují nebo jejich styčné plochy nejsou rovné, dochází k vážnému narušení žvýkacích problémů a v závažnějších případech i k zraňování měkkých tkání dutiny ústní. Tyto nepravidelnosti jsou častým následkem nedostatečné péče o chrup koní. Myslím, že fotografie 3 až 6 mluví samy za sebe …
Stručný přehled toho, kdy je vhodné v jakém věku provádět kontroly zubů a proč: | |
po narození | kontrola chrupu pro případné vrozené vady |
hříbata do dvou let věku | kontrola růstu zubů každých asi 6 měsíců |
15 až 18 měsíců | případné vytržení vlčího zubu |
2 roky | případné zrašplování stoliček |
mladí koně mezi 2 a 5 lety | kontrola výměny zubů každých asi 6 měsíců, případné odstranění zaklíněných mléčných zubů |
od asi 4 let | také případné zrašplování ostrých hran, háků |
koně mezi 5 a asi 15 až 18 roky | kontrola jednou ročně, pokud konkrétní situace nevyžaduje kontrolu častější, případné rašplování ostrých hran, háků, kontrola kazu, zraněných zubů |
od asi 15 až 18 roků dále | podle stavu kontrola jednou až dvakrát ročně, případné korektury ostrých hran a háků, odstranění uvolněných zubů apod. |
… kůň bude mít problém s pořádným zpracováním potravy, bude „bojovat“ s udidlem nebo bude mít v hubě bolesti.
Tady je výčet nejčastějších příznaků problémů se zuby / v hubě: | |
při krmení: | špatné žvýkání sena (žvancování) |
při žvýkání drží hlavu nakřivo | |
nechuť ke žrádlu | |
při krmení je ztuhlý, napjatý, jako v očekávání něčeho nepříjemného | |
během žvýkání mu za tvářemi zůstávají žmolky (obr. 8) | |
příjem potravy mu trvá velmi dlouho | |
ve stáji: | nestrávené kousky krmiva v trusu |
hubnutí | |
častější koliky | |
slinění (obr. 7), výtok z nosu, očí | |
při ježdění: | snížení výkonnosti |
nesoustředění | |
problémy při uzdění | |
házení hlavou | |
nestálé, tvrdé přilnutí, utíká před přilnutím | |
plazí jazyk | |
problémy s ohýbáním | |
problémy se hřbetem (ztuhlost od bolesti v hubě se přenese až na hřbet) | |
jiné: | zápach z huby |
otoky či boule na hlavě |
Nezapomeňte, že zubní problémy se časem stále zhoršují. Kůň si však může na mnohé zvyknout, „naučí“ se opatrně žvýkat nebo se vyhýbat bolesti při ježdění ztuhnutím či nekorektním držením hlavy, a tak může vše „zamaskovat“. Když je pak bolest tak velká, že ji začne projevovat i navenek, stav jeho chrupu i dalších tkání dutiny ústní může být doslova katastrofický. I z toho důvodu mají pravidelné kontroly chrupu patřit k obvyklým preventivním úkonům v každé stáji.