Králík anglický strakáč AS

Nejobtížnější plemeno

Mezi plemena, která svou náročností kresby se řadí k nejobtížnějším, bezesporu patří anglický strakáč. Určitě přináleží k plemenům, která jsou ozdobou každé výstavy. Když jsem si před téměř dvaceti lety pořídil chovný kmen těchto králíků od nestora chovu angličanů přítele Láníka z Brna, netušil jsem, že tyto budu chovat více než čtyři roky. Pro vysvětlení: kromě stabilně chovaného plemene postupně střídám i plemena jiná tak, abych i prakticky poznal co nejvíce plemen. Určitě to dělají i někteří moji kolegové posuzovatelé.

Kategorie plemen malých o hmotnosti 2,5-3,25 kg

Králík anglický strakáč je zařazen do kategorie plemen malých o hmotnosti 2,5-3,25 kg. Králice bývají dobrými matkami a mají poměrně početné vrhy. V hnízdě je většinou 6-9 mláďat. Přestože jde o malé králíky, vlastní výtěžnost je poměrně vysoká, za což vděčí lehké kůži, malým vnitřnostem a tenkým kostem. Maso je kvalitní s krátkou svalovinou v končetinách. Strakáče nejčastěji vídáme v barvě černobílé, kde tyto barvy kontrastují a proto jsou i výrazné. Méně jsou vidět angličáci modří, tříbarevní, madagaskaroví nebo havanovití.

V posledních několika letech díky dovozu zvířat ze zahraničí se zlepšila pozice „tvar“ a hlavně utváření zádí je poměrně dobré. U některých zvířat je náznak k prošlapu hrudních končetin. Pozor je potřeba dát na volné kůže na prsou. Tělo je jemnější se znatelnějším krkem, podobně jako i uši, které nebývají hodně zmasilé, i když i zde je vidět krok vpřed.

Kresba angličanů

Samotná kresba angličanů se skládá z kresby hlavy a těla. Na hlavně dominuje motýlek (kresba nosu) po obou stranách skráňové skvrny, jakož i oční kroužky. Když jsem začínal adeptovat, tak mě posuzovatelé jm. Mrkvica, Kozel, Miller upozorňovali na skutečnost, že oční kroužky mají klínky a patří k plemeni. Podobně i ve vzorníku pro posuzování králíků z roku 1973 se píše doslova: nepatrný zářez na horní straně očních kroužků nepovažujeme za vadu. Dnes s odstupem času při pohledu na tyto strakáče je vidět mnoho zvířat s uzavřenými kroužky. Samozřejmostí je i zbarvení uší. Kresbu těla tvoří úhoř (pruh), který se táhne od zátylku až na pírko. Při pohledu z boku je vidět kresbu řetězovou, na kterou navazuje kresba boční. Za optimální považují chovatelé (tečky ze kterých se skládá) kresbu ve velikosti hrachu. Tato kresba by měla být na obou stranách stejná (zrcadlová). Kresba řetězová začíná v zátylku a navazuje na kresbu boční. Specifické jsou skvrnky na hrudních končetinách. Takto popsaný angličan se ve vrzích hledá poměrně vzácně (v některém vrhu nenajdeme králíče, které by se mohlo vystavit). Ve vrhu se také občas objevují tzv. kominíci (černí nebo téměř černí), to je ještě vcelku dobré. Horší je, když se ve vrzích objeví mlynáři (králíci téměř bílí nebo jen nepatrně zbarvení), kteří vesměs doplatí na vliv letálního (smrtícího) faktoru a buď uhynou, nebo mají velice špatnou vzrůstovost. Tento jev je možná uvidět v chovech jakéhokoli strakáče.

Časté vady

Z vad, které se vždy objeví na výstavách, jsou to zejména nečistá hlava (tečky na hlavě) či malý trn, šikmý trn nebo příliš hrubé oční kroužky. Na těle potom nepravidelný či zoubkovaný úhoř. Na boční kresbě je často k vidění kresba hrubší, nebo také jako by umytá. Někteří králíci mají mezeru mezi oběma kresbami. Někteří chovatelé proto používají před výstavou nedovolené úpravy, např. domalují chybějící kresbu, či kresbu odstraní (jinak jsou povoleny úpravy jako např. odstranění bílých chloupků). Myslel jsem, že je to doména našich chovatelů, žel i na Evropské výstavě v Brně jsem musel vyloučit několik zvířat ze zahraničí právě pro tyto úpravy. Oči mají tito králici hnědé a také drápy hnědě rohovité.

Také chovatelé tohoto králíka jsou sdruženi ve speciálním klubu. Tento každoročně pořádá speciální výstavy, kde zájemci můžou nakoupit i chovný materiál.