Jaro patří k nejkrásnějším obdobím roku, které v sobě skrývá mnoho radostí i probuzení nového života v přírodě. Bohužel se v poslední době stále více setkáváme se zažitým nešvarem, jakým je vypalování staré suché trávy. Tato zastaralá metoda „jarního úklidu“ v sobě skrývá mnoho nebezpečí a i z hlediska ochránců přírody je tato činnost velice škodlivá.
Nejen že tento způsob není při zmlazování trávy nikterak účinný, navíc zahynou tisíce rostlin, brouků, savců a leckdy i ptáků. Při vypalování se oheň často rozšíří do různých křovin, roklí nebo na porosty kolem vodních toků. Tím dochází k ničení přirozených hnízdišť a úkrytů živočichů. Při vypalování zahyne také mnoho zajíčků z březnových vrhů. Důsledky vypalování jsou však ještě mnohem vážnější. V plamenech zahyne také velké množství užitečného hmyzu, zejména slunéček. Ta totiž přezimují právě u země v trsech travin. Bohužel hmyz pro nás škodlivý (i když je to v rámci ekologie relativní pojem, neboť užitečnost či škodlivost určuje člověk, a ne příroda), jako různé mouchy a můry, přezimuje mnohem hlouběji, takže mu oheň nemůže uškodit. Tragické však také je, že oheň ničí čmeláky přezimující v mělkých myších dírách, kde se vypalováním udusí.
Že mohou vzniknout také materiální škody, je každému jasné. Býváme svědky i toho, že uhoří osoby, které i přes právní zákaz trávu vypalují. Přestože je každoročně nesmyslnost tohoto počínání vysvětlována, někteří, především starší občané, toho nedbají. Neuvědomují si přitom, že se vystavují finančnímu postihu a pochopitelně i nebezpečí ohrožení života.
Chtěl bych tedy apelovat na rozumně myslící spoluobčany, aby od nesmyslného vypalování trávy upustili, raději ji vyhrabali, dali suchou trávu na hromadu a odvezli na skládku. Výsledek bude jistě o mnoho lepší, a to nejen pro přírodu.