Při pořizování bernského salašnického psa bychom si vždy měli uvědomit, že jde o psa „nadstřední“ velikosti, který už má určité nároky na výživu i na životní prostor. Psi jsou ve výživě naprosto odkázáni na člověka. Zjistit, co je pro psa ve výživě opravdu to nejlepší, je často pro novopečeného majitele štěněte, navzdory nebo právě kvůli obrovské nabídce různých druhů psího krmiva a záplavě reklamy, velmi nesnadné. Ve Švýcarsku přejímá nový majitel štěně od chovatele přibližně v deseti měsících věku a v té době již má mít psík třetinu své pozdější dospělé váhy. Následujících dvacet týdnů má pro tělesný vývoj štěněte nesmírný význam. V tomto krátkém časovém období pes roste a vyvíjí se neuvěřitelnou rychlostí. Proto musí výživa od prvního dne vyhovovat všem požadavkům rychle rostoucího těla. Je třeba si uvědomit, že potrava může zdravý vývoj jedince podporovat, ale i ničit. I když se zdá, že není nic snadnějšího , než vykrmit štěně, dělají se ve výživě nemalé chyby, které často přinášejí osudné následky. Štěňata často dostávají příliš mnoho krmení, nebo naopak nedostávají to, co jejich organismus potřebuje. Důsledkem bývá mimo jiné narušený růst důležitých kostí končetin. Je proto třeba dbát především na správné množství a správné složení štěněcí potravy. Stále ještě existují chovatelé, pro které je štěně tlusté jako kulička ztělesněním síly a zdraví. Překrmování je však nepřítelem číslo jedna. Štěňata totiž dovedou spořádat mnohem více potravy, než jim skutečně svědčí, je to pozůstatkem z doby, kdy psi žili divoce a bylo pro ně životně důležité vytvořit si tukové zásoby na období nedostatku potravy.
Hodně se diskutuje o tom, zda je vhodnější podávat přirozenou stravu nebo kompletní potravu ve formě granulí. Záleží samozřejmě na názoru chovatele, ale kompletní, plnohodnotné krmivo může přece jenom spolehlivěji zaručit, že pes dostane , pokud zkonzumuje doporučenou dávku, vše, co potřebuje ve správném poměru.
Především při krmení přirozenou stravou často dochází k tomu, že pes nedostává všechny živiny, které potřebuje, nebo je dostává v nevyváženém poměru. Pro vývoj zdravé a stabilní kostry je nejdůležitější obsah vápníku a správný poměr vápník/fosfor. Vápník je v raném věku psa vpravován do ještě měkkých, chrupavčitých kostí mladého štěněte a dodává jim tvrdost a stabilitu. Maso a obilí obsažené v přílohách neobsahuje potřebné množství vápníku a při krmení maso-obilnými směsmi vzniká nadbytek fosforu. Protože by měl být obsah vápníku v krvi vždy o něco vyšší, než obsah fosforu, je při takovém krmení odebírán vápník z kostní hmoty, aby byla obnovena jeho rovnováha v krvi. Co se stane, dovede si každý představit. Proto je nezbytné při tradičním krmení přidávat doplňkový vápník, případně ostatní důležité minerály a vitamíny.
V případě plnohodnotných krmiv tato starost odpadá a pokud pes dostane předepsanou dávku, dostane s ní i odpovídající přísun minerálů a vitaminů. Krmiva se vyrábějí pro různé věkové kategorie a tomu odpovídá i jejich složení. Naopak, je nevhodné podávat různé doplňkové přípravky, protože nadbytek těchto látek je stejně škodlivý, jako jejich nedostatek.
K plnohodnotným krmivům není vhodné podávat ani další dávky masa, protože tak opět nabouráme rovnováhu poměru živin. To může vést ke zmíněnému nadbytku fosforu a nadbytek bílkovin navíc zbytečně urychluje růst a zvyšuje rizika chybného vývoje.
Nejnovější výzkumy a publikované poznatky ukazují, že sám o sobě dost rychlý růst větších ras nesmí být v žádném případě ještě více urychlován přísunem vysokého množství bílkovin. Jinak dochází k chybnému vývoji kostry a především končetin. V případě jakéhokoli náznaku chybných postojů a podobně, je třeba upravit krmení a utlumit růst. Podávané krmivo by nemělo mít více než 18 - 22 procent bílkovin. Dietou, v podobě kompletního krmiva, která by měla být konzultována s veterinárním lékařem, se dá v raném věku štěněte hodně napravit. Naopak, velkou chybou je začít přidávat všechny možné minerální a vitamínové doplňky, z nichž většina obsahuje fosfor (i když v menším poměru k vápníku) ale v celkové krmné dávce pak tyto přípravky mohou udělat více škody, než užitku.
V případě komplikací růstu je také vhodné udělat krevní rozbor a podle zastoupení jednotlivých látek upravit krmnou dávku.
Obecně lze doporučit, že kdo chce svého psa krmit dobře a nehodlá studovat složité statě o výživě, složení jednotlivých potravin a připravovat složité „ psí jídelníčky“, by měl sáhnout k osvědčeným kompletním krmivům. Je samozřejmě ještě hodně lidí, kteří svým psům vaří a snaží se jim nabízet co nejrozmanitější stravu, ale ne vždy je tento způsob výživy pro psa ten nejvhodnější.
Vždycky je třeba si uvědomovat, že k tělesnému a psychickému zdraví, k plnému rozvoji všech sil a k celkové pohodě potřebuje pes mnohem více, než jen plnou misku. Nesmíme opomenout dostatečný pohyb a činnost, přitom ale nesmíme mladé psy vystavovat nadměrné zátěži.
Pokračování ve Fauně č.7/2000