Měkkožraví chovanci našich voliér: Vousák (perlák) červenožlutý (Trachyphonus erythrocephalus)

Popis. Má výrazný červený zobák, který je silný, a na rozdíl od jiných vousáků, i dosti špičatý. Délka těla činí 23 cm. Opeření je silně vzorované skvrnami černé, červené, žluté a bílé barvy. Výrazné jsou především bílé tečky, díky kterým ptáci tohoto rodu v minulosti dostali české jméno „perlák“.

V současné době však toto rodové pojmenování používáno není, což považuji za nešťastné. Na hlavě jsou zřetelné červené líce s bílou ušní skvrnou. Peří na čele a temeni je černé a přechází v chocholku, kterou vousáci při vyrušení zvedají. Límec, křídla a ocas jsou černé s bílými skvrnami. Hrdlo a prsa jsou oranžové až červeno-oranžové. Břicho a boky jsou jasně žluté. Je vyvinutý slabý pohlavní dimorfismus. Samec má na bradě výrazný černý pruh, samicím chybí nebo je méně výrazný.

Třída: ptáci (Aves).
Řád: šplhavci (Piciformes).
Čeleď: vousákovití (Capitonidae).
Druh: vousák (perlák) červenožlutý (Trachyphonus erythrocephalus).
Výskyt: východní Afrika, od Sudánu po Tanzánii.
Velikost: 23 cm.
Počet vajec: čtyři až pět.
Hnízdění: v termitištích, říčních březích a okrajích silnic.
Potrava: bezobratlí, malí obratlovci, plody a semena.

Vousák červenožlutý patří spolu s dalšími pěti druhy do afrického rodu Trachyphonus.

Výskyt

Obývá řídké lesy, savany a křovinaté oblasti především v semi-aridních oblastech. Vyskytují se od střední Etiopie jižně přes Keňu, v severní a střední Tanzánii a jihozápadním Somálsku.

Způsob života

Obvykle žije v párech nebo ve skupinách o třech až deseti ptácích. Často se pohybují v blízkosti země nebo přímo na ní, obvykle v blízkosti keřů nebo stromů, které jim mohou poskytnout úkryt. Vyskytují se také v blízkosti domorodých chatrčí. U domů pak často odstraňují zbytky hmyzu z pneumatik automobilů a chladičů obrazovek.
Mají zvědavou a důvěřivou povahu, zcela bez obav vstupují i do domů a aut, kde hledají potravu. Pokud nejsou lidmi vyrušováni, brzy si na ně zvyknou. Jejich peří je často využíváno Masaii jako okrasný předmět.
Charakteristickým zvukem je duetový bublavý „zpěv“. Zpívány jsou především dominantním párem, a poté se na krátkou dobu připojují i další jedinci. Zpívající pár obvykle obsadí nejvyšší větev, a pokud se k nim jiný jedinec snaží dostat, je většinou odehnán. Duet je zároveň i prvkem pro značení teritoria skupiny.

Potrava

Jsou typickými všežravci. Požírají plody, semena, ptáčata, hmyz – stonožky, brouky, rovnokřídlé, termity a mravence. I v přírodě díky zvědavosti zkouší nové potravní zdroje, a pojídá tak i pečivo, obiloviny (cereálie) a mleté hovězí maso.

Hnízdění

Při hnízdění jim pomáhají cizí jedinci nebo mláďata z předchozích hnízd jako tzv. helpeři. Celá skupina tak může obsahovat až čtyři dospělé a pět mladých ptáků, přičemž průměrná velikost skupiny je tři až pět jedinců. Hnízdní pomáhači také pomáhají hlídat okolí hnízda nebo hloubit samotnou dutinu.
Hnízdo je budováno v termitištích, na březích řek a potoků, u okrajů silnic. Jedná se až o čtyřicet centimetrů hlubokou noru. Na konci tunelu se nachází širší komora, která je vystlána trávou a peřím. Snáší obvykle čtyři až pět vajec, která jsou inkubována rodiči i hnízdními pomáhači. V lidské péči pak většinu inkubace obstarává samec.
Mláďata jsou krmena hmyzem. Větší hmyz dospělí ptáci rozdrtí, kobylkám a sarančatům také odstraní končetiny a křídla. Jakmile jsou mláďata opeřena, přestávají se pomáhači o mláďata tak často starat a tráví dny ve větší či menší vzdálenosti od hlavní skupiny, dokud nejsou mladí ptáci zcela nezávislí. V případě poplašného signálu (hlas) se celá skupina rychle seskupí.
Mláďata, která přežijí, pak budou při dalším hnízdění rodičů také fungovat jako hnízdní pomáhači.

Chov v České republice

V ČR se jedná o často chovaný druh vousáka (v poměru k ostatním druhům). Bývá taktéž „pravidelně“ odchováván. V Moravskoslezském kraji je v minulosti choval například pan Vojtěch Čorba, člen SCHHAP, kterému ptáci i zahnízdili. Pár zkušeností s těmito ptáky mám i ze svého chovu. Ptákům jsem ve voliéře vybudoval „umělé termitiště“ s hnízdní dutinou, po vzoru zoologických zahrad. Úspěšnost toho zařízení jsem však nestačil vyzkoušet, jelikož oba ptáci zemřeli na bakteriální nákazu zažívacího traktu. To mně tehdy přišlo velice divné, protože vousáci senegalští i arasari zelený, kteří byli krmeni stejnou potravou, byli zcela v pořádku. Důležitým a vhodným faktorem bude chov vousáků červenožlutých ve skupinách. Stejně jako například u ledňáků rodu Dacelo se dá předpokládat, že i zde bude přítomnost hnízdních pomáhačů zvyšovat úspěšnost odchovů a taktéž stimulovat dominantní pár k hnízdění.