Když se člověk podívá na korálový útes, ne vždy spatří všechny živočichy na první pohled. Mnozí z nich jsou drobní a dobře maskovaní. Ale i velcí živočichové se mohou lehce přehlédnout. Jedná se hlavně o jedovaté ropušnice a odrance, kteří vypadají jak kus kamenu a zblízka připomínají staré ježibaby. Jim velmi podobní jsou rozedranci z čeledi Antennariidae, ale na rozdíl od ropušnic jsou spíše neškodnými roztomilými příšerkami.
Žijí v tropických a subtropických vodách (mimo Středozemního moře). Ve studených mořích pak nalezneme ještě jejich další příbuzné – mořské ďasy.
Společně tvoří řád Lophiiformes. Rozedranec není vůbec jedovatý a ani nebezpečný, přesto si ho spousta lidí s jedovatými ropušnicemi plete. Stejně jako ropušnice se rozedranec umí výborně maskovat. Zbarvením a tvarem těla připomíná kus korálu nebo mořské houby. Dokáže své zbarvení i mírně měnit a přizpůsobit se svému okolí ještě precizněji. Na jeho těle se dále nachází drobné výběžky, skvrny a prohloubeniny, což ještě lépe dotváří iluzi korálového útesu. Všechna tato maskování mu slouží k tomu, aby nerušeně mohl ulovit nějakou kolem plující kořist. Ke zvýšení své lovecké úspěšnosti si rozedranec pořídil ještě rybářskou udičku, která mu čouhá z hlavy. Jedná se v podstatě o anténku, na jejímž konci se kýve roztřepený konec připomínající červíčka, drobného korýše nebo rybku. Tento útvar vznikl přeměnou jednoho ze tří trnů hřbetní ploutve na hlavě, které jsou zároveň důležitým rozlišovacím znakem od ostatních mořských ďasů. Rozedranec, stejně jako rybář, láká svou potenciální kořist na návnadu. Nehybně sedí na útesu, kameni či kousku lana a čeká na neopatrnou rybu. Přitom se opírá o speciálně uzpůsobené prsní ploutve vypadající jako kráčivé nohy. Často také imituje trávu a vlní se společně s mořskými stébly trávy v rytmu vln. Unikátním druhem je Histrio histrio, který žije na plovoucích řasách rodu Sargassum. Některé druhy jsou drobné, měří kolem 10 cm, jiné mohou být až 40 cm veliké. Živí se dravě, chytají převážně rybky a korýše. Když se kořist přiblíží velmi blízko, rozedranec otevře svou tlamu a kořist vcucne. Vytváří opravdu tak velký podtlak, že lov trvá zlomek sekundy. Celý svůj úlovek pak postupně pozře. Dokáže dokonce sníst i jedovatého perutýna, stejně velkého jako je on sám. Podtlak vytvořený během lovu způsobí, že se perutýnovi jedovaté ostny přitisknou k tělu a rozedrance nepobodají. Rozedranci nedokáží dobře plavat. Po dně se přemisťují spíše jakousi chůzí za pomoci již zmíněných přeměněných ploutví. Další možností je tzv. tryskový pohon, kdy ryba vypouští vodu z malého otvoru za a pod břišními ploutvemi.
Pro své dokonalé maskovací schopnosti je téměř nemožné rozedrance najít. K setkání s ním je tedy nutné mít bystré oči a trochu štěstí. Avšak vzhledem k jejich omezené pohyblivosti a jisté teritorialitě je možné již nalezeného jedince pozorovat i po několik týdnů. Největší druhové rozmanitosti dosahují v Indickém oceánu a nejblíže k nám se vyskytují v Rudém moři. Nejběžnější jsou druhy velké kolem 20 cm, jako jsou Antennarius commerson a Antennarius pictus lišící se délkou anténky, která je u prvního druhu delší než druhý trn hřbetní ploutve a návnadou je malý bíle průhledný útvar s dlouhými výběžky. U druhého druhu je anténka dvakrát delší než druhý trn hřbetní ploutve a návnada vypadá jako roztřepená kulička. Navíc má na ocasní ploutvi většinou tři světlé skvrny. Mezi menší často nalézané druhy patří Antennarius dorehensis, Antennarius coccineus a Antennarius nummifer. Liší se mimo jiné opět tvarem návnady a délkou anténky. (Výborná stránka pro identifikaci jednotlivých druhů www.frogfish.ch.)
V roce 2009 byl objeven nový druh Histiophryne psychedelica v hloubce mezi pěti až sedmi metry na Ambonu a Bali v Indonésii. V zátoce, kde panovaly celkem silné proudy, se zvířata schovávala mezi korály, téměř kompletně obrostlá sumkami, houbami a řasami. Tento rozedranec má po celém těle bílé proužky a unikátní stavbu hlavy, která je plochá s rozšířenými tvářemi.