Caniscross a spol. – díl 4.

Sníh není brzda. Pokud se snad domníváte, že s nástupem panství vlády zimní královny budete muset své canicrossové choutky omezit, buďte bez obav. Pohyb v zimní nádheře je kouzelný a vy nebudete muset nechat maratonky zahálet v botníku. Mrazivé prostředí působí blahodárně na fyziologické funkce našeho organismu, i když je nutno přiznat, že canicross v zimě je poněkud komplikovanější než v jarním či podzimním období. Zvláště, když paní Zima uchopí své žezlo do ruky zvláště pevně, tak jako to učinila právě letos.

„Drahokamy zářící v čerstvém prašanu oslepují oči, les je skryt baldachýnem sněhu. Přemrzlý terén vrže pod nohama. Širá pláň je podepsána řetízkem našich stop.“
(z tréninkového deníku)

Úskalí běhu v zimě

Běh v zimním počasí organismus otužuje a zvyšuje jeho odolnost vůči nemocem z nachlazení. I lékaři bez námitek přiznávají, že bez jakéhokoliv nebezpečí můžeme venku běhat do teploty mínus 15° až mínus 20° Celsia. (V Rusku jsou běžci, kteří trénují vytrvalostní tratě i při mrazu mínus 40° Celsia – jiný kraj, jiný mrav.)
Je však třeba mít na paměti, že při poklesu teplot pod mínus 18° Celsia nemusí již stačit normální termoregulační mechanismus lidského organismu, zejména pak, fučí–li silný vítr (působení větru pochopitelně mnohonásobně zvyšuje účinky mrazu). V takových případech trénink zkrátíme nebo přerušíme. Studený vzduch sice nepoškodí naše plíce, i když dýcháme ústy, může však způsobit zúžení věnčitých tepen a záchvat anginy pectoris. Pravidlem je, že ihned ukončíme běh, pokud pocítíme bolest za hrudní kostí.

Nepsaná pravidla a výbavička

V mrazivém počasí nikdy nebudeme běhat „na doraz“, čili do vyčerpání. Musíme se cítit absolutně fit, i pouhá rýma venkovní běh vylučuje. Frajeřina se nevyplácí.
Při zimním canicrossu klademe mimořádně velký a pečlivý důraz na počáteční rozcvičení. Pořádně se rozchodíme, procvičíme všechny svalové skupiny a svalstva paží, nohou a hrudníku si prohřejeme třením. Velkou pozornost věnujeme především kolenním kloubům a kotníkům. V zimě se s větší důkladností zaměříme i na běžecké oblečení. Musí být přiměřeně teplé, ale přitom nepřehřívající, musí být lehké a nesmí bránit ve volnosti pohybu. Tajemstvím příjemného zimního běhu je uchovat si v teple hrudník. Při silném větru je (sice „prehistorické“ – avšak osvědčené) dobré vložit mezi vrstvu prádla noviny (skvěle izolují!). Rovněž při silném větru si můžete místo slipů či kalhotek obléci plavky a bavlněné spodky. V mrazu a vichru mohou nebezpečně promrznout i nejintimnější partie lidského těla. Navrch postačí silonové kalhoty. (Ideální jsou ovšem rychlobruslařské kalhoty, které dobře přiléhají k tělu.)
Rada: pro běh v zimě doporučuji všít si do kalhot vrstvu látky navíc do oblasti kolen. Kolenní klouby jsou na chlad velmi citlivé a při intenzivním pohybu kolen vpřed mizí ochranná vrstva teplého vzduchu. Pokud kolena prochladnou, mohou se dostavit nepříjemné a hlavně zbytečné bolesti. Na nohy navlékáme speciální ponožky, například pro trekking, specializované outdoorové obchody vám jich nabídnou celé haldy. Při zimním canicrossu budeme věnovat větší pozornost i běžecké obuvi. Můžeme použít většího čísla maratonek, do kterých si můžeme vložit plstěnou vložku. Na trhu je samozřejmě možnost výběru ze speciální obuvi pro cross–country. Při vyšší sněhové pokrývce použijeme návleky, které brání před vniknutím sněhu do bot. (Při oblevě raději použijeme lehčí trekkingovou obuv.) A co na hlavu? Vždy je vhodný lehký šátek na krk a především čepice, chránící čelo, zátylek a uši. Ideální je např. rychlobruslařská čepice nebo praktická a osvědčená kukla. Ruce má každý z nás rozdílně choulostivé na chlad. Většině z nás postačí jedny prstové rukavice. Choulostivější běžci mohou obléknout jedny tenčí prstové a přes ně silnější palčáky.

Snižme tempo!

Při prvních zimních trénincích poněkud snížíme tempo, aby se náš organismus rychleji vyrovnal se změněnými povětrnostními podmínkami. Finta: někteří lidé nejsou zvyklí vdechovat studený vzduch a rozkašlou se. Kdo je náchylný na onemocnění dýchacích cest, měl by běhat zvolna s postupně se snižující vzdušnou teplotou. Před vyběhnutím je vhodná automasáž hrdla (rukou na přední straně krku třením nahoru a dolů) a polykání naprázdno 10–15 krát.

Nástrahy terénu

V zimním období musíme být také opatrnější a počítat se záludností a nástrahami kluzkého terénu. I podklad bude tvrdší, než-li v jiná období roku. Abychom snížili nárazy při doskocích, dáváme přednost běžecké obuvi se silnější a vyšší podrážkou. Na kluzký a ledový podklad musíme mít drsnou podrážku boty. V minulosti jsme měli dobré zkušenosti např. s nalepením gumy z pingpongových raket na podrážky maratonek. V současnosti seženeme bez problému speciální boty a můžeme využít i „nesmeky“.

Zkraťme délku běhu

Než uvykneme zimním podmínkám, měli bychom adekvátně zkrátit objem vytrvalostního tréninku. Pět kilometrů na oschlé lesní pěšině za jarního jitra pochopitelně nemůžeme srovnávat s pěti kilometry při hlubším sněhu nebo na kluzkém zledovatělém terénu. Zimní běh je náročnější nejen fyzicky, ale i psychicky (na pozornost). Neriskujme a vyhýbejme se zraněním! Běh v hlubokém sněhu je pochopitelně výrazně fyzicky náročnější i pro naše psy. Pozorně sledujme jejich fyzickou kondici a v žádném případě nepřepínejme jejich síly.

Jiná technika běhu

Technika zimního běhu je poněkud odlišná: snížíme rychlost a zkrátíme krok! Jiná je i technika došlapu: dokračujeme více do stran, abychom měli širší základnu. Výhodou je, že zvýšené nároky při běhu na kluzkém terénu zlepší koordinaci našeho pohybu. Zimní canicross bude klást i větší nároky na našeho psa, naše souhra s ním by měla být (pokud možno) bezchybná. Proto stále pracujeme na jeho ovladatelnosti. Pro skvělého „canicrossového psa“ je tažná šňůra, která ho spojuje s bederním pásem jeho pána, zároveň šňůrou pupeční: dobrý pes vycítí komplikace a problémy jeho pána – když je vycítí, sníží nebo přeruší tah. Podobný vztah roste vzájemnou důvěrou a společnými zkušenostmi.

Důležité samozřejmosti

Nikdy nezapomeňme, že ať je mráz sebevětší – běh produkuje teplo. Při sebevětším mrazu se i při správném oblečení začneme dříve či později potit. Proto při tréninku nezastavujme a nenechme se „profouknout“. Při odpočinku nesmíme pocítit „mrazení“. Nebezpečí prochladnutí na nás nečíhá při běhu, nýbrž po běhu. Proto je výhodné, když můžeme tréninkovou lekci zakončit – „až doma“. A jistě je samozřejmé, že po skončení tréninku se okamžitě převlečeme do suchého oděvu.

Péče o tlapky aneb „vražedná sůl“

V zimě musíme věnovat zvýšenou pozornost psím tlapkám. Bohužel se ve městě (a stále častěji i ve vesnicích) nevyhneme negativním a agresivním účinkům posypové soli. Přestože je používání soli na namrzlé chodníky zakázáno (solit se mohou pouze vozovky), zákaz nalezneme spíše na papíře a ve vyhláškách, na chodníku však najdeme sůl! (Sůl se na chodníky samozřejmě dostane i ze silnic.) Agresivní účinky soli posléze objevíme nejen na svých botách a kalhotách, ale – což je mnohem horší – i na psích tlapkách. Sůl se psům dostává na polštářky i do meziprstí a samozřejmě vniká do mikroskopických prasklinek, kde dráždí, štípe a bolí. Pokud nejsou tlapky ošetřeny, mohou se z této patálie vyvinout nepříjemné záněty i nebezpečné ekzémy. Pokud zachytíme situaci až v závěrečné fázi, může pomoci jen veterinář. Aby k tomu nedošlo, nesmíme podceňovat prevenci!
Před tréninkem ošetříme tlapky krémem, v případě nutnosti nasadíme psu speciální botičky.
Po procházce, tréninku či výletu bychom měli psí tlapky opláchnout vlažnou vodou a usazenou nečistotu dostat i z meziprstí. Pokud je to třeba, můžeme chlupy kolem polštářků vystříhat, abychom zabránili usazování nečistot (a tím i soli). Po vysušení tlapky preventivně natřeme nějakým krémem (postačí např. tradiční Indulona, jelení lůj či bílá vazelína), která na tlapkách vytvoří ochranný film. (Na trhu je i řada speciálních balzámů, určené přímo pro psí tlapky; přiznávám, že s nimi nemám žádné zkušenosti – prozatím jsem odjakživa vystačil s Indulonou a jelením lojem.)
Když podceníme prevenci a náš pes si sám instinktivně ošetřuje prosolené tlapky olizováním, může si nejen ještě zhoršit jejich stav, ale může si zároveň přivodit i nepříjemné zažívací potíže.
Pokud má pes tlapky podrážděné či s prasklinkami, využijeme k jejich ochraně speciálních botiček (pro mushery vyrábí vhodné psí botičky v několika velikostech např. česká firma ManMat). Botičky samozřejmě můžeme, pokud to terén vyžaduje, použít i preventivně. (Na českém trhu lze koupit i speciální kožené nebo neoprénové botičky.)

Napájení po tréninku

Po skončení zimního tréninku psa zabavíme – rozhodně není ideální, aby požíral sníh. Po vydýchání po běhu psa napojíme: ideální je, když si do termosky předem připravíme teplý masový vývar. Našemu psímu sparingpartnerovi přijde skvěle k duhu a my máme dokonalý přehled o příjmu jeho tekutin.