Vedení koně – vedle sebe, za sebou
Asi nejběžnější činností při práci s koňmi je jejich vodění. Koně neustále převádíme od někud někam, z výběhu k úvazišti, do stájí, na jízdárnu … I při této základní manipulaci se stále odehrává proces učení koně, dají se budovat dobré i špatné návyky. Způsob, jakým reaguje kůň na svého vodiče a vodič na koně, ukazuje mnohé o vztahu mezi těmito dvěma tvory. Přitom je mnoho způsobů, jak lze koně vést. A protože jsem se setkala s jasně vyhraněnými skupinami lidí, kteří „ze zásady“ vodí koně v určitém postavení k člověku, podíváme se dnes na oba tyto styly.
Má kůň má člověka následovat?
Jeden názor praví, že kůň má člověka na zemi následovat. Jeho pozice má být za člověkem a kůň má jít tam, kam jde člověk. Tato varianta je velice výhodná zejména při vodění koně úzkými prostorami nebo stezkami v terénu, kdy by bylo značně nepohodlné se pokoušet vměstnat s koněm na jednu cestu. Pozice koně při vedení za sebou odráží vztah k vůdci jako k někomu, koho je hodno následovat. To však může být právě tím rozhodujícím faktorem, proč koně takto nevodit. Proč? Aby kůň člověka považoval skutečně za vůdce hodného za všech okolností k následování, potřebuje s člověkem získat nějakou zkušenost. Důvěra koně je benefit plynoucí z času stráveného s koněm – a to za předpokladu, že chování člověka dává koni k důvěřování důvod. Jestliže se kůň rozhodne nenásledovat, má člověk stojící před koněm méně možností na koně zapůsobit, než když stojí vedle něho. Pozice člověka stojícího před koněm svádí v případě zpomalení nebo zastavení koně k pokusu o jeho tažení. Je-li kůň zvyklý poddat se tlaku za týlem tím způsobem, že půjde vpřed, může to fungovat. Pokud však kůň takový návyk nemá, změní jen pozici hlavy, aby se tlaku vyhnul, nebo zareaguje protitahem, jde do opozice. Přetahovaná s tvorem desetkrát těžším než člověk nemá valný význam, a to ani v případě, že má kůň v citlivém místě za týlem ostrý provaz.
Cvičení pro práci ze země
Vedení koně za sebou je výborné cvičení pro práci ze země. Pokud si člověk s koněm buduje cíleně nějaký vztah, má při vodění koně jasnou odezvu, kde co skřípe a na čem je potřeba pracovat. Tím, že koně nechá jít za sebou, dává koni možnost se projevit mimo přímou kontrolu. U koně, který má tendenci ze zadu zaútočit, nebo v případě vylekání vyráží vpřed, může být tato pozice i nebezpečná.
„Klasické“ vodění umožňuje lepší kontrolu
„Klasické“ vodění vedle sebe nabízí větší kontrolu nad pohybem koně. Člověk se pohybuje vedle koně v úrovni hlavy a krku, což umožňuje okamžitě na tato místa působit, pokud je potřeba pohyb koně kontrolovat, a také má snazší přístup k působení na záď koně (obr. 3). Je to nejbezpečnější varianta manipulace s koněm. Vedení vedle sebe má také jednu velkou výhodu při vedení nauzděného koně. Pokud jdete s koněm v pozici vedle něj, můžete na koně působit udidlem podobně jako při ježdění, tvar a funkce udidla je přizpůsobena na manipulaci „ze zadu“. V případě, že chcete jít s nauzděným koněm za sebou, je potřeba mít prověšené otěže, aby nedocházelo k tahu za udidlo. Tah za udidlo ve směru dopředu nemá prakticky žádný kladný účinek, pouze působí koni nepohodlí, se kterým se kůň musí nejprve vyrovnat, než pochopí požadavek člověka.
Pravidlo pravé ruky
Při vedení koně vedle sebe nás klasická škola učí vodit koně v pravé ruce. Toto pravidlo je vhodné ctít zejména pokud pracujeme s cizím koněm, u kterého nevíme, jak bude na člověka reagovat, protože se dá předpokládat, že bude na manipulaci z této strany zvyklý. Je však praktické, aby byl kůň ovladatelný z obou stran. Tím, že přejdeme na druhou stranu, neztratíme žádnou výhodu bezpečné pozice, kromě jediné - pokud jsme zvyklí manipulovat s koněm pouze z jedné strany, bude to chvíli trvat nám i koni, než se naučíme stejně koordinovat své pohyby i na druhou stranu. A pak můžeme naučit koně klidně chodit i za sebou. Kdo ví, kdy se nám to bude hodit …
