Cesty a zkratky

Ač název může evokovat problematiku jízdy v terénu, mé myšlenky se dnes ubírají jiným směrem. V minulém díle jsem psala o snech a cílech, které jsou na počátku každého lidského úsilí, jezdectví nevyjímaje. Známe-li svůj cíl, máme před očima určitou vizi, které bychom chtěli dosáhnout, hledáme také cesty, kterými se ke splnění snu dostaneme. Volba cesty a schopnost na ní setrvat vypovídá o stylu „koňáctví“ více, než rozdělení například na „westerňáky“, „parkuráky“, „hobíky“ či „profíky“. Stejný přístup ke koním a k práci s nimi se prolíná různými sportovními směry i mezi majiteli rekreačních koní.

Cíl není důležitější než cesta

Žijeme v době, kdy není problém si najít informace, koupit knížku či DVD nebo navštívit trenéra, absolvovat kurz. V ohromném množství směrů a stylů máme možnost si zvolit takovou cestu ke svému cíli, která nám bude vyhovovat – a měla by vyhovovat i našim koním. Tím myslím fakt, že cíl by neměl být důležitější než cesta, která k němu vede. Jestliže usilujeme o vysoké a náročné cíle, bude cesta k nim složitá, náročná na čas. Chceme-li po koni, aby se výrazným způsobem změnil a přizpůsobil našim požadavkům, měli bychom mu dopřát tolik času, kolik na to bude on potřebovat, ne tolik, kolik by se nám zrovna hodilo. Každý spěch a snaha urychlit výcvik něčím „zázračným“ vede k tomu, čemu říkám zkratky. Zkratka je něco, co se tváří jako prostředek k urychlení výcviku, náhrada postupné práce. Zkratky jsou většinou velmi efektivní, jejich účinek je vidět brzy, ne-li přímo hned. Tím jsou pro člověka lákavé, protože lidská společnost nás učí sledovat okamžitý úspěch. Ovšem použitím zkratky může vzniknout mezera ve výcviku, kterou bude muset uživatel zkratky později buď doplnit, nebo maskovat nějakým dalším výcvikovým balastem. Pokud je zkratka na úkor fyzické připravenosti koně, může dojít i k zdravotnímu poškození koně.

Popularizace jezdectví

Někteří lidé jsou mistry v používání zkratek, a bohužel často jsou mezi nimi právě ti, na které je nejlépe vidět – vrcholoví sportovci či jejich trenéři. Tito lidé jsou pro koňáckou společnost důležití, jejich přičiněním dochází k popularizaci jezdectví, s každým velkým vítězstvím na mezinárodní scéně či posunutím hranice rekordů zvyšují zájem veřejnosti o koně, rozšiřují řady aktivních koňáků o své obdivovatele a následovatele. Naneštěstí pro tyto následovatele je nejviditelnější právě použití zkratek, dlouholeté zkušenosti a postupná práce, která dovedla jejich idoly až na vrchol, se za použitými zkratkami ztrácí. Proto se pak setkáme se zneužíváním pomocného vybavení, vytrhováním určitých tezí z kontextu, aplikací metod bez hlubší znalosti, čímž ovšem trpí nejvíc ten, o koho by nám mělo především jít, kůň.

Když se kůň i jezdec vzdělávají současně

Při jednotlivých vzdělávacích postupech je dobré si uvědomit, kdy a co se má naučit kůň a co se má naučit člověk, který s ním pracuje. Vzdělává-li se kůň i jezdec současně, je potřeba čekat, až oba dosáhnou určité úrovně, aby se mohli posunout dál. I proto je třeba při výuce jezdce velkou výhodou zkušený kůň, který nepotřebuje žádné „urychlovače výcviku“ v momentě, kdy se jezdec něco naučí a chtěl by pokračovat k vyššímu cíli, nehledě na to, že svou zkušeností sám může začínajícímu jezdci v učení pomoci.

Jak se vyhnout zkratkám

Jedním ze způsobů, jak se vyhnout používání zkratek, je postupovat při výcviku podle předem připraveného plánu, v němž je posloupnost úkonů a dílčích cílů sestavena od jednoduchých základů až po složitější cíle tak, aby na sebe jednotlivé části navazovaly. Existují propracované systémy vzdělávání koní, ale i systémy vzdělávání koňáků. Při aplikaci jakéhokoliv systému je potřeba mít na zřeteli cíl, ale zároveň si uvědomovat, jak důležitá je cesta. Pokud je systém nastaven tak, že při splnění určitého úkolu se postupuje na vyšší stupeň, může se původní cíl ztratit v honbě za plněním určitých kritérií postupu, kůň se ztratí ze zřetele a nejdůležitějším se stane splnění úkolu. Kůň se tak stane obětí ambice svého jezdce, a to i na té „zaručeně nejlepší a nejpřirozenější“ cestě ve výcviku koně.
Způsob výcviku se nejlépe promítá na psychické pohodě koně a jeho celkové kondici. Kůň by měl být zdravý a šťastný, nehledě na to, jak vysoké nároky jsou na něj kladeny, jak vysokého stupně výcviku dosáhne.