Psí čich je stále dokonalejší, než mnohé detektory pracující na bázi fyzikálních či chemických principů. Proto psy využívají vojáci a policisté na celém světě, kromě jiného při vyhledávání výbušnin a zbraní. Desítky takových psů se vystřídalo s našimi vojáky a vojenskými policisty v Iráku, Kosovu a v Afganistanu.
Schopnosti psů při označování úkrytů výbušnin a zbraní se dostaly do širokého povědomí a tak se například v Kosovu staly postrachem všech majitelů nelegálně držených zbraní. Pochopili, že zbraň ani náboje nelze nikterak ukrýt či zamaskovat před jemným psím čichem. Potvrdilo se to při jednom ze zásahů vojáků mezinárodních sil. Ve chvíli, kdy se psi přiblížili k úkrytu zbraní a nábojů, vesničané raději zapálili uskladněnou slámu, aby zamezili pokračování v pátrání. Příběh se začal odvíjet na podzim minulého roku, když se hodinu před půlnocí vracela slovenská motorizovaná patrola na základnu Monument u Prištiny. Při průjezdu kolem dvojice domů, zaslechla střelbu. Nikdo nevěděl, zda jde o oslavnou střelbu, o mafiánské vyřizování účtů nebo dokonce o útok na patrolu. Vojáci dům okamžitě obklíčili a podali hlášení na velitelství mezinárodních sil.
Sami se do prohledání objektů pustit nemohli. Mnoho z původních povinností vojáků při nastolování míru a pořádku už převzali místní orgány a tamní policie. Slovenská patrola tedy uzavřela prostor, vyžádala si povolení k prohledání objektu a čekala na příjezd kosovské policie. I ta má stále větší odpovědnost a musí se podílet na podobných bezpečnostních zátazích. Mezitím byli na česko-slovenské základně v Šajkovjacu před půlnocí vzbuzeni dva psovodi, kteří si v kotcích vyzvedli německé ovčáky vycvičené k vyhledávání zbraní a spolu s týmem pyrotechniků a zdravotníků vyrazili. Za hodinu byli na místě a veliteli zásahu stačilo deset minut, aby se zorientoval a rozhodl, jak bude probíhat prohledávání objektu. V tu chvíli také došlo povolení k zákroku z hlavního stanu mírových jednotek a vojáci mohli začít.
Psovodům byli přidělené objekty i venkovní prostory k prohledávání a tříletá fenky Syndy a pětiletý Don se s chutí pustili do práce. Pátrali s takovým zaujetím a tak přesvědčivě, že když to viděli obyvatelé domů, hned jim bylo jasné, že to co slyšeli o neomylnosti spojeneckých psů, je naprostá pravda. A tak činy místních obyvatel nenechaly na sebe dlouho čekat. Jeden z mužů pro jistotu odhodil pistoli do tmy za dům, což ale neuniklo pozornosti jednoho ze slovenských vojáků, a tak bylo vcelku snadné ji nalézt.
Psi hledali v místnostech i venku a první nálezy se dostavily záhy. „Byly to desítky vystřílených nábojnic,“ odhaduje rotmistr Vittiš. Pátrání v automobilech, v garážích, ani v dalším domě však nepřineslo žádný výsledek. Vlastně ano. Potvrdilo se, že tam žádné zbraně ani náboje nejsou. To už se ale nachýlila pátá hodina ranní a na řadu přišlo pátrání ve třetím rozestavěném domě. Tam vojáci našli dva ukrývající se Kosovany. Tvrdili, že přišli pracovat na stavbu. To ovšem nikoho nepřesvědčilo, jen vzbudilo úsměv, protože pracovat v nejnovějším modelu polobotek, nažehlených kalhotách a v bílé košili nebývá obvyklé. Identifikace mužů a další šetření už byla záležitost kosovských policistů.
Na vojáky se psy čekal k prohledání poslední objekt, jímž byla stáj. Vedle ní kupa slámy a hnojiště. Dříve než tam psovodi došli, sláma náhle vzplanula. Trvalo desítky minut, než se oheň podařilo uhasit, ale psi už tam nemohli hledat. Vojákům byla taková náhoda podezřelá, či spíše jim bylo jasné, že někdo chtěl zakrýt stopy. Nezbylo tedy než v pátrání pokračovat přehazováním spáleniště vidlemi a lopatami. A výsledek se dostavil. Sláma zakrývala hromadu tašek a pod ní byl ukrytý kalašnikov a několik pet lahví, ve kterých byly náboje. Další pet lahve s náboji ukrývala vrstva hnoje hned vedle spáleniště.
Psi tedy v závěru nedostali šanci, ale díky jejich přítomnosti a věhlasu ztratili místní lidé hlavu a dělali všechno možné, aby je vyřadili z pátrání. Ale ani to jim nepomohlo, naopak vojáky ohněm upozornili, kde asi bude úkryt.