Zbarvení tukana obrovského je velice výrazné. Většina těla je zbarvena černě, hrdlo je bílé, stejně jako hruď a svrchní krovky ocasní. Oči (duhovka) tukana obrovského se zdají být modrá, ale ve skutečnosti je modrý pouze tenký pruh kůže okolo oka. Kolem něj je pak další, tentokrát větší a oranžově zbarvený pruh holé kůže. Nejnápadnější částí těla je samozřejmě zobák. Jeho zbarvení je žluto-oranžové, ale na spodní čelisti a na hřbetu zobáku přechází až v tmavě oranžovo-červenou.
Kořen a skrvna na špici zobáku jsou černé. Zobák se samozřejmě zdá být těžký, ale ve skutečnosti je lehký díky trámčině, kterou je vyplněn. Tato skutečnost je ale v dnešní době již dobře známa. Zobák je na hranách pilovitý, ke snadnějšímu udržení velkých plodů. Velmi plochý jazyk je téměř stejně dlouhý jako zobák a po stranách porostlý třásnitými výběžky. Celková délka těla činí 55 až 65 cm, z toho zobák 20 cm. Váha je pak 500 až 860 gramů. S těmito rozměry je největším druhem tukana, a také vůbec největším zástupcem celého řádu šplhavců (Piciformes). Průměrná váha je 700 gramů. Víceméně jediným rozdílem mezi pohlavími je fakt, že samci bývají větší. Jinak ale obě pohlaví vypadají stejně. Mladí ptáci jsou matněji zbarveni a jejich zobáky jsou samozřejmě výrazně kratší (zpočátku bez černých znaků).
Třída: ptáci (Aves).
Řád: šplhavci (Piciformes).
Čeleď: tukanovití (Ramphastidae).
Druh: tukan obrovský (Ramphastos toco)
Výskyt: Jižní Amerika
Velikost: 60 cm (zobák 20 cm).
Hmotnost: 500 až 860 gramů.
Počet vajec: 2 až 4, bílá.
Hnízdění: v dutinách stromů.
Potrava: plody, příležitostně bezobratlí a drobní obratlovci.
Obývá severní a východní Bolívii, nejjižnější oblasti jihovýchodního Peru, severní Argentinu, střední a východní Paraguay, východní a jižní Brazílii (včetně jižního regionu Rio Grande do Sul, suchých oblastí Caatinga a pobřežních oblastí mezi regiony Ceará a Rio de Janeiro. Ostatní, oddělené populace se vyskytují podél spodního toku Amazonky (od říčního ostrova Marajó západně až po řeku Madeiru), severně až po brazilský region Roraima a pobřežní oblasti regionu Guianas. Do amazonského deštného lesa proniká pouze v relativně otevřených oblastech (například podél říčních koridorů). Jedná se o druh stálý, ale místní přesuny mohou být pozorovány.
Na rozdíl od ostatních druhů rodu Ramphastos se vlastně jedná o nelesní druh. Obývá širokou škálu polootevřených biotopů jako řídké lesy, savany a další otevřené oblasti s rozptýlenými stromy, tropické savany Cerrado, plantáže, okraje lesů, a dokonce i zahrady s parkovou úpravou. Upřednostňuje především nížiny, ale v bolívijských Andách jej najdeme až ve výšce 1750 m. n. m.. Vzhledem k tomu, že preferuje otevřená stanoviště, je možné, že může do jisté míry profitovat z rozsáhlého odlesňování. Jeho oblast výskytu je rozsáhlá a s vyjímkou okrajových oblastí se jedná o druh poměrně běžný. Společností Birdlife International je řazen jako druh málo dotčený. Snadno je k vidění například v mokřinách Pantanal, což jsou vůbec největší mokřady světa. Ve své domovině je místním obyvatelstvem uctíván a spojován se zlými duchy.
Živí se především plody (například fíky nebo mučenkou jedlou – Passiflora edulis). Pomocí zobáku je strhává ze stromů. Pojídá také hmyz, žáby, malé plazy, ptáčata a vejce ptáků. V lidské péči také nejednou zabili a pozřeli i dospělce malých druhů ptáků. Jeho dlouhý zobák je také výhodný při dostávání potravy, která by jinak byla mimo dosah. Používá jej také k prorážení slupek plodů a odhánění predátorů. Obvykle se pohybuje v párech nebo malých skupinách. Let se skládá ze střídání rychlých úderů krátkých zaoblených křídel a plachtění. Nejsou však dobrými letci, obvykle pouze skáčou ze stromu na strom. Hnízdění je sezónní, ale v různých regionech je doba hnízdění odlišná. Hnízdo je obvykle umístěno ve vysoko položené stromové dutině, kterou ptáci vždy alespoň zčásti upraví svými zobáky. Hnízdění bylo ale také zaznamenáno v dutinách vyhloubených ve svazích a v pozemních termitištích. Hnízdí jednou ročně. Samice několik dní po páření klade obvykle 2 až 4 vejce. Vejce jsou inkubována oběma rodiči po dobu 17 až 18 dní. V obraně mláďat a sebe samotných jsou velice důslední.
Zobák tukana obrovského je, vzhledem v poměru k velikosti těla, největší mezi všemi ptáky. Zabírá 30 až 50 % povrchu těla. Comte de Buffon jej nazval „hrubě obludným“ přívěskem. Na jeho funkci bylo vysloveno několik teorií. Například Charles Darwin navrhl, že se jedná o sexuální znak, řekl doslova: „Tukani zřejmě vděčí za enormní velikost svých zobáků pohlavnímu výběru, pro zobrazení různorodých a jasných pruhů barev, kterými jsou tyto orgány ozdobeny“. Některé další teorie předkládají jako důvod usnadnění loupání ovoce, zastrašování jiných ptáků při drancování jejich hnízd, pohlavní výběr vzhledem k obraně teritoria, a také vizuální hrozbu.
Výzkum v poslední době ukázal, že jedna z funkcí je výměna tepla – chlazení. Zobák má schopnost regulovat množství protečené krve a tím upravovat rozvod tepla v celém těle. Pokud jde o velikost plochy použité pro tento účel, tak ta je v poměru k velikosti těla největší u všech žijících živočichů! Zobák obsahuje síť povrchových cév probíhajících pod tenkou keratinovou „pochvou“ zobáku, nazývanou ramphothéka.
V jeho schopnosti odstranit teplo z těla se zobák vyrovná uším slona afrického. Schopnost vyzařování tepla také závisí na rychlosti proudění vzduchu. Při nízké rychlosti proudění vzduchu je zobák obvykle schopen odstranit 30 až 60 % tělesného tepla. V praxi pak tukani také dokáží, například během spánku, omezit výdej tepla tím, že zastrčí zobák pod křídlo, což je typický spánkový postoj všech tukanů. Bylo také zjištěno, že systém cév a mechanismus ochlazování je plně vyvinut až u dospělých jedinců.
Jedná se o málo chovaný druh. V současné době je chován v několika zoologických zahradách. Například v Zoo Hodonín nebo Zoo Liberec. V nedávné době byli taktéž nabízeni k prodeji i na našem webu. Odchovy jsou však bohužel velice sporadické.