Zázrak zrození Krytí a porod bernského salašnického psa

Zrození nového života je nejen u lidí, ale i u zvířat fascinující zážitek. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla již pětkrát prožívat narození štěňat u mých fenek plemene bernský salašnický pes. V současné době se připravujeme na premiéru s naší fenkou havanského bišonka.

Období před porodem a v jeho průběhu je velice silný emoční zážitek. S přibývajícími zkušenostmi se snažím zachovat chladnou hlavu, ale stále znovu se při té horké chvilce ocitám s bušícím srdcem a studeným potem na čele.
Nezasvěcený člověk nepochopí, jak mohu vstávat každou hodinu, někdy již tři dny před porodem štěňat a vybíhat kontrolovat nastávající maminu v noční košili na dvůr. Ještě že k nám sousedi nevidí, asi by zavolali pohotovost, která by mě urychleně deportovala do blízké léčebny v Dobřanech.
Pokusím se popsat své pocity a možná se mnozí s nimi ztotožní. My chovatelé, ať už psů, koček nebo jiné havěti, jsme prostě zvláštní sorta lidí. Někdo si může ťukat na čelo, ale kdo si to nezkusil, ať nesoudí. Vrcholem každého chovatele je právě úspěšné rozmnožení genů jeho chovanců. Kontakt se zvířaty je celoživotní náplň a zajisté není náhoda, že lidé drogově závislí, emočně nevyrovnaní a trpící řadou psychických poruch mezi chovatele většinou nepatří. Upřímně, pokud se staráte o někoho, kdo je na vás zcela existenčně závislý, již vám mnoho času na chmurné nálady nezbývá. Ale to jsem odbočila od tématu.
Začnu tedy pěkně od začátku. Pokud se rozhodnete připustit svoji fenu, musíte nejdříve zvolit vhodného krycího psa. Ideální věk feny pro nakrytí je po druhém roce života, alespoň po třetím hárání feny. Chovná fena by měla být již tělesně i duševně vyspělá, připravená pro mateřství. Je vhodné fenu před krytím odčervit. Poté netrpělivě čekáte na příchod říje feny, tzv. hárání. Zduření vulvy, časté olizování a potom krvavý výtok, je jasným signálem. Některé feny mají říji pravidelně každého půl roku, jiné hárají již po čtyřech měsících nebo pouze jednou za rok. Pro určení vhodného dne ke krytí se mi v praxi osvědčilo pozorovat intenzitu zabarvení výtoku. Nejdříve je výtok jasně krvavý, pak se mění až do růžova s příměsí vodnatého hlenu (plodné období). Nejčastěji je to desátý až čtrnáctý den od počátku hárání, ale je možné i posunutí plodného období na kratší či delší dobu. U některých fen probíhá tzv. skryté hárání, tam musí chovateli pomoct k určení ideální doby pro krytí laboratorní vyšetření hormonů v krvi feny.
Dalším signálem je, že fenka při podrbání u kořene ocasu klidně stojí a prut dává na stranu. Tehdy je nejvhodnější doba vydat se za ženichem. Pro feny prvničky doporučuji vybírat již zkušeného psa, aby byla větší úspěšnost nakrytí. Většina chovatelů ještě jednou překrývá do čtyřiceti osmi hodin po prvním spojení psů. Zvětší se tak šance pro úspěšné zabřeznutí.
Naše fenka Sára, je ukázkovým příkladem kladného přístupu ke krytí. Za ženichem se neuvěřitelně těší. S nadšením se před ním nakrucuje a laškuje. Psa velice rychle rozproudí a někdy nestačíme ani popojít od vrátek a psi jsou spojeni. Horší je to při svázání, kdy se většinou po pár minutách rozhodne, že už to stačí a odchází domů … Samozřejmě i se psem na zádech. Pak nastupuje moje fyzička, často i půl hodiny ji držím a snažím se jí to rozmluvit. Kam se hrabe posilovna, udržet padesát kilogramů živé váhy proti její vůli, je vážně dřina. Dalších několik dní jsem odepsaná a závidím majitelům trpasličích plemen. Po úspěšném nakrytí nezbývá než čekat, zda příroda nadělí psí mimina.
Březost feny trvá přibližně 63 dnů, plus mínus pět dní. V první polovině březosti krmíme fenku stejným krmením, na které je zvyklá, je vhodná mírná zátěž, aby fena zůstala v kondici. Tu bude při porodu potřebovat. Může vykonávat běžné aktivity, pouze se vyhýbáme velkým skokům.
Svoji fenku od začátku trošku rozmazluji, ta samozřejmě pozornost ihned vycítí a náležitě toho využívá. U velkých plemen je březost často špatně rozpoznatelná, zvlášť když je menší počet štěňat. Já zpravidla nevydržím a kolem 28. dne po krytí letím k veterináři na sono. Upřímně se přiznám, že mně buší srdce často víc, než když jsem čekala své děti. Ta velká radost, že tam psí mimina jsou, je omamná. Také jsme zažili hořké zklamání, když sonografické vyšetření žádná štěňata neukázalo. S odstupem času jsem ráda i za zkušenost, že jsem si prožila toto zklamání. Člověk velmi snadno zapomíná, jak velkou moc má příroda. Jsme jen její malinkou součástí a přitom si myslíme, že držíme vše ve svých rukách. Každá taková zkušenost vás rychle posadí zadkem na zem a donutí vás s pokorou vnímat věci, které jste dříve považovali za samozřejmost.
Takže pokud máme v ruce černé na bílém, že se můžeme chystat na nadílku, čeká nás mnoho dalších úkonů. Fenku začneme v polovině březosti krmit kvalitnější stravou pro březí feny. Pohyb je stále důležitý, ale preferujeme kratší a častější procházky. Jak štěňátka rostou, zaplňují dělohu, která začne zabírat více místa v břišní dutině. Krmení je proto vhodné rozdělit do menších dávek podávaných víckrát denně. Fenka se stává línější a pohyb jí dělá větší obtíže.
Pro fenu musíme připravit klidné místo, kam se uchýlí se štěňaty. Ideální je tzv. porodní bedna. Já používám dřevěnou se sklápěcím předním dílem. Ten zdvihnu, až když se štěňata snaží dostat z bedny ven.
Nedělejte si ovšem iluze, že vámi vybrané místo, s nažehlenými prostěradly, se bude vaší nastávající mamině líbit. Naše Sára si pokaždé usmyslí, že si vybere vhodnější místo. Jednou si vyhrabala noru až do „Austrálie“ v maštali. Byla hluboká tak, že tam berňačka zajela jako krtek a vykukoval jí pouze čenich. Samozřejmě odmítala vylézt. Jindy měla brloh v hoblinách nebo v balíku slámy. Dokonce i na zahradě za studní vytvořila protiraketový úkryt, stačilo málo a mohli jsme ho využívat jako sklep na brambory.
V domě jsme pro ni vyhradili celou místnost, ale naše dáma se před každým porodem stěhuje. Dělá to velmi fikaně, tváří se, že jde čůrat a už se nevrátí.
Takže se vydám ji přesvědčovat, že doma v bedně je to lepší. Nebudu napínat, v poslední moment mi udělá radost a poslušně se vrátí do porodnice.
Tak týden před očekávaným porodem se tvářím vyrovnaně a s nadhledem. Nějaký porod štěňat mě přece nevyvede z míry. S blížícím se dnem D už feně stále častěji prohlížím struky, jestli se jí nespouští mléko a nemá průhledný výtok z vulvy. Jakmile zjistím, že fena nechce žrát a začíná rychleji dýchat, podlomí se mi pokaždé kolena. Pravda, teď po páté už méně, ale při prvním vrhu to byl horor. Fenu jsem hlídala tři noci před porodem, protože se tvářila, že už to bude každou minutu. Odmítala jsem opouštět domov i porodní bednu. Poslední noc jsem usnula úplně vysílená. A co myslíte? Samozřejmě, že první štěně porodila bez mé účasti. Vlastně ji úplně chápu, vím z chytrých rad, že se má zachovat klidná hlava, ale už se nedočtete, jak se to dělá. Trénuji a myslím, že se lepším! Jsme už sehraná dvojka a rodíme se Sárou jedna báseň.
Konečně nastal den D, porod začal. V tu chvíli již musíte mít vše přichystané. Vyprané ručníky, nit na podvázání pupeční šňůry, desinfekci, váhu, barevné mašličky a zápisník. Porod feny se skládá ze tří fází. První je doba otevírací, trvá někdy i dvacet čtyři hodin. Fena je neklidná, často močí, hrabe si pelech, často vstává a zrychleně dýchá. Druhá je doba vypuzovací. Kdy dochází k vlastnímu porodu štěňat. Intervaly mezi štěňaty jsou různě dlouhé, záleží na počtu štěňat, zpravidla trvají přestávky mezi plody do jedné hodiny. Ve třetí době porodní dochází k vypuzení placenty, většinou po každém štěněti. Ukončení porodu fena signalizuje celkovým zklidnění, napije se, dojde se vyvenčit. Klidně odpočívá a dává pít štěňatům. Zde chci upozornit na poměrně častý jev týkající se hlavně fen velkých plemen. Při venčení může dojít ještě k porodu posledního štěněte. Jděte ven raději s fenkou a mějte po ruce připravený ručník. Mohu to jen potvrdit. Stalo se mi to při každém vrhu, že se některé štěňátko narodilo přímo na zahradě.
Jak jsem se již zmínila, jsem s naší zasloužilou matkou sehraná. Fena mi důvěřuje a bez obav mi nechává štěňata po porodu ošetřit. Před prvním očekávaným porodem, jsem si nastudovala veškerou dostupnou literaturu, z místa bych to mohla přednášet. Vlastní zkušenost je ale nesdělitelná. Po vypuzení štěněte, fena bravurně překousne pupeční šňůru, štěně olíže z plodového obalu a následně sežere placentu. Nejdříve jsem se snažila podle odborných rad, nenechávat jí všechny placenty pozřít, ale v té rychlosti to nikdy nestihnu. Přenechávám to tedy přírodě. Naštěstí se mi nepotvrdilo, že by z toho fena měla trávicí potíže nebo průjem. Pak si vezmu štěňátko já a nejdříve mu vytřu tlamičku od plodové vody, zkontroluji, zda dýchá. Pokud nedýchá nebo slyším bublání plodové vody, uchopím štěně pevně do ručníku, aby nevyklouzlo. Položím si ho na předloktí jedné ruky a pomalým dlouhým pohybem směrem k zemi mu vdechnutou vodu vyklepu. Pokud ani to nepomůže, přistoupím ke krajnímu řešení, díky kterému jsem už několik štěňat rozdýchala. Na čumáček štěněte přiložím látkovou plenu a ústy nasaji z jeho tlamičky, vdechnutá voda se odsaje a štěně začne dýchat. Každý chovatel, který zažil tu beznaděj, kdy držel tvorečka bez života, mi potvrdí, že je v tu chvíli schopen překonat spoustu bariér a za každou cenu pomoci. Největší odměnou za vynaloženou námahu, je pohled na klidně spící fenku se sajícími zdravými štěňaty.
Pak začíná další, neméně důležitá kapitola a chovatelská zkouška. Odchov štěňat a jejich příprava na cestu do nového domova.