Chodí koník okolo …

Ať již manipulujeme s koněm ze země, nebo se snažíme jej využívat ze sedla, vždy se snažíme o bezpečné využívání koně jak pro koně samotného, tak pro jeho lidského partnera. S rostoucími zkušenostmi sleduji, jak moc dokáže příprava ze země učinit koně bezpečným pro svého uživatele a usnadní mu pochopit přání člověka.

Způsobů, jakými lze pracovat s koněm ze země, je nespočet. Přesto se různé styly v mnohém prolínají. Jedním styčným bodem může být situace, kdy kůň obíhá kolem člověka na kruhu. Lidé tohoto pohybu využívají k nejrůznějším účelům. Někdy se koně nechávají běhat dokola s cílem koně uvolnit, „vypustit páru“ – tedy unavit, někdo tímto pohybem koně gymnastikuje – buduje určité svaly, někdo si při pohybu na kruhu buduje své postavení, učí koně zachovávat člověkem zvolený chod a směr, jiný koně nechává na kruhu běhat proto, že se „to tak s koněm běžně dělá“. Podle účelu se pak volí pomůcky i postupy.

Lonžování

Asi nejrozšířenějším způsobem, jak lidé tuto činnost praktikují, je pohybování koně na lonži, látkovém nebo nylonovém popruhu ve standardní délce kolem 8 až 10 metrů. Zajímavé je, že málokdy vidíte lonžéra, který by využíval celou délku lonže, několik metrů mívá lonžér úhledně seskládaných v ruce a reálný kruh má pak poloměr o poznání kratší – poloměr kruhu nebývá určován délkou lonže, ale spíš délkou biče. Přitom platí, že čím je menší průměr kruhu, který kůň obíhá, tím víc je namáhána jeho pohybová soustava. Rychlý pohyb na příliš malém kruhu může koně poškodit, a riziko poškození se přitom násobí, pokud je nevhodný povrch, na němž se kůň musí pohybovat. Zkušený lonžér proto vybírá pečlivě místo, kde bude koně lonžovat, a přizpůsobuje práci požadavkům koně. Podle cíle lonžování a zkušenosti lonžéra se pak můžeme setkat s nepřeberným množstvím pomůcek, které se dají na koně nasadit za určitým cílem – například naučit koně chodit s hlavou dole, zapojovat určité svalové oblasti, zkoušet zdokonalovat chody koně apod. Dobré lonžování je umění, jemuž se člověk musí učit podobně jako dobrému ježdění. Člověk se musí naučit správně ovládat své tělo a dokázat číst reakce koně, aby mohl správně aplikovat principy vedoucí k cíli, pro který je kůň lonžován. Lonžovat koně bez patřičných znalostí o lonžování, bez určitého konkrétního cíle a znalosti principů, skrze něž má být cíle dosaženo, postrádá smysl. K neštěstí koní je častěji než harmonická a smysluplná práce vidět zoufalá snaha udržet na kruhu protestující zvíře, bránící se „udělátkům“, které na ně člověk v dobré víře navěsil. Pokud kůň nespolupracuje, je jakákoliv snaha něco vylepšit marná – ať už se má zlepšit pohyb koně, jeho osvalení nebo vztah k člověku. Nevím, zda by se prodalo tolik udělátek pro lonžování, kdyby se s nimi prodával i podrobný návod, jak se mají používat, spolu s výčtem možných „pokažení“ koně vyplývajících z jejich špatného použití. A bylo by nejlepší, aby byl i popsán princip, na němž TO má fungovat, jelikož mi přijde, že s některými udělátky slibovaných efektů dosáhnout prakticky nelze. (Možná mi jen stále uniká nějaký podstatný jev, ale dosud jsem u některých udělátek, nenarazila na nikoho, komu by kladným způsobem opravdu fungovala.) Naštěstí je již u nás dostupná literatura, která se práci na lonži podrobně věnuje, takže aspoň koně majitelů, kteří se snaží se vzdělávat, mají šanci, že s nimi bude nakládat alespoň poučený člověk.

Další způsoby práce s koněm na kruhu

Cílem mého příspěvku však nebylo kritizovat špatné lonžování, ale zmínit i jiné způsoby práce s koněm na kruhu, které jsou někdy za lonžování označovány, a kvůli tomuto označení také šmahem odsuzovány, neboť jsou posuzovány optikou běžného lonžování. Například jedna z Parelliho sedmi her je hra na kruh. Jde o jednu z posledních her, proto koni při ní není nutné již vysvětlovat určité základy, které se naučí v předchozích hrách. Kůň se zde učí být vyslán určitou rychlostí do určitého směru, a v tomto pohybu setrvávat, dokud jej člověk nepožádá o jiný pohyb. Na první pohled je práce podobná - člověk stojí na místě, v ruce lano a něco jako bič a požaduje po koni, aby se pohyboval po kruhu. Cílem však nebude zcela jistě „vyběhání koně na lonži“, ani formování těla koně, ale jeho mysli, a tomu odpovídají též používané principy a postupy. Nejkratší „lonž“ zde má délku 3,7 m, na ní se tato hra neprovádí v rychlejším chodu než v klusu a nejvýše čtyřikrát kůň obíhá bez přestávky dokola. Zajímavé je, že když vezmeme všech sedm her jako celek, můžeme s jejich pomocí dosáhnout mnoha výsledků, o které usilujeme při „běžném“ lonžování. Samozřejmě stejně jako u „běžného“ lonžování je možné tyto hry provádět dobře i špatně, proto se doporučuje začínat pod dohledem někoho zkušenějšího, kdo pomůže opravit případné chyby.

Práce v kruhové ohradě

Další činnost srovnávaná s lonžováním je práce v kruhové ohradě. V kruhové ohradě lze pochopitelně koně lonžovat běžným způsobem a někteří trenéři tento postup doporučují, neboť pevná stěna kruhovky pomáhá lonžérovi udržet koně na pravidelném kruhu, ze kterého se kůň nesnaží utéct pryč. Za „lonžování v kruhovce“ však bývá označována i práce, při níž není používána žádná lonž a kůň se pohybuje po obvodu kruhovky na volno. Někdy jde skutečně o stejnou činnost jako na lonži – tedy pohybuje se zde po obvodu ohrady kůň okšírovaný pomůckami, které mají za cíl přimět jej zapojovat určité svaly. Nebo se zde nechává kůň jen tak vyběhat, aby si protáhl tělo. Důvodem, proč v poslední době začíná být standardním vybavením stájí kruhová ohrada, je však specifická práce ve volnosti, která má jiný cíl – formovat mysl koně směrem k člověku. Kruhová ohrada se stává velmi účinnou pomůckou, která pomáhá člověku koně ovládnout, aniž by jej musel okatě omezovat. S prací v kruhové ohradě se můžeme setkat u mnoha amerických „zaříkávačů koní“ a trenérů. Ač se různé jejich postupy práce v detailech liší, principy jsou podobné, avšak s lonžováním mají jen málo společného. Bližší pohled na tento způsob práce s koněm nabídneme v příštím čísle.