Umělý odchov

Potřeby pro umělý odchov. V dnešní době už umělý odchov není tak složitý jako dříve. Věnuje se mu mnoho chovatelů a dokáží mladé odchovat od prvního dne života. Nutností ovšem je kvalitní vybavení. A samozřejmě zkušenosti a praxe. Prvním předpokladem je vlastnit inkubátor. V moderních inkubátorech stačí pouze nastavit potřebnou teplotu a vlhkost a o vše ostatní se přístroj postará sám. Cena takového zařízení se pohybuje od 10 000 Kč výše. Mnozí manuálně zruční chovatelé si však inkubátory zhotovují sami – doslova „za babku“.

Teplota v inkubátoru

Teplota v inkubátoru se postupně snižuje podle stáří mladých. V době líhnutí je nezbytná teplota 37 stupňů Celsia, poté ji snižujeme asi o jeden stupeň týdně. Když se ukážou první pera, můžeme teplotu snížit na 29 stupňů a později, když jsou mláďata pěkně opeřená, na pokojovou teplotu. O odchov bez inkubátoru se můžeme pokusit jedině v případě, že je mládě již téměř kompletně opeřené. Pak stačí zahřívat je obyčejnou žárovkou.

Krmivo

Další nezbytností je pochopitelně krmivo pro umělý odchov, o kterém se ještě zmíním, a nástroje na krmení mláďat. Máme tři možnosti, jak mláďata krmit – sondou, injekční stříkačkou a lžičkou. Krmení sondou spočívá v zavedení tenké gumové hadičky přímo do volete mláděte. Výhodu to má jednu – je to velmi rychlé. Stačí zavést sondu, napumpovat mláděti volátko a je hotovo. Podle mě to však má řadu vážných nedostatků. V prvé řadě je to násilné – mláděti to musí být velmi nepříjemné, některá mláďata pak mají panickou hrůzu z jakýchkoliv gumových hadiček. Navíc tímto způsobem je mládě velmi rychle odbyto a nemá čas si na svého chovatel zvyknout, vytvořit si přátelský vztah ke člověku – a to je přece účel ručního dokrmování! A v neposlední řadě je to nebezpečné – mládě nemá možnost volby, takže pokud je například kaše příliš horká, mládě ji musí polknout a může se popálit. Může se také zalknout, pokud do něj krmivo „hustíme“ příliš rychle.
Krmení lžičkou je podle mě nejpřirozenější a pro mládě nejpřijatelnější. Stačí nám obyčejná kávová lžička, chovatelé ji však zpravidla trochu upraví – zahnou okraje lžičky nahoru, aby z ní krmivo příliš neteklo. Pak už záleží na mláděti, zda si potravu vezme nebo ne, zda má kaše správnou teplotu nebo jestli už je mládě syté nebo ne. Tento způsob je vhodnější spíše pro starší mláďata, která vidí, svého chovatele znají a krmivo ochotně přijímají. I tak je to ale časově náročné, zvláště když máme mláďat k dokrmování více.
Krmení injekční stříkačkou je něco mezi sondou a lžičkou. Je to rychlejší, mládě pouze polyká a nepřehrabuje se v tom, jako když ho krmíme lžičkou. Na druhou stranu si ale mládě může rozmyslet, zda mu vyhovuje teplota směsi nebo jestli už je syté – není to tak násilné jako v případě sondy.

Náhrada za hnízdo

Dále pro odchov mladých potřebujeme nějakou nádobu, kde budou mláďata umístěna – náhrada za hnízdo – nějaký košík či bednička, nejlepší je plastový, který se dá snadno dezinfikovat.
Velmi důležitá je podestýlka, na které budou mláďata sedět. Zvláště v prvních dnech je velké riziko, že vlivem nevhodného podkladu (kde se mladí nemají o co opřít) se jim „rozjedou“ nohy – nebudou je mít správně rostlé, ale vytočené do stran. Bohužel je to poměrně častý problém. Pokud si toho včas všimneme, existuje ještě možnost nápravy – nožky fixujeme ve vhodné poloze například leukoplastí. Zajímavým nápadem jsou ovesné vločky – dobře sají nečistoty, poskytují ptačím nožkám oporu a hlavně nehrozí nějaké nebezpečí, pokud mládě ze zvědavosti kousek spolkne. Běžně se používají hobliny nebo písek. Pod podklad je vhodné dát ještě plastovou síťku – právě kvůli opoře nožek. U starších mláďat, kde již riziko rozjetí nožek nehrozí, jsou asi nejlepší noviny či ubrousky, které jsou levné a dají se snadno vyměnit.

Jak při odchovu postupovat

Pokud již máme vše potřebné, můžeme začít se samotným odchovem. Pokud nám jde o to, aby se z papouška stal domácí mazlíček a z hnízda ho chceme vybrat záměrně, je třeba vystihnout vhodnou dobu. Není dobré čekat až na dobu, kdy je mládě už „hotové“ a chystá se opustit budku – jen abychom si ulehčili práci a mládě museli dokrmovat co nejkratší dobu. Takové mládě je divoké a velmi obtížně si bude na dokrmování zvykat, každé krmení bude souboj. Ideální doba pro odběr k ručnímu dokrmení je například u malých papoušků (andulka, agapornis …) věk tři týdny, přestože mláďata opouštějí budku až ve 4 až 5 týdnech. U papoušků senegalských je to později, ve stáří asi 25 až 40 dnů. Je velice vhodné, aby se o mládě nějakou dobu starali jeho rodiče – aby mu předali potřebné bakterie a protilátky z vlastního trávicího traktu. To chovatel bohužel nedokáže.
Mládě umístíme do vhodné nádoby, kde je na dně plastová síťka a stelivo, to celé i s mládětem dáme do inkubátoru a nastavíme potřebnou teplotu. Krmíme zhruba po dvou až třech hodinách (ve dne i v noci), čím starší je mládě (zpravidla když opeří), tím jsou intervaly mezi krmením delší – mohou se protáhnout na 4 až 5 hodin, s noční přestávkou. U největších papoušků se tyto intervaly mohou protáhnout na 6 až 12 hodin. Vhodnou dobu ke krmení poznáme podle stavu volete a chování mláděte – hladové mládě má poloprázdné nebo úplně prázdné vole, je neklidné, píská a běhá. Dříve se předpokládalo, že je nutné, aby před každým krmením mělo mládě úplně prázdné vole, aby mu tam nezahnívaly zbytky potravy. Tento názor je již dnes překonán. Mládě krmíme vždy, když vytráví a má chuť k jídlu, není nutné čekat na úplné vyprázdnění volete. Pouze přes noc je nutné nechat vole zcela vyprázdnit a mládě nechat asi šest hodin o hladu.
V každém případě je nutné mládě položit na vhodnou podložku, aby mu neklouzaly nožky (nesnažíme se ho držet v ruce). Pevně (ale s citem, samozřejmě!) ho uchopíme za hřbet a hlavičku, aby se nemohlo příliš hýbat. Prsty ho chytíme za koutky zobáku, tím ho donutíme zobák otevřít. Také stačí mládě podráždit koncem injekční stříkačky nebo lžičkou v koutcích zobáku, samo na tento dotek reaguje otevřením zobáku. Toto „násilí“ je nutné jen prvních pár dnů nebo u velmi malých mláďat. Starší mláďata již zdálky vidí svého ošetřovatele s krmením, hlasitě se o krmivo hlásí a ochotně ho konzumují. Mládě krmíme, dokud se o potravu hlásí, pokud ji odmítá, přestaneme. Je nebezpečné mládě překrmovat tak, že má vole na omak tvrdé!
Každý den vyměňujeme podestýlku a sledujeme trus mláďat. Je velice vhodné mláďata každý den vážit a vést si podrobné záznamy o jejich přírůstcích na váze, celkovém vývoji, o frekvenci krmení, o množství spotřebovaného krmení, či o zvláštnostech, které se v průběhu umělého odchovu vyskytly. Později nám to může pomoci při odchovech dalších mláďat.
Nejtěžší na ručním odchovu je odstavování mladých. Je nutné vystihnout ten správný okamžik – pokud ho promeškáme, nemusí se nám odstavení mláděte vůbec podařit! Jakmile mláďata opeří a blíží se doba, kdy by za normálních okolností vylétaly z budky, můžeme je přemístit z inkubátoru do pokojové teploty, do klece s bidélkem. Na zem do misek jim nabídneme běžnou papouščí stravu. Ideální pro začátek je klíčené zrní (je měkké a mladí ho snadno rozlousknou), klásky senegalského prosa a kousky rozmanitého ovoce a zeleniny (mláďata jsou zvědavá a ráda si hrají – postupně během hraní budou krmivo i ochutnávat a zvykat si na něj). Můžeme jim nabídnout i trochu dokrmovací kaše, kterou již znají.
V této době mláďata sama jeví menší zájem o krmení. V krmení se spíše jen přehrabují, jen občas něco uzobnou. Daleko raději si hrají, procvičují křídla a zkouší první pokusy o létání. Krmit mladé v této době je náročné na trpělivost i na čas chovatele. Mláďatům trvá, než něco málo pozřou. Nejsnáze se osamostatňují mláďata krmená lžičkou. Daleko snáze pochopí, že se mají krmit sama, vždyť i při dokrmování kaší záleželo do značné míry na nich, zda jíst budou nebo ne. U mláďat krmených sondou trvá odvykání déle. Během období odvykání mláďata příležitostně dokrmujeme jen jednou či dvakrát denně, aby hladověla a tím byla nucena se sama starat o potravu.

Krmivo pro umělý odchov

V dnešní době drtivá většina chovatelů používá průmyslově vyráběné krmivo pro umělý odchov papoušků. Má obrovskou výhodu v tom, že obsahuje vše potřebné pro vývoj mláděte – živiny, vitamíny, minerály, laktobacily pro správnou funkci trávicí soustavy, a lze ho velice snadno připravit. Toto krmivo má podobu prášku. Ten se smíchá v určitém poměru s převařenou vodou, potom se směs nechá asi jednu minutu odstát, aby se složky spojily a necháme směs vychladnout asi na 39 stupňů Celsia. Teplota je velmi důležitá – pokud bude krmivo příliš horké, mláďata si mohou popálit krk, na druhou stranu pokud bude krmivo chladnější, mláďata ho nebudou přijímat vůbec nebo neradi.
Následující tabulka nám ukazuje, v jakém poměru připravovat směs (konkrétně Nutribird A19 pro velké papoušky).

Stáří mláděte	Nutribird A19	voda
Vylíhnutí – 2. den	1 díl	6 dílů
2.–3. den	1 díl	5 dílů
3.–4. den	1 díl	4 díly
4.–5. den	1 díl	3 díly
5. den až do konce odchovu	1 díl	2–2,5 dílů

V současné době jsou u nás nejdostupnější dvě značky těchto krmiv – Nutribird (vyráběný belgickou firmou Versele Laga) a Kaytee (původem z USA). Co se složení týče, myslím, že mezi nimi nebude velký rozdíl. Vyrábějí se pro různé skupiny papoušků – například pro malé, střední, velké, pro velké ary, pro žaky nebo pro drobné zpěvné ptactvo. Cena se pohybuje kolem 200 až 600 Kč / kg. Musím říct, že mláďata této směsi spotřebují překvapivě hodně – letos jsem dokrmovala po dobu čtyř týdnů mládě korely a spotřebovala celé půl kilové balení. Toto krmivo můžeme sehnat na každé ptačí burze, občas je k dostání i v dobře zásobeném obchodu se zvířaty. Nejsnazší cesta je objednat si krmivo přes internet.

Nicméně stále existují chovatelé, kteří si raději krmivo připravují sami. Je to ovšem značně náročné. Musí se připravovat z mnoha složek, aby obsahovalo potřebné živiny a vitamíny, navíc se snadno kazí a musí se stále připravovat čerstvé. Zato si však tito chovatelé pochvalují, že vědí, čím své papoušky krmí. Na recept na přípravu tohoto krmiva se podívejte na tyto stránky zkušeného chovatele senegalců: http://www.zjarda.estranky.cz/.

Zdravotní potíže při umělém odchovu

Lze říci, že zdravotní problémy se při umělém odchovu mláďat vyskytují zřídka. Samozřejmě, pokud splníme veškeré nároky mláďat. Především musíme sledovat funkci volete. Vole by se mělo pravidelně vyprazdňovat. Jak už jsem zmínila výše, před každým krmením by mělo být alespoň z poloviny prázdné, přes noc pak necháme vole vyprázdnit úplně. Pokud se volátko nevyprazdňuje, je to zlé. Může to být způsobeno nízkou teplotou – při nízké teplotě se zpomalují všechny životní funkce, včetně trávení. Také můžeme zkusit do stravy mláděte přidat trávicí enzymy – i to je už dnes k sehnání – nebo se pokusit o jemnou masáž na podporu zažívacího traktu. Pokud ani to nepomůže, je nutné vole vyprázdnit uměle, aby se zde zbytky potravy nekazily.
Poměrně často se vyskytují deformace nožek, způsobené nejčastěji nedostatkem vápníku, vitaminu D3 a nedostatkem denního světla nebo nevhodnou podestýlkou. Je nutné přísně dodržovat hygienu při krmení a při celém umělém odchovu. Jen tak zabráníme tomu, aby mládě onemocnělo nějakou bakteriální či virovou chorobou.

Klady a zápory ručního odchovu

Touto cestou můžeme snadno získat úchvatného, přítulného, důvěřivého domácího mazlíčka. Takový pták byl krátce po vylíhnutí odebrán z hnízda a uměle krmen chovatelem. Nezná tudíž své vlastní rodiče, není plachý, naopak – člověka považuje za svého partnera, protože i sám sebe „považuje za člověka“. Má to však své nevýhody. Takový pták může být příliš vázán na svého majitele. Jakmile se něco změní a majitel již na něj nebude mít tolik času, takový papoušek se stane velice nešťastným a dává to najevo – má sklony ke škubání peří či k sebepoškozování. Navíc velmi často považuje svého majitele za svůj majetek a napadá každého, kdo se k jeho milovanému člověku jenom přiblíží. Často to může být tak vážné, že papoušek musí z domu. Není to však řešení. Takový papoušek pak bude cestovat od jednoho majitele k druhému a bude velice nešťastný. Proto se něčemu takovému snažíme zabránit vhodnou výchovou. Zdá se to podivné, ale papoušek skutečně musí být vychováván podobně jako pes. Nesmí se stát vládcem celé rodiny. Velmi poučná je v tomto směru kniha Proč můj papoušek … ? od známé autorky Rosemary Low, kde se autorka věnuje psychice papouščích miláčků, dává nám nahlédnout do jejich nitra, ale také poskytuje cenné rady, jak papouška vychovávat a jak se k němu chovat.
Nutno ovšem dodat, že umělý odchov mladých původně sloužil hlavně k záchraně mladých, pokud rodiče uhynuli, byli při odchovech mláďat nespolehliví, přestali se o mladé starat nebo jim ubližovali. Dlouhé roky to bylo velice náročné – chovatelé zahřívali mláďata pod žárovkou, míchali si vlastní složité směsi na dokrmování. Dnes je situace jiná – moderní odchovny a průmyslově vyráběná krmiva vše velice usnadňují. I to je důvod, proč se dnes mladí z hnízd vybírají záměrně a dokrmují se jen za účelem komerce.