Ploštěnky, stejně jako nahožábří plži, jsou velmi krásná a zajímavá stvoření. Mnoho lidí je nedokáže od plžů rozlišit, i když je rozdíl více než patrný. Ploštěnky na rozdíl od plžů patří do kmene Platyhelminthes (ploštěnci), a jak už název napovídá, jsou to dorzoventrálně zploštělí živočichové. Mezi ploštěnci najdeme volně žijící i parazitické druhy. Mají slepě zakončené střevo různě větvené.
Zajímavostí je tzv. podkožní svalový vak tvořený okružní a podélnou svalovinou, včetně šikmých a dorzoventrálních svalů. K vylučování jim slouží protonefridia (plaménková buňka s kanálkem). Nervová soustava je tvořena ganglii na přídi a nervovými provazci propojených navzájem příčnými spojkami. Většinou se jedná o hermafrodity, kteří se rozmnožují pohlavně tím, že si navzájem dva jedinci vymění samčí pohlavní buňky (spermie) anebo nepohlavně – dělením (dělení architomické, paratomické). Je u nich zachovaná výrazná schopnost regenerace. Dřívější dělení ploštěnců na ploštěnky, tasemnice a motolice už neplatí. Podle současného názoru na fylogenetické vztahy se třída Turbellaria (ploštěnky) rozdělila do tří skupin, z nichž se první dvě odlišují výrazně primitivnější stavbou těla od zbývajících ploštěnek Rhabditophora.
Rhabditophora zahrnuje většinu druhů z dřívější skupiny Turbellaria. Jsou to převážně volně žijící ploštěnky v mořích, ve sladkých vodách i v půdě. Několik druhů je parazitických. Jedná se o tzv. typické ploštěnky vytvářející v buňkách tyčinkovité inkluze (rhabdity). Po vyloučení z těla tyto útvary bobtnají ve slizovitou hmotu, slouží k obraně, ochraně před vyschnutím nebo ke znehybnění kořisti. Jiný typ rhabditů je produkován žláznatými buňkami v mezenchymu. Pohybují se plaváním, plazením nebo vylučováním hlenu. Těla je pokryto řasinkovým epitelem obsahujícím i normální žláznaté buňky. U velkých druhů ploštěnek je plazení umožněno postupujícími svalovými kontrakcemi na spodní ploše těla nebo pomocí vlnění okrajů těla. Na přídi mají inverzní oči (zpravidla v charakteristickém rozmístění) a chemoreceptory. Ústní a vyvrhovaní otvor je buď vpředu na přídi nebo na spodní straně těla. Hltan může být obvykle jednoduchý Pharynx plicatus nebo savý Pharynx bullosus. Druhy žijící v tekoucích sladkých vodách slouží jako bioindikátory čistoty vody.
Velké a nádherně zbarvené ploštěnky, které potkáváme občas v mořích, patří do skupiny Polycladida (mnohovětevní). Mají velmi rozvětvené střevo a obdobně i nervovou soustavu. Plavou pomocí vlnění těla, pohyb je to opravdu hypnotizující, obzvláště pro fotografa. Jednou z mých nejoblíbenějších ploštěnek v Rudém moři je ploštěnka nádherná (Thysanozoon nigropapillosum) popsaná v roce 1959. Je černě zbarvená s bílým lemem a na hřbetě má žluté papily. Běžně měří kolem pěti centimetrů, takže se nedá lehce přehlédnout. Velmi hojnou ploštěnkou je také Pseudoceros dimidiatus, která je také černě zbarvená, s oranžovým lemem a jakýmsi zeleným pruhováním. Často se nalézá na písčitém dně. Opět měří asi pět centimetrů. Vzácněji viděné ploštěnky jsou Prostheceraeus giesbrechtii v růžové nebo modré formě. Ve Středozemí samozřejmě na ploštěnky také narazíte. Thysanozoon brocchii je asi pět centimetrů dlouhá, hnědě skvrnitá papilózní ploštěnka. Drobná, asi 14 mm velká, pestře zbarvená Prostheceraeus giesbrechtii, patří ke klenotům Středozemí. Co se týče ploštěnek žijících v našich vodách, tak ty patří do skupiny Tricladida (trojvětevní), jejich střevo je tedy rozvětveno na tři větve. Nejsou tak barevné jako mořské, a ani nedorůstají takové velikosti, největší ploštěnka potoční dorůstá do tří centimetrů, nejznámější ploštěnka mléčná maximálně 2,5 cm. Ostatní se pohybují kolem jednoho centimetru. Oproti tomu půdní ploštěnky mohou měřit až 35 cm (Bipalium kewense).
Ploštěnky jsou malé, a tak dalo by se říci, že jsou celkem bezvýznamné. Ploštěnky jsou však predátoři a tudíž v ekosystému nepostradatelné. Navíc ty mořské jsou obzvlášť krásné k pozorování i k fotografování. Dívejte se tedy kolem sebe během potápění v mořích i v našich vodách, třeba nějakou ploštěnku potkáte.