VII. kapitola Kynologie - Základní energetické a neenergetické živiny

Které látky – živiny musí pes přijímat? Každý organismus spotřebovává energii na svojí záchovu. Jinými slovy řečeno, energie je nezbytně potřebná na zachování těch nejnezbytnějších tělesných funkcí, jako je třeba dýchání, srdeční činnost apod. Tato energie se nazývá energie bazálního metabolismu, protože je nutná na jeho zachování.

Aby se nespotřebovávala jiná energie než je energie bazálního metabolismu, pes by musel jen ležet, protože jakýkoliv pohyb těla už uznamená výdej energie navíc a musel by být ve vytápěné místnosti (kde je pro psa teplotní optimum), aby neodčerpával energii na výrobu tepla, nebo aby ji nevydával na svoje ochlazování.
Jakýkoliv pohyb psa, růst mláděte, případná gravidita nebo kojení feny už představují pro organismus zátěž, která vyžaduje zvýšený příjem energie potravou. Podle fyzické a psychické aktivity psa (stres) i teploty okolního prostředí, případně i fáze gravidity nebo kojení potřeba energie stoupá.

Základní složky potravy

Bílkoviny, tuky, cukry, minerální látky, vitaminy a voda. To vše ve vzájemně vyváženém poměru je kompletní krmná dávka.
Doporučená denní krmná dávka na 1 kg váhy psa je asi:
3–4 g     bílkovin,
5–6 g     sacharidů,
2–3 g     tuků,
+     vláknina,
+     vitaminy,
+     minerální látky + voda.
Bílkoviny (proteiny, dusíkaté látky) – jsou základní stavební jednotkou organismu, zdrojem esenciálních masných kyselin, podporují imunitu organismu, jsou nepostradatelné pro rostoucí mláďata, březí a kojící feny, psy v zátěži. Z dlouhodobého hlediska jsou nepostradatelné pro všechny psy, musí být podstatnou složkou psího jídelníčku.
Nedostatek bílkovin je příčinou zpomalení růstu, zakrslosti a psychického zaostávání u mláďat, zhoršení imunity, kvality srsti a atrofie svalstva, snížení výkonnosti u dospělých.
V komerčně vyráběných krmivech je možné uvádět obsah bílkovin dvojím způsobem - buď v gramech bílkoviny na tisíc gramů krmiva nebo v procentech. Běžná suchá krmiva obsahují okolo 20 % bílkovin (200 g / 1000 g krmiva). Kvalita krmiva ovšem nezávisí jen na procentickém obsahu bílkoviny, ale hlavně na tom, z jakého zdroje tato bílkovina pochází. Záleží na využitelnosti zdroje bílkoviny psím organismem. Takže například bílkovina obsažená v sóje je pro psy prakticky nestravitelná – jak ji pes přijme – tak ji zas ve výkalech vyloučí. Na sóju pozor, obsahuje některé inhibiční látky, hlavně trypsin. I velkým hospodářským zvířatům se sója zkrmuje mačkaná a tepelně upravovaná. Cílem většiny výrobců není přidávat sóju do krmiv pro psy jako zdroj bílkoviny, ale slouží tam spíše jako pojivo, které dobře drží granule pohromadě.
Nejlepším zdrojem je bílkovina lehce stravitelná a organismem vysoce využitelná. Zdrojem nejkvalitnějších bílkovin je asi kuřecí a rybí maso, kde byla pro psy prokázána stravitelnost 86 až 88 %. Za velmi vhodný zdroj bílkoviny je rovněž považováno maso jehněčí. Není však žádoucí psa bílkovinami překrmovat. Jako všude, platí i zde zásada přiměřenosti, dotaci bílkovin v krmné dávce je třeba zohlednit ve vztahu k věku psa, teplotě okolního prostředí a jeho pracovní zátěži.
Nadměrným příjmem bílkovin jsou zatěžovány ledviny, protože přebytečná bílkovina přijatá krmivem se vylučuje močí. Proto překrmování starých psů bílkovinou je obecně škodlivé. Stará zvířata již z bílkovin netvoří svaly – ty už spíše atrofují, psi se méně  pohybují a jejich ledviny mívají zhoršenou funkci. Proto je v průmyslově vyráběných krmivech pro „seniory“ menší obsah bílkoviny, která by však měla být vysoce stravitelná a kvalitní. Z téhož důvodu by se psi neměli krmit speciálním krmivem určeným kočkám.
Tuky – jsou hlavně zdrojem energie (1 g tuku poskytne organismu dvakrát až třikrát více energie než stejné množství bílkoviny nebo cukru), dále zdrojem esenciálních mastných kyselin a podmiňují rozpustnost a využitelnost vitaminů rozpustných v tucích (A, D, K, E, F). Stravitelnost tuků je velmi vysoká, 91 až 93 %, proto také není divu, že psi při nadměrně vysokém příjmu tuků velmi rychle tloustnou. Obecně doporučovaná dávka pro psa v pracovní zátěži je 180 g tuků / 1000 g krmiva, pro starší a obézní psi to je jen 60 až 80 g tuků / 1000 g krmiva.
Tuk se do průmyslově vyráběných krmiv dodává hlavně prostřednictvím drůbežího tuku, rostlinných olejů a vepřového sádla. Vepřové sádlo je v poslední době předními světovými výrobci krmiv pro zvířata opět propagováno jako zdroj nenasycených mastných kyselin omega – 3 a omega – 6.
Cukry (sacharidy, uhlohydráty, uhlovodany) podle chemického složení rozdělujeme na: monosacharidy (cukry jednoduché) - např. glukóza. Jsou nejrychleji stravitelné, v játrech se vstřebávají rovnou do krve. Jsou zdrojem okamžité (pohotovostní) energie pro organismus. Roztok glukózy a solí se přidává ve formě infúze mláďatům dehydratovaným silnými průjmy nebo těsně před vysokým výkonem (chrt před dostihem). Disacharidy se skládají ze dvou monosacharidů. Nejběžnějším disacharidem je cukr mléčný, laktóza – skládá se z glukózy a galaktózy. Trisacharid je řepný cukr sacharóza, právě pro toto chemické složení je hůře stravitelný než glukóza. Polysacharidy jsou složité cukry, tvořené polysacharidovým řetězcem. Mezi neznámější polysacharidy patří celulóza a škrob. Jsou součástí rostlinných pletiv. Vláknina je tvořena celulózou, hemicelulózou a ligninem. Jako taková je pro monogastry, s výjimkou koně, nestravitelná. Přesto je vláknina jak pro náš, lidský organismus, tak pro psa, v krmivu nepostradatelná. Jejím hlavním významem je mechanické zaplnění trávicího traktu, podpora střevní peristaltiky a čištění, jakési „kartáčování“ stěny střeva vlákninou. Při dlouhodobém zkrmování jen živočišných produktů, které vlákninu neobsahují, by se přestala zažitina ve střevech posunovat a peristaltika by ochabla. Vláknina je prevencí zácpy a rakoviny tlustého střeva a konečníku. Stejně tak je prevencí proti obezitě. Mechanicky, jako „nestravitelný balast“ trávicí trakt zaplní a tím slouží k pocitu mechanického nasycení. Proto průmyslově vyráběná krmiva pro staré a obézní psy mají zvýšený obsah vlákniny.
Ze surovin při domácím sestavování krmné dávky má nejvíce vlákniny oves (10 %), málo vlákniny obsahuje kukuřice (jen 2 %). Vysoký podíl vlákniny má zelenina, hlavně mrkev. Ta je jako doplněk krmné dávky psů velmi vhodná.
Vhodný obsah vlákniny pro různé kategorie psů uvádí následující přehled:
Dospělý pes v běžné zátěži     2–4 %
Štěňata     2 %
Mladí rostoucí psi     2,4 %
Standardní dávka pro dospělé psy     5 %
Psi v zátěži do     3,5 %

Makroprvky

Vápník (Ca) a fosfor (P) – jejich metabolismus spolu úzce souvisí, proto je zde o nich pojednáno společně. Jsou stavební jednotkou kostí, zubů a svalů. Vápníku je v těle ze všech makroprvků nejvíce. Z hlediska využitelnosti těchto prvků organismem je důležitý jejich vzájemný poměr. Pro dospělé by měl by činit 1,2 až 10000 : 1 P. Pro rostoucí štěňata by krmná dávka měla na 100 g sušiny krmiva obsahovat 0,65 g Ca + 0,5 g P. Při zlomeninách kostí je rovněž nutné doplňovat vápník ve zvýšené míře. Poměr Ca : P by měl v případě hojení zlomeniny být 2 : 1. (Je třeba zvýšit přísun vápníku). Metabolismus vápníku a fosforu má rovněž vliv na metabolismus vitamínu D a na metabolismus vody. Nadměrný přísun vápníku do organismu může způsobit zácpu. Využitelnost vápníku organismem opět závisí na tom v jaké formě je podáván. Psy je málo využívám mletý vápenec (Ca CO3), nejvíce psi využívají citrát vápenatý. Potrava bohatá na tuk zvyšuje vstřebávání fosforu a snižuje vstřebávání vápníku.
Starší literatura uvádí, že nedostatek vápníku způsobuje u psů křivici (rachitis). To je pravda, ovšem při dnešní úrovni výživy pro psy je klasická křivice u malých a středních psů vzácná. Toto onemocnění je nyní spíše vidět jako porucha růstu u obřích plemen psů, kde je křivice zaviněna ne nedostatkem vápníku, ale právě nevhodným poměrem vápníku a fosforu, spolu s deficitem vitamínu D. Vápník snižuje účinnost některých antibiotik, zejména tetracyklinu. Pozor na nadměrné přidávání vápníku rostoucím štěňatům a dospělým psům. Nadbytek vápníku spolu s nadbytkem vitaminu D může způsobit kalcifikaci kůže, ukládá se do stěn cév i v ledvinách. Takto postižené psy můžeme vidět poměrně často. Na vině je příliš snaživý majitel, který je těmito látkami předávkuje. Rostoucím štěňatům při nadměrných dávkách vápníku mohou zvápenatět klouby a stávají se nepohyblivými. Proto je třeba případné přidávání vápníku do krmné dávky vždy předem řádně zvážit.
Draslík (K) – nachází se hlavně uvnitř buněk, je důležitý pro přenos nervových vzruchů a při svalovém metabolismu. Deficit draslíku zapříčiňuje svalovou slabost, špatný růst, poruchy srdeční činnosti a funkce ledvin. Nedostatek je u psa velmi vzácný, protože je dobře zastoupen v potravě.
Sodík (Na) a chlór (Cl) – jsou zastoupeny v elektrolytech mimobuněčných tělních tekutin. Tyto prvky jsou běžně dostupné ve formě kuchyňské soli (NaCl). U psa pozor na nadměrný přísun soli v krmivu (stává se to když psům zkrmujeme zbytky z našeho stolu). Nadbytek soli u psů způsobuje vysoký krevní tlak, zvyšuje příjem vody a zatěžuje ledviny. Kočky jsou na působení chloridu sodného mnohem méně citlivé než psi.
Hořčík (Mg) – je zastoupen jak v měkkých tkáních tak v kostech. Hořčík spoluzodpovídá za normální funkci srdce, svaloviny a nervů, napomáhá detoxikačním procesům v organismu a zvyšuje jeho obranyschopnost. Opět je zde důležité, aby byl hořčík spolu s vápníkem ve vzájemně vyváženém poměru. Nedostatek hořčíku se projevuje malátností, svalovou slabostí a v těžších případech svalovými křečemi. V krmné dávce psů je nedostatek hořčíku málo pravděpodobný. Nadbytek hořčíku u koček způsobuje urolitický syndrom.

Mikroprvky

Mikroprvky, jsou prvky, které se vyskytují pouze ve stopovém množství (stopové prvky).
Železo (Fe) je součástí hemoglobinu, má zásadní úlohu v přenosu kyslíku. Vstřebávání železa organismem je ovlivněno mnoha činiteli. Například:
1) sója v krmivu absorbci železa , stejně jako zinku a manganu, snižuje,
2) železo z masa se vstřebává mnohem lépe než železo z rostlin,
3) lépe se vstřebává železo dvojmocné než železo trojmocné,
4) železo zvyšuje absorbci ostatních stopových prvků (Zn, Mn).
Deficit železa se nazývá anémie. Projevuje se zvýšenou únavností, spavostí, snížením imunity, v těžkých případech anémie i dušností až ztrátami vědomí. Nadbytek železa není příliš častý, projevuje se nechutenstvím, úbytkem na váze. Z hlediska předávkování je nebezpečný síran železnatý (FeSO4, zelená skalice). Železo ve formě síranu je organismem velmi dobře absorbováno, právě proto hrozí riziko otravy. Oxidy železa jsou mnohem méně nebezpečné, jejich dostupnost pro organismus je nízká.
Měď (Cu) je složkou mnoha enzymů a také složkou pigmentu melaninu. Deficit mědi se projevuje poruchou stavby kostí – je to způsobeno sníženou aktivitou enzymů, které obsahují měď (změny v kostním kolagenu). Metabolismus mědi rovněž velmi úzce souvisí s metabolismem železa. Nedostatek mědi narušuje vstřebávání železa a tím snižuje syntézu hemoglobinu. Příčinou anémie může tedy být i nedostatek mědi. Oba prvky však na sebe vzájemně působí a ve vstřebávání organismem spolu „soutěží“. Proto anémie může být zrovna tak zaviněna nadbytkem mědi, která se vstřebává namísto železa.
U bedlington teriérů byla popsaná porucha, která je způsobena toxickým nadbytkem mědi v játrech. Zde je příčinou dědičné hepatitidy a cirhózy. V roce 1985 se tato dědičná porucha objevila i u west highland white teriérů a u dobrmanů. U takto postižených zvířat je třeba v dietě vyloučit jakékoliv minerální doplňky obsahující měď.
Mangan (Mn) – potřeby manganu jsou specifické a u psů doposud málo známé. Při nadbytku manganu je opět snížená syntéza hemoglobinu (opět „soutěživost“ mezi železem a manganem).
Zinek (Zn) podporuje vstřebávání železa, zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekci. Přírodním zdrojem zinku je půda, avšak v dnešních ekologicky narušených oblastech je půda na zinek chudá. Proto také výskyt zinku v potravinách rostlinného původu je nízký. Nedostatek zinku se u štěňat může projevit nechutenstvím, oslabením růstu a špatným vývinem pohlavních orgánů v pubertě. U dospělých psů – samců je zinek prevencí proti zbytnění prostaty. Působí proti kožním chorobám, lámavosti chlupů a drápů. Nadbytek zinku není toxický. Zinek je organismem nejsnáze vstřebatelný v chelátované formě (vazba na bílkovinu).
Jód (J) je stavebním kamenem tyreoidních hormonů štítné žlázy a tím ovlivňuje a reguluje rychlost metabolismu. Deficit se projevuje strumou v těžkých případech myxedémem a kreténismem. Nadbytek je též toxický a má podobné příznaky jako nedostatek.
Selen (Se) – v poslední době se hodně píše o jeho protirakovinném účinku. Selen má vztah k vitaminu E a metabolismu sirnatých aminokyselin – metioninu a cysteinu. Selen má detoxikační účinky, chrání před otravou těžkými kovy jako je rtuť, olovo a kadmium. I při malém předávkování je selen vysoce toxický!

Vitaminy

Na začátku objevu vitamínů nebylo známé jejich chemické složení, takže nemohly dostat název podle svého chemického složení, a proto je jejich objevitelé začali označovat abecedními písmeny. Tato původní označení se vžila a používají se dodnes. Dávky vitaminů se uvádějí buď v miligramech, mikrogramech nebo v jednotkách I.U.
Vitaminy se dělí na vitaminy rozpustné ve vodě a na vitaminy rozpustné v tucích. Mezi vitaminy rozpustné ve vodě patří vitamíny skupiny B, vitamin C, PP, H, cholin, kyselina listová, P – citrin.
Mezi vitamíny skupiny B patří velké množství látek s širokým spektrem účinnosti. Všechny zabezpečují plynulost a průběh látkové výměny, jejich účinek v organismu je dáván do souvislosti s činností nadledvinek, štítné žlázy, pohlavního ústrojí a nervové soustavy. Vitamíny skupiny B jsou syntetizovány rostlinami, kvasinkami a mikroorganismy v trávicím traktu přežvýkavců. Proto přežvýkavci nepotřebují jejich přísun z venku, dovedou si je za pomoci mikroflóry zažívacího traktu sami syntetizovat.
B1 vitamín (thiamin, aneurin) se nachází v otrubách, hrachu, fazolích, v kvasinkách a v rostlinách. Z živočišných produktů pak hlavně v játrech, ledvinách, mozku, vaječném žloutku a ve svalovině. Jeho ukládání do zásoby je možné a to hlavně v játrech a ve svalech, kde se ukládá ve formě tiamindifosfátu.
Vitamin B1 přeměňuje kyselinu pyrohroznovou, která vzniká při metabolismu cukru v tkáních. Je nutný pro normální fungování centrální nervové soustavy. Deficit vitamínu B1 se projevuje hubnutím a v těžkých případech ochrnutím krčního svalstva, slabostí končetin, atrofií svalů, může se dostavit i porucha srdeční činnosti.
Antivitamínem, který působí proti vitamínu B1 (snižuje a ruší jeho účinky) je tiamináza, která se nachází ve větším množství v těle ryb. Proto je zkrmování většího množství syrových ryb zvířatům nežádoucí. Byly popsány případy na farmách s kožešinovými zvířaty, kde toto způsobilo těžkou polyneuritídu a úhyny.
B2 vitamín (riboflavin, laktoflavin) se zúčastňuje téměř všech oxidoredukčních procesů v organismu. Je přítomen ve struktuře žlutých flavinovích enzymů. Při nedostatku riboflavínu se snižuje tvorba glykogenu v játrech. Riboflavin dále zajišťuje normální činnost centrální nervové soustavy, funkci oka, pohlavních žláz a podílí se na tvorbě hemoglobinu. Je v určitém funkčním vztahu s vitamínem C. Deficit vzniká při nedostatečném přívodu do organismu nebo při poruše jeho vstřebávání. Hypovitaminóza se může projevit průjmy, zhrubnutím kůže a záněty (hlavně okolo očí), případně i ochrnutím některých nervů.
PP (niacinamin, amid kyseliny nikotinové) se nachází v kvasinkách, obilných otrubách, zelených rostlinách a v seně. Z produktů živočišného původu je to pak hlavně v játrech a částečně i v mase. Zúčastňuje se enzymatických reakcí při přeměně cukrů a tuků. Má vztah i k tvorbě trávicích šťáv. Avitaminóza se projevuje ochabnutím svalů a kůže.
B5 (kyselina pantotenová) je součástí koenzymu A. Tento koenzym je složkou mnohých enzymů a katalyzuje přeměnu kyseliny octové, která vzniká přeměnou cukrů, tuků a bílkovin. Podílí se na oxidaci a syntéze mastných kyselin, fosfolipidů a dalších látek. Deficit vitamínu B5 se projevuje jen při současném nedostatku jiných vitamínů ze skupiny B a při zkrmování technických tepelně zpracovaných odpadů. Nedostatek se projevuje záněty a zhrubnutím kůže a nervovými příznaky – hlavně špatnou koordinací pohybů.
B6 (dnes sem patří tři látky – pyridoxin, pyridoxal a pyridoxamin) katalyzuje a zabezpečuje syntézu mnohých aminokyselin. Největší význam má jako součást transamináz. Napomáhá zvýšit obranyschopnost organismu, podílí se na biochemii svalové kontrakce, přeměně tuků a na využívání železa organismem. Nedostatek vitaminu B6 je u zvířat vzácností.
H vitamin (biotin, antiseboroiický vitamín) byl objevený jako růstový faktor kvasinek. V přírodě je rozšířen jak v rostlinných, tak v živočišných produktech. Má význam při vylučování konečných metabolitů přeměny bílkovin z těla. Je přítomen v trusu různých živočichů. Odtud by mohlo pocházet i objasnění, proč psi tak rádi požírají různé výkaly. Zdůvodňuje se to mimo jiné právě vysokým obsahem biotinu. Biotin zodpovídá za lesklou a kvalitní srst, působí proti jejímu lámání. Při denním podávání biotinu dle doporučené dávky se psí srst obvykle za 2 až 3 měsíce výrazně zlepší. Zhoustne a začne se lesknout. Nezkrmujte syrové bílky, jejich zkrmováním se biotin ničí!
Cholin není katalyzátorem metabolických reakcí v organismu jako jiné vitamíny, ale přesto se mezi vitamíny zařazuje. Vyskytuje se ve stejných rostlinných a živočišných produktech jako vitamíny skupiny B. Má mnoho funkcí. Zabraňuje ukládání tuku v játrech, v těle se z něj tvoří acetylcholin, který je třeba pro přenos nervových vzruchů, ovlivňuje pohyblivost spermatozoidů, podílí se i na syntéze metioninu, je stavební jednotkou fosfatidů. Nedostatek může být zaviněn nedostatkem metioninu, vitaminu B12 a kyseliny listové. Nedostatek se projeví snížením plodnosti, špatnou pohyblivostí kloubů a snížením počtu červených krvinek.
Kyselina listová (vitamin B6, folacin, kyselina pteroylglutamová) syntetizují ji zelené rostliny a mikroorganismy. Spolu s vitamínem B12 se podílí na tvorbě červených krvinek. Nedostatek se projevuje anémií a poruchami růstu, případně i depigmentací.
B12 vitamin (kobalamin, kyanokobalamin, antianemický faktor) se nachází hlavně v krmivech živočišného původu. V trávicím traktu přežvýkavců je syntetizován mikroorganismy. Má úzký vztah ke krvetvorbě, stimuluje dozrávání erytrocytů. Spolu s kyselinou listovou se zúčastňuje na syntéze metioninu. Spolupůsobí při syntéze aminokyselin, ze kterých se pak tvoří bílkoviny. Proto je pokládán za růstový faktor. Deficit se projevuje anémií a snížením přírůstků.
C vitamin (kyselina askorbová) je derivátem cukrů. Zvířata, kromě mláďat, si ji syntetizují, na rozdíl od člověka, který je odkázán na přísun vitaminu C zvenčí, v ledvinách a v játrech. Neukládá se do zásoby, přebytek se v krátké době vyloučí močí. Působí jako antioxidant, který likviduje volné radikály, právě proto je mu v poslední době připisován protirakovinný účinek. Zvyšuje odolnost organismu proti nemocem, zejména nemocem z nachlazení. Účastní se tvorby kožního kolagenu, na tkáňovém dýchání, na přeměně cukrů a tuků. Zúčastňuje se i při využívání železa organismem a při jeho přeměně na hemoglobin. Ovlivňuje normální činnost střev, žaludku a krevních vlásečnic. Psi deficitem vitamínu C netrpí, protože si ho sami syntetizují (z vnějšku je na jeho příjem odkázán jen člověk, prase a morče). Přesto byly provedeny pokusy, které uvádějí, že přidávání vitaminu C do krmné dávky psa zvyšuje pohyblivost kloubů a odolnost ke kloubním onemocněním. Dokonce existuje studie, která doporučuje během gravidity feně denně přidávat do krmiva vitamin C, údajně to má snížit výskyt DKK (dysplazie kyčelních kloubů) u narozených štěňat.
P vitamin (citrín, bioflavonoidy, antipermeabilní vitamín) je směsí tří látek – hysperidinu, eridiktyolu a rutinu. Vyskytuje se společně s vitaminem C a funkčně na něj navazuje. Zvyšuje asimilaci vitaminu C a obsah trombocytů v krvi. Působí na pružnost a propustnost krevních vlásečnic.

Vitaminy rozpustné v tucích – A, D, K, E, F

A vitamín (retinol, axeroftal, antixeroftalmický vitamín). Provitamínem vitamínu A je beta – karoten. Vitamin A se vyskytuje v živočišných tucích, kde se ukládá do zásoby. Jeho zdrojem je hlavně tuk z rybích jater, podkožní tuk a máslo. Zvířata si v těle vitamin A syntetizují z různých karotenů, biologicky je z nich nejaktivnější beta–karoten. Beta karoten se vyskytuje v kukuřičných semenech, mrkvi, v zelených rostlinách (obvykle tam, kde se vyskytují žlutá barviva). Na vitamin A se karoteny proměňují hlavně v tenkém střevě.
Vitamin A má vztah k přeměně energie, metabolismu tuků, cukrů, bílkovin, minerálních látek a vody. Regeneruje a udržuje epitely – sliznice dýchací, trávicí a močopohlavní soustavy. Při deficitu vitamínu A se buňky sliznic mění – rohovatí (keratinují). Typickým příkladem je keratinizace buněk oční rohovky, které se nazývá xeroftalmie. Tato porucha je příčinou šerosleposti. (hemeralopie). Dále se nedostatek vitaminu A projeví neplodností, zpomalením až zastavením růstu, nekoordinovanými pohyby, slabostí svalů a degenerativními změnami nervů. Budeme-li podávat psům v krmivu doplňky obsahující karoteny, jejich srst se začne, hlavně na tlamě, okolo očí a na končetinách zabarvovat dohněda. Stává se to jak po podávání mrkve, tak některých minerálně-vitaminových přípravků, které obsahují karoteny (například přípravky z mořských řas jako Biopolym – Bioalgen nebo Gelacan Champion, který výrobce uvádí na trh ve dvou modifikacích – pro černé a bílé psy, která karoten neobsahuje a pro psy barevné s přídavkem karotenu).
D vitamín (kalciferoly, antirachitické vitamíny) patří po chemické stránce mezi steroidy. Pro zvířata mají největší význam hlavně vitaminy D2 (ergokalciferol) a D3 (cholekalciferol). Mají určitou schopnost zabraňovat projevům rachitidy. Z provitamínů ergosterolu z 7–dehydrocholesterolu vzniká ultrafialovým ozářením v kůži vitamin D.
Význam vitamínu D spočívá v jeho souvislosti s metabolismem vápníku a fosforu. U mláďat vyvolává nedostatek vitamínu D křivici (rachitis) a o dospělých zvířat měknutí kostí (osteomalácii). Ze začátku deficitu je u mláďat patrný snížený příjem potravy, zvířata nerada vstávají, většinu dne leží. Snižuje se hladina vápníku a fosforu v krvi. Vznikají poruchy ukládání vápníku v kostech, otékají klouby a na spojení kostěné části žeber s žeberními chrupavkami se vytváří typický „rachitický růženec“.
U dospělých zvířat (hlavně u starších samic v klimakteriu) dochází k vyplavování vápníku z kostí, křehnutí a lomivosti kostí.
Zdrojem vitamínu D je hlavně rybí tuk – infandin, ale pozor na předávkování. Při vysokých dávkách je silně toxický.
E vitamíny (tokoferoly, antisterilní vitamíny) jsou po chemické stránce tokoferoly. Vitamin E je obsažen hlavně v rostlinných olejích, pšenici, kukuřici, v obilních klíčkách. Plní funkci antioxidantu. Syntetizuje se hlavně v tenkém střevě. Při jeho nedostatku se v tkáních hromadí škodlivé peroxidy a toxické látky, které vznikají při oxidaci mastných kyselin. Deficit se projevuje poruchami plodnosti.
F vitamín (patří sem nenasycené mastné kyseliny: linolová. linolenová a arachidonová). Kyseliny linolová a linolenová jsou zastoupeny v rostlinných tucích, arachidonová v tuku živočichů. Mají vliv na metabolismus tuků, činnost pohlavních žláz a žláz s vnitřní sekrecí. Deficit se projeví sníženým růstem, ukládáním tuku v ledvinách a v játrech, snížením bazálního metabolismu a poruchami na kůži.
K vitamin (antihemoragický, koagulační vitamin) nachází se v zelených rostlinách, hlavně v listech vojtěšky. Má úzký vztah ke sráženlivosti krve, protože se v ledvinách zúčastňuje syntézy protrombin. Všeobecně se pokládá za odpovědného za srážlivost krve. Antagonistou vitaminu K je kumarin (je obsažen v jedech na krysy, který zvířata usmrtí vnitřním vykrvácením).