Vojtěška a mýty o ní – je třeba se jí bát?

Vojtěška je v našich zeměpisných šířkách známá a častá plodina. Její správný název je tolice vojtěška a jedná se o fialově kvetoucí rostlinu z čeledi bobovitých, jinými slovy o víceletou luštěninu, která v závislosti na odrůdě a klimatu roste 3 až 12 let. Celé věky slouží jako objemné krmivo pro hospodářská zvířata, včetně koní, ať už jako čerstvá, jako seno nebo ji ve formě „moučky“ najdeme v mnoha různých směsích či granulích.

Dá se říct, že ve výživě koní se využívá jejich dvou základních vlastností: obsahuje hodně bílkovin, proto je součástí krmné dávky jako jejich zdroj, a obsahuje poměrně hodně vápníku, proto se může použít v krmné dávce i k vybalancování jeho nedostatku. V poslední době se využívá i její další vlastnosti: snižuje kyselost v trávicím traktu, takže je dobrou pící pro koně, kteří trpí například žaludečními vředy. Pro stejnou vlastnost se naopak nedoporučuje podávat u koní, kteří trpí střevními kameny.
Přestože je vojtěška tak známá a často používaná, mnoho majitelů koní se jí doslova bojí. Proč? Možná proto, že se o ní po světě šíří celá řada polopravd a nepravd. Podívejme se na některé z nich - možná, že zjistíte, že ona ta vojtěška vlastně i pro vašeho koně může mít velký přínos.

Vojtěška obsahuje pro potřeby koní příliš mnoho bílkovin

Ano, vojtěška dodá koni více energie, bílkovin a některých minerálů (například onoho vápníku), než běžné luční seno.

Tabulka: Srovnání množství energie, bílkovin a vápníku ve vojtěšcea některých travinách (podle stránek Government of Alberta, Agriculcure and Rural Development).
	energie (Mcal/kg)	bílkoviny (%)	vápník (%)
vojtěška	2,3	15–18	1,3
bojínek	1,95	6–9	0,4
sveřep	2,05	6-11	0,3
jarní pastva	2,4	20-26	0,4
(hodnoty jsou uvedené na 100 % sušiny)

To lze využít v krmení rostoucích koní či laktujících klisen, naopak pro koně dospělé, kteří nerostou a nebudují novou hmotu či dokonce potřebují zhubnout, může být nadměrný příjem bílkovin nevhodný, protože zbytečně zatěžuje metabolismus odbouráváním odpadních dusíkatých zbytků. Pro zajímavost: bohatá jarní tráva koním dodá ještě více bílkovin, než samotná vojtěška (viz tabulka).

Jinými slovy: není pravda, že by vojtěška byla jako taková škodlivá, nebo že by ji koně neměli přijímat. Je však třeba znát obsah jednotlivých živin v ní, potřebu daného koně a vojtěšku bude možná užitečné vhodně zakomponovat do celé krmné dávky.

Myslete i na to, že vojtěška koním většinou chutná a možná, že koně, kteří „ohrnují nos“ nad celou řadu krmiv, se do ní s chutí pustí.

Vojtěška se nesmí dávat mladým, rostoucím koním

Samozřejmě, hříbata nedokážou využít živiny z píce tak dobře, jako dospělí koně. Jejich požadavky na živiny jsou výrazně vyšší (relativně, čili na kilogram tělesné hmotnosti) – bohužel trávicí aparát je (opět relativně) o dvě třetiny menší. Zcela logicky tedy budou potřebovat nějaký koncentrovanější zdroj živin. A tady přichází na řadu i vojtěška: dodá jim v relativně malém množství dost energie, dost bílkovin potřebných na růst a vývoj tkání a hlavně jim dodá výrazně více vápníku, než celá řada jiných krmiv.
Dnes je již známo, že vyšší dávky bílkovin ani vyšší dávky vápníku nezpůsobují vznik vývojových ortopedických nemocí (např. fyzitida, osteochondróza, překlubování apod.). Tyto problémy souvisejí s vyšším množstvím lehce stravitelných cukrů (především škrobů), které se nacházejí v jádru (obilovinách). Z tohoto hlediska je vojtěška pro rostoucí koně vhodnější, než jádro. Opět ale musím připomenout: zvláště tady je nutno celou krmnou dávku mít řádně vybalancovanou!

Vojtěška způsobuje koliky a schvácení kopyt

Samozřejmě, jsou koně náchylní na koliky či na schvácení, a ti mohou onemocnět z jakéhokoli krmení, kterého je „nad únosnou míru“ (a ta únosná míra u nich může být velmi nízká). Se vznikem kolik a schvácení kopyt však souvisí především nesprávné krmení obecně. Pokud představuje nějaké krmivo větší riziko, pak je to jádro s vysokým obsahem lehce stravitelných cukrů (škrobů), a ne vojtěška.
Každý rozumný majitel koně si však spočítá dvě a dvě dohromady: protože vojtěška obsahuje více energie a bílkovin, nelze ji koním krmit ad libitum jako luční seno. Je třeba ji dávkovat. Pokud mají koně k vojtěšce neomezený přístup, často příliš ztloustnou. A samozřejmě obezita je predispozičním faktorem kolik i schvácení kopyt. Aby kůň dostal potřebné živiny, bude mu stačit menší množství vojtěšky, než lučního sena. Například dospělý kůň těžký asi 550 kg v lehké zátěži bude potřebovat jen 8 kg vojtěšky na den, zatímco lučního (bojínkového) sena to bude až 11 kg.
Riziko koliky a schvácení roste ve chvíli, kdy majitel začne místo lučního sena krmit vojtěšku, aniž by trávicímu traktu koně dal dostatek času na navyknutí na tuto změnu. Mikroorganismy v jeho střevech potřebují čas, než se přizpůsobí novým podmínkám – především, pokud se přechází z krmiva chudšího na krmivo výživnější. Zlatým pravidlem pak je, že na jakoukoli změnu krmiva by si kůň měl zvykat postupně po dobu sedmi, ideálně čtrnácti dní. Každý den se ubere trocha starého krmiva a přidá trocha nového.
To stejné platí pro pasení koní na vojtěšce. Kůň si musí na tuto pastvu zvyknout, pak není problém, aby na ní pobýval i dlouhou dobu. Nejdříve koně vypusťte na novou pastvinu nejdéle na dvě hodiny, postupně během jednoho až dvou týdnů tuto dobu prodlužujte. Opět však myslete na to, že vojtěška je bohatší na živiny a kůň může příliš ztloustnout, pokud jí bude mít neomezené množství.

Z vojtěšky se koně nafouknou

Jakákoli leguminóza (jetelovina, k nimž patří i vojtěška) může způsobit nafouknutí u přežvýkavců. A možná proto vznikla i pověra, že se z ní nafukují i koně. Když přežvýkavec, například skot, sežere píci, mikroorganismy v jeho bachoru (který se nachází ještě před žaludkem) začnou trávit její živiny a produkují plyny. Jeteloviny, včetně vojtěšky, obsahují hodně živin, takže v bachoru se vytvoří hodně plynu, a stane se, že tento nemůže dostatečně uniknout ven a zvíře se nafoukne.
Jenže koně nejsou přežvýkavci a nemají bachor. U nich musí vojtěška nejdříve projít žaludkem a tenkým střevem a až pak, ve slepém a tlustém střevě ji začnou zpracovávat mikroorganismy. Jenže to už bude velká část jejich živin zpracována a strávená žaludečními a střevními šťávami. Je tedy menší šance, že by se v tlustém střevě vytvořilo nadměrné množství plynu. A pokud ano, pak je to často proto, že kůň nebyl na vojtěšku navykán postupně (viz výše).

Vojtěška poškozuje ledviny

Vojtěška může dospělému koni dodat více bílkovin, než kolik potřebuje. Přesto zatím nebylo prokázáno, že by takový nevelký nadbytek bílkovin v potravě vážně narušil zdraví koně. Bílkoviny jsou složené z aminokyselin, což jsou vlastně sloučeniny obsahující uhlíkové, vodíkové, kyslíkové a dusíkové atomy. Když koně (ale i lidé) přijímají více bílkovin, než kolik potřebují, uhlík, vodík a kyslík z aminokyselin se využije jako zdroj energie, nadbytečný dusík se však musí zpracovat (játry) a vyloučit z těla (močí). Bylo zjištěno, že koně, kteří mají v krmné dávce více vojtěšky (nebo jiného zdroje bílkovin), více pijí, protože ztrácejí více tekutin močí. Pokud žijí ve stáji, bude jejich vzduch více zamořován amoniakem, který škodí dýchacímu aparátu, to ano, ale rozhodně to neznamená, že by se právě tím poškodily ledviny (nebo játra). Samozřejmě, pokud už kůň měl tyto orgány předtím nějak poškozené, nadbytek vápníku a bílkovin může jejich stav zhoršit.
Pokud krmíte koni vojtěšku, měl by mít dostatek vody, aby se z těla vyplavil nadbytečný dusík. A měl by mít dostatek čerstvého vzduchu, aby se amoniak z jeho moči mohl hned rozptýlit – ale to platí pro jakkoli krmeného koně!