Keňa – Vánoce 1989

Za čím jezdí velká většina zvědavců do Afriky? Za safari. Za možností vidět divokou zvířenu ve svém živlu, ve volné přírodě, nespoutanou a neotupělou mřížemi zologických zahrad, nezhýčkanou plnou penzí servírovanou až pod nos. My samozřejmě netvoříme výjimku a tak se i s manželovou dcerou rozhodujeme strávit konec roku 1989 v zemi, skýtající po této stránce četné možnosti.

Přírodní rezervace Masaj Mara

Dvacátého druhého prosince opouštíme letiště Nairobi v pronajatém autě a ubíráme se přes velké město směrem k vesnici Nakuru v přírodní rezervaci Masaj Mara. Projíždíme její jedinou hlavní třídou k nedalekému jezeru, ale ještě než jsme se dostali až k němu, seběhly se k nám z nedaleké buše drzé opice, očividně zvyklé na turisty. Posedaly si na kapotu, tahaly za stěrače, koukaly na sebe do zpětného zrcátka a hopsaly kolem auta tak dlouho, až se jedné podařilo vlézt hbitě dovnitř pootevřeným okýnkem. Znalecky popadla pytlík s brambůrkama a mazala s ním na strom. Ostatní opice hned za ní a tak ona zase ze stromu dolů. Pytlík jí ale vypadl, k čemuž nezůstal lhostejný můj manžel, který si už předtím na brambůrky dělal laskominy a hnal se pro něj. Ale než doběhl, chňapla ho jiná pohotová opice a nastala dost legrační honička. Opice s úlovkem se ale na všechny mohla vykašlat a znovu bleskově vylítla na strom. V bezpečí, dostatečně vysoko ve větvích, pytlík hned roztrhla a začla si provokativně křupat, za hlasitého hromování mého muže.

Supí stolovací obřad

Na jezeře se nám pak naskytla nádherná uklidňující podívaná na stovky plameňáků provádějících pečlivě a systematicky svou toaletu.
Pokračujeme dál typickou africkou přírodou, kde se občas prohodí pár elegantních, plavně se nesoucích žiraf nebo majestátně kráčejících slonů, až jsme se namanuli k místu, kde se právě schylovalo k supímu stolovacímu obřadu. Zastavili jsme se, abychom pozorovali ceremonii s jejím pevě ustanoveným řádem. Jako první si na zbytcích antilopy, které tu zůstaly po lvech a hyenách, pochutná nejsilnější samec, pravděpodobně uctívaný supí vůdce, který si ale své prvenství musí nejdřív obhájit doširoka roztaženými mávajícími křídly, zamezujícími jakýkoliv přístup ke kořisti. Až se nasytí, teprve mohou přijít ostatní členové skupiny. Po chvíli z antilopy k nebi trčely jen holé kosti.

Hroši u jezera Viktoria

Stromy mizí, dostáváme se v podvečer na zatopenou planinu, plnou suché trávy, kde stojí osamocený marabu, smutně zírá do vody a medituje asi nad tím, jestli dnes nepůjde do hajan s prázdným žaludkem. Největším sladkovodním jezerem na světě, zabírajícím plochu 68 000 kilometrů čtverečních, které leží ve výšce 1 133 metrů a v němž se setkává hranice Keni, Ugandy a Tanzanie, je jezero Viktoria. Jelikož nám bylo řečeno, že u rybářské zátoky na jejím břehu můžeme vidět hrochy, číháme tu na ně. Kolem nás se seběhlo hejno zvědavých děcek a byly u vytržení, když jsme jim půjčili dalekohled. Hroši se opravdu dostavili, jeden po druhém se vynořovali z vody a zase potápěli, rochnili se, vystříkovali kolem sebe gejzíry, hráli ve vodě na hoňku a když se jednomu zachtělo ven, raději jsme se klidili z cesty, neboť oni překážky zrovna nemilují a hlavně je neobcházejí …

Bahno všude kolem nás

Následující den se posunujeme dál nepopsatelně rozbředlou jílovitou cestou, do které se neustále zabořujeme. Poprvé nás vytáhl traktor, podruhé nás vytlačuje šest černochů, znovu a znovu zapadáme do bláta, beznadějně tlačíme, protáčejícími se koly jsme nahozeni blátem až navrch hlavy, bahno je i uvnitř auta. Hluboké rygóly smýkají vozem nezávisle na vůli řidiče. Chvílemi jedeme cestou zalitou vodou po kotníky. Zkoušíme to po trávě vedle ní, ale i tam kola prokluzují. Běžím bosky (jinak nelze) ve vysoké trávě před autem a snažím se mu ukazovat, kudy projet. Je tam plno bodlinatých rostlin a termitišt. Mimochodem termiti jsou prý první živočichové, kteří dokázali postavit sociálně organizovanou jednotku. V té chvíli je ale necítím a ani mě vůbec nenapadá, že bych třeba mohla šlápnout na hada nebo jinou jedovatou havěť. Od rána do večera jsme neujeli víc než padesát kilometrů.