Peruánský naháč

Podle některých odborníků se tento pes dostal do Peru v době příchodu čínských přistěhovalců, krátce poté, kdy peruánský prezident Don Ramon Castilla uzákonil zrušení otroctví černochů. Jiní badatelé se naopak domnívají, že plemeno pochází z afrického kontinentu a do Peru se dostalo prostřednictvím nomádů, kteří do Ameriky přišli se svými naháči.

Původ naháče

Přítomnost těchto psů by bylo možné dále vysvětlit přistěhovalectvím lidí a jejich psů z Asie do Ameriky přes Beringův průliv. Vedle těchto všech domněnek však zatím existují určité důkazy, jako např. zobrazení na keramice různých civilizací z doby před Inky (Vicus, Mochica, Chancay pod vlivem Thiahuanacoide, Chimu). Naháč v mnoha případech vytlačil pumu, hada či sokola – zejména a nejvýrazněji v kultuře Chancay. Z těchto zobrazení lze učinit závěr, že naháč se objevil v průběhu archeologické epochy známé jako doba před Inky, to znamená mezi rokem 300 př. n. l. a 1400 n. l.
Peruánský naháč nebo také Orchidejový pes Inků je bezsrstý, štíhlý a elegantní pes, jehož vzezření signalizuje rychlost a sílu. Základním rysem plemene je chybějící srst na celém těle. Hlava je zašpičatělá s nevýrazným stopem. Oči mandlového tvaru, které mají být co nejtmavší, vyzařují inteligenci. Nůžkový skus je silný, občas se objeví chudozubost, která souvisí s lysostí. Ve vrhu se však rodí i štěňata osrstěná, která bývají plnochrupá. Peru jako země původu však uznává pouze holou varietu a pouze pro ni je platný standard. Kůže peruánského naháče je hladká, jemná a příjemná na dotyk. Ocas je nízko nasazen, je dlouhý a sbíhá do jemné špičky. Peruánský naháč nikdy nesmí vypadat mohutně. Představitelé tohoto plemene se pohybují spíše krátkým, avšak rychlým krokem, zároveň však pružně, hladce a téměř bez námahy. Když se unaví, zbarvuje se jejich světlá kůže do růžova. Barva může být jakákoliv. Zbarvení může sahat od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní černou, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechna tato zbarvení mohou být jednobarevná nebo s růžovými skvrnami na kterémkoliv místě těla. Pokud se narodí štěňata růžová, dobarvují se více či méně později.
V domovině peruánského naháče – Peru je k vidění jen velmi málo. Teprve před několika desítkami let byl dovezen do Spojených státu, kde se začalo s rozšiřováním chovu. Jméno Orchidejový pes Inků získal podle keřů orchidejí, pod kterými Inkové chránili tyto psy před slunečním svitem a na procházky chodili pouze při měsíčním světle.

Jaký je?

Jsou to podivuhodní, okouzlující psi. Jejich dlouhé tlapky někdy používají téměř jako člověk ruce. Klepou s nimi na dveře, pokládají je lidem, které milují, okolo krku jako paže. Mají také velkou podobnost s kojenci – cucají si tlapky a zvuky, které přitom vydávají, jsou od dětských k nerozeznání. Když je člověk vezme do náruče, mazlí se hlavou s jeho rameny a spokojenost dávají najevo tóny, které jsou naprosto odlišné od zvukových projevů jiných plemen. Peruánci jsou veselí psi, kteří málo štěkají. V žádném případě nepatří do kotce. Své rodině jsou bezmezně oddáni. U lidí téměř nikdy nevyvolávají žádné alergie. Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů přesně odpovídá představitelům jiných plemen. Absence srsti vede k okamžitému a přímému odvodu tepla, zatímco u psů se srstí je teplo odváděno přes srst pomocí přirozené cirkulace vzduchu.

Vzhled

Peruánský naháč je jedním ze tří uznávaných druhů bezsrstých psů (dalšími jsou mexický naháč a čínský chocholatý pes) a můžeme jej vidět ve třech velikostech: malý – od 25 do 40 cm (od 4 do 8 kg), střední – od 40 do 50 cm (od 8 do 12 kg), velký – od 50 do 65 cm (od 12 do 23 kg).

Krásně záhadný Peruánský naháč

Peruánský naháč byl chován již zhruba před 3000 lety, později pak i Inky a patří k nejstarším psím plemenům světa. Mnozí lidé se mylně domnívají, že tento pes byl uměle vyšlechtěn. Mnohé falešné a nepodložené informace podávají též i někteří ochránci zvířat. Ti totiž naháče považují za trápené ubohé tvory, kterým musí být neustále zima a díky chybění několika zubů se nemohou ani nakrmit. Nemyslím si však, že by na obhajobu peruánů bylo dobré tvrdit, že milují zimu. Byla to kultovní zvířata vydržovaná především šlechtou a měla výhradně společenský význam. Každý tedy jistě uzná, že tito psi nejsou vhodní k tahání saní, jako některá severská plemena. Je ovšem nutné připomenout, že v Peru bývají veliké teplotní rozdíly. Pes musí snášet přes den vysoké teploty nad nulou a v noci musí překonat teploty opačné. Jsou tedy zvyklí i na prudké sluneční záření, které milují (dle potřeby je možné kůži ošetřit opalovacím krémem) a v zimě zase vesele dovádějí ve sněhu. Vždyť kolik oblečených psů denně potkáváme, přestože mají často i velmi husté osrstění. Záleží tedy pouze na majiteli psa, zda svému miláčkovi na delší procházky nějaký obleček pořídí. Určitou výhodou pro tyto psy je jistě také fakt, že při vystavení většímu chladu se začnou znatelně třást, čímž zvýší svůj krevní oběh a tím stoupne jejich tělesná teplota. Také je třeba vysvětlit, zda může chybění několika zubů vadit psovi během přijímání potravy. Tito psi jsou krmeni bez problémů jak suchým krmivem, tak konzervami i vařeným jídlem. Jako pochoutku si mohou dát třeba sušené vepřové ucho. Ochránci zvířat by měli především myslet na to, že peruánské naháče mohou mít ve většině případů i lidé s alergií, kteří v minulosti ztratili naději, že by někdy mohli chovat psa.
Peruánští naháči jsou záhadní, zvláštní a na výstavách bývají obdivováni. Jejich inteligence je přirozená a oddanost nevýslovná. Jsou to domácí mazlíčci i výborní sportovci. Peruánského naháče nelze popsat, člověk jej musí vlastnit, aby mohl prožít štěstí, které mu tento pes může dát.

Změna názvu

Z původního názvu Inca Orchid Moonflower Dog se na žádost peruánské kynologické organizace změnil název plemene - na Perro sin Pelo del Perú (pes bez srsti z Peru).
Peruánský naháč je zařazen do V. skupiny FCI – špicové a psi původního (primitivního) typu, standard č. 310 ze dne 13. 3. 2001.