Historie. V roce 1714 se stal hannoverský kníže Georg Ludwig anglickým králem. Od jeho nástupu vládla hannoverská dynastie více než jedno století současně anglickému království i hannoverskému knížectví. Politické i hospodářské poměry knížectví byly tudíž obdobou anglického modelu. Chov koní v něm zaujímal významné ekonomické i společenské postavení.
Hannoverský kůň je považován za pravděpodobně nejúspěšnější z evropských teplokrevníků, neboť se po celém světě proslavil jako vynikající skokan a drezurní kůň.
Od nástupu hannoverské dynastie na anglický trůn začali být v hannoverském chovu koní využíváni angličtí plnokrevníci a polokrevníci. Tento chov se konsolidoval v časovém předstihu, a proto byli poté v německých chovech jako zušlechťovatelé využíváni i hannoverští hřebci. Hannoverský chov byl založen roku 1735 v hřebčinci Celle Jiřím II., kurfiřtem hannoverským a králem anglickým. Jádrem chovu byla skupina silných hřebců, kteří kryli těžké místní klisny, takže vznikl všestranný selský kůň.
Původně se v Celle spoléhali na čtrnáct černých holštýnských hřebců. Byli to silní kočároví koně, vychovaní na základě domorodých klisen a orientálních, španělských nebo neapolských hřebců. Z Celle byli hřebci přesunuti do Maklenburska, aby se nestali kořistí Napoleonova vojska. Pouze malý počet odsunutých hřebců se po napoleonských válkách vrátil do Celle. Jejich místo postupně zaujímali meklenburští a pomořanští plemeníci. Většina z nich pocházela po anglických teplokrevných plemenících jako je norfolk, clevland, yorkshire. Po založení plnokrevného hřebčína Graditz preferovala správa hřebčince Celle aklimatizované anglické plnokrevné plemeníky z tohoto zdroje. Výsledkem byl lehčí a kvalitnější kůň, který se hodil do zápřeže i jako remonta pro armádu, ale také pro zemědělské práce. Vliv plnokrevníka se zvyšoval, ale byl pečlivě kontrolován, aby se hannoverský kůň nestal příliš lehkým. V roce 1924 bylo v Celle pět set hřebců. Na základě společenských a ekonomických požadavků byly šlechtěny tři užitkové typy: jezdecký – ušlechtilý, mohutnější, konstitučně tvrdý jezdecký kůň. Kočárový – vytrvalý karosier s prostornými chody. Tažný - spolehlivý pohyblivý tahoun. V roce 1888 získalo šlechtění hannoverského koně pevný řád založením plemenné knihy. Do jejího prvního dílu byli zapsáni všichni angličtí plnokrevní plemeníci zařazení v hřebčinci Celle, všichni plemeníci královských hřebčinců Masen a Herenschausen, všichni plemeníci zemského hřebčince v Celle v typu ušlechtilého polokrevníka působícího v hannoverské oblasti. V roce 1922 založili chovatelé Svaz chovatelů hannoverského koně. Krátce nato se staly podmínkou výběru plemeníků úspěšně absolvované výkonnostní zkoušky. Výkonnostními zkouškami byla prověřována jezdecká výkonnost, výkonnost v lehké zápřeži a výkonnost v tahu. V roce 1936 byly realizovány první pokusy šlechtit na sportovní výkonnost. Německé oficiální stránky svazu chovatelů hannoverských koní uvádí, že vše začalo založením plemene v Celle v roce 1735. Od tohoto času bylo státní plemeno drženo a byly vedeny pečlivé záznamy původů připouštěných hřebců a klisen. Pak v roce 1888 Královská zemědělská společnost oficiálně založila hannoverskou teplokrevnou plemennou knihu. Ta měla již excelentní základ, na kterém se mohlo stavět. V roce 1899 Úřad zemědělství převzal do péče plemennou knihu, kterou vedl až do roku 1922, kdy tato povinnost přešla na Svaz chovatelů hannoverského koně, který byl založen ve stejném roce a spravuje ji dodnes. Svaz chovatelů hannoverského koně začal tedy působit od roku 1922 prostřednictvím sjednocení padesáti čtyř místních chovatelských klubů, které v tom čase existovaly v Hannoveru a z nichž některé byly starší více než padesát let. Tímto se spojilo 10 560 chovatelů. Tato myšlenka neměla snížit nezávislost, samostatnost a jedinečný charakter těchto klubů, ale spíše měla koordinovat jejich aktivity pro dobro všech. Mnohé z těchto klubů stále existují a dokonce přibývají další nové, které jsou pilíři svazu. Místní kluby určují, jak moc rozšiřovat výběr státních hřebců, kteří působí v jejich okrese, a organizují roční hodnocení klisen.
Hannoverský kůň je jedno z nejúspěšnějších drezurních a skokových plemen koní. Je to ideální jezdecký sportovní kůň, který se dá použít pro různá odvětví jezdeckého sportu. Hannoverák je plemeno velmi perspektivní. V České i Slovenské republice se uplatňuje i v zemských chovech pro mnohostranné použití jak k jízdě, především parkuru, tak k tahu. Znovuzavedení plnokrevníka do chovu zlepšilo kvalitu původně těžké a trochu hrubé hlavy starého typu všestranného selského hannoverského koně. Moderní hannoverští koně mají hlavu lehčí, středně velkou, suchou a výraznou a mají velké živé oči. Krk hannoverského koně je nápadně dlouhý a jemný. Vbíhá z velké, šikmé plece a kohoutek je velmi výrazný. Hřbet je středně dlouhý a silný, s náležitě mohutnými bedry, která jsou pro skokana nutná. Záď je vyjímečně svalnatá a mívá charakteristicky zploštělý kříž. Znakem hannoverského koně je hluboký obvod a příkladné utváření žeber. Vyzařuje z něj velká síla, i když samozřejmě nemá předpoklady k vysoké rychlosti. Mohutné symetrické nohy s velkými, dobře vytvořenými klouby, krátké holenní kosti a odpovídající kosti holenní předních nohou jsou požadovány. Moderní hannoverský kůň musí mít tvrdá, dobře utvářená kopyta. Vady kopyt byly z chovu převážně odstraněny. Ocas je na zádi velmi dobře nasazen a pouze někdy se zdá nasazen nápadně vysoko. Povoleny jsou všechny čisté barvy, žádné se nedává přednost. Originální hřebci – zakladatelé byli černí. Hannoverský kůň má prostorný krok, energický klus, pružný cval a vynikající skokové schopnosti. Výžehem jsou stylizované koňské hřbety ve tvaru písmene H. To je rozlišovací výžeh hřebčína v Celle od jeho vytvoření Jiřím II. v roce 1735. Tento výžeh nese kolem osmi tisíc klisen. Průměrná výška hannoverského koně je v rozmezí od 165 cm do 170 cm v kohoutku.
Plemenná kniha obsahuje devatenáct tisíc chovných klisen a čtyři sta padesát uznaných chovných hřebců a pokrývá největší homogenní chovné území v Evropě. Je fakt, že hannoverští koně se vyskytují na všech pěti kontinentech. Dnes hannoverští koně reprezentují jedno z nejvíce importovaných plemen sportovních koní na světě. Jsou to olympijští vítězové, zrovna tak jako světoví šampióni a nejvíce výherců světového poháru jsou koně z hannoverské oblasti. Ale nejen ti nejlepší jezdci využívají hannoverských koní, tito koně s H výžehem činí radost jezdcům napříč celým koňským světem.
Stáj Mustang Lučina
Tato stáj se specializuje na skokové ježdění a chov koní, zejména hannoverského plemene. Chovatelům je zde k dispozici nemalé množství plemenných hannoverských hřebců, působících v plemenitbě formou inseminace čerstvým spermatem.
Zemský hřebčinec Tlumačov
Zemský hřebčinec Tlumačov je majitelem významných hannoverských plemenných hřebců, kteří působili a působí v chovu českého teplokrevníka. Jsou jimi plemenný hřebec 2516 Lopez, 2746 Dantes a Genius – 11.
Equinní reprodukční centrum Mnětice ERC – Firma ERC s.r.o
V průběhu několika let měli možnost čeští chovatelé zapustit své klisny formou inseminace čerstvým spermatem zapůjčenými hannoverskými plemennými hřebci a ovlivnit tak zvýšení procenta hannoverské krve v krvi českého teplokrevníka. Během posledních deseti let to byli hannoverští plemenní hřebci Renomee Z a Carismo. Samozřejmě se chovem hannoverských koní zabývají i soukromí majitelé. V roce 1997 působilo v České Republice v plemenitbě sedm hannoverských hřebců, postupně jejich počet stále narůstal, takže v posledních dvou letech máme do plemenitby zařazeno okolo dvaceti pěti hannoverských plemenných hřebců.