VI. kapitola Kynologie Výživa psů

Složení krmné dávky a potravní zvyklosti divokých předků psa. O divokých psích předcích se z hlediska potravního traduje, že jsou to masožravci, a když najdou mršinu, tak i mrchožrouti. Budeme-li pozorovat volně žijící psovité šelmy, jak loví, a jak potom svoji kořist konzumují, tak zjistíme, že ji začínají žrát od břicha. Dávají tedy přednost vnitřnostem, které požírají i s obsahem zažitiny. A protože malou kořistí psovitých jsou většinou hlodavci a větším úlovkem bývají zpravidla býložravci, přijímají tedy tímto způsobem i rostlinou potravu, obvykle již výhodně natrávenou a býložravcem fermentovanou.

Rostlinná potrava

Rostlinná potrava v této podobě má vysoký obsah vitamínů i minerálních látek, a stejně jako všechna ostatní krmiva rostlinného původu obsahuje vlákninu. Ta je pro střevní peristaltiku nezbytná. Psovití nežerou samotnou svalovinu masa, ale požírají svou kořist i s kostmi, které jsou pro ně cenným zdrojem vápníku, dále žerou části kůže i s podkožím a nestravitelné zbytky zase vyvrhují. Tak to je pro ně přirozené. Můj přítel, který chová řadu let vlky, jim zkrmuje bez nejmenší újmy celé nevykuchané slepice i s peřím. Žádné minerálie a vitamínové doplňky k této „krmné dávce“ již podávat nemusí. Vlci jsou ve výborné kondici, vydrží denně naběhat za každého počasí spoustu kilometrů. Jsou zdraví a veterináře ani neznají. Dá se říci, že krmná dávka divokých psovitých šelem je vyvážená, pro ně ve vzájemně výhodném poměru konzumují bílkoviny ze svaloviny masa, jednoduché cukry i vlákninu, vitamíny a minerální látky z rostlinných zbytků v zažívacím traktu kořisti a tuky, které jsou obsaženy jak ve svalovině, tak okolo některých vnitřností, i v podkoží. Navíc tu a tam oberou na keři maliny, občas najdou na zemi ležící ptačí hnízdo. O divokých psovitých šelmách v přírodě se dá říci, že u nich jednoznačně převažuje masitá strava, ale část krmné dávky je rostlinného původu.

Anatomie a fyziologie trávicího traktu psa

Trávicí trubice psa začíná ústní dutinou – tlamou. Tlama je nejkraniálnější částí trávicí soustavy. Dochází zde k příjmu potravy, která je ukousnuta (ustřižena) z kořisti za pomoci předních zubů. Za pomoci řezáků a špičáků odděluje pes poměrně veliká sousta, která vzápětí polyká (v tlamě je nerozkusuje a dál nerozmělňuje tak jako člověk). Snadné polknutí usnadňují sliny, které zvyšují kluzkost sousta. Nemalý význam pro posun potravy v ústech, manipulaci s ní a samotné polykání má i jazyk. Jazyk má svalová vlákna orientovaná ve třech směrech a to mu dává velkou pohyblivost. Jazyk rovněž slouží jako píst, kterým je sousto zatlačováno přes hltan do jícnu. Na povrchu jazyka jsou v hrazených a houbových bradavkách umístěny chuťové pohárky. Chuťové pohárky napomáhají trávicímu procesu v tlamě a právě pomocí nich může pes rozlišit nebezpečnou nebo nevhodnou potravu. Pes má velmi dobře vyvinuty všechny slinné žlázy (příušní, podčelistní a podjazykovou) a může vylučovat vzhledem ke své hmotnosti poměrně velké množství slin. Podle velikosti psa to může být 500 až 1000 ml za den, u velmi velkých psů až do 3000 ml. Na množství vyloučených slin má největší vliv obsah vody v krmivu. Psí sliny jsou slabě zásadité, mají pH 7,56 (pohybuje se v rozmezí 7,3–7,8), specifickou měrnou hmotnost 1,005 až 1,008 g / cm3 a obsahují 98 až 99 % vody. Z anorganických sloučenin jsou ve slinách chloridy, fosforečnany, hydrogenuhličitan draselný, hydrogenuhličitan sodný, uhličitan vápenatý, uhličitan hořečnatý, sírany a amoniak. V množství okolo 0,01 % byly ve slinách zjištěny alkalické kovy a dále i rhodanidy (izokyanatany). Z organických sloučenin ve slinách psa najdeme albuminy, globuliny, muciny a alfy–amylázu. Sliny napomáhají chemickému trávení v tlamě.
Sousto je spolknuto a přes hltan putuje do dál do jícnu. Za pomoci peristaltických pohybů jícnu se dostane do žaludku. Jícen je v první třetině tvořen svalstvem příčně pruhovaným, spodní dvě třetiny jícnu jsou ze svalstva hladkého. Trubice jícnu spojuje hltan se žaludkem. Jícnem mohou procházet poměrně velké předměty. Je to způsobeno roztažením jícnových řas, podslizničního vaziva a sliznice. Na konci jícnu – před samotným vstupem do žaludku je kruhový svěrač, který se nazývá česlo (kardia).
Žaludek je z hlediska trávení psa klíčovou částí trávicí trubice. Slouží k shromažďování a přechodnému zadržování potravy a jejímu samotnému trávení. Je jednokomorový a celá dutina uvnitř je vystlána žláznatou sliznicí. Žaludek je u všech psovitých šelem velký a jeho svalovina je silně roztažitelná. U velkých plemen psů je žaludeční objem až devět litrů. Souvisí to celou fyziologií trávení psovitých. Jestliže smečka uloví velkou kořist – naplní si všichni její členové žaludek na maximum. Pak tiše leží, odpočívají a tráví. Feny v žaludku nosí potravu štěňatům do doupěte, kde ji, již předtrávenou, štěňatům vyvrhují. Psi tedy mohou od přírody sežranou potravu snadno vyvrhovat, zvracení u nich není nic mimořádného a nemusí být nutně příznakem nemoci. Vyvrhují i zbytky potravy, která delší dobu leží v žaludku a je pro psa nestravitelná. Jsou to třeba zbytky kostí ze starších zvířat a podobně. Vyvrhování nestravitelných nebo toxických zbytků je projevem přirozeného obranného mechanismu. Aby nestravitelný předmět snadno prošel jícnem zpět, tak pes, než začne se zvracením, snaží se obsah obalit, například trávou, aby takto zabalen a bez ostrých výčnělků prošel snadněji jícnem a hltanem zpět. Těsně před samotným vydávením zaujímá pes typickou „zvracecí“ polohu.
Po nakrmení, kdy je žaludek naplněn polknutou potravou, jsou receptory v jeho stěnách potravou mechanicky podrážděny a za několik minut po nakrmení začnou motorické pohyby a dojde ke zvýšenému vylučování žaludeční šťávy. Žaludek za pomoci stahů hladkého svalstva vykonává několik druhů pohybů, kterými potravu v sobě mechanicky rozmělňuje.
Vnitřní povrch žaludku je pokryt sliznicí s různými typy žaludečních žlázek. Vždy v různém úseku žaludku se nachází žaludeční sliznice s určitým typem žaludečních žlázek. Oblast sliznice žaludku zahrnuje prostor sliznice česla (kardia), vlastní žaludeční sliznici a oblast vrátníku (pyloru). Vlastní žaludeční žlázy obsahují buňky hlavní, krycí a vedlejší. Vedlejší buňky produkují slabě zásaditý hlen, který stěnu žaludku chrání před natrávením. Buňky hlavní produkují pepsinogen (neaktivní forma pepsinu) a krycí buňky kyselinu chlorovodíkovou. Žlázky pylorické produkují hormon gastrin.
Množství vyloučené žaludeční šťávy velmi kolísá – podle druhu krmení, podle plemene psa a jeho velikosti. Na jedno krmení se může vyloučit 0,3 až 0,9 litru žaludeční šťávy. Žaludeční šťáva psovitých je velmi kyselá, pH se pohybuje od 0,8 do 1,0.

Složení žaludeční šťávy psa podle Dukese (1955)

Specifická měrná hmotnost:    1,002–1,004 g / cm3
Bod mrazu    0,638 °C
Sušina    0,4277 %
Popeloviny    0,1325 %
Organické látky    0,2944 %
Celkový CL    0,6137 %
Volná HCl    0,5472 %
Cl v popelovinách    0,0653 %
Anorganické sloučeniny    malé množství

Vylučování žaludeční šťávy

Vylučování žaludeční šťávy svědčí o plné součinnosti nervové a endokrinní soustavy. Vylučování žaludeční šťávy začíná vlivem nervových vzruchů a dále se udržuje hormonálně. Nervová fáze vylučování je složitý reflexní děj, který se uskutečňuje za pomoci podmíněných a nepodmíněných podnětů, obdobně jako slinění.
Vyprazdňování žaludku začíná půl hodiny až hodinu po nakrmení. Úplně je žaludek vyprázdněn za 6 až 8 hodin po nakrmení. Obsah žaludku se po zpracování dostává do tenkého střeva. Tenké střevo je nejdelší částí trávicí trubice psa. Podle plemene a velikosti měří tenké střevo psa 2 až 5,7 m. Má (v kaudálním směru – od žaludku k tlustému střevu) tři úseky: dvanáctník, lačník a kyčelník. Dvanáctník vytváří kličku, tím, že se ohýbá z levé strany na pravou. Ke kličce dvanáctníku přiléhá slinivka břišní (pankreas), která svým vývodem do dvanáctníku rovněž ústí. Pankreatické šťávy se denně podle velikosti a druhu krmení psa může vyloučit 1 až 35 gramů. Je neutrální až zásaditá pH 7,0 až 8,6.
Do dvanáctníku ústí ze žlučníku žluč. Úkolem žluči je emulgovat tuky, pes má žlučník velmi dobře vyvinutý, u velkých psů se za den vyloučí až 250 ml žluči denně. Žluč mívá pH od 5,333 do 7,08. Obsahuje žlučová barviva, mucin, cholesterol, fosfadidy, chloridy, fosforečnany, uhličitany a sírany.

Resorbce a trávení

U zvířat jako je pes, probíhá většina resorbčních a trávicích procesů v tenkém střevě. Proto je tenké střevo z hlediska trávení a vstřebávání psa klíčovým úsekem. Jaká je jeho anatomická stavba? Charakteristickým rysem je zřasení sliznice tenkého střeva. Řasy střevní sliznice jsou navíc pokryty klky, které mají své mikroklky. To vše slouží pro zvětšení povrchu resorbční plochy. Uvádí se, že toto uspořádání vnitřní plochy tenkého střeva umožňuje až šestsetkrát zvětšení vnitřní plochy než při hladkém válcovitém povrchu srovnatelného objemu. V tenkém střevě je vylučována v množství okolo 100 ml denně střevní šťáva. Střevní šťáva je zásaditá, má pH 8,3. Z anorganických sloučenin obsahuje chloridy, uhličitany, hydrogenuhličitany. Z organických sloučenin hlen mucin a enzymy erepsin a lipázu.
Tenké střevo přechází ve střevo tlusté. Tlusté střevo sestává ze střeva slepého, z vzestupného tračníku, příčného tračníku a z tračníku sestupného. Tlusté střevo psů je (zase podle velikosti psa) dlouhé od 0,2 do 0,9 metru. Kromě biologického trávení (mikroflóra tlustého střeva) zde probíhá hlavně vstřebávání vody a zahušťování výkalů. Posledním úsekem trávicí trubice a kaudálním výstupem z ní je konečník. V konečníku se formují výkaly. Konečník je bohatě inervován – jsou přítomny nervové pleteně, které majitele konečníku informují o jeho naplnění a potřebě se vyprázdnit. Na konci je vůlí ovladatelný svěrač. Malá štěňata se ho naučí velmi rychle ovládat. Svoje defekační funkce mohou ovládat vůlí mnohem dříve než močení.
Pes denně podle své tělesné velikosti a podle stravitelnosti přijímaného krmiva vyprodukuje 100 až 500 gramů pevných výkalů. Obsah vody ve výkalech psů se pohybuje mezi 65 až 85 %, pH výkalů má rozpětí od 6,7 do 8,4.