Zdravá výživa psů a koček
S růstem životní úrovně se neustále zvyšují počty zvířat chovaných ze záliby a mění se samozřejmě i možnosti jejich výživy. Vedle tradičního způsobu krmení psů a koček doma připravovanou stravou se stále více prosazují průmyslově připravená krmiva.
Průmyslově vyráběná krmiva vs. domácí
V současnosti můžeme konstatovat, že nejméně polovina chovatelů u nás podává svým miláčkům pravidelně nebo alespoň příležitostně kompletní granulovaná nebo konzervovaná krmiva. Kromě toho se ve stále větší míře využívají tzv. diety, prostřednictvím kterých lze udržovat pod kontrolou onemocnění chronického charakteru, např. výskyt močových kamenů, alergická onemocnění, vybraná onemocnění jater, srdce, ledvin, trávicího traktu apod. Další možnost představují hotová krmiva redukující výskyt zubního kamene nebo onemocnění močového ústrojí, nízkokalorické diety u psů a koček trpících obezitou, apod. Při srovnání výhod a nevýhod tradičního způsobu krmení s průmyslově vyráběnými krmivy, může Česká republika sloužit jako modelový příklad. Před rokem 1990 se u nás krmilo prakticky výlučně stravou domácí provenience. Z praxe veterinářů na brněnské Klinice chorob psů a koček Fakulty veterinárního lékařství vyplývá, jak nesnadné, ba dokonce nemožné, bylo i pro zkušené chovatele připravit z tradičních surovin vyváženou krmnou dávku, která by vyhovovala i obsahem minerálů a vitaminů. V období před sametovou revolucí se jen velmi zřídka veterináři setkávali se psy velkých plemen, kteří by netrpěli chronickými průjmy. Pokud jejich majitelé přidávali do krmení i kosti, balancovali psí pacienti mezi úpornými zácpami a trvale řídkými výkaly.
Nemoci z nevhodného krmení
Stravou je možné ovlivnit i jiné než zažívací problémy. Například kvalita osrstění souvisí kromě genetických vloh přímo s výživou. Snad největším problémem v době převahy domácích krmiv bylo onemocnění pohybového aparátu (svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti) ze špatně vyvážené stravy. Velké dávky masa, nedostatek vápníku a víceméně nárazové podávání vitaminu D v období intenzivního růstu vedlo k masivnímu výskytu „křivých“ končetin, spontánních zlomenin a kulhání s dlouhodobými následky. Za poslední dvě dekády se situace změnila do té míry, že řada zdravotních problémů souvisejících s výživou byla vyřešena a studenti veterinárního lékařství je vidí jen v učebnicích nebo v rentgenologických archívech. Před rokem 1989 byly poměrně časté případy rachitidy (křivice) a sekundární nutriční hyperparatyreózy (ztráta vápníku z rostoucí kostry). Nejčastěji se odvápnění kostí vyskytovalo u psů krmených doma připravovanou stravou s vysokým podílem masa (maso je bohaté na fosfor a chudé na vápník). Používání nutričně vyvážených průmyslově připravených krmiv tyto zdravotní problémy odstranilo. Neznamená to ovšem, že by teď veterináři byli bez práce.
Překrmování a předávkování
Dřívější nedostatek živin či jejich nepoměr byl ale pozvolna vystřídán jejich nadbytkem a překrmováním. Majitelé psů bohužel občas „neponechávají nic náhodě“ a k profesionálně připravené a dobře vyvážené krmné dávce jen tak pro jistotu přidávají vitaminové a jiné preparáty s vysokým obsahem vápníku, příp. až toxickými dávkami vitaminu D. Výsledkem bývají závažná onemocnění kloubů, ve kterých se odlučuje chrupavčitá tkáň, dochází k deformaci páteřního kanálu, bolestivému pohybu a dalším nepříjemným problémům, které musí být následně řešeny ortopedickými zákroky, intenzivní léčbou a dlouhodobou rehabilitací.
Někdy méně znamená více a beze zbytku to platí v případech, kdy se majitelé snaží „nadopovat“ psa jako vrcholového sportovce tím nejlepším a v co největším množství, přestože zvíře není ve své kůži. V těchto případech se doporučuje snížit příjem koncentrovaného krmiva, výrazně omezit zátěž a dát organizmu čas na rekonvalescenci.
„PATERO“ pro výběr správného krmiva
Na základě veterinárních výzkumů a praxe existuje pět hlavních kritérií pro výběr správného krmiva pro naše čtyřnohé souputníky:
1. Životní etapa. Kvalitní výživa je nezbytná bez ohledu na věk, nicméně v různých životních etapách má organizmus odlišné požadavky na poměr a kvalitu jednotlivých živin. Vybírejte proto taková krmiva, která respektují období intenzivního růstu a stupeň zátěže či využití. Mějte na paměti, že rostoucí mládě má úplně jiné požadavky na bílkoviny a minerály než jedinec středního věku, který tráví dvacet hodin denně povalováním se na kanapi. Zvíře v intenzivní zátěži (např. saňoví a lavinoví psi, jedinci ve výcviku, během lovecké sezóny), ale i kočky a feny během kojení potřebují až čtyřikrát více živin než je dávka záchovná (množství krmiva, které je nutné pro udržení základních životních pochodů). Záchovná dávka postačí dospělým zvířatům, která nevykonávají žádnou tělesnou práci, nejsou březí, neprodukují mléko. Pro „náročnější“ životní etapy je třeba volit krmiva koncentrovaná a vysoce stravitelná, aby bylo možné tyto extrémní potřeby pokrýt.
2. Cena by měla být odrazem kvality použitých surovin v krmivu obsažených, ale také investic spojených s vědeckým přístupem k jejich vývoji a zdravotní nezávadnosti. Nic však neplatí absolutně. Prodávají se také krmiva pro psy a zejména pro kočky, která jsou až nesmyslně předražená a přitom jejich kvalita tomu neodpovídá. Rozhodně se však nevyplácí šetřit na krmivu v prvních osmnácti měsících života zvířete, tj. v období intenzivního růstu, výměny zubů, vývoje a zrání skeletu. Platí totiž jednoduché pravidlo: napravovat nedostatky ve výživě komplikovanou chirurgií je vždy dražší, než to nejlepší krmivo, a zdaleka ne vždy se podaří vše „opravit“ bez následků.
3. Chutnost krmiva neboli palatabilita je samozřejmě velmi důležitá a najít to, co psům a zejména kočkám chutná a přitom neškodí, je noční můrou mnohých profesionálů na poli zdravé výživy. Vesměs však panuje přímá úměra mezi kvalitní surovinou a ochotou či chutí k jejich příjmu. Dejme si však pozor na krmiva s vysokým chloridu sodného (soli), příp. i krmiva lehce zamřelá (zavánějící potraviny v částečném rozkladu). Ta mohou dočasně psům chutnat, ale z dlouhodobého hlediska jsou nevhodná.
4. Další projevy související s výživou jsou samozřejmě také důležité. Zkušený chovatel je určitě dovede správně vyhodnotit. Dobrým důkazem vysoké stravitelnosti je například malé množství dobře formovaného trusu. Naproti tomu zvýšená plynatost nebo nadměrné „škroukání“ v břiše nevěstí nic dobrého. Může se jednat o stravu obsahující nadbytek látek rostlinného původu nebo např. i krmivo špatně uskladněné či zkvašené. Nekupujte proto krmiva z otevřených balení, která se rozvažují. Nezřídka jsou na hranici expirace nebo mohou být dokonce kontaminovaná a tím i zdravotně závadná.
5. Zdravotní stav, kvalitní osrstění, přiměřená kondice a spontánní aktivita jsou neklamnými projevy, že způsob výživy, který u svého domácího miláčku uplatňujete, je v jeho zájmu a prospívá mu. To ví každý zkušený chovatel a v takovém případě rozhodně není nutné přecházet od jedné značky ke druhé. Naopak mnohá zvířata jsou poměrně konzervativní a na změnu reagují přechodnými zažívacími potížemi, např. nechutenstvím nebo průjmem.
Pamlsky, obezita a cukrovka
Žádného psa ani kočku nezabije, pokud občas dostane drobný pamlsek či vybočí ze zaběhnutého rytmu. Pokud však porušujeme pravidla správné výživy soustavně, nemůžeme se divit, že až třetina našich psů a koček je postižena obezitou. Každoročně také narůstá výskyt cukrovky u psů a koček a dalších civilizačních onemocnění. Úplně se zapomíná na to, že příjem energie by měl být kompenzován přiměřeným výdejem, např. aktivním pohybem v přírodě nebo alespoň příjemnými vycházkami. Kvůli tomu si ostatně naše psy často pořizujeme. Skutečnost však bývá nezřídka úplně jiná.
