Menorca nejen muzeum pod širým nebem, ale i domov ještěrky baleárské – černé perly evropské herpetofauny
Ostrov Menorca je nejseverněji ležící a druhý největší ostrov Baleárského souostroví (Islas Baleares) ležící ve Středozemním moři a patřící Španělsku. Leží 34 km od Mallorky a 225 km od Barcelony. Rozloha ostrova je 702 km2 a v roce 2007 zde žilo 87 tisíc obyvatel. Hlavní město je Maó (španělsky Mahón), druhým největším městem je Ciutadella. Ostrov Menorca měří od západu k východu přibližně 50 km a je rozčleněn na dvě geologicky odlišné části.
Geologicky starší sever ostrova tvoří horniny související s vývojem evropských pohoří. Jih ostrova, kterému se říká Migjorn, se pravděpodobně utvářel mnohem později. Jeho povrch tvoří tzv. mořský vápenec, jehož dnes silně erodovaný povrch tvoří krustu s ostrými hranami. Tato eroze umožnila vznik polí a pastvin. Charakteristickým rysem krajiny jsou rozlehlé pláně a táhlá návrší. Vnitrozemí je tvořené pahorkatinou s nejvyšší horou El Toro (357 metrů) neboli Býk, protože připomíná postavu tohoto rozzuřeného zvířete. Pobřeží, hlavně na severu, je velmi členité. Menorca je někdy nazývána „Muzeum pod širým nebem“. Z prehistorického období se zachovaly památky – tisíce let stará kamenná obydlí, pohřební komory ve tvaru loďky (naveta), např. Naveta d´es Tudons je nejstarší zastřešená budova v Evropě, jeskyně z pozdní doby bronzové např. Cala Morell, obranné věže (talaiots) nebo megalitické stoly (taulas). Ostrov je znám nejen svou rannou architekturou a vynálezem majonézy, ale nás nejvíce zajímá místní endemická (žijící jen zde) fauna a to především ještěrka baleárská.
Ještěrka baleárská (Podarcis lilfordi)
Ještěrka baleárská (Podarcis lilfordi) patřící do čeledi Lacertidae (ještěrkovití) je malá, 12 až 14 cm velká ještěrka, čerstvě narozené mládě měří 5 až 6 cm. Zbarvení ještěrek je od modro–zelené přes hnědou až po antracitově černou barvu na hřbetě. Břišní partie ještěrek bývají nejčastěji zbarveny světle až tmavě hnědě. Samice a mláďata jsou na hřbetě a břiše zbarvena šesti podélnými světlými pruhy, které se na bocích rozpadají v soustavu nepravidelných skvrn. Ocas ještěrek může mít kovově zelený nádech. Ještěrky baleárské obývají většinu severních ostrovů baleárského souostroví okolo Mallorky, jižní ostrovy v okolí Ibizy obývá příbuzná ještěrka pityuská (Podarcis pityusensis). Ještěrky baleárské byly činností člověka zavlečeny také na pevninu Španělska, kde obývají ostrůvkovité oblasti, např. okolo Barcelony. Na Menorce ještěrky obývají převážně přilehlé ostrovy a ostrůvky, na samotné Menorce byly ještěrky vyhubeny pravděpodobně introdukcí (zavlečením) koček, myší a koz a výskyt zde je limitován pouze na přístav v Maó, kde ještěrky přebíhají z ostrova Isla del Rey. Ještěrky baleárské byly popsány do 25 poddruhů. V okolí Menorcy se nachází 9 poddruhů, zde je jejich seznam včetně lokalit:
Podarcis lilfordi lilfordi – ostrov Aire
Podarcis lilfordi addayae – souostroví Addaya
Podarcis lilfordi balearicus – ostrov Isla del Rey (Hospital) a ostrůvek Illot den Mel u hlavního města Maó
Podarcis lilfordi brauni – ostrov Isla Colom
Podarcis lilfordi carbonerae – ostrov Isla Carbonera
Podarcis lilfordi codrellensis – skaliska Esculls Codrell I a II
Podarcis lilfordi fenni – ostrov Isla Nitge
Podarcis lilfordi porrosicolus – ostrov Islote Porros
Podarcis lilfordi sargantanae – Robellsovy ostrovy, ostrov Sargantana, ostrov Illa des ses Bledes a ostrůvek Illot d´en Tosqueta
Biologie
Ještěrky obývají jižně orientované suché a skalnaté oblasti s porostem křovin, které poskytují dostatek úkrytu a možnost slunění a vyhřátí, což je pro studenokrevné živočichy životně důležité. Po ukončení zimního spánku, který trvá od listopadu až do konce února, ještěrky vylézají z úkrytů a vystavují se prvním slunečním paprskům a přijímají první potravu po dlouhé době. Samci opouští své úkryty o čtrnáct dní spíše než samice a obsazují svá teritoria, která urputně hájí před konkurencí. Po té, co vylézají ze zimovišť i samice, samci se s nimi ihned páří. V prvních třech jarních měsících je velmi důležitý příjem potravy a tudíž její dostupnost. K potravě ještěrkám slouží hmyz, který požírají ve velkém množství. Na rozkvetlých travnatých plochách a na keřích je z jara hmyzu dostatek. Často lze jinak terestricky se chovající (po zemi lezoucí) ještěrky pozorovat, jak šplhají po keřích k jejich květům, kam nalétává jejich oblíbená potrava. S hmyzem si ještěrky přizobnou i části květů a později v létě a koncem léta i části sladkých plodů. Ještěrky, které původně se záměrem lovit hmyz přišly na to, že plody některých rostlin jsou nejen k jídlu, ale i sladké a chutné, pak chodí na sladké záměrně. Tohoto chování jsem často využíval při fotografování, kdy jsem nastražil kousek zralého banánu na plochý kámen, či zídku a ještěrky se pak ochotně přiblížily a já je mohl nerušeně fotografovat. Nicméně zpět k biologii. Samice kladou až tři snůšky za rok v rozmezí dubna až června, které zahrabávají do země a po třech dnech až týdnu, kdy ještě upravují místo snůšky, se již o vajíčka nestarají. V jedné snůšce obvykle bývají 2 až 4 vajíčka s měkkým kožovitým obalem, o průměrné velikosti 10 až 12 mm. Mláďata se pak líhnou od června až do srpna. Vylíhnutá mláďata ihned loví potravu a chovají se jako dospělí jedinci. Ještěrky dospívají v roce, až v roce a půl života a dožívají se prokazatelně 10 až 13 let. Přirozenými nepřáteli ještěrek jsou ptáci, převážně racci.
Zbarvení
Černé či hodně tmavé zbarvení – ještěrek způsobuje černý pigment v kůži zvaný melanin. Toto zbarvení je typické pro ostrovní, tudíž izolované populace plazů. Z vědeckého hlediska mechanismem pro vznik melanické (černé) populace je přesun relace chromatophorů (kožních buněk), kde na jedné straně přibývá v podkoží chromatophorů zvaných melanophory (buňky produkující černý pigment – melanin) a na druhé straně ubývá lipophorů (buněk produkujících červeno-žlutý pigment). Posledními buňkami ovlivňující zbarvení jsou iridophory (proměnlivé / duhové buňky, produkující guanin), které způsobují celkové ztmavení. Z praktického hlediska je vlivem fakt, že tento jev je dědičný a ještěrky, které jsou odříznuty mořem od okolního světa, nemají možnost občerstvení krve, oproti ještěrkám, které žijí na pevnině a mají většinou zelené krycí zbarvení. V izolovaném prostředí ostrova bez přirozených nepřátel, kde krycí zbarvení nehraje roli, pak dochází vlivem přirozeného výběru k upřednostňování tmavě zbarvených jedinců (tmavě zbarvený jedinec – samec vypadá lépe fit a je atraktivnější pro samice). Dalšími vlivy, které jsou námětem na vědecké zkoumání, jsou kanibalizmus, příjem slané vody, adaptace k prostředí a vliv světla nebo tepla.
Ochrana přírody
Ještěrka baleárská (Podarcis lilfordi) je zahrnuta v Červené knize ohrožených druhů zvířat IUCN 2008, taktéž je chráněna evropskými zákony, je zahrnuta v Bernské konvenci (příloha II) a také v Úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin CITES (příloha II). K těmto krokům bylo přistoupeno kvůli bezprostřednímu ohrožení vyhubení ještěrek baleárských z tohoto světa, když snižující se populační hustota ještěrek, která je za normálních podmínek průměrně 8000 kusů na hektar půdy, klesla u tohoto druhu až na méně než 35 kusů na hektar. Na některých ostrovech již došlo vlivem lidské činnosti k vyhubení ještěrek, tak jako se tomu stalo naposledy například ještěrce baleárské (Podarcis lilfordi rodriguezi) z ostrova Ratas v roce 1950, která se stala obětí stavby nového přístavu. Od roku 1993, kdy světová organizace UNESCO prohlásila Menorcu za přírodní rezervaci, je 40 % území chráněno zákonem. Na rozloze dvou tisíc hektarů zde vznikla přírodní rezervace El Parc Natural de S´Albufera d´es Grau, kde se nachází mimo jiné i velké sladkovodní jezero S´Albufera, útočiště pro víc jak sto druhů ptáků. Nedaleko odsud můžete navštívit rybářskou vesnici Es Grau a malý ostrůvek L´illa d´en Colom, kde ještěrky baleárské žijí. Vstup je volný.
Chov v zajetí
Přestože jsou ještěrky baleárské v přírodě ohroženy vyhynutím, naštěstí se daří je v zajetí rozmnožovat a mláďata narozená v zajetí jsou občas nabízena k prodeji. Dospělé ještěrky jsou relativně snadno chovatelné v zajetí. Výhodou je venkovní chov v našich klimatických podmínkách pouze v teplejší polovině roku, nicméně i chov ve vnitřních prostorech není problém a o tom se tu zmíním. K chovu potřebují středně velkou nádrž, minimálních rozměrů 60×50×50 (dך×v v cm) pro skupinu 1.1, vybavenou UV zářivkou a mělkou miskou s vodou. Zadní stěnu upravíme tak, aby mohly ještěrky šplhat až ke stropu (terasy) a mohly se zde vyhřívat. Terárium vybavíme množstvím úkrytů z kamení, korkové kůry a umělých rostlin. Vhodné je do terária vložit dutý kmen nebo kořen. Denní osvětlení by mělo být jen v části terária, aby si ještěři mohli vybrat i tmavší kout, pokud se chtějí ochladit. Kvalitní osvětlení je velice důležité. Mám dobré zkušenosti s lampou Lucky Reptile Bright Sun UV Desert 70 W. Tyto lampy poskytují vysokou intenzitu světla a mohou být použity jako zdroj tepla. Navíc světlo obsahuje vysoký podíl spektra UVA a UVB záření, potřebného k zdravému vývoji ještěrů. Ve vzdálenosti asi 30 cm nad plochým kamenem dosahuje teplota pod zdrojem světla okolo 40 °C, což je optimum pro slunění a vyhřívání. V ostatních částech terária by se teplota měla pohybovat v rozmezí 25–28 °C. Lampou svítím v teráriu 8–12–16 hodin, podle simulace ročního období. Vše je řízeno automaticky spínacími hodinami. Zajištění teplotního gradientu je velice důležité, stejně tak možnost zvířat vzdálit se do chladnější části terária. Teploty přes noc by se měly pohybovat okolo 22 °C. Terárium musí být vybaveno dostatečnou vrstvou (3 až 5 cm) substrátu, nejlépe drobného křemičitého písku. Vzhledem k agresivitě zvířat je obzvláště důležité, aby chovatel vybral do svého chovu harmonizující pár. Není návod, jak dosáhnout anebo se postarat o harmonii mezi zvířaty, chovatel musí být pozorný a sledovat sociální chování uvnitř skupiny. Výhodou je mít chovné jedince od mláďat, která si snáze zvykají. Pouze ve velmi ojedinělých případech lze chovat více jak jednoho samce a jednu samici pohromadě. Většinou však pořizujeme pouze pár. V každém případě musíme mít vždy možnost zvířata včas rozdělit. Agresivita se stupňuje obzvláště v období páření. Jinak po celý rok klidná zvířata, se v období páření chovají agresivně a to i samice mezi sebou. Šarvátky často končí amputací ocasu a nezřídka i smrtí slabšího jedince. Co se týká zimování, není nezbytně nutné, ještěrky prosperují i bez něho. Nicméně doporučuje se nechat hybernovat zvířata po dobu dvou měsíců při teplotě 5 až 7 °C. Zimovací substrát by měl být mírně vlhký, ne však mokrý. Někteří chovatelé zimují ještěrky úspěšně v ledničce, ale doporučuji spíše chladný sklep. Moje zvířata podstupují tvrdé zimovaní a jako substrát pro zimování používám polystyrénové kuličky, které nepohlcují skoro žádnou vlhkost a dobře izolují, což se mi osvědčilo. Do zimovací nádoby vkládám misku s vodou, ze které se samovolně odpařuje voda a pomáhá tak udržovat ideální vlhkost vzduchu. Ještěrky krmíme veškerým dostupným krmným hmyzem. Preferováni jsou cvrčci, kobylky, švábi a mouční červi. Stejně tak je vhodné podávání rostlinné potravy, zejména květů pampelišek a měkkého ovoce nebo rovnou protlaku z ovoce, třeba v podobě dětské přesnídávky. Potravu doplňujeme zdrojem vápníku (například drcenými vaječnými skořápkami nebo přímo uhličitanem vápenatým) v kombinaci s vhodným vitamínovým preparátem, např. Roboranem pro exoty v poměru 3:1. U mláďat jsou nutností vysoké dávky vápníku, jelikož rychle rostou a kosti jim často měknou, pokud si nedáme pozor, proto vápník míchám rovnou se substrátem, na kterém mláďata odchovávám. Důležité je pravidelné podávání a přesné dávkování vitamínu D3 (nejlépe Combinal A+D3) a to tak, že jedenkrát měsíčně odstavíme misku s vodou a nerosíme po dobu dvou dnů. Po této době rozprašujeme po teráriu i na zvířata směs vody a Combinalu A+D3 v poměru tři kapky Combinalu na půl litru vody. Žíznivá zvířata okamžitě pijí a vstřebávají vitamíny, které se jinak rychle rozkládají. Vitamíny je možné podávat i přímo do misky s vodou, nevýhodou je však, že zvířata často lezou celá do misky a vodu rychle vyšplíchají nebo misku převrhnou.
Mladé ještěrky baleárské se páří ještě před dosažením pohlavní dospělosti a tak první snůšky mohou být neoplozené. Kopulace je krátká (asi 5 až 8 minut) a často opakovaná. Těsně před kladením vajec samice prohrabává celé terárium a hledá optimální místo ke kladení. Nakonec snáší vejce většinou do nejvlhčího kouta nebo přímo pod misku s vodou (ne li přímo do misky s vodou, což je špatné a svědčí o přesušeném substrátu). Na mělkou noru, do které samice naklade vejce, potom samice nahrne hromadu substrátu a vytvoří hnízdo, které nezřídka střeží a brání před ostatními ještěry i před chovatelovou rukou. Toto chování bylo pozorováno ještě týden po nakladení vajec, přestože vejce již byla z terária dávno vyjmuta a přemístěna do inkubátoru. Rozhrabané hnízdo samice opět upraví do původního stavu a pokračuje dále v hlídání. Při přenášení vajec do inkubátoru dáváme pozor, aby se vejce nepřevrátila. Jako pojistku můžeme vrchní část vajec (tak jak byla nakladena) označit fixou. Inkubační teplotu nastavíme 27 až 28 °C, při této teplotě trvá doba inkubace 78 až 95 dní. Jako substrát pro inkubaci se nejlépe osvědčil Vermikulit střední hrubosti. Vermikulitem naplníme plastovou krabičku a navlhčíme vodou v poměru asi 1:1,5 (tedy na asi 40 gramů Vermikulitu 60 gramů vody). Vejce vložíme do malých prohlubní vytvořených v substrátu, tak aby asi jedna třetina vajec vyčnívala. Pro možnost kontroly konstantní vlhkosti pak krabičku i s vejci převážíme. Váhu pak kontrolujeme každý týden a úbytek vody doplňujeme. Pozor na kapky vody přímo na vejce, mohou zapříčinit úhyn zárodku. Vodu můžeme dávkovat pohodlně injekční stříkačkou přímo do substrátu. Ke konci inkubace se osvědčilo nechat substrát mírně vysychat a již nevlhčit. Čerstvě vylíhlá mláďata mívají často ještě ne zcela zhojené ranky na břiše po spojení se žloutkovým vakem, proto doporučuji mláďata několik dní ponechat na sterilním podkladu, než se přemístí do nádrže pro odchov. Mláďata se po narození chovají stejně jako dospělá zvířata, vyhřívají se a loví potravu. Podáváme jim potravu přiměřenou jejich velikosti (pozor na dravé cvrčky, mohou malým ještěrkám ublížit, pokud je jejich velikost nepřiměřená). Potrava pro mláďata by neměla být větší, než je velikost jejich hlavy.
