Hlavní důvody, proč spoluvlastnictví psa: • Importovaný jedinec ze zahraničí. Náklady na jeho pořízení jsou hodně vysoké a někdy se mohou vyšplhat v řádu 100 000 i více Kč. Spoluvlastnictví může být v tomto případě řešením. • Možnost využití daného jedince v chovu mateřské chovatelské stanice.
• Majitel fenky nemá vlastní chovatelskou stanici, nechce si o ni žádat a budoucí vrh odchová zpravidla pod mateřskou chovatelskou stanici, jako spoluvlastník chovné fenky.
• Chovatel má zájem na prezentaci a uchovnění některého jedince z chovu. Proto nabídne spoluvlastnictví budoucímu majiteli, který chce kvalitního jedince jako společníka, ale nemá zájem ho jakkoli prezentovat.
• Majitel feny nemá z důvodu časových, prostorových či jiných možnost na feně chovat a spoluvlastnictví je jedním řešením.
• Je to možnost, jak udržet kvalitní jedince v chovu, pokud je již nemůže mít chovatel doma.
Kde se můžete setkat s nabídkou spoluvlastnictví? Zpravidla vám ho nabídne chovatel, od kterého si štěně kupujete. Vede ho k tomu řada důvodů. Má zájem věnovat se svým odchovům co nejvíce a v domovské chovatelské stanici je určitým způsobem limitován (finanční, prostorové a časové omezení). Má zájem vybrat ze svého chovu ty nejkvalitnější jedince pro reprodukci a šlechtění plemene. Právě spoluvlastnictví mu dává možnost vývoj plemene sledovat a zodpovědným výběrem jedinců pak přispívat ke zlepšení chovu. Z chovatelského hlediska se často uzavírají spoluvlastnické smlouvy vzájemně mezi zkušenými chovateli při koupi jedince ze zahraničí.
Z výše uvedeného vyplývá, o co jde při spoluvlastnictví. Aby byly vztahy mezi spoluvlastníky na dobré úrovni, je potřeba upravit pravidla spoluvlastnictví smlouvou. Smlouva by měla být sepsána tak, aby vyhovovala oběma smluvním partnerům a nebyla jednostranně nevýhodná.
Smlouvu o spoluvlastnictví nelze sepsat podle jednotného vzoru, jelikož každá jednotlivá smlouva má své specifika a je nutné ji přizpůsobit požadavkům obou smluvních stran. Její znění je podřízeno tomu, za jakým účelem se obě strany smlouvy o spoluvlastnictví spojí.
Základní náležitosti mohou být podobné jako u kupní smlouvy na štěně, podstatně se však liší v ostatních ustanoveních.
Jméno a příjmení, bydliště, rodné číslo nebo číslo OP obou smluvních partnerů, popř. lze doplnit o telefon či e-mail.
• Rasa.
• Jméno psa, chovatelská stanice.
• Pohlaví.
• Datum narození.
• Číslo zápisu (u psů s PP).
• Tetovací číslo, číslo čipu.
• Barva srsti, zvláštní znaky.
• Popis stavu psa, údaje o jeho vakcinaci ke dni vzniku spoluvlastnictví.
• Hodnota psa – z kupní ceny musí být patrno, že se jedná o spoluvlastnictví. Uvede se: plná cena je .................Kč, cena spoluvlastníka činí .................Kč.
• U koho bude pes bydlet.
• Kdo bude hradit náklady na běžnou péči, podstatné je přesné vymezení pojmu běžná péče: krmení, základní veterinární péče – očkování, odčervení a další.
• Kdo bude hradit mimořádné náklady: veterinární ošetření při nemoci, po úraze a další.
• Pokud by se prokázalo, že veterinární péči zanedbal některý z účastníků smlouvy, bude mimořádné náklady hradit on.
• Kdo bude hradit náklady po dobu držení psa za účelem výstav a zkoušek. Příklad: po dobu výstavy bude náklady a případnou veterinární péči hradit ten, kdo má právě psa v držení.
• Kdo bude hlásit a platit výstavy.
Příklad první: kupující hradí poplatky za výstavy a zkoušky, prodávající hradí ostatní náklady s tím spojené. (Prodávající chovatel psa vystavuje a absolvuje zkoušky.)
Příklad druhý: Bude li psa na výstavu hlásit chovatel na své jméno, bude za něj platit bez ohledu na to, hlásí-li ho jako prvního či druhého psa.
Příklad třetí: Bude-li psa na výstavy hlásit kupující – bude náklady s tím spojené hradit on.
Příklad čtvrtý: Povinnost uvést do výstavního katalogu spoluvlastnictví, bez ohledu, kdo psa na výstavu hlásí.
• Vybírání krycího psa – kdo jej bude vybírat, kdo bude hradit krycí poplatek.
• Chovatelská stanice, ve které se budou odchovávat štěňata papírově a fyzicky.
• Lze zvolit i střídání hlášení jednotlivých vrhů, mají-li oba účastníci registrovanou chovatelskou stanici.
• Dohoda o způsobu prodeje štěňat – jak bude dělen zisk po odečtení nákladů. V případě, že bude vrh vždy hlášen a odchován v jedné z chovatelských stanic, je třeba ošetřit možnost, že se narodí pouze jedno štěně nebo možnost, že fena nemusí opakovaně zabřeznout.
• Je li předmětem prodeje pes – je nutné zakotvit ve smlouvě, kdo bude inkasovat krycí poplatek, jak bude dělen poplatek za krytí, výše a způsob stanovení krycího poplatku.
• Povinnost vzájemně se informovat o důležitých skutečnostech.
• Sankce, náhrady škody a zánik smlouvy.
Obě smluvní strany prohlašují, že jsou způsobilí k právním úkonům a tuto smlouvu o spoluvlastnictví podepisují na základě svobodné vůle. S obsahem smlouvy souhlasí a tuto skutečnost stvrzují vlastnoručními podpisy. Vyjde-li najevo, že kterákoli smluvní strana porušila některé z těchto ustanovení, má druhá smluvní strana právo od smlouvy odstoupit. Je nutné stanovit způsob vyrovnání. Smlouva musí být v závěru opatřena místem a datem uzavření smlouvy a vlastnoručními podpisy obou smluvních stran.
Moje osobní zkušenost se spoluvlastnictvím je dobrá. Nevím, jak to vidí druhá strana, ale já doufám, že podobně jako já.
Connie odešla z naší chovatelské stanice jako poslední v devíti týdnech. Než se otočily dva týdny, byla zpět doma. Krátce na to jsme ji na doporučení poslali do dalšího domova, aby se nám vrátila opět. Když se vrátila i z třetího domova a já viděla, že už na parkovišti ví kam patří a jak za mnou šťastná běží domů, rozhodla jsem se, že je to osud a že si ji i přes tvrdý nesouhlas rodiny nechám. Všichni tři majitelé si stěžovali, že všechno ničí a s hygienou je také na štíru. Vždy, když se mi vrátila domů, chovala se vzorně, loužičky ani hromádky doma netrousila. Usoudila jsem, že chyba nebyla v ní, ale v lidech. Po více než měsíci se mi na starý inzerát ozvala paní, že by ji chtěla. Doma na mě tlačili a tak jsem svolila k návštěvě. Nakonec slovo dalo slovo a já se s Connie opět s těžkým srdcem loučila. Connie našla konečně domov, kde ji měli rádi a pěkně ji rozmazlovali. Byla miláčkem a dělala si doslova co chtěla. Po jednom telefonátu jsme se rozhodly, že půjde na krátkou dobu do polepšovny, tedy zpět k nám na převýchovu. Connie je vnímavá a chytrá psí slečna, a tak nám stačil pouhý týden, aby pochopila, co smí a co ne.
Rostla do krásy a mně bylo docela líto, že zůstane jen na gauči. Také se u ní projevily dobré lovecké vlastnosti, které chtělo rozvíjet. A tak opět slovo dalo slovo a spolumajitelství a také přátelství bylo na světě. Máme to pěkně rozdělené. Majitelka je panička a já jsem mamka. Mojí výsadou je výchova, výcvik a výstavy. Panička Connie hradí veškeré startovné a já všechny ostatní náklady kolem akcí (ubytování, benzin aj.). Otázka chovu je zcela na mně. Otázka budoucích příjmů z prodeje štěňat je na půl. Nevyčíslujeme si žádné ostatní náklady, ty hradí vždy ta strana, u které momentálně Connie přebývá.
Connie v době zkoušek a výcviku pobývá u mě, po zbytek roku je doma. Nestrádá převozem ani střídáním bydlišť. Je tak zvyklá odmalička. Když pro ni přijedu, skočí radostně do auta a ví, že jede k nám. Když ji naopak přivezu zpět domů, ví, že zůstává a je v klidu.
Smlouvu o spolumajitelství máme jen ústní, se zápisem nás obou jako spoluvlastníků v rodokmenu. Když některá z nás chce nějakou změnu nebo má připomínku, sejdeme se, prodiskutujeme a vyřešíme. Nikdy jsme problém neměly a vždy jsme se dohodly. Oběma nám totiž jde o spokojenost naší Blondýnky.
I když máme naprosto bezproblémové spoluvlastnictví, doporučuji smlouvu vždy sepsat. V případě, že by v budoucnu došlo k nějakým problémům, řešení podchycených ujednání ve smlouvě bude jednodušší. Dobré vztahy závisí především na dobré vůli. Žádná smlouva není stoprocentní a neochrání vás před nedorozuměním. Vše je o lidech a jejich schopnosti domluvit se.