Krmení jeřabinami?

Takový dotaz zaslal někdo do Fauny s prosbou, zda by nebylo možné k tomuto námětu něco publikovat. Nejsem sice botanikem, ale taky mi není sladkých osmnáct, takže jsem již sem tam i něco pochytil a zaslechl. V podstatě to není nijak složitá otázka, pokud tedy nechcete jít nějak hlouběji. To však asi tazatel chce. Začnu tedy od toho jednoduchého kraje.

Co jsou jeřabiny?

Jeřabinami jmenujeme plody jeřábů. Jsou to keře až stromy vysokého vzrůstu. Jak si vysvětlit, že někdy je to strom, jindy keř? Docela jednoduše. Záleží na podmínkách. Když se podívám z vlastního okna, takhle kousek vpravo, vidím někdy od poloviny srpna, že tam jsou na stromě jeřabiny. Jsou to ovšem stromy dva a dokonce dvou druhů. Jejich jeřabiny ani nerozeznáte, respektive si neuvědomíte rozdíl, který je nepatrný. Jeden z nich je strom, ten druhý jen jakési roští okolo toho většího.Ten větší tam byl o chlup dříve a drží si nadhled dodnes. Jinde tomu může být obráceně. Jeřabina sama je drobná malvice, červené barvy o průměru necelého jednoho centimetru. Existují však i černé jeřabiny, které pocházejí ze Severní Ameriky. Na stromech rostou v trsech. Žádná z jeřabin není jedovatá a pro ptáky nepoživatelná. A právě tak i pro člověka. Obvykle nejsou jeřabiny poživatelné pro svojí ostrou a svíravou chuť. Ptáci je však mají většinou v oblibě. Z našich domácích ptáků, jak je všeobecně známo, je nejvíce požírají kvíčaly, drozdi, kosové a špačci. V zimě jsou pestrou ozdobou jeřabinových alejí zdaleka viditelní hýlové. Tady však shledáme jistý rozdíl. Drozdovití ptáci polykají malvice celé, zatímco hýl vybírá z malvic pouze jadérka, která navíc ještě zobákem vylupuje ze slupky. Dužina malvice je pro něho balast, odpad. Ani pro jednoho z těchto druhů ptáků není chuť jeřabiny nějak podstatná. To by mohlo nastat jen v případě papoušků, kteří konzumují všechno, jak dužinu, tak i semena uvnitř. Většině australských papoušků jeřabiny chutnají znamenitě, jak jsem si tak všimnul třeba na výstavách, kde se hojně používají trsy jeřabin k výzdobě, je taková ozdoba obvykle zkonzumována brzy. Protože víme, že jeřabiny pro nikoho jedovaté nejsou, naopak jsou považovány za zdroj vitaminu C, je jejich jediným kritériem k jejich zkrmování ptáky to, jestli je právě vaši ptáci berou. Bylo by zajisté k vzteku, kdyby někdo nasbíral náklaďák jeřabin a jeho chovanci pak nad nimi ohrnovali zobák. Není však nic jednoduššího než to udělat zkusmo. Natrhat několik trsů a předložit je ptákům. Chutnají? Dobře, natrháme toho víc. V takovém případě můžeme začít sbírat někdy od poloviny srpna nebo dokonce koncem července, jakmile malvice zčervenají. Trháme celé trsy. Mathioli doporučuje ukládat na slámu nebo seno, případně věšet celé trsy na provázky někde ve stínu. Na slámě se ponechávaly pro další zpracování, jak říká Mathioli, až do uhniličení. Sušené dávaly se v čas potřeby do vody a i do vína, kde se máčely, až nabobtnaly. Podle Mathioliho se mohly i vařit a požívat. Dokonce se rozkrájené a usušené drtily na mouku, která se přidávala k nějakým lektvarům. To všechno proto, že stabilizují trávení. Byly používány jak proti průjmům, tak i zácpám a dokonce i do koupelí.

Jeřáb obecný neboli ptačí – Sorbus auripatria

Botanicky jde o několik druhů keřů až stromů. Nejrozšířenějším z nich je jeřáb obecný neboli ptačí – Sorbus auripatria. Dělení tohoto druhu na poddruhy je poněkud nepřehledné, nicméně je zřejmé, že poddruhů existuje celá řada a existují dokonce i vyšlechtěné formy. Podle jednoho zdroje forma Sorbus auripatria auripatria roste spíše v nižších polohách, v horách pak forma Sorbus auripatria glabrata, který roste převážně až mezi kosodřevinou. U ptačího jeřábu je známá tak zvaná moravská varieta, někdy považovaná za formu moravica, jindy popisovaná jako var. educa – jeřáb moravský. Je znám asi od roku 1820, tedy zhruba 200 let, kdy jej prý ochutnali pasáci z okolí moravské vsi Ostružná. Tato odrůda se dnes velmi rozšířila, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že plody se dají přímo jíst. Plody jeřábu ptačího jsou jinak nepoživatelné pro svou trpkou a svíravou chuť. Pro zpracování plodů sladkoplodého jeřábu existuje dnes řada receptů na jejich zpracování na kompoty, marmelády i další. Existuje však zřejmě i řada přechodných forem. Tvrdí se, že sladkoplodá forma se dá rozeznat podle listů. Zatímco původní ptačí jeřáb má listy po celém obvodu vroubkované, sladkoplodý jen do poloviny. Horní polovina listu by měla být již bez vroubků. Pokud si všimnete listů na fotografii, tak v tomto případě je tomu právě naopak. Neodvážím se o tom tvrdit cokoliv. Nejsnadnějším způsobem, jak zjistit sladkost plodů, je udělat to stejně jako ti pasáci před 200 léty. Ochutnat je! Otrávit se nemohu, budou li nechutné, tak je prostě vyplivnu. Jeřabiny jsou dnes považovány za bio potravinu, jdou proto zase do módy. Dříve byla slavná snad jenom kořalka. Kdo by neznal to slavné ze Švejka: Dýchněte na mne! Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková. Jeřáb ptačí není považován za strom, který by bylo možné lesnicky pěstovat, je považován za plevelný. Není u něj totiž zaručeno, že mu naroste dobrá dřevní hmota, zpracovatelná jako dřevo. Pokud však ano, je to dřevo pevné, vhodné k truhlářskému zpracování. Pokud nenaroste, bičišťata jsou dnes k nepotřebě. Jako plevelná dřevina se šíří velmi rychle. Roznášejí jej ptáci svým trusem, zpočátku roste velmi rychle, rychleji než jehličnany, je proto nutné jej z nové výsadby lesa vyřezávat. Pro rychlý počáteční růst se naopak vysazuje jeřáb do stromořadí, jako okrasná dřevina nebo jako tak zvané hraniční stromy.

Jeřáb oskeruše – Sorbus domestica

Jak již bylo řečeno, jeřabiny nebo podobné plody rostou na více druzích stromů. V zemích na jih od nás je nejznámější jeřáb oskeruše – Sorbus domestica. Až do nedávné doby jsem o tomto stromě neměl ani ponětí, když tu se objevil v soutěži o strom roku. Byl to starý, nádherný strom, odněkud z jihovýchodní Moravy. Sice nezvítězil, nejspíš proto, že o existenci oskeruší neměl nikdo ani ponětí, ale pěkný strom to rozhodně byl. Je to z rodu jeřábů strom nejspíše s největšími plody, které však nejsou tak jásavě červené jako obecně známé jeřabiny. Jsou načervenalé jen z jedné strany, z druhé jsou nažloutlé.

Jeřáb muk – Sorbus aria

Jiným druhem jeřábu je jeřáb muk – Sorbus aria. Je rozeznatelný podle listů, které jsou na první pohled jiné než listy jeřábu ptačího. Trsy plodů jsou natolik podobné, že je nerozlišíte, ani vás to nenapadne. Jsou to prostě jeřabiny. Odborník nad tímto tvrzením bude jen kroutit hlavou, protože rozdíly tady jsou, já však tyto podrobnosti v našem případě pokládám za nadbytečné. Plody jsou zase jen malvice – jeřabiny a pro krmné účely jsou rovnocenné s jinými.

Jeřáb břek – Sorbus terminalis

Dalším druhem jeřábu, který roste na našem území, je jeřáb břek – Sorbus terminalis. Je poněkud jiný než jeřáb obecný neboli ptačí. Není zase tak běžným stromem jak by se zdálo, dožívá se však vyššího věku. Tamhle někde u Lokte má být jeden o stáří 300 let a byl prý vyhlášen památným stromem. Mathioli jej nazývá chocholatou oskeruší a říká, že Čechové nazývají strom břek a ovoce jeho břekyně. Listy připomínají spíše listy javoru, malvice jsou na delší stopce a nevytváří tak bohaté trsy.

Jeřáb prostřední – Sorbus intermedia

Existuje i u nás také jeřáb prostřední – Sorbus intermedia, který si však vůbec netroufám určovat a také různé vyšlechtěné formy stromů, například tak zvaný hruškojeřáb, který vznikl umělým křížením, jak již napovídá jeho pojmenování.

Jeřáb sudetský

Zmínil bych se ještě o jeřábu sudetském, který sice nemá z pohledu krmení žádný význam, je to však vzácná přežívající památka na našem území. Je to nízký keřík, krkonošský endemit. Roste jen v malém počtu na suťových polích našich Krkonoš.

Hloh

Nakonec nemohu nezmínit docela jiný plod. Jsou jimi plody hlohu, hlohyně. Pro krmení ptáků jsou stejně dobře vhodné jako jeřabiny. Nesbírají se však tak snadno jako jeřabiny.

Praktická rada

Na samém konci bych rád sdělil praktickou radu. Trsy jeřabin je papouškům a drozdovitým nejlépe někam zavěsit. Ptáci je raději trhají ze stopek než sbírají se země. Jeřabiny však budou žrát i kanáři, je však zapotřebí jim je namačkat. Třeba ve voliéře, kam dáváte k zesílení odchované ptáky, stačí jeřabiny pohodit na zem a rozšlapat.