Pitbul viděný jinak

Milovaní i nenávidění pitbulové jsou ve skutečnosti stejní jako ostatní psi, jen vynikají vlastnostmi, které ne každý člověk zvládne. A co horší, ne každý majitel pitbula o nich všechno ví. A právě z neznalosti a nejednou i z neodpovědnosti jejich páníčků pak dochází k situacím, které se stávají vítaným mediálním soustem pro bulvár.

Když se však rozhlédneme po cvičištích nebo psích školách, zjistíme, že američtí pitbulteriéři se uplatňují v neobyčejně širokém spektru kynologických disciplín. Pitbula můžeme spatřit nejen ve službě u ozbrojených sborů, ale může být využíván i jako pes pro canisterapii.
Univerzální využitelnost je pro plemeno typická, ale zvládnout tak silného a talentovaného psa mohou jen rozumní kynologové. Proč rozumní? Přívlastek je namístě, neboť je mnoho majitelů pitbulů, kteří si pořídili toto plemeno aniž by měli větší kynologické zkušenosti. Nechali se však poučit chovatelem, že mají nevšedního psa a od počátku navštěvovali cvičiště nebo psí školy. Tam se jim dostalo patřičného vedení zkušenými kynology. A tak vyrostla spousta pitbulů, kteří jsou hraví a k lidem vlídní.

Pro krizová místa

Pitbulteriéři oplývají silou, temperamentem, mrštností, tvrdostí a zarputilostí, což vyžaduje kromě zmíněných zkušeností také velké nasazení a více energie pro jejich výcvik. I to jsou důvody, proč plemeno vhodné právě pro služební využití je málo zastoupené v ozbrojených složkách. Mnoho jich nenajdeme ani v civilních bezpečnostních agenturách. „Raději si vycvičím dva německé ovčáky než jednoho pitbula,“ řeknou psovodi, kteří mají zkušenosti s výcvikem obou plemen. Dobré zkušenosti s nimi má pražská městská policie. „Osvědčili se ve výkonu hlídkové služby, kde hraje nemalou roli psychologické působení. Když služební pes dobře vypadá a je na první pohled vidět schopnost poradit si v každé situaci, sjedná si respekt. Zvláště účinná byla jejich přítomnost v krizových lokalitách hlavního města, v nočních dopravních prostředcích, včetně metra. Samozřejmě se to některým občanům nelíbilo, ale ti byli většinou ze skupiny méně přizpůsobivých nebo kriminálních živlů,“ říká šéf útvaru psovodů MP Praha. Oceňuje hlavně jejich vyrovnanost. Na jedné straně se projevují jako razantní a neústupní a na druhou stranu jsou to ovladatelní a mimo zákroky klidní psi.

Komu nepatří

Šéf útvaru psovodů má všestranné kynologické zkušenosti a to nejen se psy, ale i s jejich majiteli. Zatímco klade u pitbulteriérů velkou váhu na jejich socializaci - odmalička návyk na lidi a psy, má na druhou stranu zkušenosti s lidmi, kteří nejenže nedbají této zásady, ale dokonce přenášejí svoje negativní vlastnosti na psy. „Agresivní projevy chování přenáší na svého psa. To jsou pak ti neovladatelní pitbulteriéři, kteří tolik škodí tomuto plemeni. V podstatě je to lidský faktor, který zásadně ovlivňuje povahu těchto psů a měl by je podle mého názoru vlastnit pouze klidný a vyrovnaný člověk s kynologickými zkušenostmi.“ Podobně se vyjadřuje i chovatel, velký znalec těchto psů, Radek Kryštof z Dačic, který mnoho zájemců o pitbulteriéra přesvědčil, aby si raději pořídili jiné plemeno.

Sorbon

Kdo však psům rozumí a získá si další informace o tomto nevšedním plemeni, má úspěch zaručený. To je i případ celníka Jana Pleskače, který si sice pitbula sám nevybral, ale protože byl celní správnou vykoupen pro skvělé předpoklady pro službu a nikdo jiný neprojevil zájem, vzal si ho. Jeho Sorbon je dokonale socializovaný a je kamarád s lidmi i se psy, mezi nimž se denně pohybuje. „Hraje si se všemi psy, jen se mezi ně nesmí hodit aport. To si pak dělá na něho nárok za každou cenu,“ zmiňuje celník jediný moment, kdy musí dávat pozor. Přestože má Sorbon vyrovnanou a klidnou povahu, jeho výcvik byl v některých směrech náročnější než u psů jiných plemen. Jako všestranný pes je cvičený na vyhledávání drog pašovaných zvířat a produktů z nich (chránění živočichové podle mezinárodních úmluv CITES). Přitom také musí dokázat vyhledat ukrývající se osoby a ochránit napadeného psovoda, neboť nezřídka mají celníci co dočinění s kriminálními živly velkého kalibru. Zatímco nalézt a označit ukrývané drogy a živočichy bylo vcelku snadné, ohromný temperament Sorbona byl příčinou delšího výcviku třeba při průzkumu objektů a terénu. „Naučit vyštěkat osobu na revíru trvá německému ovčákovi tak týden, u Sorbona to byly snad dva měsíce. Figuranta nenapadal, ale neustále naskakoval,“ vysvětluje celník jeden z detailů.

Kontrasty

A jak jde dohromady cvičit s pitbulem obrany a zároveň ho vést k vlídnému chování na veřejnosti, kde se celníci převážně pohybují? „Sorbon to má v hlavě naprosto dokonale srovnané. Zásadní ovšem je, že výcvik obran je založený nikoliv na rozvíjení zloby, ale na loveckém pudu,“ zdůrazňuje Jan Pleskač. Pes tedy považuje zadržení za hru na lov kořisti, nikoliv za boj se sokem. Že dokáže rozlišovat situace, potvrzuji i jako autor článku, neboť při reportážním fotografování jsem Sorbonovi šlápl na nohu a on jen lehce zakňučel. Asi abych si příště dával větší pozor. Jak pitbul dokáže přesně rozlišovat naprosto odlišné situace, je možné kdykoliv vidět v případě pitbulteriéra Garyho. Melánie Dedíková s ním má canisterapeutické zkoušky, ale protože nemá příliš času a Gary nutně potřebuje ventilovat nahromaděnou energii, rozhodla se také pro obranářský výcvik. I v tomto případě zkušený figurant a trenér David Rohlena ví jak cvičit toto neobvyklé plemeno, aby se z něho nestal nebezpečný pes. Demostruje to i na příkladu, který je vidět na fotografiích. Prakticky ihned po zadržení si klekne k psovi a hladí ho, přičemž Gary se štěkotem dožaduje další hry (zadržení) s rukávem.

Pozor, zachrání vás pitbul

Kdo to s pitbulteriéry umí, dokáže je připravit i pro nejnáročnější disciplíny. K nim nepochybně patří záchranařina. Jedinečných výsledků dosáhla jak při hledání nezvěstných osob, tak i na soutěžích psů pitbulteriérka Kudla Petra Lindy, kteří jsou v kynologickém týmu záchranářů pražské městské policie. Pracovat v troskách budov nebo na rozlehlých plochách při hledání osob vyžaduje od psa energii, obratnost, odvahu, přiměřenou rychlost, výdrž a dobrý nos. A pitbulteriérům z toho nic nechybí. Jen je nutné vědět, jak s těmito neobvyklými psy pracovat. Jak si počínat už v době vtiskávání, tedy jen co začnou sledovat svět očima, pak jak je socializovat a cvičit jen vybranými metodami. Pokud získáte staršího pitbula, budete to mít vy nebo váš trenér složitější, pokud nevíte, jak byl pejsek veden. Tuto náročnější cestu si zvolila Jitka Vychytilová z Českých Budějovic: „Když se naskytla možnost vzít si asi půlročního pitbulteriéra, kterého se někdo zbavil, bylo mi jasné, že tento rozený sportovec se srdcem pracanta může splnit moje představy. Navíc jsem svým rozhodnutím chtěla sdělit, že pitbulové nejsou agresivní psi nebezpeční člověku, ale že se o jejich nevalnou pověst postarali právě lidé,“ uvedla při pilném tréninku s jihočeskými záchranáři. Vyjádřila tak mínění milovníků a znalců tohoto plemene.