Musa pedestris aneb Abeceda dog – trekkingu (22.)

Od Petra S. ze Vsetína jsem obdržel kuriózní dotaz: „Chtěl bych dělat dog–trekking vrcholově. Přátelé mi řekli, že nejlepší ultramaratonec světa Bruce Fordyce vytvořil originální tréninkový plán, který by mi určitě pomohl. Nevíte o co jde?“ Přiznám se – dotaz mě zarazil hned z několika (nejméně ze dvou) důvodů. Za prvé: o existenci světového proslulého běžce jsem tušení měl, o jeho tréninkovém plánu však ani zbla. Za druhé: nepovažuji zrovna za moudré kopírovat trénink někoho ze světové vytrvalostní špičky.

Zavání to trochu snahou poněkud naivního „pábitele“, který se v Jeseníkách připravuje na překonání výkonů Reinholda Messnera. Ale … Nezodpovězený dotaz byl pro mne tak trochu výzvou. Proto jsem se spojil s našimi excelentními ultramaratonci – Tomášem Ruskem a Milošem Škorpilem (vítězem historicky prvního dog–trekkingu v České republice – Osamělý vlk 2001) a vytahal z nich rozumy.

Rady ultramaratonce

Takže: podle časopisu Ultramarathon World, který vyhlásil desítku nejlepších ultramaratonců dvacátého století není Bruce Fordyce (sice) na prvním místě, i když samozřejmě patří k absolutní světové špičce. Pomyslnou královskou korunu získal Don Ritchie těsně před Yiannisem Kourosem – Bruce Fordyce obsadil ve hvězdné supervytrvalecké společnosti skvělou pátou příčku. Jak by ne: vždyť je devítinásobným vítězem prestižního závodu Comrades (měří 90 km) a třikrát vyhrál věhlasný závod Londýn – Brighton.
Bruce Fordyce skutečně vytvořil vlastní metodiku tréninku, která se v mnohé odlišuje od tréninkových plánů jeho kolegů. Jaké je jeho tajemství? Vyzradíme je …
V lednu a únoru začněte (samozřejmě podle Bruce) zlehka bez ohledu na momentální kondici. Tréninkové dávky by se měly pohybovat mezi 6 až 10 km, nikdy však v součtu více jak 110 km týdně. Neuškodí jeden rychlostní trénink týdně na lehkoatletické dráze.
Speciální ultramaratonský trénink začínáme (podle Bruce Fordyce) až uprostřed března, kdy zvýšíme součet tréninkových dávek týdně na 130 km. Duben považuje Fordyce z celého tréninkového roku za nejdůležitější – týdenní kilometráž v něm zvýší až na 176–192 km za týden. Avšak varuje: trénink, kdy se týdenní dávky pohybují nad 130 km může trvat maximálně osm týdnů (!); nikdy déle!

Tajná zbraň: běh do kopce!

„Nesnáším běh do kopce, ale jsem přesvědčen o jeho důležitosti,“ tvrdí Bruce Fordyce. Podle něj je nejlepší běhat krátké úseky do kopce (asi 400 m), v tempu (asi za 90 sec.), v sériích po 5 až 8 a to po dobu pěti týdnů před vrcholným podnikem sezóny (na který se připravujete). Pokud druhý den cítíte zvýšenou únavu, máte – podle Bruce – zvolnit.
Bruce Fordyce tvrdí: „Kvalita má převyšovat kvantitu. Trénuj rychlost, ne délku = lepší je kvalita než kvantita. Nejde ovšem o sprint. O vítězi se rozhoduje daleko před cílem. Jde o schopnost nasadit trhák a zvyšovat tempo.“

Šetři klouby!

Další radou tohoto vytrvalce je: „Neběhej příliš mnoho tréninků na dlouhé vzdálenosti přes 40 km! Svou kondici zhodnotíš až při závodě. Na závody šetři klouby!“

Odpočívej!

Za zásadní pravidlo však považuje Bruce Fordyce následující: „Jsi-li na pochybách, odpočívej! Moje rada je jiná než většinou dostáváš, ta říká: „překonej to a jeď dál.“ Já kladu důraz na odpočinek a zotavení. Tvrdý trénink člověk podstoupit musí, bez toho by neměl výsledky, ale vždy musí být přizpůsoben možnostem jeho těla. Nikdy neváhej zařadit den volna i při náročném tréninku. Pokud nohy nepřiměřeně ztuhnou a bolí – odpočívej; jsi-li lenivý – odpočívej; pochybuješ-li o sobě – odpočívej!“

Vybírej si závody!

Pro plánování závodní sezóny má Bruce Fordyce následující radu: „Opatrně vybírej závody! Připravuješ-li se na nějaký konkrétní závod, na němž ti velmi záleží, nesnaž se být nejlepší v závodech, o které ti tak nejde. Nechtěj stihnout všechno, jinak nezvládneš nic!“
Zde si dovolím malou dog–trekkingovou poznámku: závodů v dog–trekkingu naštěstí přibývá, a tak nejdou stihnout všechny! Musíte regenerovat vy i vaši psi. Vybírejte si. Dog–trekkingové závody v horkých letních měsících mohou být pro vaše psy nebezpečné. Samozřejmě nechci pořadatelům těchto závodů ubírat závodníky. Vy však musíte vždy na prvním místě myslet na blaho a pohodu svých psů. Na závod nikdo nemusí! Jen může … A měl by si to užít.

Posiluj!

A poslední rada slavného ultramaratonce: „Nepodceňujte speciální silový trénink! Nejnebezpečnější je běh z kopce – kvůli němu musíte dokonale posílit čtyřhlavé stehenní svaly! Před důležitým závodem nikdy nezapomeňte na dostatečný silový trénink i na trénink běhu z kopce – jinak se vám vysněný závod promění v boj o přežití!“

Post skriptum

Doufám, že jsem nejen Petrovi S. přinesl podnětné informace (respektive Bruce Fordyce). Je nepřehlédnutelné, že na našich dog-trekkingových závodech pomalu přibývá běžců, jimž jde především o maximální výkon a o překonávání vlastních individuálních hranic fyzických možností. To je jistě dobré, ovšem s naprostým respektováním určitých – psích! – zásad.
Ať už jsou vaše osobní závodnické ambice jakékoliv, nikdy nezapomeňte, že s vaším psem tvoříte tým! (Připomeňme si slova Shirley McLaineové z její knihy Dancing in the Light: „My lidé bychom neměli nikdy zapomínat na naši schopnost splynout s kolektivním duchem živočichů. Jejich energie je zásadním zdrojem našeho dalšího růstu.“) Váš pes musí být na závod stejně dobře připraven jako vy! A jeho blaho, jeho pohoda a jeho radost – pro vás musí být vždy na prvním místě! Kdo nechápe (nebo nerespektuje) tuto zásadu, nepochopil duch a smysl dog–trekkingu, měl by se raději poohlédnout po jiném – individuálním sportu, kde zodpovídá pouze sám za sebe!
Určitě nezaškodí si připomenout co o psech řekla Kate Solisti-Mattelonová: „Lehávají nám u nohou, choulí se stočení v nohách postele. Jsou to stvoření schopná ukázat nám spoustu z toho, co hledáme. Stačí se naučit jim naslouchat.“