Ochranářské paradoxy v ČR z pohledu želvaře
Na počátku roku vešla v platnost novela zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi – CITES, jíž se zrušila povinnost registrace u zvířat zařazených v CITES 2. Leckomu tato neuvážená liberalizace přišla vhod, dle mého názoru např. pašerákům želv stepních (Agrionemys horsfieldii, syn. Testudo horsfieldii). Tento druh je v České republice hojně chován díky masovým importům z Uzbekistánu (do té doby legálních a alespoň do jisté miry kontrolovatelných).
Nevýhoda v odchytu želvy stepní
Situace želvy stepní je o to vážnější, že se nejedná o nějaké farmové importy jako je tomu např. u želv uhlířek (Chelonoidis carbonaria), ale o odchyty z přírody. Navíc je to málo plodný druh želvy a ani chovateli není často množen, jako například evropské suchozemské želvy.
U evropských želv je situace příznivější
Zcela opačná situace je, byť také u „citesových dvojek“, u evropských suchozemských želv – želvy zelenavé (Testudo hermanni), vroubené (T. marginata) a žlutohnědé (T. graeca). Ty jsou totiž ještě EU zařazeny v kategorii A. To v praxi znamená, že chovatel k obchodování s nimi, nejen že potřebuje samotný registrační list, ale také tzv. žlutý papír (výjimku ze zákazu obchodní činnosti). Ten je samozřejmě nově novelou zpoplatněn příslušným správním poplatkem 100 Kč/ks, nad 20 kusů jednorázově 2000 Kč.
Roli hraje rozmnožovací potenciál
Je nutno říci, že tyto evropské želvy mají nesrovnatelně větší rozmnožovací potenciál než želvy stepní, jsou v zajetí ve velkém množeny a díky produkci našich chovatelů se rozhodně nejedná o nějakou ohroženou skupinu vyžadující nějaké přísné regulace a byrokracii v podobě dvou rozdílných listin.
Registrace by měla být zachována
Domnívám se, že jakási registrace alespoň u suchozemských želv v podobě registračních listů, měla být zachována. Podoba, kterou však má u evropských Testudo, kdy jsou chovatelé odchovávající mláďata de facto ještě trestáni zbytečnou byrokracií a poplatky, je však při pohledu na nově nastalou situaci již zmiňované želvy stepní paradoxní. Tato disproporce, kdy jsou znevýhodněni skuteční chovatelé před drancováním přírody, je přeci tristní.
