Kruhovka – napojení

Práce v kruhové ohradě nemá v našich zemích dlouhou tradici. Zatímco nyní má kruhovou ohradu kdekterá stáj, ještě v dobách zhruba před patnácti, dvaceti lety bývala u stájí zcela výjimečně a většinou se v takové „kruhovce“ nacházel kolotoč, nebo byla využívána pouze pro lonžování. Pro americké kovboje však byla a stále zůstává zcela běžnou pomůckou pro práci s koňmi. Není proto divu, že s ní běžně pracují i „moderní zaříkávači koní“.

Neřekla bych, že je to proto, že by jim kruhovka otvírala až tak mimořádné možnosti, ale je to zkrátka pomůcka, kterou jsou nějakým způsobem zvyklí používat.

„Zaříkávač“ Monty Roberts

Jedním z těchto „zaříkávačů“, kteří kruhovku v práci hojně využívají, je Monty Roberts. Jedna z prvních knih, které se práci v kruhovce věnují a byly přeloženy do češtiny, je jeho kniha Muž, který naslouchá koním. V této knize je mimo jiné popsaný návod na cestu k tzv. „napojení“, což iniciační proces, při němž kůň uzná člověka jako tvora, který je hoden následování. Roberts tento postup vysvětluje jako obdobu komunikace koní ve stádě. Člověka staví do role vůdčí klisny, která rozhoduje, zda má kůň ze stáda odejít, nebo mu bude umožněno se přiblížit. Ke komunikaci používá v první řadě řeč těla, koně má v ohradě zcela volně. Pokud koně odhání, stojí vzpřímeně, pohled upřený do jeho očí, ramena rovnoběžná s podélnou osou koně. Pro zvýšení intenzity tlaku používá i další pomůcky jako třeba hození konce lonže směrem ke koni nebo drobné výhrůžné signály, jakými může být pouhé rozevření prstů na rukou. Koně tak udržuje co nejdál od sebe a v pohybu. Kůň běhá u hrazení po nekonečném obvodu kruhu. Člověk má možnost udávat koni tempo a směr. Pokud se člověk staví do výhrůžné pozice, koně zrychluje, nebo může snížit intenzitu tlaku tím, že pohled odkloní od hlavy koně po krku koně a dál k pleci, čímž umožní koni zpomalit. Při obratu vyvíjí člověk na koně zvýšený nátlak, nakročením či lonží naruší koni volnou cestu vpřed a pohledem jej donutí setrvat v útěku. Kůň se tak otáčí hlavou směrem ke stěně, pro cestu dovnitř kruhovky nedostává od člověka prostor.

Přijetí člověka za tvora hodného následování

Zpočátku se může kůň pokoušet pouze utéct nátlaku. Ohrada mu umožňuje běžet stále po obvodu, udržovat tělo v pohybu a jakoby na útěku, avšak neumožňuje mu vymanit se útěkem z tlaku člověka. Kůň záhy pozná, že tím, kdo jej nejvíce omezuje a ovládá, je právě člověk. Odezvou koně na řeč člověka není pouze to, že běží, jak mu člověk určuje. Navozená situace nutí koně pokusit se s člověkem začít vyjednávat o povolení tlaku. Kůň natočí k člověku ucho, začne pohybovat tlamou, olizovat se, skloní nízko hlavu. Pokud na tuto nabídku člověk přistoupí, povolí tlak očima a stočí se ke koni rameny tak, aby plece koně a ramena člověka byly v úhlu zhruba čtyřiceti pěti stupňů. Kůň má tendenci k člověku přijít, hlavou se zařadit za jeho rameno a pokud se člověk rozhodne někam jít, kůň jej sám následuje. Přijetí člověka za tvora hodného následování umožňuje koni se snáz podrobit požadavkům, které jsou na něj ze strany člověka kladeny.

„Koňozpracující průmysl“

Monty Roberts ve své knize uvádí tento postup jako kontrast s tím, co se dříve koňmi dělalo, a pokud vím, stále ještě v různých částech světa dělá – koně jsou v přípravě na službu člověku svazováni, vystavováni hrubému a necitlivému zacházení, nebere se ohled na to, co si myslí o tom, co se s nimi děje. Rozhodně však všechno z toho, co Roberts popisuje ve svých knihách, není hodno bezhlavého následování. Na jeho omluvu a pro pochopení situace je třeba uvést, že měl kolem sebe dost špatné vzory a pracoval v „koňozpracujícím průmyslu“, kde bylo cílem z koní vytřískat co nejrychleji zisk. Snaha usnadnit koním komunikaci s lidmi je rozhodně chvályhodná. Ale pokud bychom chtěli srovnat chování ke koním slavného „zaříkávače“ a starého koňského praktika z malé české dědinky, pravděpodobně by vyhrál český sedlák. Vezměme jen v potaz, že práci v kruhovce používal při obsedání často mladičkých koní – v knize popisuje obsedání ročního hříběte! Rovněž pokud nahlédneme do jeho knihy Plachý hoch, kde provádí „napojení“ a obsednutí mustanga přímo v divočině, je vybraný koník evidentně také ještě velmi mladý. Obsedání se zde provádí bez jakékoliv předchozí přípravy koně. Je sice hezké, že se snaží přihlédnout k psychice koně, ale fyzická připravenost se zcela zanedbává, což považuji za největší slabinu tohoto přístupu.

Napojení

Napojení ovšem Roberts nevyužívá pouze při obsedání, ale prakticky na začátku práce s každým koněm. Také při řešení některých koňských psychických problémů přijetím požadavků člověka je tato metoda velmi účinná. Práce v kruhové ohradě, jak ji popisuje Roberts, může koně rychle přesvědčit, kdo je zde pánem situace. Zejména v případě, kdy si potřebuje člověk s koněm rychle vyříkat své postavení, je taková činnost v kruhovce velmi efektivní. Pokud bychom však museli takovou proceduru se svým koněm provádět často, bylo by to pro mě signálem, že ostatní práce, kterou s koněm vykonávám, je prováděna natolik špatně, že o svém oprávnění koně vést jej musím znovu a znovu přesvědčovat. Na druhou stranu zcela stejného efektu „napojení“ lze dosáhnout i jinou prací či manipulací s koněm, která je prováděna v klidu a podle „koňských pravidel“ natolik přesvědčivě, že kůň bude svého člověka zcela s důvěrou a dobrovolně následovat, aniž by v životě vstoupil jediným kopytem do kruhové ohrady.
Jak jsem již zmiňovala, práce v kruhovce je vlastní i mnohým jiným „zaříkávačům“ a trenérům. O tom, co v kruhovce dělají někteří další, se dočtete v příštím vydání Fauny.