Aachen – za hranice všedních dnů

Špičkoví arabští koně z celého světa usilují na několika prestižních výstavách o vítězství. Mezi ty nejcennější patří Světový šampionát, Evropský šampionát a All Nations Cup neboli „všenárodní“ pohár v Aachenu. Má dlouhou tradici, letos se uskutečnil již 27. ročník a opět to byla velkolepá podívaná.

Úprava špičkového koně

Pro návštěvníky je připraveno velké parkoviště, které se v prostoru VIP hostů rychle plní luxusními automobily, zatímco na parkovišti pro diváky je vidět pestrá směsice aut i mezinárodních značek. Hala Alberta Vahleho se rychle plní, diváci netrpělivě očekávají zahájení šampionátu. Já však nejprve mířím kolem haly k výstavním stánkům a také ke stájím. Všude vládne přímo horečné úsilí, ošetřovatelé své čtyřnohé svěřence ještě pečlivě čistí, popřípadě z nich sundávají speciální přiléhavé „overaly“, které koně kryjí téměř od hlavy po kopyta – koník se pak může klidně uložit do slámy nebo se vyválet, ale ošetřovatelům nepřidělá práci. Všichni koně jsou vykoupaní a naleštění, okolí očí a nozder mají vyholené a natřené olejíčkem, tím se zvýrazní celá hlava a ještě více vyniknou oduševnělé oči a jemné velké nozdry. Nesmí však dojít k ostříhání hmatových chlupů u očí a na hubě, toto porušení pravidel WAHO může vést k okamžitému vyloučení koně ze soutěže. U amerických koní ještě bývají k vidění vyholené vnitřky uší (ještě více vynikne jejich srdcovitý tvar), ale u evropských to není zvykem. Kopyta jsou samozřejmě naolejovaná, lesknoucí se hříva a ocas by mohl od minuty dělat reklamu na luxusní šampony! Koně jsou předváděni na typických bezudidlových arabských ohlávkách zvaných hakima (udidlo se dává jen hřebcům kvůli bezpečnosti.) Někteří majitelé dávají přednost tenkým koženým ohlávkám, jiní preferují zdobnější ohlávky s orientálními doplňky – každopádně každá ještě zdůrazní ušlechtilou hlavu araba. Takto připravení koně se podle instrukcí pořadatele řadí v hale, kde čekají na předvedení.

Před vystoupením

Ke krásnému a vzorně upravenému koni patří samozřejmě i neméně vzorně ustrojený předvádějící. U všech špičkových arabských výstav je to železným pravidlem, v Aachenu jsou k vidění vesměs samí profesionálové, kteří se předváděním arabských koní a jejich tréninkem zabývají na „celý úvazek“ a jako špičkoví odborníci jsou také náležitě placeni. Muži mají černé společenské kalhoty a bílou košili, doplněné o sportovní obuv – bez ní by koně opravdu nepředvedli a v neděli, kdy již jde o tituly, obléknou i tmavé sako. Ženy předvádějí v tmavých kalhotových kostýmech. Veledůležitým členem týmu je i tzv. „šustič – dupač“ (tento název jsem si vymyslela, když jsem je viděla v akci, nepodařilo se mi zjistit, zda je pro ně vymyšlen nějaký odbornější výraz). Tenhle člověk má za úkol koně v přípravné hale patřičně „nabudit“ a zvednout mu adrenalin, což se děje poměrně jednoduchým způsobem. Jakmile kůň stojí na betonu před vstupem do haly, hlasitě k němu přidupe a začne usilovně mávat bičem, na kterém má navlečený šustivý igelitový pytel. Populární jsou i chrastící PET lahve a další rachotící výmysly (třeba i velikonoční řehtačky). Kůň okamžitě reaguje, začne přešlapovat a tančit, uši má v pozoru a předvádějící jej samozřejmě ještě podporuje. Takto „nastartovaný“ oř vběhne do haly, jakmile vyhlásí ringsteward jeho jméno – a show může začít!

Fantastická atmosféra

Když kůň vběhne do haly, začnou se dít věci. Publikum je totiž nejen znalé věci, ale hlavně se nestydí dát najevo koním svoji podporu. Na českých výstavách se ozývá sporadický potlesk a komentátor často diváky opakovaně vybízí k nějaké reakci – tady je to spíš naopak. Lidé v hledišti okamžitě tleskají, u koní již ověnčených tituly z jiných soutěží skandují jejich jméno, ječí, řvou a pískají (a to i jinak distingované dámy nebo rezervovaní šejci) a kůň (k mému úžasu) reaguje snad ještě plavnějším pohybem a skvěle se předvádí. V typickém arabském klusu s ocasem neseným jako prapor kluše před bouřícím publikem a komisaři, jakmile však dojde na postoj, publikum se ihned uklidní a ztiší. Předvádějící v dokonalé souhře s koněm zastaví před komisaři a téměř baletními gesty rukou v mžiku srovná koně do správného postoje. Kůň stojí jako socha, jen uši a nozdry se mu chvějí a člověk si uvědomuje, že jde o živého tvora. Vrcholem předvedení je jemné povytažení hlavy vpřed a nahoru, aby vynikl labutí krk – jakmile toto kůň předvede, publikum opět okamžitě reaguje potleskem. Pak ještě dojde na krok a posouzení je u konce. Vzápětí dokonale sladěné slečny zvednou tabulky s bodovým ohodnocením předcházejícího koně, další výsledky se ihned zpracovávají. Nejvyšší známkou bylo dvacet bodů, ty se však příliš často neobjevují a když už, tak jsou po právu oceněny bouřlivým aplausem. Posouzený kůň odchází a ve východu z haly se míjí s dalším náležitě se nesoucím arabem – show pokračuje! V pátek a v sobotu jsou komisaři vybíráni nejlepší jedinci v každé třídě (v šampionátu většinou jde o sto a více koní) a do závěrečných bojů o titul postupují jen první dva až tři koně.

Nedělní finále

V neděli výstava vrcholí, neodmyslitelně k ní patří také přehlídka národů, při které za každou zúčastněnou zemi nastoupí vlajkonoš a jeden z koní, v průběhu výstavy jednotliví zástupci sbírají body a podle celkových výsledků je pak vyhlášeno pořadí států. Samotný šampionát se pak odehrává v neskutečné atmosféře, publikum je znalé a uznalé, každého koně vítá potleskem a bez dechu sleduje průběh šampionátu. Velkým zážitkem je nástup všech koní v dané kategorii, kdy na předváděcí ploše haly pózuje například osm či více nádherných koní, všichni stejně dokonalí a přitom jedineční. Komise má opravdu plné ruce práce a když se vyhlašují vítězové, v hale by byl slyšet upadnout špendlík. Jakmile je vítěz znám, vypukne ohlušující jásot, kůň dostane krásnou pokrývku a věnec ze žlutých květin. Okamžitě k němu spěchá majitel, jeho příbuzní a známí, takže kolem něj je náhle i deset lidí a nastává pózování pro fotografy. Mezi VIP hosty jsou arabští šejkové, kteří účast svých koní intenzivně prožívají, tradičními hosty jsou manželé Wattsovi (Charlie Watts je nejen bubeníkem Rolling Stones, ale také chovatel arabů), mnoho hostů je až z USA, protože tato výstava je vskutku prestižní záležitostí. Vše je také možné sledovat na obří obrazovce v hale a o přestávkách často bývají další prezentace koní. Na venkovním kolbišti se mezitím odehrávají drezurní soutěže arabů, ale není možné stihnout všechno …

Výjimeční koně

V Aachenu jsou vystavováni špičkoví arabští koně a vidět je na vlastní oči je opravdu silný zážitek. Titul si odsud v loňském roce odvezla fantastická Pianissima, klisna polského chovu, jež je držitelkou tzv. Triple Crown Princess – v jednom roce se jí podařilo získat tři nejvýznamnější tituly – zvítězila v Aachenu, v evropském a posléze i světovém šampionátu! V současné době má pod sebou hříbátko a výstav se neúčastní. Hřebec Marwan Al Shaqab patří šejku Hamasovi bint Al Hanimu a také již patří k živoucím legendám. Připouštěcí skok tohoto hřebce byl vydražen na 20 000 USD! Mě nejvíc okouzlil loňský rezervní šampión seniorských hřebců – úžasný bělouš Imperial Baarez se sněhobílou dlouhou hřívou a ocasem až na zem. Kůň jako ze snu, který loni získal na světovém šampionátu i v Aachenu titul rezervního šampióna, ale pro mě byl jasným vítězem! Zkrátka Aachen (chcete-li česky Cáchy) patří poslední zářijový víkend arabským koním a budete-li mít někdy možnost sem zavítat, určitě si nenechte tuto výstavu utéct. Věřím, že vás její neopakovatelná atmosféra uchvátí stejně jako mě.