XIII. kapitola Kynologie Gravidita a porod

Gravidita trvá obvykle 62 až 63 dní, z hlediska počtu narozených mláďat patří fena k multiparnímu typu samic. Na vaječníku během říje ovuluje více vajíček, má dvourohou dělohu, s poměrně dlouhými děložními rohy, kde se zárodky uhnízdí a postupně se z nich vyvinou plody. Každé štěně má vlastní plodové obaly a svoji vlastní placentu. Fena rodí zpravidla více mláďat – narození jedináčka je spíše výjimkou. Při porodu jsou potom štěňata vypuzována ven střídavě, vždy z jednoho a pak zase z druhého děložního rohu.

Fáze gravidity feny

– Fáze zárodečná – embryonální. V současnosti je diagnostitika gravidity do 18. dne vývoje zárodku stále ještě stěží prokazatelná.
– Fáze plodová – fetální – od začátku pátého týdne gravidity. Graviditu diagnostikujeme asi po 21 dnech sonografickým vyšetřením.

Příprava k porodu

V posledních dvou týdnech březosti začíná fena s přípravou k porodu. Zvětšuje se jí mléčná žláza a jednotlivé struky, zvětšuje se jí přezka a propadají se břišní stěny nad slabinou. Přes břišní stěnu jsou při pohmatu cítit pohyby štěňat. S blížícím se porodem pohyby zesilují. Zvětšená děloha tlačí na žaludek, který se nemůže roztáhnout do plného objemu. Proto fenu musíme krmit vysoce kvalitní stravou v menších dávkách několikrát za den. (Doporučuje se třikrát až čtyřikrát.) Sežere-li vysoce gravidní fena najednou velký objem potravy, pravděpodobně ji vzápětí vyzvrací. Plody v děloze utiskují nejen žaludek, nýbrž i močový měchýř a tak se fena dožaduje častého venčení, často močí.
Fena si začíná vyhledávat porodní místo. Na klidném, tichém a nerušeném místě bez průvanu by jí měl chovatel připravit porodní bednu. Nestačí ji nachystat až když porod začal, fena by si na ni měla zvyknout dostatečně dlouho dopředu.
Na porod se musí připravit nejen fena ale i chovatel. Na pomoc chovatele u psího porodu existují jak v literatuře, tak i ústním podání zkušených chovatelů dva dost protichůdné názory.
První jsou pro to, aby byl porodu chovatel vždy přítomen a v případě potřeby zasáhl a feně pomohl. Člověk u spousty dnešních až příliš domestikovaných plemen přirozené reflexy fen utlumil. U některých pozměnil šlechtěním anatomické proporce natolik, že se přirozený porod stal velmi problematickou záležitostí. Problémy čekejte zejména u plemen miniaturních (jorkšírský teriér, pražský krysařík apod.) a u plemen s úzkou pánví a velikou širokou hlavou (Anglický buldog). Zejména u buldogů je porod císařským řezem, takříkajíc „ve standardu“. Tam je vždy potřeba mít v pohotovosti telefonní číslo na specializované veterinární pracoviště s nepřetržitým provozem, kde jsou schopni chirurgický zákrok provést.
Co by si měl chovatel před porodem připravit? O porodní bedně jsme se již zmínili. Měla by být dostatečně veliká a prostorná aby se v ní mohla fena pohodlně natáhnout a aby se tam potom vešla i se svým vrhem. Dále upotřebíme čistá, vyvařená prostěradla a látkové dětské pleny. K ošetření štěňat potom ostré chirurgické nůžky (pro případ, že by fena nepřekousla pupeční šňůru), hedvábnou nit na podvázání pupečního pahýlu. Budeme-li chtít zjistit i porodní hmotnost právě narozených štěňat, připravíme i váhu a sešit, do kterého si budeme veškeré potřebné údaje v průběhu porodu zapisovat. U některých na odchov náročných plemen (zejména je-li fena po císařském řezu a o štěňata se sama postarat nemůže) se chovatelům k zahřívání štěňat osvědčily různé výhřevné elektrické dečky, u kterých se dá teplota regulovat.
Příznaky blížícího se porodu jsou individuální. Fena například neklidně pobíhá, některé feny před porodem sníží příjem krmiva nebo i dva dny před porodem nežerou vůbec. Snížení tělesné teploty. Zvýšená dechová frekvence. Fena intenzívně vyhledává místo porodu – pelech pro štěňata.
Fáze otevírací – fena hrabe předníma nohama, vstává, lehá, u poševního vchodu se objevuje hlenovitý výtok, který je projevem otevření děložního krčku.
Stádium vypuzovací – vlastní porod. Mohutnými stahy děložního svalstva jsou postupně vypuzovány plody, a to střídavě z pravého a z levého děložního rohu. Fena za působení břišního lisu intenzivně „tlačí“.
Každé štěně má svoje vlastní plodové obaly (amnion, chorion a alantois) a placentu. Ta je u psovitých šelem pásová a bývá vypuzena obvykle za štěnětem. Chovatel by měl být porodu přítomen a pečlivě sledovat, zda za štěnětem placenta vyšla a jestli nedošlo k jejímu zadržení.
(Na to pozor zejména při mnohočetných porodech, kdy je fena ke konci porodu již velmi zesláblá.) Normální fyziologické polohy při porodu jsou u psů – poloha přední, kdy štěně i s plodovými obaly vstupuje do děložního krčku hlavou a předními končetinami napřed, anebo poloha zadní, kdy štěně vychází zádí a zadními končetinami. Ostatní polohy jsou nefyziologické a porod komplikují.
Intervaly mezi vypuzením jednotlivých štěňat bývají pět minut až dvě hodiny. U starších a zesláblých fen (ale i u přetloustlých fen v nevhodné kondici) bývají intervaly delší.
V přírodě se však rozmnožují pouze vitální, životaschopná zvířata. Pes, který není schopen nakrýt fenu, se na reprodukci nepodílí. Stejně tak do reprodukce nezasáhne fena, která se nenechá nakrýt přirozeně nebo nerodí přirozeným způsobem, či se neumí dobře o svoje štěňata postarat. To by měl mít každý poctivý chovatel na paměti. Anebo chcete do budoucna chovat psy, kteří by se bez pomoci inseminace a císařských řezů nebyli schopní vůbec rozmnožovat?

Péče o štěňata

Většina fen jsou výborné matky. Nejedná-li se o fenu se špatnými mateřskými vlastnostmi, fena se obvykle ihned po narození o štěně sama postará nejlépe. Řezáky překousne pupeční provazec ve vzdálenosti zhruba 1až 2 cm od bříška štěněte, zbaví štěně zbytků plodových obalů a dosucha ho olíže. Štěně mezitím intenzívně leze a vyhledává struk. Zvláštní pomoc chovatele v tomto případě není nutná.
Jiné je to ovšem v případě, že se fena o štěňata nezajímá nebo je neumí vybavit z plodových obalů. Pak je naše pomoc nezbytná. Jsou však i feny velice pečlivé, která svoje štěňata olizují příliš intenzívně a mohou jim tím poranit pupeční pahýl. Pokud přitom dojde k následnému poranění břišní stěny štěněte, pak fena obvykle štěně sežere. Jsou i feny, které pozřou celý vrh. To si musí chovatel pečlivě ohlídat (bulteriéři, pitbulteriéři a někdy i přepečlivým chovatelem neustále rušené a nadměrně stresované feny československých vlčáků).
Také pozor na zalehnutí štěňat, zvlášť u některých plemen (anglický buldog, bulteriér).
Pokud je fena dostatečně mléčná a štěňata dobře sají, obvykle 7 až 8 den věku zdvojnásobí svoji hmotnost. Do tří týdnů věku fena svoje štěňata kojí a má-li dost mléka, není opět žádná zvláštní pomoc chovatele nutná. Nejpozději ve 14 dnech věku by však měl chovatel sající štěňata odčervit. Dnes je na veterinárních ošetřovnách k dostání vícero přípravků ve formě pasty, která jsou vhodná právě pro ještě sající štěňata (například Banminth, Flubenol).
Od třetího týdne fena začíná štěňata pomalu odstavovat (štěňata mají prořezány mléčné zuby) a my můžeme začít s přikrmováním. U takto malých štěňat minimálně čtyřikrát až pětkrát denně.
Znovu připomínám, že podle platné legislativy (Řád při chovu psů ČMKU) smí být štěňata předána novým majitelům nejdříve ve věku 50 dní. Některé chovatelské kluby mají výjimky – např. Československý vlčák se může předávat už v pěti týdnech kvůli socializaci, miniaturní plemena se prodávají zase mnohem později.
V šesti týdnech až dvou měsících se obvykle začíná s vakcinací štěňat proti infekčním chorobám (psinka, parvoviróza, …) a dále se chodí na přeočkování zhruba ve třítýdenních intervalech, podle daného vakcinačního schématu.
Štěňata se označují tetováním nebo čipováním. Tetuje se buď do ucha nebo do slabiny. Na psy používáme kleště s čísly o velikosti 5 až 7 mm. Označování má být v chovatelském klubu jednotné – všechna štěňata se např. tetují do levého ucha. Tetování smí provádět pouze osoba odborně způsobilá dle paragrafu 59 Veterinárního zákona.
Pro výjezd do zahraničí je dnes označení psa tetováním nebo mikročipem nezbytné.