Popis: samec má hrdlo a temeno černé, žlutý proužek nad okem a stejně žlutý proužek od zobáčku směrem k šíji. Je olivově zelený, na zádech s načernalými hřbetními péry, zespodu nažloutlý. Samec má zobák žlutý, nohy šedozelené. Samička je méně výrazně zbarvená, nadoční pásek, okolí oka a tváře jsou bělavé. Pod zobáčkem pouze bílé skvrny, ne žluté. Pohlavní dimorfismus usnadňuje sestavení chovného páru.
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: strnadovití (Emberizidae)
Velikost: 18 až 20 cm
Výskyt: Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay
Obývá suché savany, subtropické nebo tropické vlhké křovinaté plochy, palmové savany, lesy.
Mladý pár, ještě zcela nevybarvený, jsme si pořídili koncem roku 2008. Pár byl vybrán a sestaven velice dobře, neboť od začátku si oba ptáci byli vzájemně sympatičtí, což se projevovalo tím, že se stále následovali, sedávali spolu na bidýlku, pojídali spolu potravu. V karanténním období pobývali v kleci o rozměrech 1,5×1,20×0,40 m (š×v×h), vybavenou bidly a tenkými větvemi. Po karanténě jsme je přemístili do větší ubikace o rozměrech 1,80×2,20×2,30 m (š×d×v) s výletem do venkovní voliéry 3,00×3,60×3,20 m. Venkovní voliéru obývají společně s párem ar zelenokřídlých (ara chloroptera).
Vnitřní ubikace je vybavena mnoha větvemi různé šířky a délky, mnoha jemnými větvičkami, dno je pokryto jemným pískem a trsy trávy. Ke hnízdění jim byly poskytnuty dva košíky (menší a větší průměr) a jedna budka pro andulky, společně s hnízdním materiálem – trsy jemné trávy, nastříhaná jemná tráva na delší pramínky (10 cm), nastříhané břízové větvičky, jemné kokosové vlákno. Budka byla umístěna na nejvyšším místě v kleci, ve výšce 2,1 m, košíky asi ve výšce 1,5 m a 1,8 m nad zemí. Jemná tráva spolu s kokosovým vláknem byla rozházená po zemi, část trávy byla v trsech uvázaná na větvích.
Zhruba v polovině května samice začala sedat do většího košíku (průměr 15 cm), který si vystýlala měkkou trávou a kokosovým vláknem. Samec si více oblíbil boudu a nosil do ní hnízdní materiál. Stále se nemohli dohodnout, které místo ke hnízdění použijí. Nakonec se samec podřídil samičce a začal jí pomáhat vystýlat košíček. Do košíku pak nosili oba předkládaný materiál, preferovali hlavně kokosové vlákno. Vybudovali si krásné, do kulatého tvaru vystlané hnízdo.
Dvacátého prvního května 2009 byla v košíku objevena tři vejce v barvě bledě modré s hnědými tečkami. Samice poctivě inkubovala, asi 14 dní. Třicátého prvního května se vylíhlo první mládě, bylo tmavě červené s černými chloupky. 1. 6. a 2. 6. se vylíhla další mláďata. Samice mláďata zahřívala. Ke krmení dostávali míchanici (nastrouhaná mrkev s vařeným vejcem a strouhankou), vařený loupaný oves, vařenou rýži, sypkou směs pro hmyzožravé ptáky, malé moučné červy, muší larvy, malé cvrčky, granulovanou směs Uni Nutribird, jablko, pomeranč, červenou papriku, salát, čínské zelí, proso v klasech, směs pro agapornise smíchanou se směsí pro holuby.
Třetího června ráno jsem našla košík prázdný, mláďata byla rozházená po kleci, jedno mládě ještě žilo, další mláďata byla mrtvá a potlučená, s podlitinami. Živé mládě, z části také potlučené, jsme dali do líhně a krmili uměle injekční stříkačkou a pinzetou. Teplota v líhni byla 36 stupňů Celsia, váha mláděte 6,8 gramů. Mládě bylo krmeno co hodinu, asi po třetím krmení zesílilo a začalo žadonit a otvírat zobáček. Naposledy dostávalo krmení ve 21 hodin večer, ráno kolem páté hodiny. Šestého června při váze 9,6 g mládě uhynulo. Usoudili jsme, že košík byl příliš mělký a mláďata z něj mohla snadno vypadnout, proto jsme oba hnízdní košíky odstranili a ponechali pouze budku pro andulky, z jedné třetiny vrchní části zakrytou.
Čtvrtého června oba kardinálové tuto budku přijali. Opět si vytvořili kulaté hnízdo vystlané spoustou travních stébel a kokosových vláken. Potrava byla nabízená stejná, poskytli jsme jim však více vápníku ve formě gritu, sépiové kosti a mletých vaječných skořápek. Všimla jsem si, že pokud se dostali do vnitřní voliéry k arám, okamžitě se vrhli (hlavně sameček ) do misky právě se jmenovaným zdrojem s vysokým obsahem vápníku.
13. 6. jsem v boudě objevila dvě vejce. Dopoledne samice často létala do venkovní voliéry, odpoledne sedávala na vejcích. Samec samičku a snůšku trpělivě hlídal, posedával blízko boudy. 25. 6. byla v boudě dvě mláďata, rodiče se pečlivě o mláďata starali. Hlavní potravou byl především hmyz. Samice první tři dny boudu téměř neopouštěla, krmil sameček. Od čtvrtého dne samička začala vylétávat i do venkovní voliéry, pomáhala samci krmit mláďata. Od desátého dne rodiče zalétávali do boudy mnohem méně než předešlé dny.
Pátého července obě mláďata opustila boudu, rodiče k nim slétávali, ale nekrmili je. Menší mládě jsem vložila zpět do boudy, druhé mládě samec na zemi stále atakoval. Možná proto, aby mládě vylétlo a dostalo se zpět k boudě nebo alespoň na větve výše nad zemí, aby bylo v bezpečí. Bohužel tyto možnosti naše voliéra dostatečně neposkytovala, proto jsme se nakonec rozhodli obě ptáčata odebrat a dokrmit. Navíc starší mládě už mělo na hlavě modřiny a bylo vyčerpané.
Oddělená ptáčata dostala první krmení ve formě drobných granulek značky Uni Nutribird, rozmočené ve vodě. První den byla krmena násilně, druhý den již na injekční stříkačku coby krmící nástroj reagovala mnohem lépe. Dostavily se i krmící pohyby a žadonění. Kardinálové byli umístěni v lihni o teplotě 29 stupňů Celsia. Dle chování jsme krmili sedmkrát až osmkrát denně. Poslední krmení probíhalo kolem 21:00 hodin, první kolem šesté hodiny ranní. Od třetího dne jsme podávali i vymačkané zoofobasy bez chitinové schránky posypané drcenou sépiovou kostí a Nutrimixem pro exoty. Během dne jsme mladé ptáky dávali do malé klece – teplota v místnosti byla zhruba 25 stupňů Celsia.
Od sedmnáctého dne začala být mláďata odvážnější a pokoušela se létat po kleci. Našla si nejvyšší bidýlko, kde s oblibou sedávala. V kleci, v místnosti s teplotou 24 stupňů Celsia, jsme je nechali po celou denní i noční dobu. Uvnitř klece jsme pověsili jablko, pomeranč, salát, čínské zelí, misku jsme naplnili malými moučnými červy, vařenou mrkví, vařenou rýží, vařeným loupaným ovsem, máčeným klasem prosa. První dny se mláďata snažila klovat do ovoce a zeleniny, ale stále ještě žebrala, takže jsme je asi třikrát denně dokrmovali pinzetou – dostávali granulky a upravené zoofobasy se sépiovou kostí a vitamíny.
Během následujícího týdne se už naučili sami potravu přijímat. Takže zhruba od 25. 7. byli zcela samostatní, což bylo ve stáří jednoho měsíce. Dávali přednost drobným moučným červům před veškerým nabízeným ovocem, zeleninou a zrním. Bylo nutno jim víckrát denně podávat misku s čerstvou vodou, neboť se velice rádi koupou a vodu za krátký čas znečistí.
Gubernatrix cristata je nádherný malý pěvec, jehož stavy i nadále v přírodě klesají. Jejich populace je v současné době poměrně nízká (1500 až 3000 ks), což způsobil především lov těchto ptáků a ztráta přirozeného prostředí. Největší hrozbou je jeho odchyt pro klecové účely kvůli zpěvu, kráse a temperamentu. Je ohrožen vyhubením (endagered), CITES II.