Čížci

Do okna mi sice svítí slunce jarní silou, že by jeden málem vypochodoval na zahradu jen tak v trenýrkách, teploměr však varuje, bacha, ty blázne, dyť tam mrzne. Na půdě, kde mám ponk, je taky zima jak v Rusku, takže práce tam se rovněž odkládá na teplejší období. Psát se mi zrovna taky moc nechce, je to ovšem jediná činnost, která se dá dělat bez újmy na zdraví. Dlouho nosím v hlavě čížky. Proč? Protože je v nich takovej menší zmatek, který nám vyrobily učené hlavy. Nestačí, že se nějakému z těch ptáků říká přes půl století čížek, zmerčí ho sedět na bodláku, osvítí jas poznání a je z něj stehlík.

Kdyby jenom tohle. Ten, co býval černohlavým má nové jméno a černohlavým se stal zase jiný, jakoby více než polovina z čížků černé hlavy neměla, jako, že je má. Také jsme měli období, kdy se jaksi nemohla používat věnovací pojmenování, protože většina ornitologů, jejichž jména ptáci nesli, byli nepřijatelní imperialisté a zazobanci. Synonym máme jako máku. Jak se v tom vyznat? Bude se muset vyrobit nějaká srovnávací tabulka a vyhledat co největší množství synonym pro srovnání a samozřejmě vyhledat z archivu co největší počet fotek, bez těch by se to srovnávalo špatně. Při čekání na opravdové jaro se to možná i nějakým způsobem podaří.

Stehlík vs. více rodů

V dnešních systémech jsou stehlíci, zvonci, konopky, čížci i čečetky řazeni do jednoho všeobjímajícího rodu Carduelis, což je česky stehlík. To je prazáklad zmatku. Dříve byli ptáci tohoto rodu děleni do více rodů, třeba Spinus, Chloris, Acanthis, Linaria. Skalní dogmatici, kteří si přečtou uspořádání do společného rodu, mívají okamžité nutkání, přenést tohle i do češtiny a jsou schopni říkat stehlík čížek nebo stehlík konopka. Jenže, pokud jsem skalním dogmatikem, potom bych měl především uznat, že i ve spojeném rodu zůstávají dřívější rody zachovány jako podrody, tudíž stehlík zůstává stehlíkem a čížek čížkem, což nakonec jde rozeznat na první pohled. Někde se jim to sice i povedlo, když se prosadilo dnešní pojmenování drozd kvíčala místo dřívějšího kvíčala obecná. Ovšem drozd kos, jak doufám, nikdy neprojde. Uvažujeme-li o zachování podrodů, můžeme říci, že čížci jsou karduelidi podrodů Spinus, případně Astragalinus. Někteří z nich jsou známější, jiní méně. Převaha všech známých druhů těchto ptáků pochází z Jižní Ameriky. Jsou to však na tomto kontinentu horští ptáci, většina z nich nežije v níže položených krajinách. A jsou to vlastně jediní ptáci tohoto kontinentu řazení mezi pěnkavovité, protože ostatní drobné zrnojedy řadí ornitologie mezi strnadovité. V mnoha případech si sice mohu nevěřícně hlavu ukroutit, ale je to tak. Jediný evropský druh čížků, totiž náš čížek lesní, dříve obecný, není v dnešní době, vzhledem k ochranářským zákonům, běžným klecním ptákem. Takže můžeme říci, že všichni čížci jsou v klecích ptáky spíše vzácnějšími než běžnými, exotickými. U nás je s jejich chovem jen málo zkušeností, ale obecně lze říci, že jsou to ptáci spíše choulostiví a na krmení dosti nároční. Nelze na ně vztahovat automaticky zkušenosti starších chovatelů, které mají s držením našich čížků v kleci. Ostatně naši čížci se v klecích neodchovávali, proč také? Teprve moderní doba přinesla odchovy našich čížků v klecích a také jejich barevné mutace. To je však jiná písnička.

Základem je povědomí o jednotlivých druzích

První věcí, dříve než se rozhodnu vyhodit svoje peníze za chov čížků je, získat nějaké, alespoň povrchní informace a mít povědomí o jednotlivých druzích. Počet různých názvů, synonym, je velký a já nechci někomu vnucovat, které jméno je snad správnější než druhé. Chci to jenom dát na vědomí, případní zájemci o chov čížků nechť se rozhodnou sami.
Jako první si vezmu k ruce knihu Dr. Jaroslava Karáska Cizokrajní ptáci chovaní v klecích. Tu je možné v tomto oboru považovat za Starý zákon. V tomto smyslu nás také nabádal ornitolog Dr. Walter Černý, když říkal: vycházejte z Karáska! Novodobější práce se tohoto návodu příliš nedržely. Já mám tedy základní problém v tom, z čeho vycházet? Nakonec jsem se rozhodl, že základem bude Soustava a české názvosloví ptáků světa, neboli tak zvané nové české názvosloví, které se pokusím porovnat s dalšími prameny. Nebude to nijak jednoduché. Pletou se do toho zeměpisné formy, neboli poddruhy, které jsou dnes různě odděleny, anebo naopak přidruženy k jinému druhu. Dobrým příkladem je čížek černohlavý. Karásek jej uvádí pod číslem 97 a latinským pojmenováním Spinus icterotis Lsch., což znamená Lichtenstein. Uvádí také německé jméno Magelhaenszeisig, což je pro nás dobrým vodítkem. Ano, dnes existuje zeměpisná forma druhu Carduelis magellanica icterica, takže je to dnes čížek jihoamerický černohlavý. Naše nejnovější názvosloví přidělilo jméno čížek černohlavý druhu Carduelis notata, který však pro změnu nenajdu v nejnovější knize o jihoamerických ptácích, kterou jsem nedávno za nemalý peníz zakoupil. To se nakonec ukázalo jako logické, protože jde o druh ze Střední Ameriky. Rozeznat jej od toho jihoamerického čížka neboli magelána, je však téměř nemožné. Rozdíly ve zbarvení jsou minimální, i když neberu v úvahu samice. Na tomto příkladu můžeme pozorovat, že jednoduché to nebude a to se můžeme připravit na to, že i další druhy vypadají, jako kdyby si právě z oka vypadly.
Podle této tabulky budu dále postupovat a chci ke každému druhu připsat několik málo poznámek. Jako prvním bude na řadě evropský čížek.

Přehled druhů čížků

1. Čížek lesní – Carduelis (Spinus) spinus Linnaeus, 1758, Systema Naturae, vyd. 10, str. 181. Drobný pták o délce těla 11 až 12 cm. Samec jasně odlišitelný od samice. Samice nemá černou čepičku na hlavě a černou skvrnu pod zobákem. Tu však nemají ani někteří samci. Na spodní straně těla je samice skvrnitá. Ovšem pozor, někteří, zvláště mladí samci mají také slabé čárkování, hlavně ti se skvrnou pod zobákem. Rozšířen po celé Evropě od západu až po Ural a v severovýchodní části Asie. Hnízdí převážně ve smrkových lesích severních oblastí, u nás spíše v horách. Severní populace jsou tažné, u nás zimují čížci až z Finska nebo Ruska. V zimě se ptáci živí obvykle semeny břízy a olše, vybírají i semena jehličnanů z polootevřených šišek. Na jaře chycený pár čížků spolehlivě zahnízdí i v malé kleci. Posléze ptáci ztloustnou a dalšího odchovu se obvykle nedočkáte. Jejich správná výživa je věda. Druh je monotypický, nevytváří žádné zeměpisné formy.
2. Čížek severoamerický – Carduelis (Spinus) pinus (Wilson, 1810), Amer. Ornith., 2, str. 133. Původně popsán jako Fringilla pinus. Drobný, skvrnitý pták o délce těla 11 až 13 cm. Obývá Severní Ameriku od západu k východu, na severu až po jižní Aljašku a jih Hudsonova zálivu. Na jihu rozšířen až po severní Mexiko. Severní populace jsou tažné. Hnízdí spíše na severu a v horách západněji od poloviny kontinentu. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. V evropských klecích je vzácností. Druh vytváří tři zeměpisné formy. Nominátní forma C. pinus pinus je rozšířena na většině severních území od jižní Aljašky až po Newfoundlad na východě. Forma C. pinus macroptera obývá na západě polostrov Baja Kalifornia, odtud na východ až do středního Mexika a západního Veracruz. Forma C. pinus perplexus obývá hory severního Chiapasu přes Mexiko až po Guatemalu. Německy se druh jmenuje Fichtenzeisig.
3. Čížek černotemenný – Carduelis (Spinus) atriceps (Salvin, 1863), Proc. Zool. Soc. London, str. 190. Původně popsán jako Chrysomitris atriceps. Druh je monotypický. Obývá hory od jižního Chiapasu směrem na jih až po hory západní Guatemaly. Drobný žlutozelený pták o délce těla 11 až 13 cm, s černou čepičkou na hlavě. Samice je velmi podobná samci, má také černou čepičku, ale nemá černou skvrnu pod zobákem. Samec je na spodní části těla žlutozelený, žlutý je jen na střední části břicha, záda bez kresby. Samice je nepatrně skvrnitá na hrdle a horní části prsou, výrazněji na zádech. V křídle je znatelně tmavší, hlavně na ramenou. Německy Quatemalazeisig.
4. Čížek černohlavý – Carduelis (Spinus) notata Du Bus, 1847. Bull. Acad. Roy. Sci., Brusel, 14, str. 106. 10 až 12 cm dlouhý pták pochází ze Střední Ameriky, kde druh vytváří tři zeměpisné formy. Nominátní forma C. (S.) notata notata se vyskytuje v Mexiku od San Luis Potosí jižně po Chiapas, přes střední a východní Mexiko po severní Guatemalu. Forma C. (S.) n. forreri se vyskytuje v západním Mexiku, severovýchodní Sonora, Chihuahua a Durango. Forma C. (S.) n. oleacea obývá Belize a severní Nigaraguu. Na snímku by měla být samice, protože podle Clementse má samec, který je jinak stejně zbarvený, černou barvu na prsou protaženou do špičky, do klínu. Kdežto samice má černou barvu na prsou zaokrouhlenou jako pták na fotografii. Anglicky je pták jmenován jako Black-Headed Siskin, odtud získali tvůrci názvosloví jeho nynější jméno. Německy Schwarzbrustzeisig.
5. Čížek andský – Carduelis (Spinus) spinescens (Bonaparte, 1851?, Consp. Avium (1850), str. 517, Santa Fé de Bogota, Kolumbie. Menší pták o délce těla 9,5 až 10 cm. V kresbě podobný čížku žlutolícímu (Yarrelův), má však menší černou čepičku na hlavě a žlutá barva lící a prsou je spíše žlutozelená. Žluté zrcátko ve křídle je větší oproti čížku žlutolícímu, kostřec zelenožlutý. Samice černou čapku nemá a celkově je tmavší. Podle nového názvosloví vytváří druh dvě zeměpisné formy, podle Clementse tři. Forma nominátní C. (S.) s. spinescens se vyskytuje od pobřežních krajin severovýchodní Venezuely, severovýchodní Aragua, směrem k jihu v Andách západní Venezuely a dále až po severní Ekvádor. Forma C. (S.) s. capitanea se vyskytuje v horách Santa Marta v severní Kolumbii. Forma C. (S.) s. nigricauda žije v horách severních, středních a západních And jižně po Caldas a pravděpodobně severní Tolimu v Kolumbii. Anglicky Andean Siskin, německy Andenzeisig.
6. Čížek žlutolící – Carduelis (Spinus) yarrellii Audubon, 1839. Popsán Audubonem v Syn. Birds N. Amer., str. 117. Todd v roce 1926 upřesnil původ vzorku do Bahie v Brazilii. Malý, výrazně žlutý pták na lících a spodní části těla s černou čepičkou (samec), samice černou barvu na hlavě nemá. Délka těla 9,5 až 10 cm. Druh je monotypický a pochází z východní Brazilie. Kříženci s kanárem jsou příjemně zbarvení ptáci. Německy Yarrellzeisig.
7. Čížek tlustozobý – Carduelis (Spinus) crassirostris (Landbeck, 1877), Zool. Garten, 18, str. 254. Vzorek pocházel z okolí Uspallata a Portillo, Argentina. O něco větší pták, délka těla 13,5 až 14,5 cm. Silný zobák je nápadný. Kresbou na hlavě připomíná čížka jihoamerického neboli magelána. Na ramenou mají malé krovky křídelní žluté lemy. Samice je podobná, má i kresbu na hlavě, která však není černá, ale šedá. Druh vytváří dvě zeměpisné formy. Nominátní forma Carduelis (Spinus) crassirostris crassirostris je formou jižní, rozšířenou na východní straně And na severu od západní Bolívie a směrem na jih po střední Chile a západní Argentinu. Forma C. (S.) c. amadoni je formou severní, která se vyskytuje v jižním Peru, západní Bolívii a severním Chile. Anglicky Thick–billed Siskin, německy Dickschnabelzeisig.
8. Čížek jihoamerický – Carduelis(Spinus) magellanica (Vieillot, 1805), Ois. Chant., pl. 30. Drobný žlutavý pták o velikosti 11 až 12 cm. Některé formy jsou však větší. Druh s největším rozšířením na jihoamerickém kontinentu. Není omezen jen na vysoké hory ale najdeme jej i v pahorkatinách východních a jihovýchodních částí kontinentu. Tam, kde jsou travnaté, jen keři zarostlé savany. Jsou to požírači semen rostlin nízkého vzrůstu, neomezují se však na travní semena jako astrildovití v Africe. Po čížku ohnivém asi nejčastěji chovaný pták v evropských klecích. Není však nijak laciný. Na krmení jsou ptáci dosti nároční, v dnešní době však již jsou dodávány speciální směsi právě pro krmení exotických čížků. Podle nového názvosloví je popisováno na jedenáct zeměpisných forem. Tři z těchto forem byly dříve považovány za samostatné druhy. Nominátní forma C. m. magellanica se vyskytuje v Uruguay a východní Argentině. Forma C. m. icterica žije od střední Brazilie po Paraguay. Dříve samostatný druh Spinus ictericus. Forma C. m. longirostris žije ostrůvkovitě v jihovýchodní Venezuele, Guyaně až severozápadní Brazilii. Forma C. m. alleni se vyskytuje v jihovýchodní Bolivii, Paraguay až severovýchodní Argentině. Dříve samostatný druh Spinus alleni. Forma C. m. santacruensis se vyskytuje ve střední a východní Bolivii. Forma C. m. tucumana žije v severozápadní Argentině od Jujuy po Mendozu. Forma C. m. boliviana obývá vysoká pohoří střední a jižní Bolivie. Forma C. m. urubambensis se vyskytuje od jižního Peru, oblast Cuzco, po hranice pouště Atacama v severním Chile. Forma C. m. peruana obývá střední Peru. Forma C. m. paula se vyskytuje od jižního Ekvádoru v západních Andách až po jižní Peru. Poslední forma C. m. capitalis žije ve střední Kolumbii, odkud přesahuje oblast výskytu přes Ekvádor až po severní Peru. Tři formy a to tucumana, alleni, ictericus byly dříve považovány za samostatné druhy. V případě formy ictericus to zasahuje i do českého názvosloví, viz. Karásek, čížek černohlavý. Některé formy v nehnízdní době podnikají daleké potulky, takže například forma tucumana se v zimě objevuje až v okolí Buenos Aires. Německy se druh jmenuje Magellanzeisig.
9. Čížek černožlutý – Carduelis (Spinus) xanthogastra (Du Bus, 1855). Popsán v Bull. Acad. Roy. Sci., Brusel, 22, str. 152 z Ocana v Kolumbii. Malý pták o délce těla 10 až 11,5 cm výrazně černého zbarvení se žlutým břichem a žlutými zrcátky v křídlech. Samice není černá, ale tmavě šedozelená. Ostrůvkovitě rozšířen v horských lesích na severu Jižní Ameriky od Venezuely a Kolumbie až po jižní Peru a střední Bolivii. Druh vytváří dvě zeměpisné formy. Nominátní forma C. x. xantrogastra je formou severní. Forma C. x. stejnegeri se vyskytuje na jihu území výskytu od jižního Peru a v Bolívii. Německy Gelbbauchzeisig.
10. Čížek ekvádorský – Carduelis (Spinus) siemiradzkii (Berlepsch et Taczanowski, 1883) v Proc. Zool. Soc. Londýn, str. 551. Vzorek pocházel z Guayquil v Ekvádoru. Žlutozelený pták s černou hlavou a hrdlem o délce těla 11 cm. Samice je šedozelená a nemá černou hlavu. Mnozí z autorů pokládají tento druh za další podruh čížka jihoamerického, kterému je velmi podobný. Druh je monotypický. Německy Safranzeisig.
11. Čížek horský – Carduelis (Spinus) olivacea (Berlepsch et Stolzmann), 1894, v Ibis, str. 387. Vzorek pocházel z Vitoc, Junin, Peru. Pták původně popsán jako Spinus olivaceus. Je to 11 cm dlouhý pták velmi podobný čížku jihoamerickému. Samice černou hlavu nemá, na kresbě vypadá světlejší než jsou samice magelánů. Německy Olivzeisig.
12. Čížek ohnivý – Carduelis (Spinus) cucullata Swainson, 1820, v Zool. Illus., pl. 7. Vzorek pocházel z Cumana ve Venezuele. Všeobecně známý pták, jehož stavy jsou v evropských chovech stabilizovány. V přírodě je jeho dnešní rozšíření otazníkem. Ochranáři tvrdí, že je vzácným a ohroženým druhem a na Trinidadu již vymizel. Reintrodukci z evropských chovů odmítají, protože tito ptáci mohou nést geny kanárů. Pomocí čížků ohnivých byl vyšlechtěn červený kanár, což je všeobecně známo. Co je známo méně, je skutečnost, že prvním úspěšným chovatelem červených kanárů byl slovinský chovatel Aleš Paulin, mimo jiné i zahraniční člen předválečného pražského spolku KPEP.
13. Čížek haitský – Carduelis (Spinus) dominicensis (Bryant, 1868) v Proc. Boston Soc. Nat. Hist., 11 popsán jako Chrysomitris dominicensis. Vzorek pocházel z Port au Prince, Haiti. Pták o délce těla asi 11 až 12 cm je podobný čížku jihoamerickému, žlutá spodina těla samců je však jen matného odstínu. Samice nemá černou hlavu a je po těle výrazně čárkovaná, zvláště na prsou. Vyskytuje se na ostrově Hispaniola. Německy Haitizeisig.
14. Čížek mexický – Carduelis (Pseudomitris) psaltria (Say, 1823) v Long, Exped. Rocky Mountains (Philadelphia ed.), 2, str. 40, řeka Arkansas poblíž hor (Colorado Springs), Colorado. U tohoto druhu je popsáno celkem pět zeměpisných forem, které jsou řazeny do dvou rasových skupin, které vypadají zcela odlišně. Jedna skupina jsou žlutozelení ptáci, u druhé jsou samci svrchu těla tmaví až černí, na spodině těla žlutí. Druh je rozšířen od jihu USA až po sever Jižní Ameriky. Nominátní forma C. p. psaltria je tmavá a té jsou podobné formy C. p. jouyi, C. p. witti, C. p. columbina, kdežto forma C. p. hesperophila je žlutozelená. Tato forma je rozšířena na severozápadě USA, na severu od Vancouveru směrem na jih přes Kalifornii až po střední Arizonu. U tmavých forem nemají samice čistě tmavé hlavy, jsou na hlavách skvrnité. Německy Mexikanerzeisig.
15. Čížek kalifonský – Carduelis (Spinus) lawrencei Cassin, 1852, v Proc. Acad. Nat. Sci. Philadelphia (1850), str. 105, Sonora a San Diego, Kalifornie. Je to 10 až 11,5 cm dlouhý pták výrazně šedě, černě a žlutě zbarvený. Samice nemají černou barvu na hlavě, u samců existuje zimní a letní opeření, které je odlišné. Německy Maskenzeisig.
16. Čížek vousatý – Carduelis (Spinus) barbata (Molina, 1782), v Saggio Stor. Nat. Chile, str. 247-345, Chile. Místo původu vzorku upřesněno Toddem, 1926, na Valparaiso v Ann. Carnegie Mus., 17, str. 81. Poněkud větší žlutozelený pták o délce těla 12 až 13 cm obývá samý jih kontinentu od jižního okraje pouště Atacama až po střední Chile v úzkém pruhu blízko pobřeží. Od středního Chile se pak oblast výskytu rozšiřuje i na Argentinu a zasahuje až do Ohňové země. Žije i na Falklandských ostrovech. Samec je dobře rozeznatelný podle černé barvy na hlavě a černé skvrny na hrdle, která není ostře ohraničená. Samice nemá černou skvrnu na hrdle, celou spodinu má světlou. Druh je monotypický. Německy Bartzeisig.
17. Čížek černý – Carduelis (Spinus) atrata Lafresnaye et d´Orbigny, 1837. Popsán jako Carduelis atratus v Mag. Zool. (Paříž), 7, str. 83. Vzorek pocházel z La Pazu v Bolívii. Menší pták o délce těla 12 až 13 cm, celý černý až na žlutou spodní část břicha a spodní krovky ocasní. Má také žluté zrcátko v křídle. Samice je rovněž celá černá, má však hnědavé krovky křídelní. Vyskytuje se v Andách od středního Peru až po střední Bolívii a severní Argentinu. Známé jsou fotografie černých čížků z oblasti vysokohorského jezera Titicaca. Druh je monotypický. Německy Schwarzzeisig.
18. Čížek západní – Carduelis (Spinus) uropygialis (P. L. Sclater, 1862), v Cat. Coll. Amer. Birds, str. 125, Chile. Jsou to 12,5 až 13 cm velcí ptáci, podobní čížku černožlutému. Jsou však větší a na zádech ne tak sytě černí, trochu skvrnití, zvláště pak samice, které jsou jinak podobné samcům. Žijí ve střední části And od středního Peru po střední Chile. Na východ zasahuje oblast výskytu po západní Bolivii a západní Argentinu. Druh je monotypický. Německy Kordillerenzeisig.
19. Čížek žlutý – Carduelis (Astragalinus) tristis (Linnaeus, 1758) v Syst. Nat., ed. 10, str. 181. Vzorek pocházel ze Severní Ameriky, později bylo upřesněno místo původu na Jižní Karolinu. Linné ptáka původně popsal jako Fringilla tristis. Samec je jasně žlutý pták s černou čepičkou a křídly o délce těla 11 až 14,5 cm. Samice nemá černou čepičku a není žlutá, je zelenavě okrová s černými křídly. Na spodní straně mají rýdovací péra světlé skvrny jako má stehlík. Stejné skvrny najdeme i u čížka kalifornského. To zřejmě vedlo, společně s anglickým pojmenováním, k českému rodovému jménu stehlík v tak zvaném Goslerově atlasu. Ptáci žijí v Severní Americe na většině území USA až ve východním Mexiku. V severních a centrálních oblastech jsou tažní, na západě i při východním pobřeží jsou stálí. Druh vytváří čtyři zeměpisné formy. Forma C. t. tristis je formou východní, která se vyskytuje od východní Kanady až po střed USA. Forma C. t. pallida je formou západní, která se vyskytuje od západní Kanady po střed USA. Forma C. t. jewetti se vyskytuje v Britské Kolumbii a jihozápadním Oregonu. Forma C. t. salicamans žije od střední Kalifornie po Baja California. Německy Goldzeisig.
Tolik o ptácích, které jsme zvyklí považovat za čížky. Ať jsem dělal co dělal a krátil informace kolik to jenom šlo, přeci jenom je text poněkud delší než obvykle. I tak nemusí poskytovat ten nejlepší návod jak jednotlivé druhy odlišit a hlavně, jak si je zapamatovat. Možná, že někdy příště se pokusím o něco, co by se mohlo nazvat klíčem. Situace si to žádá. Přesto doufám, že informace, které jsem shromáždil, budou chovatelům k užitku, když ještě nic takového se u nás dosud neobjevilo.

Tabulka čížků

Tabulka druhů a synonym:
č.	podle nového názvosloví	synonyma dle  nového názvosloví	synonyma dle Goslera	dle Karáska	počet forem
1	Carduelis spinus = čížek lesní				0
2	C. pinus = čížek severoamerický				3
3	C. atriceps = čížek černotemenný	čížek zelenavý			0
4	C. notata = čížek černohlavý	čížek citronový / černohrdlý	C. notta = čížek černohlavý	Spinus notatus = čížek černohrdlý	3
5	C. spinescens = čížek andský				2
6	C. yarrellii = čížek žlutolící	čížek Yarrelův		čížek Yarellův	0
7	C. crassirostris = čížek tlustozobý			Spinus imborbis = čížek tlustozobý	2
8	C. magellanica = čížek jihoamerický			S. ictericus = čížek černohlavý	11
9	C. xantrogastra = čížek černožlutý		čížek žlutobřichý		2
10	C. siemiradzkii = čížek ekvádorský				0
11	C. olivacea = čížek horský	čížek Berlepsův	čížek Berlepschův		0
12	C. cucullata = čížek ohnivý				0
13	C. dominicensis = čížek haitský	čížek hispaniolský			0
14	C. psaltria = čížek mexický	čížek šedočerný	stehlík mexický	Astragalinus mexicanus = čížek mexický	5
15	C. lawrencei = čížek kalifornský		stehlík kalifornský		0
16	C. barbata = čížek vousatý	čížek bradatý	čížek černobradý	Spinus barbatus = čížek vousatý	0
17	C. atrata = čížek černý			Spinus atratus = čížek černý	0
18	C. uropygialis = čížek západní				0
19	C. tristis = čížek žlutý		stehlík americký	Astragalinus tristis = čížek žlutý	4