Porevoluční otevření informačních kanálů ze západu do našich zemí přineslo řadu knih o ježdění, jezdectví a výcviku koní. Jednou z prvních knih systematicky se věnujících výcviku westernového koně byla kniha Výcvik koně – systém malých kroků Johna Lyonse (již v roce 2001). Jak je u amerických trenérů téměř pravidlem, podstatnou část výcviku staví na kruhové ohradě. Nebudu zde vypisovat vše, o čem se v knize píše, není mým cílem zde duplikovat knihu – pokud bude mít čtenář zájem, jistě si knihu sám sežene a pročte. Vyberu zde ale několik myšlenek a úvah na téma práce v kruhové ohradě.
Lyons chce v kruhovce trénovat mysl koně, ne jeho tělo. Únava je faktorem, který má přimět koně vnímat, co po něm člověk chce. Kruhovka je využívána jako prostor, kde je možné na koně vyvíjet velký nátlak bez toho, aby se člověk příliš namáhal. Lyons přímo upozorňuje na možnost poškození zdraví koně v kruhovce, pokud se zde práce přežene. Kontrolu nad koněm získává člověk za pomoci únavy koně. Pokud jej žene rychle po obvodu, koně rozbolí plíce a nohy a kůň bude uvažovat o tom, jak dosáhnout úlevy. Je zmíněn i faktor teploty a vlhkosti v okolí – za nepříznivých podmínek není těžké při popisované práci koně uhnat a přehřát.
Podobně jako u Robertse je kruhovka využívána pro diktování tempa a směru, kterým se má kůň pohybovat. Zatímco u Robertse je v kruhovce kladen důraz na „naslouchání koni“, tedy člověk očekává určitou komunikaci od koně v jeho řeči a reaguje na signály, kterými se kůň snaží domluvit „po koňsku“, Lyonsův přístup očekává, že se bude kůň hlavně učit číst člověka. Pohyb v kruhovce má za cíl vybudovat správnou odezvu koně tak, že se kůň naučí správně reagovat na povely, které mu člověk dává. Roberts usiluje o napojení, následování člověka jako vůdce, za pomoci řeči těla. Lyons buduje podmíněný reflex, aby kůň člověku věnoval pozornost na určitý signál (třeba mlasknutí). Učí koně, aby sledoval člověka oběma očima, kdykoliv o to požádá – jako naučený cvik.
Jedním pro mě podstatným prvkem v požadavcích na koně během práce v kruhovce je způsob, jakým je kůň otáčen. Lyons provádí obrat nejen ven, ale i dovnitř kruhu - čelem k člověku. Při obratu mu nejde primárně o to, aby člověk koně vytlačil z jeho trasy a donutil jej hledat jinou únikovou cestu (opačným směrem), ale o to, aby se kůň naučil správně reagovat na požadavky člověka, a mezi tyto má patřit i správná reakce na požadavek o obrat.
Jak je u amerických autorů typické, dost času věnují práci s divokými koňmi, kteří s člověkem přišli do styku jen minimálně. U těchto koní je nutné v první řadě překonat panický strach z člověka. V situaci, kdy máme před sebou koně, který před člověkem prchá co nejdál, je bytelná kruhová ohrada skutečně ideálním místem, kde lze koně přesvědčit, že útěkem nic nespraví. Prostor dává koni možnost se rozběhnout a pokusit se vyřešit útěkem jakoukoliv stresovou situaci, avšak hrazení jej donutí setrvat ve vytyčeném prostoru, v dosahu vlivu člověka, který může navíc koně cíleným pohybováním přimět řešit problémy s člověkem a naučit koně hledat u člověka klid, odpočinek a pohodu. Tohoto principu lze využít prakticky od prvních kontaktů s člověkem, přes seznámení koně se sedlem a uzdečkou, až po nasednutí na koně.
Pro práci v kruhovce u všech rozumných trenérů je společná jedna věc – smyslem práce je uvést koně do stavu psychické pohody. Nejde o to koně v kruhovce uštvat, nedát mu šanci se bránit, přinutit jej rezignovat, ale přesvědčit koně, že i když se mu ze začátku nemuselo zdát úplně bezpečné vše, co se s ním děje a co se kolem něj pohybuje, člověk vždy představuje oporu, které je možné důvěřovat. Kůň získává v kruhovce také jistotu, že požadavky člověka něco znamenají, je potřeba jim věnovat pozornost a akceptovat je. Tohoto cíle však lze dosáhnout pouze tehdy, pokud člověk o tento cíl usiluje a dokáže se v kruhovce chovat smysluplně. Není těžké naučit se koně v kruhovce ovládat, ale právě psychická pohoda koně na konci lekce je podstatným ukazatelem, zda byla lekce provedena správně.