Máme doma na ranči šestičlennou psí skupinku, ze které je jeden pejsek „externí“. Je to jediný nevykastrovaný pes – hrubosrstý jezevčík. Tráví zde čas v období, kdy fenky nehárají, jestliže některá hárá, zůstává v brněnském bytě. Ostatní jsou všichni domácí.
Někdy lidé váhají, zda si pořídit pejska z útulku, proto jsem se rozhodla napsat o těch našich. Jezevčík, belgický ovčák, jedna z kolií (fena) a trpasličí pinč jsou čistokrevní. Další dva psi jsou z útulku. Jeden z nich je pravděpodobně čistokrevná kolie – Marocco a druhý kříženec tohoto plemene – Archibald. Oba jsou vykastrovaní. Naše slabost pro toto plemeno nás přiměla vzít si je z útulku k nám domů a vůbec nelitujeme. Kromě toho, že jsou právoplatnými hlídači, také perfektně doplňují smečku „papíráků“.
Marocco je povahově i vzhledem typickým představitelem kolie. Je velmi mazlivý již od první chvíle, kdy jsme si jej přivezli. Zpočátku se však bál některých věcí, většinou těch s násadou – vidle, lopaty, košťata … Tato fobie ho brzy přešla. Někdy reaguje nepřiměřeně na ostré zvuky, které vydává například vrtačka, motorová pila a podobně. Silně se rozštěká a snaží se původce zvuku zneškodnit, zahnat štípáním. Jinak dobře hájí své teritorium před cizinci. Je to taková klidná síla. Miluje naši fenku trpasličího pinče Surikatku.
Archieho máme teprve několik měsíců, je určitě nejstarší a má už lehké pohybové problémy. Také velmi špatně slyší. Tento pejsek hlídá teritorium především před ostatními psy. Po prvním seznámení (a někdy i rvačce) je situace vyřešena a nováčka přijímá jako návštěvu. Povahu má stejně umazlenou jako Marocco. Navíc, což lze pozorovat častěji u toulavých pejsků, krade. Krade jídlo, a to někdy dost nevybíravým způsobem. Stalo se, že si vzal jídlo, nic netušícímu člověku, i z ruky. Všechny jejich nešvary postupně slábnou a některé prostě nezbývá než hlídat.
Naši „papíráci“ jsou však podobní. Fenka belgického ovčáka střeží celý ranč a běda nezvanému hostu v blízkosti našeho domu. Malá Lassie, štěně kolie, se již chová podobně dominantně. Samozřejmě se starší feně podřídí.
Surikata – trpasličí pinč – je mladá a dominantní není ani v nejmenším. Je to stoprocentní „gaučák“. Umí být neskutečně roztomilá a přítulná, ovšem jakmile nejsme doma, klidně vyleze kam může a sežere na co přijde. S ostatními psy vychází perfektně a vzhledem ke své maličké postavě využívá výhody být ochraňována do poslední kapky. Jestliže nastane spor s nějakým psem, volí ústup do nejbližší lidské náruče.
Jezevčík, to je kapitola sama pro sebe. Kdo má zkušenosti s jezevčíkem, jistě mi dá za pravdu, že je to osobnost téměř nezařaditelná. Jde si svou cestou, někdy ustoupí, někdy ne. Vystupuje naprosto suverénně a když je na ranči, tváří se, jako by mu celý patřil.
Obecně vzato mohu říci, že ať už si berete psa z útulku v pozdějším věku nebo psa mladého či štěňátko, vždy je šance na jeho kolektivní život ve smečce. Nalezenci jsou za pohlazení vděční úplně stejně, jako psi, které máme od štěňat. Někdy člověku ani nestačí ruce. Pravdou je, že u nás je dokonalé prostředí pro zábavu psích kamarádů. Spousta místa ke hrám i procházkám, silnice daleko. A hlavně psí kolektiv a my, kteří je milujeme. Jestliže máte pro pejska z útulku místo doma, zkuste mu najít místo i ve svém srdci.