Hedvábnička je mezi chovateli známá hlavně jako dobrá kvočna, která spolehlivě vysedí a odchová vlastní i cizí kuřata. Kromě své vynikající vlastnosti, starat se o kuřata, je proslulá i svým poněkud vtipným vzhledem. Jak je uvedeno v odborné literatuře, první zmínka o hedvábničkách pochází již ze 13. století, kdy Marco Polo, píše o hedvábničce, jakožto o kurovi s tmavou kůží porostlou peřím, podobající se srsti.
Původem pochází hedvábnička z jihovýchodní Asie. Dnes se chová v mnoha státech celého světa jako okrasná drůbež a hlavně jako spolehlivá pěstounka bažantů, slepic, japonských křepelek i jiné okrasné a užitkové drůbeže. Ať už vodní či hrabavé.
Popis těchto legračních slepiček je celkem jednoduchý. Každý, kdo hedvábničky shlédl, je popsal slovy „chlupatá slepice“. Více snad není ani potřeba rozepisovat. Přesto uvedu několik základních informací, týkající se popisu. Jak jsem uvedl výše, peří hedvábniček se podobá srsti a kůže i maso je tmavé. Chuťově se podobá zvěřině. I přesto, že maso je považováno za vynikající, myslím si, že asi málokdo by toužil ochutnat maso této drůbeže. To je však jen můj názor. Hmotnost kohouta se pohybuje okolo jednoho kilogramu a slepice je přibližně o dvě stě gramů lehčí. V dnešní době je uznáno dvanáct barevných rázů, z nichž se nejčastěji chovají hedvábničky bílé, černé, žluté, červené divoce zbarvené a další.
Chov hedvábniček je jednoduchý a téměř se neliší od chovu domácích slepic. Základem je dobře zastřešený kurník, kam se mohou slepičky za nepříznivého počasí schovat. Do základního vybavení kurníku patří krmítko na zrní, krmítko na míchanici a samozřejmě napáječka na vodu. Kurník musí být suchý a pokud možno i výběh. Nejjednodušším řešením povrchu výběhu je písek, popřípadě nízký trávník. Jednou z výhod je to, že hedvábničky trávník tolik nezničí. Ještě nesmíme zapomenout na bidla na hřadování. Ta by neměla být příliš vysoko, protože hedvábničky nelétají. Já osobně musím potvrdit, že jsem slepičky nikdy neviděl na těchto hřadech spát. Nevím jestli to je moje vina nebo jsou tak naučené od minulého majitele. Vyzkoušel jsem snad všechny možné výšky umístění, různá místa i tloušťky. Ale bez úspěchu. Roh místnosti a vzájemné zahřívání je asi lepší.V době odchovu kuřat je suchý výběh teprve důležitý, protože kuřata jsou v prvních dnech po vylíhnutí citlivá na vlhko a průvan. Nejjednodušším řešením je kvočnu i s kuřaty zavřít do kurníku nebo je přestěhovat na jiné vhodné místo. Pokud však bude slunečné počasí a venku bude sucho, klidně se mohou ven pustit. Stejně budou téměř neustále schována v bezpečí pod křídly kvočny. Druhá varianta – oddělit kuřata od ostatních je lepší. Mnohdy se stává, že kohout i ostatní slepice kuřata klovou a odhání je od krmiva. Má to ale i kladné vlastnosti. Kuřata se po vylíhnutí rozeběhnou mezi slepice a společně se o ně starají i ty slepice, které je nevyseděly. Tady je patrná vynikající vlastnost hedvábniček postarat se o cizí kuřata. Pokud má navíc kuřata více kvočen, všechna kuřata se spojí, a pak je radost pozorovat velké hejnko slepiček s různě starými kuřátky, která běhají po trávníku.
Dospělé hedvábničky krmíme hlavně zrním, podáváme především pšenici, kukuřici, hrách, žito a další. Dále pak speciální směsi pro slepice, zadinu a další. Velmi mají rády i různé druhy ovoce a zeleniny ze zahrady, ale i plody, které je možné nalézt v přírodě. Jsou to například jeřabiny, černý bez a podobně. Pozor na bez! Hlavně u bíle zbarvených jedinců hrozí ušpinění peří. Vše se liší podle ročního období, podle toho, jestli slepice snáší nebo jestli mají kuřata. Výběr potravy je opravdu široký a záleží na možnostech každého. V době odchovu se kuřata krmí směsí pro kuřata, později začnou kuřata přijímat i stravu dospělých slepic. Pokud budeme krmit směsí, tak by neměl být problém se zastoupením potřebných látek pro růst kuřat. Myslím si, že průmyslově vyráběné směsi pro odchov kuřat lze nahradit domácí směsí ze šrotu, vařených vajec, zeleného krmení a třeba i mravenčích kukel, později i s přidáním prosa. Stejně jako u běžných druhů slepic, i hedvábničkám můžeme dávat vhodné zbytky z kuchyně, jako jsou zbytky ovoce a zeleniny, tvrdé nakrájené pečivo, brambory atd. Nikdy se však nesmí podávat příliš slané a kořeněné potraviny. Během celého roku je možné zkrmovat směs, o které jsem už něco málo psal výše. Kromě základu – šrotu, přidáváme i vařené brambory, strouhanou řepu, mrkev, jablka, skořápky z vajec, vhodné zbytky z kuchyně, vitamíny určené pro drůbež. atd. V zimě je možné směs obohatit i o sušené kopřivy. Důležité je krmit v malých dávkách, které slepice hned zkonzumují. Pokud zůstane směs celý den v krmítku, tak se začne brzy kazit. Hlavně v teplých letních dnech. Zkažená směs může přivodit slepicím zdravotní problémy, brzy se na ni začnou slétávat mouchy, které rovněž můžou být dalšími zdroji nemocí a v kurníku bude velmi nepříjemný zápach.
Myslím si, že o hedvábničky je v dnešní době velký zájem. Nevím jestli je to módní záležitost nebo je to díky jejich výjimečným vlastnostem. Ať už je to jakkoliv, určitě je to dobře.